High School DxD:Volume 1 Život 1

Život.1 Přestal jsem být člověkem

Část 1

[VSTÁVEJ! VSTÁVEJ! JESTLI NEVSTANEŠ, BUDU TĚ MUSET P-POLÍBIT......……]

"……Umm." To je budík, který vás vzbudí hlasem tsundere, ale nemá funkci dostat majitele s postele. Majitel spadne na podlahu, právě viděl noční můru.

To jsem já.

……To je ten nejhorší způsob probuzení.

Znovu jsem měl ten strašný sen.

V poslední době se mi zdá pořád ten samý sen. Sen, v němž mě Yuuma-chan zabije.

Ale jelikož jsem naživu, musí to být sen.

“Probuď se! Ise!”

Ozve se mámin hlas ze schodů. Stejně jako každé ráno.

“Já vím! Už vstávám!”

Poté, co jí takhle odpovím, zvednu se z podlahy.

Haa……

Vypadá to na další špatný den. Cítím se tak sklesle... ...

Provléknu paže uniformou, zatímco si zhluboka povzdechnu.

Část 2

“Sem mrtvej.”

Zívl jsem, když jsem vyrazil z domu.

Během cesty do školy jsem si nemohl pomoct, a zavíral oči před slunečním světlem. Aaah, to je taková otrava. Později jsem na sluníčku začal pociťovat slabost.

Bylo to, jako by mi sluneční svit propichoval kůži, nemohl jsem to vystát.

Každopádně, ranní slunce pro mě není dobré. Vlastně jsem se nemohl celé ráno probrat.

Jelikož jsem se poslední dobou nebyl schopnej probudit, chodila mě matka každé ráno budit.

Na druhou stranu, v noci jsem teď aktivnější. V mém těle je něco, co začalo růst a zostřuje moje smysly.

Stal jsem se naprosto nočním živlem.

Je to divný.

Něco je špatně. Zůstávám dlouho vzhůru, ale je zázrak, když vydržím vzhůru jen do jedný hodiny.

Ale teď, snadno vydržím zůstat vzhůru do tří nebo čtyř. Poslední dobou chodím spát po západu slunce, a vlastně se z toho stala moje každodenní rutina.

Nejsme závislej na on-line hrách, ani na nočních show.

……Co se to s mým tělem jen děje?

Snaží se snad můj mozek nespat, abych neměl ten sen, kde mě zabíjí moje dívka?

……No, to si myslím já osobně, takže je to blbost. Je přirozené, že tělo potřebuje spánek.

Ten pocit, co mám v noci, -myslím, že je to něco úplně jiného než dřív.

Nevím, jak to vysvětlit, ale mé tělo je jako napumpované a já cítím, jak z jeho hloubky stoupá cosi tajemného.

Takže jsem šel večer ven, abych to otestoval. Tempo mé chůze bylo rychlejší, a srdce se mi třáslo radostí, když jsem splynul s temnotou noci.

Z rozmaru jsem vyběhl do noci a k mému překvapení mi to dalo neuvěřitelnou rychlost.

Kdybych se přidal k atletickému týmu, snadno bych se stal hlavním běžcem. Také jsem měl nevyčerpatelnou výdrž. Měl jsem takovou výdrž, že bych dokázal uběhnout celej maraton, jako bych dělal jen jogging.

Získal jsem přehnanou sebedůvěru a když jsem se pak rozeběhl během dne, bylo to tak hrozný, až jsem si pomyslel, jestli moje noční výdrž nebyla jen snem. Ne, je to průměrná rychlost středoškoláka, ale mezi mým nočním a denním já je obrovský rozdíl.

V noci sem divnej.

Možná to zní jako fráze od nějakýho cvoka, když to řeknu takhle, ale pocit, který mám v noci, ta nespoutanost a vzrušení jaké prožívám, mě změnily v někoho jiného.

Uggh……jak jsem si myslel, sluneční světlo mi dává zabrat……

Na rozdíl od noci jsem se ve dne stal totálním slabochem.

Bez ohledu na to, jak moc o tom přemýšlím, s mým tělem je něco fakt špatně.

Nemůžu si pomoct, ale myslím, že se mé tělo začalo měnit od toho dne, co jsem měl rande s Yuumou-chan.

Část 3

Soukromá škola. Akademie Kuou.

To je škola, do které chodím.

Momentálně je to smíšená škola, ale jelikož byla ještě před pár lety dívčí, je tu víc holek než kluků.

Čím nižší ročník, tím více kluků, ale stále celkově převažují dívky.

Jsem student druhého ročníku střední školy a poměr dívek v mé třídě je 7:3. Pro třeťáky je to 8:2.

Dokonce i teď mají holky větší moc než kluci, a většinu křesel ve Studentské radě obsazují dívky, dokonce i Prezidentka je holka.

Je to škola, kde si kluk nemůže moc vyskakovat, ale stejně jsem na ní šel.

Je to jednoduchý příběh.

Na tomhle místě je spousta holek. To je samo o sobě úžasný!

Důvod, proč jsem dokázal prjít přímacími testy na tuhle školu, který byly fakt těžký, je můj perverzní charakter.

Chtěl jsem studovat obklopen dívkami—-

Právě z tohohle důvodu navštěvuji tuto školu.

Co je na to špatnýho!

Co je špatnýho na tom, bejt perverzák!?

Je to můj život! Nedovolím nikomu, aby se do mě navážel! Na téhle škole si totiž vybuduju harém!

A tak se právě tohle stalo mou misí, když jsem poprvé vstoupil do školy.

Ale teď sem dost v depresi. Byl sem dost naivní, když sem si myslel, že budu mít dve nebo tři přítelkyně na škole, kde je převaha dívek.

Populární je jen jedna skupinka hezounů a holky se na mě ani nepodívaj. Abych byl přesnější, ignorujou mě jako smetí na podlaze.

Do prdele!

Tohle nebylo součástí mýho plánu!

Blbost! Podle mýho plánu jsem měl dostat svojí první přítelkyni hned poté, co nastoupím na školu!

Potom jsem se s ní měl rozejít a začít randit s další holkou a v době, kdy bych maturoval, o mě měla bojovat hromada holek v Královském Souboji!

T-Tímhle tempem skončí můj cíl jako pouhý sen!

Počkat, není to už pouhý sen!?

Co se sakra děje? Je to dobou, ve který sem se narodil? Zákonem? Nebo……je něco blbě se mnou……?

Uááááááááá! Nechci na to ani pomyslet!

Takové věci mi každodenně běží hlavou.

Dorazím do třídy s velkým povzdechem, a posadím se na židli.

“Hej, kámo. Jaký bylo to DVD, co sem ti půjčil? Byl to docela dobrej materiál, ne?”

Plešatej týpek, který na mě mluví je můj kámoš číslo 1, Matsuda. Možná vypadá jako sportovec, ale je zvrhlík, který každý den vypouští různé úchylné poznámky.

Byl sportovcem během nižší střední školy, kde zlomil mnoho rekordů, ale teď je ve Fotografickém kroužku. Je fakt otevřený ohledně svých ambicí získat fotku každé částí dívčího těla skrz objektiv fotoaparátu.

Jeho přezdívka je “Perverzní plešoun” a “Uchylnej Paparazzi.”

“Fu……dneska ráno byl fakt silnej vítr. Díky tomu jsem měl dobrej výhled na kalhotky holek.”

Týpek s brýlemi, který se pokouší chovat cool je můj kámoš číslo 2, Motohama. Má zvláštní schopnost nazvanou Sonda, která mu umožňuje získat skrz brýle číselné hodnoty dívčích křivek. Spolu se speciálním tělem, kdy jeho energie klesne, když si sundá brýle.

Jeho přezdívka je “Perverzní Brejloun” a “Sonda tří velikostí”. Tihle dva jsou mí kámoši ve službách zla.

Vážně, když vidím po ránu tyhle dvě tváře, sem z toho pěkně v depresi. Je mi blbě.

“Mám nějakej pěknej materiál.”

Matsuda otevře tašku, a bez zaváhání z ní vysype všechny věci.

Knihy a DVDčka, která se mi rozsypou po lavici mají podnětné názvy.

“Ííí!”

Malý výkřik pochází od dívky daleko od nás.

No, samozřejmě, že takhle zareagovaly. Konec konců, něco takového se děje ráno.

Další, co od dívek slyším, jsou kritické poznámky typu “Vy ste ti nejhorší~” a “Chcípněte, oplzlí spratci”.

“Mlčte! Tohle je naše zábava! Dívky a děti by se měli odvrátit a dát si odchod. Nebo vás všechny v představách znásilním!”

Tvůj proslov je vulgární jako vždycky, Matsudo-kun.

Není to tak dávno, co bych řekl, “Wow, kde jste vzali takové poklady!” se zářícíma očima upřenýma na věci hromadící se na lavici. Ale od chvíle, co jsem každé ráno v hrozném stavu, na to nemám náladu.

Matsuda si s pohledem na můj mdlý obličej povzdechne.

“Hej hej hej. Jak se můžeš tvářit takhle, když přímo před tebou leží tolik pokladů?”

“Poslední dobou nemáš zrovna dobrou náladu. Divný. Je to naprosto divný. Už nejseš takovej jako dřív.”

Promluví Motohama, zatímco si poposunuje brýle, jako by mě shledával nudným.

“Taky sem chtěl říct, “Wow! Kdes to vzal!? Snažíš se mě změnit v opici!?" Ale nějak mi poslední dobou schází energie.”

“Nejsi nějak nemocnej? Ne, to nejde. Neexistuje důvod, abys ty, manifestace všech sexuální tužeb, onemocněl.”

Věnuje mi Motohama dost hrubý komentář. Je naprostej hulvát.

Pak Matsuda udělá rukou gesto, jako by si něco právě uvědomil.

“Och, tak je to? Je to vedlejší efekt té halucinace o imaginární přítelkyni, kterou máš? Yuuma-chan, že?”

“……To si vážně nepamatujete Yuumu.chan?”

Oba na mě po mé otázce soucitně pohlédnou.

“Jak už sme řekli předtím, vážně jí neznáme. Měl by sis zajít k doktorovi. Viď, Motohamo?”

“Jo, zopakuju to ješte jednou, nikdy jsi nás neseznámil s dívkou jménem Yuuma-chan.”

……Takhle se chovali pokaždé, když jsem se je zeptal na Yuumu-chan.

Myslel jsem si, že si ze mě jen utahují.

Ale když jsem si s nimi vážně promluvil, zjistil jsem, že to tak není.

Rozhodně si pamatuju, že jsem jim Yuumu-chan představil. Říkali věci jako “Jak se taková kráska mohla stát Iseovou přítelkynííííííííííííííí!?” a “V tomhle světě se muselo dojít k systémové chybě.……Ise, neudělal si nic ilegálního, že ne?” a další sprosté komentáře.

Vzpomínám si, jak jsem byl nafoukaný a řekl, “Taky byste si měli najít holku”.

Pamatuju si tu dobu velmi jasně.

Ale oni ne. Ne, oni si nevzpomínají ani na Yuumu-chan.

Jako by Amano Yuuma nikdy neexistovala.

Jako by čas, který jsem s Yuumou-chan strávil nikdy neuběhl. Jak ti dva řekli, jako by byla jen má představivost.

Jak oba dokázali, nemám v mobilu žádný záznam o Yuumině telefonním čísle nebo mailové adrese.

Byly vymazány z paměti? Vymazal je někdo? To neni možný! Není šance, že bych to smazal, takže kdo to udělal!?

Volal jsem na telefonní číslo, které jsem znal zpaměti, ale v současné době není v provozu.

Znamená to, že neexistuje? Byla to všechna jen moje fantazie? Něco tak šílenýho není možný……

Chtěl bych to popřít ale kromě mé paměti není žádný důkaz, který by prokázal, že existuje.

Když o tom tak přemýšlím, nevím, kde bydlí. Byla studentkou z jiné školy. Našel jsem tu školu, kde nosí stejné uniformy, jakou měla ona. Tak jsem se na Yuumu-chan ptal tamních studentů.

Ale nebyla tam studentka odpovídající jejímu popisu. Nebyla tam.

Takže kdo byla má přítelkyně?

S kým jsem randil?

Takže sen, který jsem měl, byla pouhá představa, kterou jsem si vymyslel?

Co jsem, zvrhlík?

Jasně si vybavuju její tvář, víte?

……Něco na tomhle všem smrdí.

Jako zvláštní síla, kterou mám v noci. Něco je naprosto špatně.

Ale co?

Zatímco jsem přemýšlel o posledních událostech, Matsuda mi položil ruku na rameno.

“No, jsme v polovině našeho mládí, takže podobné divné věci se nám prostě dějí. Tak dobře, po škole jdeme ke mně. Koukneme se společně na mojí tajnou sbírku.”

“Skvělej nápad. Matsudo-kun, měl bys určitě pozvat taky Isee-kun.

“Samozřejmě, že ho pozvu, Motohamo-kun. Jsme středoškoláci s rozbouřenými sexuálními touhami. Kdybysme neudělali nic perverzního, bylo by to neuctvivé vůči našim rodičům, kteří nám dali život.”

Oba se chlípně ušklíbli.

Úchylové. Bez ohledu na to, jak se na ně díváte, sou to prostě jen hromada perverzního slizu. A já bohužel patřím k nim.

No, nevadí. Taky žiju pro tenhle druh věcí.

“Tak dobře! Dneska se nebudeme držet zpátky" Dáme si nějaký šumivý pití a čipsy a budeme u toho sledoval DVDčka s pornem!”

Řekl jsem, jelikož jsem se neobtěžoval myšlením.

“Ou! Jo, to je ono! To je přesně ten Ise, jakýho známe!”

“To je charakter! Musíme si ještě víc užít mládí!”

Matsuda s Motohamou se dostávají do ráže.

Měl bych nechat ten incident s Yuumou plavat.

Taky si někdy potřebuju odpočinout! Dneska na tu událost zapomenu a propadnu pornu jak to dokáže jen kluk v našem věku!

Stalo se to potom, co jsme si vytvořili plány na odpoledne.

Mou pozornost upoutala karmínová barva.

Nádherná karmínová barva-

Školní dvůr byl vidět z okna třídy. Oči jsem měl přilepené na určité dívce.

Dívce s karmínově rudými vlasy. Náš školní idol, jejíž krása předčí normálního člověka. Její štíhlé proporce nejsou tvary japonské dívky.

Samozřejmě. Konec konců, není Japonka. Slyšel jsem od lidí, že pochází se severní Evropy.

Zdá se, že navštěvuje japonskou střední školu kvůli práci jejího otce.

Ukradla srdce každému, kdo byl svědkem její krásy.

Rias Gremory. Je studentkou třetího ročníku téhle školy. To z ní dělá mého senpaie.

Když si to uvědomím, všichni, včetně mě, se na ni také dívají, kluci a holky. I Matsuda s Motohamou ji pozorují.

Tak to jde každé ráno. Všichni na ni zírají, když kolem nich prochází. Někteří se zastaví. Jiní zmlknou. Všichni se otočí a dívají se na ni.

Vítr lehce vane jejími karmínovými vlasy, zatímco ji každý student této školy pozoruje.

Díky dlouhým karmínovým vlasům, které jí splývají až k bokům, se zdá, že je jejich okolí také karmínově zbarvené, když vanou ve větru.

Její nádherná pokožka, bílá jako sníh, je mimořádná.

Nádherná.

To je jediná možnost, jak ji popsat jedním slovem. To je jediné slovo, které potřebuješ, abys ji popsal.

Také jsem byl fascinován její krásou a vznešenou atmosférou.

Jsem jí tak fascinován, že pokaždé, když ji vidím, ustanu v tom, co dělám.

Ale poslední dobou se způsob, jakým ji vidím, změnil.

Rozhodně je krásná. Ale ona je příliš krásná.

Začal jsem být z její krásy trochu vystrašený a ten strach pochází z hloubi srdce.

Nevím, proč jsem se začal takhle cítit. Ale začalo to po zmizení Yuumy-chan.

Pak se její oči pohnou. Její jasně modré oči na mně spočinou.

-!

Mám pocit, jako by popadla moje srdce.

Co je to za pocit? Je to pocit, jaký máte, když před vámi stojí někdo lepší než jste vy……

Zúží své modré oči a zdá se, že se usmívá.

Dívá se na mě?

Hloupost. Nemám s ní nic společného.

Potom jsem si náhle vzpomněl na něco z toho snu, co jsem měl.

Na konci toho snu, byla osoba s karmínovými vlasy a promluvila ke mně.

Osoba, která se zdála být jemná, ale zároveň i chladná.

Zatímco jsem ji porovnával s osobou ze svého snu, dávno mi zmizela z dohledu.

Část 4

“Fakt bych si chtěl sáhnout na nějaký kozy.”

Objímám Matsudu, který nedokáže přestat plakat, zatímco všichni sledujeme poslední video našeho DVD porno maratonu.

Po odchodu ze školy jsme s dobrou náladou začali sledovat porno. Byli jsme všichni šťastní a vzrušení, když jsme se po škole dívali na porno, ale čím víc jsme se dívali, do tím větší deprese jsme zabředávali díky otázce “Proč nemáme holku?” o níž jsme začali diskutovat. Po vážném rozhovoru mi bylo do breku.

Matsuda nepřestal brečet ještě ani po třech filmech.

Motohama se snažil chovat cool, ale za brýlemi mu tekly slzy.

Před půl hodinou řekl Motohama tiše, “……Nějaká dívka mě požádala, abych za ní přišel za tělocvičnu…… To bylo poprvé, co mě oslovila holka……”, po tomhle jsem se málem rozbrečel i já.

Zajímalo by mě, jaci asi jsou tři kluci, zasmušile zírající na porno?

Odpověď je zřejmá, tři nepopulární kluci.

Sakra. Po pomyšlení na to, že existují kluci v mém věku, kteří si právě užívají sex s dívkou, začínám nenávidět svět.

Zatímco nad tím přemýšlím, poslední film končí a venku už je dávno tma.

Když mrknu na hodinky, je skoro deset. Už jsem sice zavolal rodičům, že jsem u Matsudy, ale jestli tady zůstanu ještě dýl, budou o mě mít starosti a taky zítra přijdu pozdě do školy.

“Každopádně, už půjdu.”

Řekl jsem, všichni jsme vstali a začali se balit.

“Uvidíme se.” Poté, co jsme se ve dveřích rozloučili s Matsudou, zamířili jsme s Motohamou k domovu.

“Je překrásná noc. Jelikož je dobrá noc, je normální cítit se jako bych právě sledoval porno.”

Vypustí ze sebe Motohama nějaký divný kecy, zatímco s hlubokým pohledem sleduje oblohu.

Vypadá fakt sklesle.

No, od zítřka se Motohama i s Matsudou vrátí k jejich obvyklým já.

“Čao zítra.”

“Jo, hezký sny.”

Rozloučím se s Motohamou na cestě domů, ale nevypadá zrovna nabitej energií, když mi mává.

Asi mi pošlu SMSku, abych ho rozveselil.

Pár minut po rozloučení s Motohamou.

Kráčím směrem k domovu, ale energie, která mi koluje tělem, se zvyšuje.

Je to příznakem “nočního oplývaní mocí” věci.

Jak jsem si myslel, s mým tělem je rozhodně něco špatně.

Tohle není normální jev. Můj zrak se spolu s ostatními pěti smysly zlepšuje.

Mé oči a uši se stávají obzvlášť dobrými. Dokonce slyším rozhovor lidí z domů kolo a přestože je noc, vidím ulici.

Je to fakt zvláštní, jelikož jasně vidím místa, kam nesvítí žádná pouliční lampa!

Zdá se, jako by ta síla byla den ode dne větší.

To protože mráz, který právě teď cítím po celém těle, je pravej!

Cítím, že mě někdo už pěknou chvíli sleduje. A ten mráz, co cítím.

Vycítím před sebou tajemnou atmosféru.

Moje tělo se třese jako šílený. Třas je stále silnější.

Je to muž. Je tam chlap v obleku, upřeně se na mě dívá. Zírá na mě divokýma očima.

Připadá mi, jako by moje tělo jen při pohledu do jeho očí zmrzlo.

Je tohle to, čemu říkají vražedný úmysl?

Jasně z něj cítím nepřátelství. Ne, tohle je něco mnohem víc nebezpečného. Tohle je stoprocentně vražedný záměr!

Muž kráčí blíž, potichoučku. Jde mým směrem! Takže jde po mně!

Úchyl!? Nebezpečná osoba!? Jsem v průšvihu!?

Tohle je špatný! To protože se moje tělo nechce přestat třást!

Proč musím po cestě domů narazit na nějakýho nebezpečnýho chlápka!?

“To je vzácnost. Potkat na takovéto místě někoho, jako si ty.”

…………?

Co to mele?

Ne ne, není divný, když cvoci jako on plácají nesmysly.

Což znamená, že je nebezpečnej!

Do prdele! Co budu dělat, jestli vytáhne nůž!?

Neznám žádný bojový umění, ani jsem se nikdy předtím nepral!

U-už vím!

Moje síla během noci roste! To je ono! Použiju já, abych odsud zdrhl!

Couvám, aby mezi námi vznikla nějaká vzdálenost.

Chlápek obklopenej atmosférou úchyláka ke mně vyrazí.

“Pokoušíš se utéct? Kdo je tvým Pánem? Musí to být člověk s hodně nízkou hodností nebo s divným koníčkem , aby si za území vybral tohle místo. Takže, kdo je tvým Pánem?”

Nemám páru, o čem to žvaníte!

KROK!

Otočím se a plnou rychlostí sprintuju na místo, odkud jsem přišel.

Rychle. Sem šíleně rychlej. Je divný, že to říkám, ale rychlost mých nohou je během noci šílená.

Prostě dál běžím, zatímco míjím různé noční ulice.

Pořád běžím a dostávám se do neznámých ulic.

Ještě jsem neztratil dech. Ještě zvládnu běžet. Jestli je to tak, pak poběžím, dokud mě nedokáže chytit!

Asi po čtvrt hodině se dostávám na otevřené prostranství.

-Je to park.

Přejdu z běhu do kroku.

Přejdu ke kašně, zatímco vdechuji vzduch.

Rozhlédnu se po parku osvětleném pouličními lampami. Něco na tom místo vyzařuje pocit tajemna.

-Já to místo znám.

Tenhle park si pamatuju…….

Jasně. Tohle je poslední místo, které jsem navštívil při rande s Yuumou-chan!

Člověče, je to náhoda nebo bych to měl nazvat zázrakem?

Přišel jsem sem nevědomky? To není……

MRÁZ

Cítím, jak mi po páteři přebíhá mrazení.

Někdo je za mnou… …Tohle cítím.

Pomalu se otočím, a přede mne se snese černé pírko.

Je to peří z vrány? Ne, není.

“Myslíš, že bych tě nechal utéct? To je důvod, proč je bolestivé vypořádat se s nízkými bytostmi.”

Osoba, která se přede mnou objevila, je muž v obleku, z jehož zad vyrůstají černá křídla.

Je to ten podezřelý chlápek z předtím.

……Anděl? Ne ne, tohle není pohádka, takže prostě nemůže být!?

Je to cosplay? Na cosplay je to moc realistické. Jsou to p-pravá křídla? V žádnym případě!

“Řekni mi jméno svého Pána. Je problém nechat se otravovat tvým druhem. V tom případě budeme… …Počkej, jsi “Zbloudilý”? Pokud nemáš žádného Pána, pak to vysvětluje ten ustrašený výraz ve tvé tváři.”

Mumlá si pro sebe ten podezřelej týpek. Nedělej nic na vlastní pěst!

Situace je vážná, ale náhle si vzpomenu na příhodu ze svého snu.

Ten sen o rande. Na samém konci toho snu mě Yuuma-chan zabila přímo před touto kašnou.

Jo, Yuuma-chan, které ze zad vyrůstala černá křídla.

A přímo přede mnou je chlápek s černými křídly. ...Je tohle snad případ, kdy se sen stane realitou?

Hej hej, jak to že se sexy kočka změnila v chlapa!?

Ne, to není důležité! Důležitá je jen situace, v níž se právě nacházím!

Jestli to půjde přesně podle toho snu, pak příští věc, co se mi stane, je-

“Hmpf. Necítím přítomnost tvého Pána ani tvých přátel. Nevidím ani nic, co by se snažilo skrýt svou přítomnost. A není tady ani žádný magický kruh. Vzhledem k současné situaci jsi “Zbloudilý”. Takže nebude problém, když tě zabiju.”

Chlápek, který právě říká něco tak děsivého, zvedne ruku.

Nezáleží na to, jak se na to díváte, jeho ruka míří přímo na mě!

Slyším hluk. Tohle znám.

Něco, co vypadá jako světlo, se mu začne shromažďovat v ruce. Moment, tahle fantasy věc měla zůstat jen ve snu!

Světlo se pak zformuje do něčeho připomínajícího kopí.

Kopí-

Takže je to kopí!

Ta věc mi ve snu probodla žaludek, a já si prošel peklem!

-Zabije mě!

V okamžiku, kdy jsem si to uvědomil, mi již probodl žaludek.

Pak mi něco vylétlo z úst.

Kouch.

Z úst mi vyteče spousta krve následovaná intenzivní bolestí.

Bolí to. Strašně to bolí!

Na místě padnu na kolena. Cítím, jak se mi pálí vnitřnosti.

Bolest se mi šíří celým tělem, a bolí to tolik, že to nemůžu vydržet.

Intenzivní bolest... ...ani trošičku nepopisuje tu bolest!

Pokouším se rukama kopí vytáhnout, ale jakmile se ho dotknu, rozšíří se mi bolest do rukou. Je to horký. Hodně horký. Na místech, která se kopí dotkla mám popáleniny.

“Guu……aaaah……”

Začnu kňučet. Bolí to. Strašně to bolí!

Vzhledem ke stavu mých rukou, spaluje mi kopí vnitřnosti?

Když na to pomyslím, bolest ještě vzroste. Tak takhle se člověk cítí, když zevnitř hoří?

Kvůli intenzivní bolesti nedokážu zastavit slzy.

Krok, krok. Pak se ozve zvuk kroků mířících ke mně.

Vzhlédnu, a tajemný muž vytvoří v ruce další kopí.

“Musí to bolet. Světlo je pro bytosti jako jsi ty jedem. Dostat takový zásah má za následky fatální poškození. Myslel jsem, že tohle oslabené kopí bude stačit na to, aby tě zabilo, ale tvé tělo je odolnější než jsem si myslel. Takže tě s ním probodnu znovu. Ale tentokrát do toho vložím trochu víc síly. A budeš to mít za sebou.”

Snaží se mě dorazit!? Umřu, jestli mě tou věcí znovu zasáhne!

Jak jsem nad tím přemýšlel, nahlédl jsem do snu, který se mi zdál.

Karmín.

Brilantní karmínová barva……

Ne, není šance, že by mi pomohla. Byl to sen. Je tohle tedy taky sen?

Jestli je to sen, tak mi prosím pomoz. I když je to sen, nechci být v téhle situaci!

HJU

Jak jsem byl ponořený v myšlenkách, zaslechl jsem zvuk větru, přede mnou se zhmotnila exploze.

Když jsem vzhlédl, vycházel z mužovy dlaně kouř. Z ruky se mu řinula krev.

“Neopovažuj se ho dotknout.”

Projde kolem mě žena.

Karmínové vlasy. Uhádnu, o koho jde jen z jejích zad.

Je to ta osoba, kterou jsem zahlédl ve snu-

V tom snu jsem nedokázal zahlédnout její obličej. Ale teď jsem si jistý, že ona je tou osobou z mého snu.

“……Karmínové vlasy…… Musíš být z rodu Gremory……”

Muž sledoval ženu s karmínovými vlasy očima plnýma nenávisti.

"Mé jméno je Rias Gremory. Jak se máš, Padlý Anděli-san? Pokud se pokoušíš zranit tohoto chlapce, pak se nebudu držet zpátky.”

Rias Gremory.

Ano, ona je starší studentkou na mé škole. Kráska s karmínovými vlasy.

“……Fufu. Dobře, dobře. Takže tenhle kluk patří vám. V tom případě je tohle město také součástí tvého území. Dobrá tedy. Pro dnešek se omlouvám. Ale radím vám, hlídejte si svého sluhu. Lidé jako já by ho mohli zabít, kdyby se vydal na procházku.”

“Děkuji za radu. Tohle město je pod mým stálým dohledem. Takže jestli se mi dostanete do cesty, nebudu se držet zpátky.”

“To samé říkám i já vám, dědičko Gremoriů. Mé jméno je Donaseek. Doufám, že se již nesetkáme.”

Muž roztáhl svá černá křídla, a jeho tělo se vzneslo. Pak vyletěl k nebi.

Muž ještě jednou pohlédl na Rias-senpai a mě, a pak zmizel na obloze.

Takže jsem teď v bezpečí……?

Cítím lehkou úlevu, ale vidím rozmazaně a postupně ztrácím vědomí. Vidím rozostřeně.

Huh? Není to špatné znamení? Rozhodně je to špatný, ne?

“Ale, jsi skoro v bezvědomí? Tohle je určitě smrtelné zranění. Nedá se nic dělat. Hej, kde je tvůj dům-”

Mluví na mě senpai, zatímco padám, ale neslyším, co říká.

A pak se mé vědomí prostě vypne.

Část 5

[……ZABIJU TĚ, JESTLI NEVSTANEŠ……ROZSEKÁM TĚ NA KOUSÍČKY, JESTLI NEVSTANEŠ]

Když jsem se vzbudil, bylo ráno.

Co tohle všechno znamená?

……Měl jsem znovu zlý sen?

Musel to být sen. Ale zdálo se to být tak opravdové.

Teď jsem tady, spím ve své posteli.

Vzbudil mě budík hlasem yandere. Zdá se, že se mi to nakonec přece jen zdálo . Tentokrát to nebyla Yuuma-chan ale divnej chlápek, kdo mě honil. Ale oba měli černá křídla.

Zavrtím hlavou.

Seber se. Proč přikládám význam tomuhle druhu snů?

Jestli si to správně pamatuji, šel jsem včera jako obvykle do školy a vše bylo normální jako vždy. Po škole jsem šel k Matsudovi domů a spolu s ním a Motohamou si dal porno maraton.

Potom jsem se vrátil domů. Po cestě na mě zaútočila divná osoba s křídly-

Pak jsem si uvědomil svůj neobvyklý stav.

-Jsem nahý.

Nic na sobě nemám.

Co to sakra je? Nemám na sobě ani spodky!

Sem totálně nahej!

Nevzpomínám si. Nevzpomínám si, jak jsem se dostal domů. Ztratil jsem snad ve svém věku paměť?

Každopádně nemám ani ve zvyku spát nahý.

“……Unnn”

-!

Zaslechl jsem sladký hlas.

Poté jsem se opatrně ohlédl za sebe.

“……Suu~suu.“

Vedle mě spí dívka s karmínovými vlasy.

A je nahá... ...Její sněhobílá pokožka je pro mé oči až příliš jasná.

Její pleť vypadá velmi hladce, což je pro mé oči hodně špatné.

…………

Bez ohledu na to, jak se na ni díváte, je Senpai. Idol naší akademie. Její karmínové vlasy rozprostřené na polštáři vypadají neskutečně nádherně.

Rias Gremory-senpai.

…………

Huh? Huh, Huh?

Uklidni se. No jasně, v takovém případě je dobré počítat prvočísla, abyste se uklidnili.

2, 3, 5, 7, 11, 13, 17, 19, 23……

Daaaah!!

Nedokážu to! Nemůžu se uklidnit!

Proč spím s Rias-senpai!?

Co se stalo!? Co se stalo!?

Ne, co jsem udělal!? Udělal jsem něco!?

Nevzpomínám si! Ani trochu si nevzpomínám!

Proč!? Měl bych si pamatovat, co jsem udělal! Ne! Proč jsem v téhle situaci!?

Spal jsem se Senpai!?

Ech? Přichází takhle lidé o panictví!?

Nemožný! To prostě neni možný!

Vzpomeň si! Vybav si cenné vzpomínky!

Co jsem udělal? Jaké věci jsem byl schopen dělat!?

Hlava jako by mi měla kvůli všemu tomu zmatku explodovat, ale v příštím okamžiku jsem byl zahnán do kouta.

“Ise! Vstávej! Už je čas jít do školy!”

“Okaa-san, je Ise ještě ve svém pokoji?”

“Otou-san, jeho boty jsou u vchodu, takže se vrátil domů. Bože! Zůstávat u přátel takhle dlouho! A navrch přijít pozdě do školy! To je neodpustitelné!”

Rozhovor mezi mými rodiči v prvním patře je slyšet až sem nahoru.

Pak následovaly kroky na schodech. Kroky prozrazující hněv. Jsou odlišné od normálních kroků.

Máma je na cestě!

Počkej! Vydrž chvíli!

Jestli tohle uvidí, bude to hodně špatný!

“Počkej! Už jsem vzhůru! Už vstávám!”

“Bože! Víc už ti neodpustím! Musíme si o tom trochu promluvit!”

Máma je naštvaná!

Přichází! Máma jde do mého pokoje!

Neexistuje, aby viděla situaci, v níž právě jsem!

“Unn…… Je ráno?”

-!?

Senpai si přede mnou mne oči!

Je vzhůru! Je vzhůru!

GATCHA!

Dveře se s prásknutím otevřou. V tu chvíli také Senpai zvedá horní polovinu těla.

Můj pohled se setká s tím matčiným. Vypadá naštvaně. Vypadá hódně naštvaně!

“Dobré ráno.”

Uvítá Senpai mou matku s úsměvem.

Matčiny oči se přesunou ze mě na Senpai.

Pak matčin obličej ztuhne. Znovu přesune svůj pohled na mě.

Vyhýbám se očnímu kontaktu.

“……RYCHLE SE PŘIPRAV.”

Zatímco používá strojový hlas, pomalu zavírá dveře.

Po chvíli zaslechnu hlasité zvuky, jak dupe po schodech dolů.

“O,O,O,O,Oooooo! Otou-san!”

“Co se děje, Okaa-san? Vypadáš, jako bys právě viděla ducha. Dělal zase Ise po ránu nějakou úchylárnu?”

“Seeeeeeee, sexxxxxxxxxx!! Ise měl~! S cizinkou~!!”

“-!? O-Okaa-san!? Okaa-san, co se stalo!?”

“Mezinárodnííííí~! Ise měl!!”

“Okaa-san!? Okaa-san!? Uklidni se!! Okaa-saaaaan!”

Jen si oběma rukama zakryju obličej.

Je lehké představit si, co se děje dole.

Jak se to jen mohlo stát? Z tohohle bude určitě rodinná diskuze!

Co za omluvu mám použít, abych vysvětlil tuhle situaci!?

“Tvá rodina je po ránu docela živá.”

Vstane Senpai z postele a zvedne ze stolu svou uniformu.

Nahá Senpai. Nahé tělo nádherné dívky.

……Ummm, je vám jasné, že vidím spoustu věcí……

Útlé boky. Dlouhé bílé nohy. Stehna. Pěkně tvarovaný zadek.

A prsa, která jsou velmi enormní... ...

Dokonce jasně vidím i bradavky!

Proč je nezakryje!? Proč nevykazuje sebemenší pokus o jejich zakrytí!?

Kdybych měl Motohamovu "Sondu tří velikostí", snadno bych dostal její přesné míry.

Právě teď lituju, že tuhle schopnost nemám.

Ale jednu věc vím jasně. Viděl jsem hodně nahých žen v magazínech a videích, ale krása Senpaina těla je mnohem větší než jejich.

Jak bych to jen popsal? Umění? Tělo s dokonalým tvarem i křivkami. Vypadá jako jeden z těch nahých obrazů nebo soch, jaké ukazují v muzeu.

Dokonalost. Jediné, co můžu říct, je "její krása je stále ohromující i po vysvlečení šatů".

Ale ze zírání na ni se cítím blbě.

Nemůžu se stát úplným úchylem.

“S-Senpai!”

Prostě to musím říct.

"Co je?”

“P-Prsa……Vidím všechno!”

Řekl jsem, zatímco se dívám stranou. Chci to viděl, ale o tom to je. Musím to vydržet.

“Jestli se chceš kouknout, prosím.”

Řekne senpai směle, zatímco si obléká uniformu. Ušklíbne se.

-!!

Existuje pro tohle japonské slovo!?

Tělem mi projede elektrický šok.

Z očí mi stékají slzy, kvůli větě, kterou vás ve škole nikdy nenaučí.

Jsem tou krásnou větou hluboce pohnut.

“Je tvůj žaludek v pořádku?”

Zeptá se mě Senpai.

Žaludek?

Dotknu se svého břicha, zatímco sleduju, jak se Senpai obléká.

“Včera tě probodli.”

-!

S tím prohlášením se dostanu do střehu.

……Pravda, včera jsem byl v parku probodnut chlápkem s křídly.

Probodl mě oštěp, který vypadal, že je vyroben ze světla.

Ale na břiše mi po tom nezůstala žádná jizva. Jsem si jistý, že tam byla díra……To není druh zranění, které se zahojí za den.

Vytékalo z ní příliš mnoho krve.

Nebyl to sen? Nebo to byl sen?

“Mimochodem, to, co se stalo včera, nebyl sen.”

……Řekla Senpai jako by mi četla myšlenky.

“J-Jsem si jistý, že jsem byl zraněn……”

"Vyléčila jsem tě. Bylo kritické, ale díky tvému tvrdému tělu jsem ho svou silou vyléčila za noc. Podělila jsem se s tebou o trochu své síly démona skrz objetí, zatímco jsme byli nazí. Byla jsem schopná to udělat, protože jsme ze stejného rodu.”

Co to... ...říká?

Huh? Objímali jsme se nazí?

…………

Eeeeeeeeeeeeeeeeh!

Počkat, to znamená……!

“V pořádku, stále ještě jsem panna.”

Řekla jako by mi opět četla myšlenky.

Ach, tak je to. Z nějakého důvodu se mi ulevilo.

Nebo bych měl cítit úlevu?

“Netvař se tak divně. Tento svět je obklopen více záhadami, než si vůbec dokážeš představit.”

Přistoupila ke mně Senpai ve spodním prádle. Začne mě štíhlými prsty hladit po tváři.

Zrudnu v obličeji. Nedokážu zabránit tomu, abych zrudl, když mi tohle dělá takhle krásná dívka.

“Jsem Rias Gremory. Démon.”

-Démon?

Co? Vtip? Nejsem si moc jistý……

“A já jsem tvůj Pán. Ráda tě poznávám, Hyoudou Issei-kun. Mohu ti říkat Ise?”

……ale její démonický úsměv vypadal opravdově.

Část 6

“Itadakimasu.”

Mému dědovi v nebi.

Právě teď, v mém domě, přímo vedle mě jí polévku miso jedna kráska.

“Je to vynikající, Okaa-sama.”

“J-Jo. D-Děkuji mockrát.”

Oba mí rodiče, kteří sedí naproti mě, mají na tváři zvláštní výrazy.

Dědo, jak jen napravím tuhle divnou atmosféru?

Tohle je poprvé, co jím snídani v takovéhle atmosféře, a nejsem si moc jistý, co mám dělat.

“Ise, to jídlo udělala tvá matka. Sněz ho.”

Řekne Senpai elegantně. Chová se jako starší sestra.

“J-Jasně!”

Odpovím rychle a začnu si cpát jídlo do pusy.

“Nejez tak strašným způsobem. Musíš zpomalit, vychutnávat si to. Tohle je drahocenné jídlo, která nám uvařila tvá matka.”

Otře mi Senpai pusu ubrouskem.

O co jde? Do jaké situace jsem se to jen dostal?

“I-Ise……”

Promluví na mně otec třesoucím se hlasem.

Vypadáš docela nervózně, tati. Stejně jako já.

"O-Odkud p-pochází tato mladá dáma?”

Po této otázce Senpai odloží hůlky a skloní hlavu.

“…… Ach, omlouvám se, zapomněla jsem se představit……Jsem ostuda rodu Gremory. Prosím, dovolte mi se představit. Okaa-sama, Otou-sama, mé jméno je Rias Gremory. Navštěvuji stejnou akademii jako Hyoudou Issei-kun. Je mi potěšením vás poznat.”

Usměje se Senpai. Táta odpoví s divným výrazem.

“A-Ach, takhle je to…… T-To je úžasné. Hahaha! Jste ze zahraničí? Vaše japonština je velmi dobrá.”

“Ano. To kvůli práci mého otce, v Japonsku žiji již delší dobu.”

Ou. Zdá se, že otce přesvědčila.

Ale co se týče matky sedící vedle něj, tak ta spokojená není.

“Rias……-san, správně?”

“Ano, Okaa-sama.”

“Jaký druh vztahu máte s Iseem?”

-!

To je dobrá otázka, mohla by vysvětlit celou předchozí situaci.

Matka je zvědavá, co Senpai odpoví, ale ta se jen dál usmívá.

“Jsme jen dva spolužáci, co jsou si poměrně blízcí, Okaa-sama.”

“To je lež!”

Zareaguje matka okamžitě odmítnutím.

Samozřejmě. Tahle výmluva nebude fungovat, Senpai. Jelikož nás viděla v té situaci, ta omluva prostě nemůže zabrat!

“P-, p-, pppppprrrrotože! Na posteli!”

“Ise řekl, že trpí nočními můrami, tak jsem s ním prostě spala.”

“Jen jste spali dohormady!? O-Oba jste přece byli nazí!”

“V dnešní době lidé jednoduše jsou nazí, když spolu spí, Okaa-sama.”

To je zatraceně velká lež. Jsi úžasná, Senpai.

Ale matka se utišila.

“O-Opravdu……? Takže lidé spolu poslední dobou spí nazí.”

Okaa-sama!? Tohle je v pořádku!? Fakt ti to nevadí!?

Pak mi došlo, že její oči vypadají divně. Byly prázdné, jako by ji něco posedlo.

Potom mi Senpai zašeptala do ucha.

“……Omlouvám se. Vypadalo to, že by mohla začít působit potíže, takže jsem na ni použila svou sílu.”

Sílu?

Najednou jsem si vzpomněl na její předchozí slova.

-Jsem Démon.

……Démon. Takže tohle všechno způsobila síla Démona?

Senpai dál klidně snídala. Když jsem zkontroloval otce, měl taky prázdný pohled. Taky na něj použila svou sílu... ...?

Démon.

O co tu sakra de?

Část 7

Ranní cesta do školy.

Kráčím směrem k akademii, ale prožívám docela těžké chvíle kvůli způsobu, jakým na mě zírají ostatní studenti.

Nedá se nic dělat.

Protože vedle mě je školní idol, Gremory-senpai.

A já jdu vedle ní jako její poskok, protože jí nesu tašku.

“Proč někdo jako on……”

“Proč je někdo tak perverzní jako on vedle Rias-oneesama……”

Slyším výkřiky kluků i holek snad ze všech směrů.

Pár studentů se z toho šoku skácelo.

To je to až tak hrozný!? Je pro mě fakt tak špatný jít vedle Senpai!?

Procházíme školní bránou, a u jejího vchodu se rozcházíme.

“Někoho pro tebe pošlu. Později se znovu setkáme.”

Řekne s úsměvem.

Pošle někoho? Co tím myslí?

Nejsem si moc jistej, ale jdu do třídy.

Když otevřu dveře, všichni na mě zíraj.

No, to je celkem normální vzhledem k tomu, že jsem byl s Rias-senpai.

BUM!

Praští mě někdo zezadu do hlavy. Když se otočím, stojí za mnou Matsuda. Hned vedle něj je Motohama.

“Vysvětlení!”

Vykřikne Matsuda s brekem. Z jeho výrazu odhadnu, co tím chce říct.

“Ještě včera sme byli kámoši ze "Spolku Nepopulárních!”

“Ise, nejdřív nám to vysvětli. Co se stalo, když sme se rozešli?”

Narozdíl od naštvanýho Matsudy se Motohama chová klidně, zatímco si poposunuje brýle, ačkoliv na mě zírá fakt ostře. Oba mě děsíte.

Ale jen se zasměju, a pak se jich sebejistě zeptám!

“Kluci, už ste někdy předtím viděli pravý prsa?”

Po té jediné větě se oba roztřesou strachy.

Část 8

Po škole.

“Ahoj. Co děláš?”

Sjedu studenta, který ke mně přišel, přimhouřenýma očima.

Kluk přede mnou je student číslo 1, nejkrásnější princ, Kiba Yuuto.

Svým úsměvem si získal srdce všech dívek na škole. Mimochodem, je ve stejnym ročníku jako já. I když je z jiný třídy.

Na chodbě a ze třídy se ozývají radostné dívčí výkřiky. Sklapněte. Je to tady zatraceně hlučný.

“Co tu chceš?”

Odpovím mu odmítavým tónem, ale Kiba zareaguje aniž by se přestal usmívat.

“Jsem tu na příkaz Rias Gremory-senpai.”

-!

Jediný prohlášení a mně hned dojde, proč je tady.

Aha, takže to on je ten člověk, kterýho pro mě Senpai chtěla poslat.

“……OK, OK, tak co po mně chceš?”

“Abys šel se mnou.”

NE!!

Vykřiknou holky.

“Ne, Hyoudou s Kibou-kun prostě nemůžou jít vedle sebe!”

“Nakazíš se, Kibo-kum!”

“Nesouhlasím s párem Kiba-kun×Hyoudou!”

“No, možná je to pár Hyoudou×Kiba-kun!?”

Měly divný kecy.

Sklapněte. Fakt sklapněte.

“Ach, jasně.”

Přikývnu a jdu za ním.

Řeknu to předem. Nesnáším hezouny.

Následuju Kibu, kterej už kráčí přede mnou.

“H-Hej, Ise!”

Zavolá na mě Matsuda.

“Neboj, kámo. Nejdu se prát.”

To je pravda. Nemusíš se o mě bát, kámo.

“Co hodláš dělat s tím DVD, „Já, Sexuální obtěžování, a Udon“!?”

Vykřikne Matsuda nahlas, zatímco zvedne do výšky zmiňované DVD.

Raději se kouknu z okna.

Jdu za Kibou, a místo, na kterém skončíme, se nachází v zadní části školy.

Na prostoru obklopeném stromy stojí barák, kterému se říká stará školní budova.

Zjevně už je to dávno, co se používala, a není tu ani stopa po lidech. Tohle místo je tak děsivý, že je uvedený na seznamu „sedmi divů školy“.

Budova vypadá hodně staře a je postavená ze dřeva, ale nemá ani jedno rozbitý okno a z jeho vzhledu se jen těžko pozná, jestli neni poškozená zevnitř.

Je stará ale neni to tak hrozný.

“Buchou je uvnitř.”

Řekne Kiba.

Buchou?

Mluví o Senpai? Cože? Buchou?

Patří Senpai k nějakému klubu? Znamená to, že je Kiba taky součástí toho klubu?

Je to čím dál záhadnější. No dobře, dokud budu sledovat tohohle kluka, budu se moct setkat se Senpai.

Vešli jsme do dvoupatrové budovy a vystoupali po schodech. Šli jsme dál do jejího nitra.

Dokonce i chodba se zdála být čistá. Jako by v nepoužívaných místnostech nebylo ani smítko.

Když se řekne „starý dům“, napadne vás spousta hmyzu, pavučin, a prachu. Ale tady jsem nic takovýho neviděl.

To znamená, že to tu musej dost často uklízet.

Zatímco jsem o tom přemýšlel, došli jsme k našemu cíli. Kiba se zastavil před jednou konkrétní třídou.

Šokoval mě nápis na dveřích, který hlásal-

[Klub okultních záhad]

Klub okultních záhad!?

Jen přečtení toho názvu mě udivilo. Neříkám, že klub zní divně.

Ale pomyšlení, že je Rias-senpai členem Klubu okultních záhad je……

“Buchou, přivedl jsem ho.“

Čekal Kiba za dveřmi na schválení. Pak Senpai odpověděla.

“Dobrá, pojďte.”

Zdá se, že je uvnitř.

Kiba otevře a já ho šokovaně následuju do místnosti.

Každou částečku třídy pokrývají prapodivné znaky a slova.

Podlahu. Stěny a strop. Vše pokývají zvláštní znamení.

A nejvíce ze všeho vyčnívá kruh nakreslený ve středu místnosti.

Vypadá jako magický kruh, zabírá v pokoji nejvíce místa.

Cítím z něho cosi strašidelného a podivného.

Mimo něj je v místnosti také několik stolů a pohovek.

Hmm? Na jedné z nich někdo sedí. Drobná dívka……

Znám ji. Tu dívku znám!

Je z prvního ročníku, Toujou Koneko-chan!

Je to prvačka, ale kvůli dětskému obličeji a malému tělu vypadá jako studentka základky!

Mezi určitou skupinou kluků je docela populární. Stejně tak je oblíbená i mezi dívkami a pro svou roztomilost je považována za maskota.

Tiše jedla youkan.. Vždycky má nasazený ospalý výraz.

Pokud si správně pamatuju, říká se, že je „hodně“ neemocionální.

Uvědomila si, že jsme vsoupili a naše oči se setkají.

“Tohle je Hyoudou Issei-kun.”

Představí mě Kiba. Toujou Koneko-chan skloní hlavu.

“Ach, ráda tě poznávám.”

Také jemně kývnu. Po přivítání pokračuje v oždibování svého youkanu.

Hmm. Přesně jak říkaj pověsti. Možná je ten typ mlčenlivý holky.

ŠŠŠ-

Tenhle zvuk tekoucí vody přichází ze zadní části místnosti. Je to snad sprcha?

Pak mi dojde, že tam visí sprchový závěs. A za ním je stín.

Je to stín dívky. Sprchuje se tam holka.

Cože!? Sprcha!?

V týhle třídě je sprcha!?

KJÚ

Zvuk sprchy utichne.

“Buchou, tady.“

Co? Kromě ní je tu ještě někdo jinej?

Slyším dívčí hlas, ketrý nepatří Senai.

“Děkuji, Akeno.”

Vypadá to, že se Senpai za závěsem převléká.

Při vzpomínce na dnešní ráno zrudnu.

Senpai, určitě máš impozantní tělo. Díky němu nebudu na chvíli potřebovat porno.

“……Jak oplzlý obličej.”

Zamumlá někdo. Když se podívám ve směru hlasu, zjistím, že je to Koneko-chan.

Podívám se na ni, ale malá prvačka jen jí youkan.

……Tak takhle je to. Takže mám oplzlej obličej. Fakt sorry.

JYA-

Pak se závěs roztáhne. Za ním stojí Senpai ve své uniformě.

S mokrýma vlasama vypadá svůdně. Podívá se na mě a usměje se.

“Omlouvám se. Včera jsem nestihla sprchu, protože jsem zůstala u tebe, takže jsem se musela umýt teď.”

Ach, vážně?

Ale co mě štve je, že je v týhle místnosti sprcha.

Potom se kouknu za Senpai.

Někdo za ní stojí…… To myslíte vážně!

Jsem v takovym šoku, že jsem až oněměl.

Černé vlasy v culíku. Culík, který už málem vyhynul! Osoba, která se stala posledním člověkem na naší škole s vlasy svázanými do culíku!

Ten krásný obličej, vždy usměvavý! Osoba s japonskou aurou! Ta, která je nazývána Yamato Nadeshiko ačkoliv je studentka, a také jedna ze školních idolů, Himejima Akeno-senpai!

Dívka, které se, společně s Rias-senpai, říká „Dvě velké sestřičky“!

Dívka, která je zbožňována mužskými i ženskými studenty!

“Ara ara. Ahoj, mé jméno je Himejima Akeno. Ráda tě poznávám.”

Představila se slušně a s úsměvem. Její hlas zní kouzelně.

“A-Ach. Jmenuju se Hyoudou Issei. T-Taky tě rád poznávám!”

Ačkoli jsem nervózní, pozdravím ji.

Poté, co mi Rias-senpai potvrdí, že jsme se navzájem všichni představili, začně mluvit.

“Zdá se, že jsme tu všichni. Hyoudou Issei-kun. Ne, můžu ti říkat Ise.”

“J-Jo.”

“My, Klub okultních záhad, tě vítáme.“

“Ech, no, jo.”

“Jako Démona.”

-!

Tati, mami. Vypadá to, že jsem se přimotal do něčeho velkýho.

“Tady máš čaj.”

“Ach, díky.”

Sedím na pohovce, a Himejima-senapi mi udělala čaj.

Rychle ho vypiju.

“Chutná výtečně.”

“Ara ara. Děkuji mockrát.”

Začne se Himejima-senpai hodně šťastně smát se zvukem „Ufufu“.

Kiba, Koneko-chan, Rias-senpai a já sedíme na pohovkách kolem stolu.

“Akeno, taaké se posaď.”

“Ano, Buchou.”

Himejima-senpai se posadí vedle Rias-senpai.

Pak se všichni zadívají na mě.

O-O co jde……Začínám být nervózní, jak se na mě všichni dívají v takhle malém prostoru……

Potom Rias-senpai promluví.

“Hned se k tomu dostanu. Jsme démoni.”

V-Vážni jdeš rovnou na věc.

“Tvůj výraz říká, že mým slovům nevěříš. No, nedá se nic dělat. Viděl si včera večer toho muže s černými křídly, že?”

Má pravdu.

Pokud to nebyl sen, tak jsem ho fakt viděl.

“Byl to Padlý Anděl. Jedná se o bývalé anděly, kteří sloužili Bohu, ale spadli do pekla kvůli svým zlým úmyslům. Také jsou nepřátelé nás, démonů.”

Takže teď si povídáme o padlých andělech.

Vypadá to, že se dostáváme do žánru fantasy.

“My, démoni, jsme už od starověku válčili s padlými anděli. Bojovali jsme kvůli nadvládě nad Podsvětím, které je pro lidi známé také jako Peklo. Podsvětí se dělí na dvě oblasti, jedno patří démonům, druhé padlým andělům. Démoni tvoří smlouvy s lidmi výměnou za jejich oběti, čímž zvyšují svou sílu. Padlí andělé, na druhou stranu, ovládají lidi, aby ničili démony. V tomto bodě přicházejí andělé, aby na příkaz Boha zničili obě rasy, což tvoří dohromady tři síly. A takhle to chodí již od nepaměti.”

“Ne, Senpai. Takovej příběh je pro normálního studenta jako sem já hodně silný kafe. Co přesně dělají členové Klubu okultních záhad?”

Pak se rozohovor stočil na činnost klubu.

“Klub okultních záhad je jen zástěrka. Je to můj koníček. Vlastně jde o místo, kde se setkáváme my, démoni.”

……Zadrž, tohle je součástí činnosti klubu, jo?

“-Amano Yuuma”

Po zaslechnutí toho jména vytřeštím oči.

Kde to jméno slyšela?

“Ten den, byl jsi na rande s Amano Yuumou, že?”

“……Jestli je to vtip, můžeš prosím hned přestat? Nechci tu o tom mluvit.”

V hlase mám vztek.

To protože tohle téma je pro mě teď tabu.

Když jsem o tom dřív mluvil, nikdo mi nevěřil, a nikdo si ji nepamatoval.

Každej mi říkal, že to musel bejt sen. Že šlo o halucinaci. Nikdo mi nevěřil ani si nepamatovali, že existuje.

Nevím, od koho ten příběh slyšela, ale prostě nepřijmu, pokud prohlásí, že je to všechno jen magie. Místo toho se naštvu.

“Existovala. Určitě.”

Pronese Rias-senpai jasně.

„No, zdá se, že se snažila smazat kolem tebe veškeré důkazy.“

Klepla Rias-senpai prstem, a Himejima-sepai vytáhla fotografii.

Poté, co jsem spatřil, kdo je na fotce, jsem oněměl.

„To je ona, že? Amano Yuuma-chan.“

Jo, osoba na fotografii je moje přítelkyně, kterou jsem nemohl nikde najít.

Vyfotil jsem si ji do mobilu, ale ten obrázek zmizel.

Na té fotce je určitě ona, a ze zad jí vyrůstají černá křídla.

„Tahle dívka je……ne, tohle je padlý anděl. Je stejného druhu jako ten, který na tebe zaútočil včera v noci.“

……Padlý anděl? Yuuma-chan je padlý anděl?

Rias-senpai pokračovala.

„Tenhle padlý anděl tě zkontaktoval za jistým cílem. Když ho splnila, zbavila se všech záznamů i důkazů o sobě.“

„Cílem!?“

„Ano. Zabít tě.“

-!

C-Co to ksakru!!

„P-Proč by mě chtěla zabít!?“

„Uklidni se, Ise. Nedá se nic dělat…… Ne, prostě jsi měl smůlu. Jsou majitelé, kteří nebyli zabiti……“

„Co tím myslíš, smůlu!“

Říká, že byla prostě smůla, že mě tehdy chtěla Yuuma-chan zabít!?

Cože……?

Zabit? Ale stále ještě žiju? Jsem pořád tady jako předtím.

„Ten den, kdy jsi s ní šel na rande a poté do parku, tě zabil Světelným oštěpem.“

„Ale já pořád žiju! Víc než to, proč jsem byl cíl zrovna já!?“

Jo, Nemá žádný důvod k tomu, aby se na mě zaměřila.

Proč by po mně šel padlý anděl!?

„Důvodem, proč se s tebou sblížila je, aby si zkontrolovala, zda máš v sobě nebezpečnou věc. Musela od ní získat slabou odezvu. Proto trávila čas tvojí kontrolou. Pak si to potvrdila. Jsi člověk, který vlastní Posvátný pohon --“

Posvátný pohon-.

Ten název jsem znal.

-Promiň. Představoval si pro nás hrozbu, tak jsme se tě rozhodli zbavit už teď. Jestli z toho chceš někoho obviňovat, tak nenáviď Boha, který do tebe vložil Posvátný pohon.

To mi tenkrát řekla.

Takže mám uvnitř sebe Posvátný pohon……?

Pak promluvil Kiba.

„Posvátný pohon je zvláštní síla rozdělená mezi určité lidi. Například, většina lidí, jejichž jména se zapsala do dějin, byli nositeli Posvátného pohonu. Využívali sílu Posváného pohonu, aby se zapsali do historie.“

„V současnosti existují lidé, kteří ovládají Posvátné pohony uvnitř svých těl. Znáš lidi, kteří hraají ve světě důležitou roli? Většina z nich ho má.“

Převzala si Himejima-senpai slovo po Kibovi.

Po nich se dá do vysvětlování Rias-senpai.

„Většina Posvátných pohonů má funkce, které se dají využít pouze v lidské společnosti. Ale existují i výjimečné Posvátné pohony, které jsou po nás hrozbou, pro démony i padlé anděly. Ise, zvedni ruku.“

Ech? Mám zvednout ruku? Proč?

„Dělej.“

Naléhá Rias-senpai.

Zvednu proto levou paži.

„Zavři oči a představ si tu nejsilnější věc, která tě napadne.“

„N-Nejsilnější bytost……? Son Goku z Dragon Ball……?“

Představ si to, vybav si tu postavu v momentě, kdy vypadá nejsilněji.“

„…………“

Představím si Gokua, když střílí svou Kamehamehou.

Je to dobrý?

„Pomalu spusť svou uku a vstaň.“

Zvednu se a dám ruku dolů.

„Teď napodob postoj té osoby. Představ si to co nejvěrohodněji, ano? Nemusíš se držet zpátky.“

Blbost.

Kolem mě sou lidi, a já mám ve svém věku napodobit Gokuovu Kamehamehu!?

To je moc trapný!

To, že mám zavřený oči neznamená, že se mi nebudou smát!

„Pospěš si a udělej to.“

Požádá mě znovu Rias-senpai.

Heeeeej! To jak vážně? Fakt musím!?

Do hajzlu! Tak teda čumte! Tohle je poprvý a naposled, co uvidíte Hyoudou Isseie dělat Kamehamehu!

„Kamehameha!“

Vykiřknu, dlaně přitisknuté k sobě, a odmrštím je od sebe ve výši hrudníku. Tohle je postoj Kamehamehy.

„Teď otevři oči. Na tomhle místě naplněném démonickou silou, se tvůj Posvátný pohon projeví snadněji.“

Otevřu oči, jak mi řekla Rias-senpai.

BLESK!

Moje levá ruka ze rozzářila.

Coooooo!?

Co je to!? Co je to!?

To jako teď můžu vytáhnout Kamehamehu!?

Světlo se začíná formovat a zakrývá mi levou rukou.

Když pak zmizí, mám na levé paži červenou rukavici.

Je vybavená nějakýma blejskavýma věcičkama. Vypadá to jako součást hodně dobrýho a realistickýho cosplaye.

Část, která mi zakrývá hřbet ruky má v sobě zasazené cosi jako drahokam.

Vlastně to vypadá spíš jako šperk než drahokam.

„Co je do hajzlu toooohleee!!?“

Zařval jsem. Jsem fakt v šoku.

Samozřejmě! Co to je!? Myslel jsem, že se udělal Kamehamehu, ale místo toho mám na ruce věc, která vypadá jako něco z i>Henshin Heroes!

Uááá, co to je!?

„Tohle je Posvátný pohon. A patří tobě. Jakmile se jednou objeví, můžeš ho používat kdykoliv a kdekoliv jen budeš chtít.“

-!

T-Tahle červená rukavice je Posvátný pohon……?

Eeeeeeeh……

Stále tomu nemůžu uvěřit. Vystřelil jsem Kamehamehu a pak……pak……

„Padlý anděl, Amano Yuuma, viděla ve tvém Posvátném pohonu hrozbu, a proto tě zabila.“

……Takže ty řeči o Yuumě-chan a Posvátném pohonu byly pravdivé.

Takže ta část, ve který mě zabila, byla taky reálná……?

Tak jak to, že žiju?

„Zavolal jsi mě, když jsi byl na pokraji smrti. Přivolal jsi mě pomocí tohoto papíru.“

Vytáhla Rias-senpai leták.

Znám ho.

Když jsem čekal na Yuumu-chan, dostal jsem jeden z nich od člověka, co je rozdával.

Je to letáček s divným magickým kruhem a reklamním chytákem, „Splníme vaše přání!“

Když se podívím pozorněji, zjistím, že magický kruh na letáku je zmenšenou kopií toho na podlaze.

„Tohle je jeden z letáků, které rozdáváme. Tento magický kruh se používá na přivolání nás, démonů. Dnes už není zrovna moc lidí, kteří by dokázali nakreslit kruh, aby nás přivolali. Takže rozdáváme letáčky lidem, kteří vypadají, že by chtěli vyvolat démony. Tento magický kruh je bezpečný a dá se jednoduše použít. Tehdy byl jeden z našich blízkých přestrojený za člověka a rozdával je v obchodní čtvrti. Dostal si ho včas, Ise. Poté, co na tebe zaútočil Padlý anděl, jsi mě zavolal, zatímco jsi byl na pokraji smrti. Přál sis to tak moc, že kruh přemístil mě. Obvykle jsou totiž přivolávaní mí služebníci jako Akeno a ostatní.“

Tehdy mě propodlo Světelné kopí……takže jsem si to přál opravdu usilovně.

Když se mé ruce pokryly krví, vybavil se mi karmín.

Silně jsem toužil po dívce s karmínovými vlasy, po Rias Gremory.

A potom se objevila ta osoba s rudými vlasy, bylo to na konci toho snu-ne, ten, kdo se objevil na konci té události, byla opravdu Senpai.

„Když jsem byla přemístěna a uviděla tě, hned mi došlo, že jsi nositelem Posvátného pohonu a že jsi byl napaden Padlým andělem. Ale problém byl v tom, Ise, že jsi byl skoro mrtvý. Ne jen démoni ale i lidé umírají po zasažení světelným kopím. Ise, tys byl přesně v takovém stavu. Takže jsem se rozhodla, že ti zachráním život.“

Zachrání mi život?

Takže to Senpai mi pomohla?

„I když jako démonovi. Ise, byl jsi znovuzrozen jako můj démon, služebník Rias Gremory. Jako můj démoní sluha.“

PA!

V tu chvíli ze zad všech kolem mě vyrazí křídla.

Vypadají jinak než křídla padlých andělů, tahle se podobají netopýřím.

PA!

A s tím na zádech také něco ucítím.

Ohlédnu se přes rameno a vidím, jak mi ze zad vyčnívají úplně stejná černá křídla.

……To jako fakt?

Jsem démon? Přestal jsem být člověkem?

„Pojďme se všichni znovu představit. Yuuto.“

Kiba se na mě usměje poté, co Rias-senpai vysloví jeho jméno.

„Jmenuji se Kiba Yuuto. Jak už asi víš, jsem druhák stejně jako ty, Hyoudou Issei-kun. Umm, a jsem taky démon. Rád tě poznávám.“

„……Prvačka. ……Toujou Koneko. Těší mě, že tě poznávám. ……Jsem taky démon.“

Sklopila Toujou Koneko-chan mírně hlavu.

„Mé jméno je Himejima Akeno, a jsem ve třetím ročníku. Jsem také vice prezidentkou Klubu okultních záhad. Ráda tě poznávám. I když vypadám takto, jsem také démon. Ufufu.“

Sklonila Himejima-senpai velmi zvořila hlavu.

A konečně, Rias-senpai.

Pohodila karmínovými vlasy a velmi stručně řekla:

„A já jsem jejich paní, stejně jako démon rodu Grimory, Rias Gremory. Má rodina má titul vévody. Doufám, že spolu budeme vycházet, Ise.“

Zdá se, že jsem se dostal do fakt neuvěřitelný situace.

Poznámky překladatele a odkazy

Zpět na Život.0

Návrat na Hlavní stranu

Dopředu na Život 2