High School DxD:Volume 1 Život 3

Život.3 Mám kamarádku

Část 1

“Haa…… cesta k dosažení úspěšné kariéry je fakt těžká.”

Jsem ve svém pokoji, dívám se na strop a trápím se.

Pěšec-.

To je moje vlastnost a úloha.

Pěšec, ta nejnižší úloha.

Takže musím odsud zamířit vzhůru…… Má cesta k získání šlechtického titulu začíná tím, že najedu na drsnou silnici. Moje cesta k tomu, stát se řádným Démonem, je plná potíží.

Mimochodem, je tu ještě někdo jiný, kdo je Buchouiným [Střelcem]. To mi řekla stejného dne, kdy vyšla najeho má úloha jako sluhy.

“Můj [Střelec] již existuje. Ale není tu. [Střelec] je na jiném místě, následuje odlišné rozkazy, pracuje pro mě. Pokud bude šance, představím ti ho.”

Tohle řekla. Kdo je ten člověk? Možná se s ním brzy setkám. Doufám, že je to dívka.

Takže jsem byl vybrán jako zbylý [Pěšec]. Musím překonat mnoho obtíží.

Když nad tím tak přemýšlím, jsem s tím vůbec srovnaný?

Zabil mě Padlý anděl kvůli tomu, že se můžu vybavit Kamehamehou, Posvátným pohonem. Taky využila mé lásky k ní.

Potom jsem se změnil v Démona.

Oživila mě krásná Démonka, která mi řekla, že jsem jejím “služebníkem" a pak se rozhodl, že “Si vybuduju vlastní harém, pokud povstanu".

Jako Buchouin služebník jsem si každý den sdíral zadek do krve.

Rozdával letáky. A uzavíral smlouvy.

Ale moje démonická síla je nízká, takže nemůžu používat magický kruh, abych se dostal ke klientovi.

Něco takového se nikdy předtím nestalo, nejhorší Démon vůbec. To jsem já.

NÁDECH.

Vdechnu nějaký vzduch. Když se nad tím zamyslím, nikdy na mně nebylo nic zvláštního, dokonce ani předtím, než jsem se změnil v Démona.

Zkoušel jsem spoustu věcí, abych se stal u dívek populární, ale konec konců, proti krasavcům nemůžu vyhrát.

Také jsem nikdy neměl žádné sny, než jsem se změnil v Démona. No, možná je dobře, že jsem se proměnil, protože teď mám sen.

Počkat, je změna v Démona i dobrou věcí?

No, kdyby mě tehdy nezachránila Buchou, můj život by skončil. Jen takhle nemám čas užít si své mládí.

No, je to docela……zábava. Jsem obklopen skupinou bishoujo a všichni jsou milí. No, na Démony, tak je to.

Rias-buchou je krásná, a Akeno je v pohodě, alespoň dokud ji nenaštvu……myslím.

Koneko-chan také není problém, pokud se chovám normálně.

Kiba mě štve, ale mluví se mnou normálně, i když je to krasavec…… Vlastně je to dobrej chlap. Zatraceně dobře vypadající chlap.

Vážně nemůžete soudit lidi podle vzhledu. Zdá se, že má představivost dobře vypadajícího kluka se mění.

Pak si vzpomenu na nádhernou blonďatou Sestru, Asiu.

Byla to krásná dívka. Kdybych měl mít přítelkyni……Tady se pozastavím a zakryju si obličej. Počkat, právě jsem si prošel drsnou neopětovanou láskou.

Zatraceně, hrát si s mými city……Yuumo-chan, vlastně jsem tě miloval.

Kurva. Proč musí můj život vždycky někdo ovládat?

Možná to právě takhle funguje. Kolem mě se děje spousta záhadných věcí, takže mám pocit, že mě do nich zatáhli.

Asia……jeptiška, hm. Osoba, která stojí na opačné straně barikády.

Pravděpodobně už se s ní nikdy víc nesetkám.

Ta dívka se vydá svou cestou a já také.

Prostě se stalo, že já jsem služebníkem Démona a ona Boha.

Setkali jsme se jen náhodou.

Pravděpodobně už se znovu neuvidíme. Možná nás to zavede vstříc nešťastnému osudu.

Při tom mě napadne něco cool.

“Aaaach, ano, ano, jsem jen slabý [Pěšec]. Není na mně nic dobrého, takže můžu vůbec kdy získat šlechtický titul……? Co vy na to, Maou-sama? No, pravděpodobně je stejně zbytečné mluvit o něčem takovém s Maou-sama.”

Zasměju se hořce sám sobě.

Mám cíl. Tak je to.

Nejdřív ze všeho bude mým cílem použití magického kruhu k přepravě.

To bude můj první krok. Jo, to je ono. jup! Začínám bejt nažhavenej.

Čas fňukání je u konce. Přeměnil jsem se v Démona. To se nedá změnit.

Takže budu žít jako Démon. A jako takový si splním svůj sen.

I kdybych ho nemohl dosáhnout, budu na něm tvrdě pracovat, to se stane mým životním cílem.

Jo! Dokážu to! Jdu na to!

Část 2

Je pozdě v noci a já na svém kole mířím k určitému domu.

Není to sídlo ani byt, jenom obyčejný dům.

Tohle je moje poprvé, takže co bych měl dělat?

Jelikož klient nežije sám, neuvidí mě jeho rodina?

Koneckonců, ve skutečnosti tam jdu uzavřít smlouvu. Předtím mi řekli, že mě běžný člověk nezachytí, ale vztahuje se to i na tuhle situaci?

To, že mám strach, mi pořádně dojde, až když zazvoním.

Vchodové dveře jsou otevřené.

……Vážně, nechat otevříno uprostřed noci.

TA-TAM

Najednou se cítím nesvůj. Co je to? Vážně z toho mám špatný pocit.

Ale to už vcházím do domu.

Od vchodu nahlédnu dovnitř.

V hale je zhasnuto. Do druhého patra vedou schody, ale ani tam nesvítí žádná světla.

Na konci prvního patra je jen jedna místnost, kde se svítí, i když pouze slabě.

……Jo, něco je rozhodně špatně. Necítím tu přítomnost žádného člověka.

Spí? Nemožné. To bych pak necítil takový neklid.

U vchodu si sundám boty a v rukou je nesu dovnitř.

Nehlučně vstoupím do místnosti.

Jsem Démon, ne zloděj. Přemítám nad omluvou.

Nahlédnu do místnosti lehce pootevřenými dveřmi, osvětlují ji svíčky.

“……Dobrý den. Jsem Démon z rodiny Gremory…… Umm, je zde klient?”

Zeptám se tiše, ale odpověď nedostanu.

Nedá se nic dělat, vstoupím dovnitř.

Je to obývák s televizí, pohovkou, stolem a podobně. Vypadá jako obyčejný obývák-.

Pak přestanu dýchat. Oči se mi přilepí na stěnu.

Stěna. Na stěnu je přibitá mrtvola. Vzhůru nohama.

……Člověk. Muž. Bydlel tu snad? Ale proč……?

Mrtvola byla zle rozřezána. Z ran mu vychází něco, co vypadá jako drůbky……

“Ble.”

Asi se na místě pozvracím.

Nezvracel jsem, když jsem viděl monstrum, avšak mé tělo reaguje na mrtvolu.

Už ten pohled dýl nevydržím.

Mrtvola je na zeď přibita pomocí šroubů, vytváří tvar obráceného kříže.

Do dlaní, rukou, a středu těla, má vtlučeny velké a masivní šrouby.

Tohle není normální. To vůbec není normální!

Nikdo, komu to myslí normálně, by takhle člověka nezabil!

Na podlaze je kaluž krve z kapek odkapávajících z mrtvoly.

Na zdi je nápis.

“C-Co je to……?”

“Stojí tam "Trest těm, kdož činí špatné skutky!". Jen jsem si půjčil větu někoho důležitého.”

Ozve se za mnou náhle mladý mužský hlas.

Když se otočím, stojí tam bělovlasý muž. Vypadá jako cizinec, snad ještě v pubertě.

Je oblečený jako kněz. A taky je bishounen.

S pohledem na mě se zle usměje.

“Hmm hmm. Ale, ale, jestlipak to není Démon-kun!”

Vypadá vážně nadšeně.

Pak se mi v hlavě zjeví, co mi říkala Buchou.

-Nedávej se dohromady s lidmi z církve. Obzvláště pak s exorcisty. Jsou našimi největšími nepříteli. Mohou nás snadno odstranit, protože jejich sílu podporují modlitby k Bohu.

Je kněz, takže patří k církvi. Tohle je špatný……

Dokonce ví, že jsem Démon, takže jsem se znovu ocitl v té nejhorí možné situaci?

“Jsem kněz~♪ Chlapecký kněz~♪ Zabíjím ďábelské lidi~, a směju se na ně~♪ Setnu vám hlavu, Démoni, a přijmu své jídlo~♪”

Začal kněz zpívat.

N-Nějak to nechápu. Co to s nim je!?

“Mé jméno je Freed Zelzan. Patřím k organizaci exorcistů. Ach, to, že jsem se představil já neznamená, že ty musíš taky. Nechci mít v paměti tvé jméno, takže to prosím nedělej. Nevadí to, jelikož brzy stejně zemřeš. O to se postarám. Možná to bude zezačátku bolet, ale potom se budeš cítit tak dobře, až se z toho rozbrečíš. Nyní pojďme otevřít nové dveře -ZE!”

Nikdy předtím jsem se nesetkal s někým podobným. To, co říká, vůbec nedává smysl.

Takže je exorcista. Jsem v průšvihu.

Ale je tu něco, co mu chci říct. Spolkl jsem sliny a zeptal se ho.

“Hej, byls to ty? Ten, kdo zabil toho chlapa?"

“Ano, ano. Zabil jsem ho. Protože~, byl opakovaným zločincem, který přivolával Démony, takže jsem ho zabil.”

Co je tohle za záminku!?

“Cože? Jsi v šoku? Neutečeš pryč? Je to divné? Opravdu Divné. Chci říct, lidé, kteří uzavřou smlouvu s Démony jsou odpad. Fakt odpad. Copak to nechápeš? Ne? Vážně? No, koneckonců jsi taky démonský odpad.”

Je to cvok! Nedá se s ním ani normálně mluvit!

Ale řeknu mu, co musím!

“Jak pak může jeden člověk zabíjet jiného!? Nemáš snad zabíjet jen Démony?”

“Haaaaa? Co tím kurva myslíš? Pouhý Démon mě bude poučovat? Hahaha. To je k smíchu. Asi bys měl dostat odměnu za to, jak jsi k smíchu. Dobrá tedy, poslouchej pozorně, ty zasranej Démone. Démoni používají k přežití lidskou chamtivost. To, že se spoléháš na Démona dokazuje, že už nejsi víc člověkem. To je konec. Proto jsem ho zabil~. Živím se zabíjením Démonů a těch, co s nimi uzavírají smlouvy. To je moje práce.”

“Ani Démoni nezachází tak daleko!"

“Haa~~? O čem to mluvíš? Démoni jsou odpad. Víš, že jsou to zasraný bytosti? Víš, že tohle je jen přirozený jednání? Copak to nevíš? Vážně, měl bys svůj život začít znovu od batolete. Počkat, je k ničemu říkat něco takovýho reinkarnovanýmu Démonu jako seš ty. A co víc, musím tě zabít! Hahahaha. Boží, že jo? Nejlepší, co?”

Kněz vytáhne meč bez ostří a pistoli.

BUM.

Zvuk rozvibruje vzduch.

Meč, který měl pouze jílec se změnil v něco jako světelnou šavli.

Co je to? Vypadá to jako světelná šavle z Gundamu.

“Celkem mě sereš, takže, můžu tě rozsekat? Můžu tě zastřelit? Je to v pořádku? Dobrá tedy. Teď ti probodnu srdce tímhle světelným ostřím, a pak tě střelím do hlavy touhle cool zbraní! Chlape, asi se fakt zamiluju!”

RYCHLOST!

Kněz se ke mně rozeběhl!

Sekne po mně světelným ostřím.

A sakra!

Jen jsem se vyhnul, ale nohou mi prošla intenzivní bolest.

Z knězovy pistole se kouří. Střelil mě?

Ale neslyšel jsem žádné výstřely. Pak v noze náhle ucítím další bolestivou ránu.

“Guaaaah!”

Padnu s naříkáním na kolena. Tentokrát mě střelil do levého lýtka!

To bolí! Ale tuhle bolest znám!

“Jaké to je!? Speciální kulka vyrobená pro exorcisty, světelná kulka! A zcela neslyšná. Jelikož je to světelná kulka. Tahle situace nás oba vzrušila, co?”

Bolest ze světla. Jo, tohle je bolest ze světla.

Pro Démony je světlo jedovaté. Jakmile vás zasáhne, bolest vám projede celým tělem.

“Chcípni, chcípni, Démone! Chcípni, Démone! Změň se na prach a zmiz! Tohle vše je pro mé pobavení!”

Směje se kněz šíleně a chystá se mě dorazit.

“Prosím přestaň!”

Pak se ozvě mně známý ženský hlas.

Kněz ztuhne v pozici, v níž se na mne chystal zaútočit, a podívá se směrem, odkud hlas vyšel.

Udělám to samé.

-!

Je tam dívka, a já ji znám

“Asio.”

Ano, stojí tam plavovlasá jeptiška.

“No, zdalipak to není má asistentka, Asia-chan. Co se stalo? Dokončila jsi bariéru?”

“! N-Neeeeeeee!"

Vykřikne Asia, když uvidí mrtvolu přibitou na zeď.

“Děkuji za ten rozkošný výkřik! Ach ano, tohle je poprvé, co takhle vidíš mrtvolu, že, Asio-chan? Tak se pozorně dívej. Necháváme lidi, co jsou uchváceni Démony, zemřít takhle.”

“……N-Ne……”

Pak se na nás podívá, šokovaná, že mě vidí.

“……Otče Freede……ta osoba……”

Asia se podívá přímo na mě.

“Osoba? Ne, ne. Tahle sračka tady je Démon. Hahaha, copak to nechápeš?”

“-! Ise-san je……Démon……?”

Vypadá, že je tou pravdou šokovaná, a neví, co říct.

“Cože, cože? Vy dva se znáte? Páni. To mi ale velké překvapení. Že by zakázaná áska mezi Démonem a jeptiškou? Vážně? Myslíte to vážně?”

Freed, kněz, se podívá na Asii a pak na mě.

……Nechtěl jsem, aby to věděla.

Mělo to tak zůstat. Bylo lepší, když to nevěděla. Neměl jsem v plánu ji ještě někdy vidět.

Jen jsem chtěl, aby o mě přemýšlela jako o milém středoškolákovi, který žije ve městě.

Člověče, nemám co říct. Jak prohnilý osud. Z pohledu Asiiných očí je mi zle.

Omlouvám se. Omlouvám se, že jsem Démon.

“Ahaha! Démoni a lidé spolu nikdy nemohou žít! Obzvláště lidé z církve a Démoni jsou největšími nepřáteli! Také jsme skupinou kacířů opuštěnou Bohem. Asia-tan a já jsme lidé, kteří nemohou přežít bez podpory Padlých andělů-sama.”

Padlý anděl?

Co tím myslí? Nepracují kněží a jeptišky pro Boha?

“Tak tedy, nechme to stranou, musím tu ten odpad zabít nebo nedokončím svou práci, takže jdu na to. Připravenej?”

Kněz je mně znovu přistrčí svůj meč.

Jestli mi ho vrazí do hrudi, zabije mě…… I kdybych přežil, skončím jako ten klient, připíchnutý na zdi a rozsekaný.

Jak jsem nad tím přemýšlel, strach převzal kontrolu nad mým tělem. To je špatné. Tahle situace je fakt špatná!

Zabije mě, aniž bych byl schopen se pohnout

Zatímco takhle přemýšlím, vykročí k nám plavovlasá sestra.

Stoupne si přede mě s rukama rozpřaženýma, jako by mne chránila.

Kněz na ni přísně pohlédne.

“……Hej, hej. To myslíš vážně? Asio-tan, víš vůbec, co děláš?”

“……Ano. Otče Freede, prosím. Prosím, odpusť mu. Prosím, nech ho jít.”

Její slova mě připraví o řeč.

Asio? Chráníš mě?

“Už to nemůžu vystát…… Nemůžeš zabíjet lidi jen proto, že jsou uchváceni Démony a taky nemůžeš zabíjet Démony. Je to špatné!!”

“Haaaaaaaaaaaaaaaaaaah!? Nemel kraviny, blbko! Církev tě taky učila, že Démoni jsou odpad! Vážně, máš snad něco s mozkem!?”

Teď měl Freed ztrápený výraz.

“Existují dobří lidé, i mezi Démony!”

“Neexistujou, idiotkooooooo!”

“T-To jsem si donedávna myslela…… Ale Ise-san je dobrý člověk. To se nezměnilo ani poté, co jsem zjistila, že je Démon. Zabít někoho je neodpustitelné! Takové chování! Takové chování Bůh nedovolí!”

Viděla mrtvolu a zjistila, že jsem Démon, takže by měla být v šoku. Jenže Asia se necouvla a klidně svůj názor řekne knězi.

Ta holka má ale silnou vůli. Je úžasná.

BAKI!

“Kjáá!”

Ten zmetek kněz odrazil Asunu stranou svou zbraní.

Asia upadne na zem.

“Hej, Asio!”

Přešel jsem k Asie, která byla odhozena

……Má na obličeji modřinu. Ten bastard ji vážně udeřil.

“…… Ta dívka od Padlých andělů mi velmi důrazně řekla, že tě nemám zabíjet. Ale začínám bejt docela nasranej. Jelikož tě nemůžu zabít, můžu tě znásilnit nebo tak něco? Jestli ne, nedokážu zhojit své srdce. Ale předtím potřebuju zabít ten odpad támhle.”

Ukáže na mě kněz znovu světelným ostřím.

……Nemůžu utéct a nechat Asiu tady.

Nemůžu ji tady nechat s tímhle chlapem, kterej pořád mluví o děsivých věcech, co se chystá dělat.

Jestli uteču, pak pouze s Asiou. Takže musím bojovat……

Můžu pro boj použít svůj Posvátný pohon? I když nevím, jaký to bude mít účinek?

Taky jsem nejslabší Figurka, [Pěšec]. Mám hodně hubenou šanci na výhru.

Ale musím……

“Neopustím dívku, co mě právě bránila. Takže pojď!”

Zaujal jsem před knězem bojový postoj.

“Ech? Ech? Vážně? Vážně? Budeš se mnou bojovat? Umřeš, víš to? Zemřeš ve velkých bolestech? Nemám v úmyslu zabít tě bezbolestně, okey? Tak tedy. Podíváme se, jestli zvládnu udělat nový rekord pro nejmenší mleté maso!”

Zase říká něco děsivého.

Ale neměl by se před Asiou chovat tak trapně!

Kněz vyskočí do výšky, -pak se podlaha rozzáří modrou a bílou barvou.

“Co je to?”

Začne být podezřívavý, když se podlaha rozsvítí. Modré světlo se začíná získávat tvar.

-Je to magický kruh.

A já ho už předtím viděl.

Magický kruh domu Gremory! J-Je to……!

BLESK!

Magický kruh, který se objevil na zemi, září. Pak se v něm objeví lidé, které znám. Myslím tím Démony.

“Hyoudou-kun, přišli jsme tě zachránit.”

Usměje se na mě Kiba.

“Ara ara. Tohle je strašlivé.”

Akeno-san a Koneko-chan!

Ano, mí přátelé.

Kuu! Přišli mě zachránit!

Jsem tak dojatý, že se asi rozbrečím! Skvělý! Vážně se to děje!?

“Hyahou! Dáreček pro skupinu Démonů!”

Začne kněz sekat svým mečem.

KAGIN!

Zazní místností kovový zvuk. Kiba zablokoval knězův útok svým mečem.

“Je mi líto. Je jedním z nás! Nenecháme tě zkřivit mu ani vlásek!”

“Oh, oh! Pouhý Démon se stará o svého kamaráda? Co ste zač? Démonické družstvo? Démonická hlídka? Jak pěkné. Cítím teplo. Začínám bejt nažhavenej! Takže jak to máte? Ty mu ho tam strkáš a on se ohýbá? Takhle je to mezi váma?”

Šermují, ale kněz je nafoukaný a vyplázne jazyk a zakmitá jím, zatímco vrtí hlavou.

Ten chlap se na nás dívá jako na naprostou spodinu!

Dokonce i Kiba se zatváří ztrápeně. Jo, ten chlap je totálně nechutnej.

“……Jak vulgární řeči. Je těžké uvěřit, že jsi kněz…… Ach, proto ses stal "Zbloudilým exorcistou", co?”

“Jo, jo! Sem vulgární! Tak sorry! To proto, že jsem zbloudil! Vykopli mě! Proto do prdele s Vatikánem! Jsem v pohodě, dokud můžu rozsekat Démona kdykoli se mi zachce!”

Stále ještě spolu šermují.

Kiba se tváří klidně, ale oči má jako přikované k nepříteli.

Ten klučičí kněz, Freed, se pořád směje a souboj si užívá.

“Ty jsi ten typ, se kterým se nejhůř vypořádáváme. Někdo, kdo žije zabíjením Démonů……ten, kdo nám působí největší škody.”

“Haaaaah!? Víš, nemám zájem nechat si vynadat Démonem? Snažím se teď žít jako ostatní lidi! Nejsem v pozici, kdy by si mazlové jako ty, měli dovolit na mě promluvit!!”

“Dokonce i Démoni mají zákony.”

Akeno-san se směje, ale její oči zůstávají vážné.

Je na ní znát, nepřátelství vůči Freedovi a přání bojovat s ním.

“Pěkné. Tyhle vášnivé oči se mi líbí. Onee-san, jsi nejlepší. Cítím tvé nutkání zabít mě. Je to snad láska? Ne. Myslím, že je to vražednej úmysl! Vynikající! Tohle je skvělý! Miluju ten pocit z vražedného úmyslu, i ten, co je naměřený proti mně!”

“Pak zmiz.”

Po mém boku se objeví dívka s karmínovými vlasy- Rias-buchou!

“Ise, omlouvám se. Nikdy by mě ani nenapadlo, že dům tohoto klienta navštíví Zbloudilý exorcista.”

Buchou, která se mi omlouvá, přimhouří oči, jakmile spatří má zranění.

“……Ise. Jsi zraněný?”

“Ach, omlouvám se…… Střelil mě……”

Snažím se ji oklamat smíchem.

Ach, vypadá to, že mě potom seřve. Omlouvám se za svou slabost, Buchou.

Ale Buchou mi nic neřekne a věnuje knězi chladný pohled.

“Zdá se, že jsi se postaral mého rozkošného služebníka?”

Její hlas je tichý a zní děsivě.

Wow, Buchou je naštvaná. Je to kvůli mně?

“Ano, ano. Hrál jsem si s ním. Chystal jsem se rozsekat celé jeho tělo, jenže přerušili jste mě a skončilo to jako pouhý sen.”

BON!

Část nábytku za knězem je odhozena.

Je to Buchou. Buchou vystřelila kouli démonické síly.

“Ujišťuji tě, že nikdy neodpustím těm, kdo ublíží mým služebníkům. Obzvláště se pak nemůžu přenést přes to, když spodina jako jsi ty poškodí můj osobní majetek.”

Její síla zmrazí atmosféru.

Její vražedné úmysly se plíží místností. Buchou obklopuje cosi, co připomíná vlny démonické síly.

“! Buchou, zdá se, že k domu míří pár Padlých andělů. Takhle budeme v nevýhodě.”

Zdá se, že Akeno-san něco zachytila a informuje nás.

Blíží se Padlí andělé? Ti týpci s černými křídly?

Buchou věnuje knězi další pohled.

“……Akeno, vrátíme se na velitelství, jakmile zachráníme Iseho. Připrav se na teleportaci.”

“Dobře.”

Akeno-san začne kouzlo hned jak jí to Buchou přikáže. Teleportace?

Utíkáme?

Pak se podívám na Asiu.

“Buchou! Musíme ji také vzít!”

Řeknu Buchou.

“To není možné. Pouze Démoni mohou využít magický kruh k teleportaci. Navíc, magický kruh dokáže přenést pouze mě a mé služebníky.”

N-Ne…… Mé oči se setkají s Asiinými. Jen se na mě usměje.

“Asio!”

“Ise-san, musíme se znovu setkat.”

To byla poslední slova, která si tu vyměníme.

V příštím okamžiku Akeno-san dokončí zaklínadlo a magický kruh na podlaze se znovu modře rozzáří.

“Jako bych vás nechal utéct!”

Rozeběhne se k nám kněz, aby nás rozsekal, ale Koneko-chan po něm hodí pohovku.

Ve chvíli, kdy je kněz pohovkou odhozen i se svým mečem, jsme už přeneseni do klubovny.

Nemám čas přemýšlet nad svým dojmem z první teleportace magickým kruhem, a jediné, co si pamatuji, je Asiin poslední úsměv.

Část 3

“Jsou dva typy exorcistů.”

Poslouchám Buchouino vysvětlení, zatímco mi léčí nohy.

“Tím prvním jsou Exorcisté s požehnáním od Boha, aby konali exorcismus ve jménu spravedlnosti. Tato skupina si půjčuje sílu k odstraňování Démonů od Boha a Andělů. A pak je tu druhá. - “Zbloudilí exorcisté”.”

“Zbloudilí?”

Buchou přikývne.

Zase to “Zbloudilý”.

“Exorcismus je svatý obřad konaný ve jménu Boha. Ale někdy se objeví Exorcisté, kteří si začnou užívat samotný akt zabíjení Démonů. Jsou bytostmi shledávajícími zabíjení Démonů jako zábavu a smysl života. Následkem jsou bez výjimky vykopnuti z Církve. Nebo jsou uznáni vinnými a smazáni.”

“Smazáni……takže zabiti.”

“Ale jsou i tací, kteří přežijí. Co myslíš, že se stane s takovými Exorcisty? Je to jednoduché. Jdou k Padlým andělům.”

“Padlí andělé jsou ti s černými křídly, že?”

“Ano. Ačkoli jsou Padlí andělé bytostmi vyhoštěnými z nebe, stále vlastní sílu světla - sílu odstranit Démony. I Padlí andělé ztratili v předchozích válkách mnoho přátel a mužů. Proto začali sbírat služebníky, stejně jako my.”

Pochopil jsem situaci, jakmile mi tohle všechno sdělila.

“Takže Padlí andělé, kteří považují Démony za obtíž a Exorcisté, kteří je chtějí zabíjet mají vlastně stejný cíl, ne?“

“Ano. Proto se jim říká “Zbloudilí exorcisté”. Takže nebezpeční Exorcisté, kteří se stali závislými na lovu Démonů začali útočit na Démony i lidi, kteří jsou s nimi spojeni, pomocí síly od Padlých andělů. Ten chlapecký kněz předtím je přesně takový případ. Je “Zbloudilým exorcistou” patřícím k organizaci podporované Padlými anděly. Nejsou sice pravými Exorcisty, ale jsou stejně nebezpeční. Ne, jelikož nemají žádná omezení, je mnohem těžší se s nimi vypořádat než se skutečnými Exorcisty. Není chytré vyhledávat je. Takže, kostel, kam jsi předtím šel, nepatřil Bohu, ale Padlým andělům.”

……Věděl jsem, že jsou hrozbou.

Uvědomil jsem si, jak nebezpeční jsou, když jsem bojoval s tím zasraným knězem.

Byl opravdovým zlem. Myslel jenom na boj a užíval si zabíjené Démonů.

Nechat se zatáhnout do skupiny, kde existuje víc kreténů jako je on, je nebezpečný. Vím to. Opravdu.

Jenže. Jenže!

Takže to musím říct Buchou.

“Buchou, musím zachránit tu dívku, Asiu!”

“To je nemožné. Jak bys s nimi bojoval? Jsi Démon. A ona je služebníkem Padlých andělů. Jste dva druhy, které spolu nemohou koexistovat. Zachránit ji by znamenalo udělat si nepřátele z Padlých andělů. ……V takovém případě bychom museli bojovat i my.

“…………”

Nemám, co bych jí na to řekl. Svou sobeckostí bych způsobil Buchou a ostatním jen potíže.

Srovnal jsem Asiu s Buchou a ostatními.

Ale nemůžu přijít na odpověď. Kdo je pro mě důležitější?

To……to bude……

Uvědomil jsem si, jak maličký jse, protože nemůžu najít správnou odpověď.

Nedokážu zachránit ani jednu jedinou dívku.

Jsem příliš slabý.

Část 4

“Haa……”

Poledne.

Dneska sem vynechal školu. Momentálně sedím na lavičce v dětském parku a vzdychám.

Rány na noze, které jsem včera schytal od kněze, se ještě úplně nezahojily.

Podle Buchou, “musel mít Padlý anděl, který knězi daroval sílu, hodně velkou hustotu světelné moci”, takže to vypadá, že budou nám, Démonům, působit potíže, jelikož světlo je pro nás jedovaté.

S nohou v tomhle stavu nemůžu nějakou chvíli dělat práci Démonů, takže mi Buchou řekla, abych si vzal volno.

Buchou už taky pravděpodobně mluvila s učitelem, takže by to mělo být v pohodě. To protože Buchou ovládá ze stínů celou školu.

GUU~

Zakručí mi v žaludku. Když o tom teď přemýšlím, od rána jsem nejedl.

Celou dobu jsem přemýšlel a Asii a své kariéře Démona.

Jak mám zachránit Asiu? Navíc, líbí se vůbec Asii její současná situace?

To nevím.

Ale podle mého názoru se jí nelíbí pracovat na stejném místě jako ten psycho kněz, který ji neustále mlátí.

Umm.

Když se do toho pustím na vlastní pěst, způsobím Buchou s ostatními spoustu problémů.

……Chtěl bych zesílit.

To je to jediné, na co teď dokážu myslet.

Existuje spousta věcí, které se dají udělat, pokud jste silní. V mém krátkém životě Démona je to jediná věc, kterou jsem si jistý.

Zdá se, že musím zesílit, abych dosáhl svého snu.

Od té doby jsem se naučil zhmotnit svůj Posvátný pohon kdekoli se mi zachce. Ale jelikož nevím, jak ho používat, tak je to k ničemu. Jenže třeba je právě spoléhání na Posvátný pohon to, co mě činí slabým.

Dobře. Jakmile se mi zahojí rány, zamakám na svalech! Taky se zeptám Buchou s Akeno-san jak používat démonické síly.

……Nejsem z toho nadšenej, ale možná poprosím Kibu, aby mě naučil, jak používat meč.

Každopádně, teď mám plán.

Stanu se silnějším než ten zasranej kněz. Ne, potřebuju bejt natolik silnej, abych na vlastní pěst utekl Padlému andělu.

Jsem [Pěšec], nicméně pokud budu tvrdě pracovat, tak to dokážu. Chci tomu věřit.

Jo, jelikož mám novej plán, koupím si někde oběd a pudu domu!

Jakmile vstanu z lavičky, objeví se před mýma očima zlatavá záře.

Když se na ni pozorněji zadívá, je to plavovlasá dívka, kterou celkem dobře znám.

Taky si mě všimne. Pro oba je to šokující setkání.

“……Asio?”

“……Ise-san?”

Část 5

Je to dost zvláštní pohled. Jeptiška zmatená nabídkou.

“C-Co si objednáte……?”

Dokonce ani zaměstnanec neví, jak se s touhle situací vypořádat.

Je čas oběda a tak jsem vzal Asiu do fast foodu v obchodní čtvrti.

Zdá se, že Asia na podobném místě nikdy předtím nebyla, takže jí výběr jídla dává zabrat.

Nabídl jsem jí pomoc, ale hrdě řekl, “V pořádku, nějak už to zvládnu”, takže ji celou dobu sleduji……

Přemýšlej, neumíš japonsky.

Chytím se šance pomoct jí.

“Promiňte. Dá si to samé jako já.”

“Dobře.”

Zaměstnanec si vezme naše objednávky. Asia je na druhou stranu v šoku.

“Auu, stydím se. Nedokážu si sama objednat ani hamburgr……”

“N-no, nejdřív si musíš na japonštinu zvyknout.”

Jakmile dostaneme jídlo, zamíříme k prázdnému stolu, celou dobu skleslou Asiu povzbuzuju.

Zatímco se přesunujeme restaurací, hledí na nás většina mužských strávníků.

To protože je jeptiška ale zároveň děsně roztomilá.

No, každý chlápek, co na ní zůstane viset pohledem, jakmile jí zahlédne.

Sedneme si naproti sobě, ale Asia si pozorně prohlíží hamburgr a vůbec nejí. Ví vůbec, jak ho sníst?

Páni, dost zvláštní vývoj situace.

“Princezno, jí se to tak, že to takhle rozbalíte.”

Ukážu jí názorně s úsměvem.

“O-Opravdu existuje takový způsob jídla!? Ú-Úžasný!”

……Jak nová reakce. Vážni seš rozkošná, Asio.

“Takhle se jedí taky hranolky.”

“Páni!”

Asia mě dychtivýma očima pozoruje, jak jím hranolky.

“Ne, ne, ty taky jez, Asio.”

“D-Dobře.”

Trochu si ukousne burgru.

Pustí se do něj.

“V-Vynikající! Ten burgr je vážně vynikající!”

Říká se zářícíma očima. Co normálně jí?

“To si nikdy předtím nejedla hamburgr?”

“Ne. Občas jsem ho viděla v televizi, ale tohle je poprvé, co ho jím. Jsem dojatá! Je to vynikající!”

“Ach. Takže co normálně jíš?”

“Hlavně chleba a polévku. Také zeleninu a těstoviny.”

Taková prostá jídla. To je vážně církev taková?

“Fakt? V tom případě si to vychutnej, aby sis zapamatovala chuť.”

“Ano. Sním to s radostí.”

Asia ho začne oždibovat. Ale proč byla vlastně v parku?

Říkala, že má volno, jenže vypadá to, jako by spíš od něčeho utíkala.

Když mě uviděla, zdálo se, že se jí ulevilo.

Chtěl jsem se jí zeptat, ale mohlo by to ode mě být bezohledné. Pravděpodobně bych měl počkat, dokud se nebude sama cítit na to, aby mi to řekla.

Kdykoliv jí pomůžu.

Taky je tu ta věc s Buchou a ostatními. Ale o tom jí nehodlám říkat.

Je to tak na nervy jdoucí.

Ach jasně, jelikož si tak užívá svůj hamburgr, mám špatný pocit z toho, že bych se jí ptal na něco, co by ji mohlo rozesmutnit.

Jo, to je ono. Jen pro dnešek na všechno zapomeneme.

To byla moje odpověď.

“Asio.”

“A-Ano.”

“Teď se půjdeme někam pobavit.”

“Ech?”

“Pojďme do herního centra.”

“Legendární nejrychlejší pirát svahů, Ise!”

Buuuuum!

Přitlačil jsem na plyn a v zatáčce rychle přeřadil!

Pak jsem projel kole dvou aut!

“Rychlý! Jsi tak rychlý, Ise-san!”

Fufufu, sleduješ mě, Asio? Teď se zamiluj do mojí techniky jízdy!

Hrál jsem závodní hru v herním centru.

I když vypadám takhle, nikdy jsem se před Klubem okultních záhad nepřidal k žádnému školnímu klubu.

Všichni tři, Motohama, Matsuda i já jsme prošli všechna herní centra v okolí.

Závodní hra nebo ne, porazím jakoukoli!

[VÍTĚZ!]

Na obrazovce se ukázal nápis odkazující k mému vítězství.

Jo, vypadá to, že sem znovu vytvořil traťovej rekord…… Takhle se zamiluju sám do sebe.

Pak jsem ztratil Asiu z dohledu. Když jsem se díval, stála před herním jeřábem.

“Copak?”

“Jej! N-Ne…… N-Nic.”

Když se jí zeptám, pokouší se to zakrýt.

“Je tam něco, co bys chtěla?”

Když se podívám dovnitř, je tam plyšák “Rache-kun”. Je to roztomilý maskot podobný myši. Jestli si to pamatuju správně, pochází z Japonska, ale je celosvětově populární. Proto ho Asia zná.

“Asio, máš ráda Rache-kun?”

“Ech? N-Ne, t-to je……”

Asiin obličej zrudně a stydlivě přikývne.

“Okay. Získám ho pro tebe!”

“Ech? A-Ale……!”

“To je v pohodě, zvládnu to.”

Kuj železo, dokud je žhavé. Okamžitě dovnitř vhodím minci a začnu manipulovat s jeřábem.

Dokonce i když vypadám takhle, jsem v tomhle typu her docela dobrej víš?

No, to sem si alespoň myslel, jenže bylo to docela těžký.

Na poprvé jsem upustil hračku na dobrém místě, na podruhé jsem naprosto minul.

Při třetím a čtvrtém pokusu jsem taky minul, ale když se Asia začala obávat o můj pátý pokus, konečně se mi to povedlo!

“Jo!”

Udělal jsem vítěznou pózu a vzal Rache-kuna, který právě vypadl. Potom jsem ho dal Asie.

“Tady máš, Asio.”

Asia byla najednou tak šťastná, že si plyšáka přitiskla k ňadrům.

“Mockrát děkuju, Ise-san. Postarám se o něj.”

“Hej hej, jestli jsi tak nadšená jen z plyšáka, pak jich pro tebe příště získám víc.”

Řekl jsem, ale zavrtěla hlavou.

“Ne, tenhle Rache-kun, kterého jsi mi dal, představuje překrásný den, kdy jsem tě potkala. Jelikož dnešek je jediným dnem, kdy jsem se s tebou setkala, bude dobré postarat se o tohohle plyšáka.”

……Z jejích slov jsem se zastyděl.

Ale jakmile to řekla, zdálo se to přirozené.

No, nevadí!

“Dobře! Ještě jsme nezačali! Asio, budeme si hrát celý den! Za mnou!”

“D-Dobře!”

Vzal jsem Asiu za ruku a šli jsme dál do centra.

Část 6

“Ach, dneska jsme hráli fakt hodně.”

“A-Ano……Jsme trochu unavená……”

Kráčíme se smíchem ulicí.

Už je večer.

Hahaha, vynechal sem pro dnešek školu a bavil se až do soumraku.

Máme štěstí, že nás neodchytili policajti. Kdyby jo, hned by mě vzali do vazby.

Oba jsme skončili naprosto vyčerpaní. Asia i já.

Bylo legrační vidět Asiinu reakci, když jsme vešli do herního centra a dalších obchodů. Spíš mám pocit, že plán rande, který jsem udělal pro Yuumu-chan má nakonec, jak se ukázalo, dobré využití. Vážně nemůžete s určitostí říct, co se v životě stane, jelikož jsem nikdy nečekal, že se stanu užitečným.

“Ach.”

Málem jsem zakopl kvůli nepříjemnému pocitu na noze.

“Au.”

Taky jsem cítil trochu bolest.

Je to to zranění ze včerejška. Místo, kam mě střelil ten zasranej kněz ještě pořád bolí.

Vypadá to, že ještě chvíli potrvá, než se to zahojí.

“……Ise-san, jsi zraněný? Je to ze včerejška……”

Asia se zamračí.

Myslím, že sem to podělal. Bavili jsme se, ale kvůli mě se rozpomněla na něco bolestivého. Ale Asia se skloní a začne kontrolovat má zranění.

“Můžeš si prosím vyhrnout kalhoty?”

“J-Jasně.”

Vyhrnu si kalhoty a vystavím tak své lýtko. Rána od kulky tam stále ještě je.

Asia na to místo položí dlaň.

Teplé a jemné světlo ozáří moje lýtko.

Vážně je teplé. A zelené. Je jako Asiiny oči a vypadá tak nádherně.

Jako by v něm byla uzamčena její laskavost.

“Jak se cítíš?”

Asia zastaví své světlo a přinutí mě k pohybu.

Trochu pohnu nohou.

Ach? Páni. Tohle je úžasný!

“Tohle je úžasný, Asio. Už nemám ten divný pocit! Vlastně ani necítím bolest!”

Trochu se proběhnu kolem.

Asia se šťastně usměje, když mě tak vidí.

“Jsi skvělá, Asio. Léčitelská síla, to je neuvěřitelný.……Je to Posvátný pohon, viď?”

“Ano, je.”

Přesně jak jsem si myslel.

“Abych řekl pravdu, taky mám Posvátný pohon. I když není zrovna použitelnej. Alespoň právě teď.”

Jakmile si vyslechne mé vyznání, nasadí Asia šokovaný výraz.

“Ise-san, ty máš také Posvátný pohon? Vůbec mi to nedošlo.”

“Hahaha, ani nevím, jak působí. A v porovnání s tím tvým, Asio, tvoje síla je úchvatná. Můžeš léčit lidi, zvířata a taky Démony jako jsem já, že?”

Zatváří se komplikovaně, pak smutně.

Brzy jí z oka skane slza.

Potom jí následují další.

Pak si klekne a rozbrečí se.

Nevím, co mám dělat, takže jí vezmu na místo, kde se můžeme posadit.

Sedneme si na lavičku u cesty.

Poté mi řekne příběh o dívce, která byla kdysi zvána “Svatá panna”.

V určité oblasti v Evropě byla dívka, kterou opustili rodiče. Spolu s ostatními sirotky byla vychována sestrami z blízkého kostela.

Dívka, která byla silným stoupencem církve, obdržela v osmi letech speciální sílu.

Vyléčila zraněné štěně a člověk z katolické církve se toho náhodou stal svědkem.

Od té chvíle se její život změnil.

Dívka byla přijata do hlavního katolického kostela a kvůli své léčivé moci byla mnohými zobrazována jako “Svatá panna”.

Používala sílu k léčení mnoha věřících a bylo jim řečeno, že jde o moc Boží ochrany.

Z pověstí vznikaly další a byla respektována jako “Svatá panna”.

Dokonce i bez svého souhlasu.

Ne, že by byla nespokojená s tím, jak s ní zacházejí. Lidé s církve byli milí a léčení lidí jí nebylo nepříjemné.

Místo toho se těšila z využití své síly.

Dívka byla vděčná za svou sílu udělenou Bohem.

Ale byla trochu osamělá.

Neměla žádné přátele, kterým by se mohla otevřít.

Všichni s ní zacházeli hezky a byli k ní milí. Ale nebyl tam nikdo, kdo by se s ní chtěl přátelit.

Chápala proč.

Věděla, že na její sílu shlížejí jako na něco nepřirozeného.

Nedívali se na ni jako na člověka, nýbrž jako na tvora, co dokáže vyléčit ostatní.

Ale jednoho dne se to změnilo.

Shodou okolností se poblíž nacházel Démon a ona ho vyléčila.

Zraněný Démon. Dívka ho nemohla ignorovat.

Myslela si, že dokonce i když je Démonem, pokud je zraněný, musí ho vyléčit.

Byla to její laskavost, co ji přimělo provést něco takového.

Ale navždy to změnilo její život.

Jeden z lidí z kostela celou událost viděl a uvědomil o tom ostatní z církve.

Duchovní tím byli šokováni.

“Síla, která léčí Démony!?”

“Něco tak absurdního se nemůže stát!”

“Léčivá síla může léčit jen následovníky Boha!”

Ano, bylo několik lidí, kteří měli moc uzdravovat.

Ale síla léčit Démony, něco takového bylo vyloučeno. Lidé z církve si samozřejmě mysleli, že moc uzdravovat nefunguje na bytosti jako jsou Padlí andělé nebo Démoni.

Zdá se, že něco podobného se stalo už v minulosti.

Síla léčit Padlé anděly a Démony, kteří nebyli chráněni Bohem. Jenže toho se všichni obávali jako moci “Čarodějnic”.

Takže lidé ji viděli jako kacířku.

“Zatracená čarodějka, která léčí Démony!”

Dívka, která bývala respektována jako Svatá panna byla náhle obávána jako “čarodějnice” a katolická církev ji vyloučila ze svých řad.

Neměla kam jít a organizace “Zbloudilých exorcistů” si ji vybrala.

Jinými slovy, musela převzít Boží ochranu od Padlých andělů.

Ale dívka se nikdy nepřestala modlit k Bohu. Také mu nikdy nezapomněla poděkovat.

I tak však byla vyloučena.

Bůh ji neochránil.

Co ji šokovalo nejvíc, bylo, že ji nikdo z církve nebyl ochoten bránit.

Nikdo se o ni nestaral.

“……To protože jsem se dostatečně nemodlila. To protože jsem nemotorná. Jsem tak hloupá, že dokonce ani nevím, jak jíst hamburgr.”

Ta dívka, Asia, si se smíchem otřela slzy.

Nevěděl jsem, co jí mám říct.

Nevěděl jsem, co mám říct poté, co jsem se dozvěděl o její zničující minulosti.

Jak už předtím vyjevila, je vlastníkem Posvátného pohonu, který má moc uzdravovat dokonce i Démony.

“Tohle je také zkouška, kterou mi Pán dal. Jelikož jsem nemotorná jeptiška, nechal mě Pán podstoupit tuto zkoušku. Takže to musím vydržet.”

Smála se, jako by mluvila sama k sobě.

Už nemusíš říkat nic víc……

“Jsem si jistá, že si jednoho dne udělám spoustu přátel. Mám sen. Chci si jít s přítelem koupit květiny, knihy a ……povídat si……”

Naplno se rozbrečí.

Už se na ní nemůžu dál dívat. Celou tu dobu to musela snášet.

Celou tu dobu čekala, až jí Bůh podá pomocnou ruku a skrývala své pocity.

Hej.

Hej, Bože!

Co má tohle znamenat!? Proč si ji nezachránil!

Toužila po tvojí pomoci!? Respektovala tě víc než kdokoliv jiný!

Co sakra děláš!? Proč s tim nic neděláš!?

Nevím o tobě vůbec nic a taky nejsem zbožnej. A navrch toho všeho sem Démon!

Ale dokonce i Démon jako já s ní mluví!

Nebyls to snad ty, kdo nám dal Posvátnej pohon?

Tohle! Tohle je špatný!

Ach, vím. Udělám tohle! Dívej se, Bože!

Vezmu ji za ruku. Zpříma se jí dívám do očí zvlhlých slzami, zatímco říkám.

“Asio,já budu tvým přítelem. Ne, už vlastně jsme přátelé.”

Asia tam zmateně sedí.

“Sem D-Démon, ale to nevadí. Nevezmu si Asiin život a nic za to nechci! Můžeš mi zavolat kdykoli budeš chtít! Ach, a taky ti dám svý telefonní číslo.”

Vrazím ruku do kapsy, abych z ní vyndal mobil.

“……Proč?”

“Žádný proč! Asio, celej den sis se mnou hrála, ne? Povídali sme si, ne? Společně sme se smáli, ne? Takže jsme přátelé! Člověk, Démon, Bůh, na tom nezáleží! Jsme přátelé!”

“……Je to smlouva s Démonem?”

“Není! Asia a já budeme skutečnými kamarády! Ostatní jde stranou! Budeme si povídat, kdy budeme chtít, hrát si, kdy se nám zachce, a jo, taky s tebou pudu nakupovat! Knihy nebo kytky, budeme nakupovat jak jen budeš chtít! Dobře?”

Dokonce i já si myslím, že je to rozhovor na nic. Není to ani romantický. Kiba by pravděpodobně věděl, co v takové situaci říct.

Jenže Asia si položí dlaň na ústa a znovu se rozbrečí.

Ačkoli, tentokrát se ty slzy nezdají být smutné.

“……Ise-san. Nemám o Japonsku ani ponětí.”

“Naučíme se to chozením po městě! Když chodíš a pozoruješ různé věci, nakonec se je naučíš.”

“……Nemluvím japonsky. Dokonce ani nevím nic o zdejší kultuře.”

“Všechno tě naučím! Dokonce tě naučím i používat přísloví! Nech to na mně! Můžeme jít taky do muzea, podívat se na japonské národní poklady! Samuraje! Sushi a gejši!”

“Taky nevím, o čem si s kamarádem povídat.”

Pevně stisknu Asuninu ruku.

“Povídala sis se mnou celej den. Bylo to fajn. Už jsme si spolu vlastně povídali jako přátelé.”

“……Staneš se mým přítelem?”

“Jo, buďme od teď spolu, Asio.”

Přikývne a usměje se.

Jo, takhle je to v pohodě.

Asia a já jsme přátelé! Ale z celé té situace jsem určitě zrudl.

Jakmile po tomhle zalezu do postele, rozklepu se hanbou.

Ale to je fuk.

Dokud se Asia směje, je to v pořádku.

Ta událost v její smutné minulosti. Nevím, jak bolestivá byla.

Ale věřím, že ji ode dneška vždycky rozesměju!

Dokonce i lidé a Démoni se mohou spřátelit! Nejdřív sem si myslel, že to neni možný, ale už je mi to jedno.

Rozhodně se s ní budu ode dneška vídat jako její kamarád. Nenechám nikoho, aby mezi nás vstoupil!

Ochráním Asiu!

“Nemožný.”

Hlas, který zamítne všechny moje myšlenky.

Když se podívám jeho směrem, přijdu o řeč.

To protože tam stojí mně důvěrně známá osoba.

Štíhlá dívka s hedvábnými černými vlasy.

Stojí tam Amano Yuuma-chan.

“Y-Yuuma-chan……?”

Pobaveně se zasměje, když uslyší můj roztřesený hlas.

“Heh. Tys přežil. A jako Démon? Vážně, to je ta nejhorší možnost.”

Nemá roztomilý hlas Yuumy-chan, zní spíš jako okouzlující dospělý.

“……Raynare-sama……”

Zavolá na ni Asia tímhle jménem.

Raynare? Jo, pravda. Úplně sem zapomněl.

Amano Yuuma je Padlý anděl. Tak je to. Málem sem na to zapomněl.

Aha, takže Padlý anděl Raynare. To je její pravé jméno.

“……Co tu chce Padlý anděl jako ty?”

Ušklíbne se, když na ni promluvím.

“Nechci, aby na mě mluvil takovej špinavej nízkej Démon jako seš ty.”

Dívá se na mě jako na něco hodně odpudivého.

“Ta holka. Asia je naším osobním majetkem. Můžu ji dostat zpátky? Asio, víš, že je zbytečné utíkat?"

Utíkat? Co to znamená?

“……Ne. Nevrátím se do toho kostela. Nechci se vrátit k lidem, kteří zabíjejí jiné. ……Taky ste mi dělali různé věci……”

Odpoví Asia s odporem.

Co se stalo? Co se stalo v tom kostele?

“Prosím, to neříkej, Asio. Tvůj Posvátný pohon je pro náš plán zásadní. Takže se prosím vrať se mnou. Taky mi trvalo, než jsem tě našla. Nepřidělávej mi starosti.”

Raynare se k nám blíží. Asia se za mnou schová. Třese se strachy.

Udělal jsem krok vpřed, abych ji ochránil.

“Počkat. Nevidíš snad, že nechce jít? Yu-, ne, Raynare-san, co s ní uděláš, až jí přivedeš zpátky?”

“Špinavej Démone, nenazývej mě jménem nebo ho ještě ušpiníš. Co je mezi náma s tebou nemá nic společnýho. Jestli se hned nevrátíš ke svému pánovi, zemřeš, víš?”

Raynare shromáždí v dlani světlo.

Je to kopí?

Už mě jím jednou zabila.

Musím udělat první krok!

“P-Posvátný pohon!"

Když hlasitě vykřiknu k obloze, zakryje mou levou paži světlo a přetvaruje se do červené rukavice.

Jo! Úspěch!

Vypadá to, že tajné procvičování zjevení mýho Posvátnýho pohonu bez postoje se vyplatilo! Při pohledu na můj Posvátný pohon se Raynare na okamžik zatváří šokovaně a pak se rozesměje.

“Shora mi předtím řekli, že je tvůj Posvátnej pohon nebezpečnej, ale zdá se, že se naprosto spletli!”

Padlý anděl se začne smát, jako by to byla zábava.

Co? Co je na tom tak směšnýho?

“Tvůj Posvátný pohon je naprosto běžnej. Nazývá se [Dvojitý kritik]. Zdvojnásobuje sílu vlastníka na časově omezenou dobu, ale zdvojnásobení tvé síly pro mě není hrozbou. Popravdě, sedí na tak nízkýho Démona jako seš ty.”

Schopnost, která násobí sílu vlastníka? Je tohle síla mýho Posvátnýho pohonu?

A říkala, že je běžnej……

Ale teď bude stačit.

Musím Raynare nějak setřást, abych mohl utýct s Asiou.

Ale kam? Do školy?

Nemůžu. Nemůžu, protože bych přivedl Buchou s ostatními do problémů.

Můj dům? Jak bych to asi vysvětlil rodičům?

……Sakra. I když sem její kamarád, nevím, kam Asiu vzít!

Sakra! O tom můžu přemejšlet potom! Nejdřív musím porazit toho Padlýho anděla přede mnou!

Kurva! Nejhorší na tom je, že musím bojovat se svou ex!

Jak to, že se vždycky dostanu do takovýho průseru?

“Posvátný pohon! Aktivovat! Dokážeš zdvojnásobit mou sílu, že!? Tak se aktivuj!”

Klenot na rukavici začne zářit.

[Zesílení!!]

Vydal zvuk. V příštím okamžiku jsem cítil, jak do mě proudí síla.

Tohle znamená zdvojnásobení mé síly!?

Jo! S tímhle-!

BOD

Ohavný zvuk. Něco mi probodlo břicho.

Světelné kopí. Hodila ho po mně, zase.

“I když je tvoje síla dvojnásobná, nedokážeš se vyhnout ani malému kopí, co jsem udělala. Dokonce i když se znásobí síla na úrovni 1, bude jenom 2. Nemůžeš překonat tu propast v našich schopnostech. Už tomu rozumíš, špinavej Démone-kun?”

Spadnu.

Tohle je špatný. Světlo je jedovaté. Jedovaté pro Démony. A já byl zasažen do břicha. Tohle je -

Připravím se na intenzivní bolest následovanou jistou smrtí, jenže vlastně ani žádnou necítím.

To protože mé tělo obklopuje zelené světlo.

Když se podívám, Asia léčí mé zranění. Ruku má položenou na mém břiše a léčí mi mé zranění.

Světelné kopí se postupně zmenšuje až nakonec zmizí.

Necítím ani sebemenší náznak bolesti. Místo ní pociťuji Asiino teplo.

“Asio. Jestli nechceš, abych toho Démona zabila, pojď se mnou. Tvůj Posvátný pohon je pro náš plán klíčový. Síla [Léčivého soumraku] je vzácný Posvátný pohon, ne jako ten, co má tenhle Démon. Jestli se mnou nepůjdeš, budu ho muset zabít.”

Vydá Raynare krutý příkaz.

Jsem rukojmí!? To kurva ne!

“S-Sklapni! Porazím tě-”

“Ano, chápu.”

Aniž by mě poslouchala, Asia přijme rozkaz Padlého anděla.

“Asio!”

“Ise-san. Děkuji za dnešek. Opravdu to byla zábava.”

Vykouzlí na tváři velký úsměv. Břicho mám úplně zhojené.

Jakmile si to potvrdí, vyrazí směrem k Raynare.

“Hodná holka, Asio. Tak je to správně. Problém vyřešen. S dnešním rituálem budeš osvobozena od svého utrpení.”

Raynare nasadí chlípný úsměv.

Kurva! Vůbec nevypadá jako Yuuma-chan, kterou znám!

Navíc, co myslela tím rituálem!? Zní to jako něco špatnýho!

Zakřičím směrem k Asie.

“Asio! Počkej! Jsme přátelé, ne snad!?”

“Ano. Díky, že jsi se přátelil s někým, jako jsem já.”

Slíbil jsem Asie, že ji ochráním.

“M-Musím zachránit Asiu!”

Otočí se, ale stále ještě se na mě směje.

Její úsměv mě na moment fascinuje.

“Sbohem.”

Řekne na rozloučenou.

Raynare zakryje Asiu svými černými křídly.

“Nízký Démone, zdá se, že jsi byl zachráněn touto dívkou. Jestli se mi ale znovu připleteš do cesty, zabiju tě. Sbohem, Ise-kun.”

Padlý anděl, který se na mě ještě ušklíbne, vyletí vzhůru, zatímco pevně svírá Asiu.

Zmizí v oblacích.

Jediná věc, co mi zůstane, jsou černá pírka, která po sobě zanechaly Rache-kun s Asiou.

-Nemohl jsem nic udělat.

“Zachráním Asii”. K smíchu.

Kleknu si a začnu mlátit do země.

Zaskřípu zuby a frustrovaně vykřiknu.

Sakra. Sakra.

Saaaaaaaaaaaaaaaaaaakraaaaaaaaa!

“Asio……”

Vykřiknu jméno své kamarádky k obloze.

Žádná odpověď.

“Asioooooooooo!”

Poprvé v životě se proklínám za svou slabost.

Zpět na Život 2

Návrat na Hlavní stranu

Dopředu na Život 4