High School DxD:Volume 2 Život 0
Chci ji ochránit.
Nejde o smlouvu nebo omezení.
Musí zůstat silnou osobou s vlajícími karmínovými vlasy.
Protože takovou ji obdivuji.
Tak mi půjč svou sílu. –Červený nebeský Draku-san.
Život.0[edit]
Jsem Hyoudou Issei, ale lidé mi říkají “Ise”.
Jsem student druhého ročníku střední školy. Naneštěstí nejsem “normální středoškolák”.
Nějak jsem se náhodou stal Démonem. Ne, vážně. Prostě jsem byl reinkarnován jako Démon.
No, to teď není důležitý. Jen mě berte jako Démona-středoškoláka.
Protože to přesně sem, i když nevím, jak si poradit se situací, co mám před sebou.
Z nějakého důvodu sem na místě, co vypadá jako kaple. Kolem mě jsou známé tváře.
“Sakra! Ise se žení!”
“To musí bejt nějakej omyl! Tohle je spiknutí!”
Plešatý Matsuda a obrýlený Motohama. Mí dva parťáci ve zlu na mě mají řeči, zatímco si mě měří závistivýma pohledama.
“Ise! Chci, aby moje první vnouče byla holka!”
“Smrk, dospěl jsi! Byl jsi ničemné dítě, jehož jedinou chloubou byla touha po sexu!”
Oba rodiče brečí. Přestaňte s těma řečma!
Mám na sobě bílej oblek.
Je to svatba. Počkat, tohle je svatba.
Kapela dokonce hraje svatební pochod.
Moje!? To je moje svatba!?
Vlivem té náhlé a šokující situace užasnu, co moje nevěsta? Koho si beru?
“Ise, nerozhlížej se tak neklidně.”
Ozve se vedle mě známý hlas. Když natočím hlavu, stojí tam kráska, Rias Gremory-buchou, jejíž karmínové vlasy jí sahají až k bokům. To ona ze mě udělala Démona a zároveň je prvotřídním Démonem s šlechtickým titulem. Jsem Démon-služebník Rias-buchou a také její služebník.
Víc než to, v těch svatebních šatech vypadá tak nádherně, že se na ni ani nemůžu přímo podívat. Smrk, Buchou, jsi tak krásná!
Buchou stojí v takových šatech přímo vedle mě! Takže to znamená, že je moje——.
“Rias-sama! Vypadáš tak krásně!”
“Ááách, Rias-oneesama! Proč si pro všechno na světě bereš někoho takovýho!?”
Ozývají se výkřiky z různých částí kaple. Takže mě nikdo nepochválí, jo……
A-Aha, takže tohle je moje a Rias-buchouina svatba!
Nemůžu tomu uvěřit. Takže Buchou a já jsme se dostali do tohohle druhu vztahu, aniž bych si to uvědomil a dokonce jsme až takhle daleko.
Ach, vážně to nepobírám, ale pokud si můžu vzít Buchou, kterou obdivuji, nemám s tím problém!
“V nemoci i ve zdraví—”
Divný kněz zjevně odříkává svatební sliby, ale moje hlava je plná jinejch věcí.
Svatba = manžel a manželka. Manžel a manželka = rodina. Rodina = děti. Děti = dělání dětí. Dělání dětí = sexuální vztah. Sexuální vztah = Milostný
vztah manžela a manželky. Milostný vztah manžela a manželky = začíná svatební nocí. ……Svatební noc……
Naše svatební noc!?
[Pojď sem, Ise.]
V mých představách vidím nahou Buchou ležící na posteli.
To znamená, že můžu, ne? Chci říct, koneckonců jsme manželé, takže musíme vytvořit rodinu.
A nutností rodiny je dítě. A k vytvoření dítěte je nutná jistá věc. A tou jistou věcí je sex.
…………
Můžu mít sex s Buchou!!
Při dosažení tohoto závěru se mi hlava zaplní vzrušením a nedokážu přestat s vybavováním kvanta nemravných věcí.
Aha, tak kvůli tomuhle dni jsem v těchhle věcech neměl v minulosti štěstí. Kvůli dnešní noci!
D-Dokážu bezpečně dokončit svou úlohu!?
N-Ne, pokud jde o znalosti, jsem expert! V hlavě si to přehrávám každý den!
Jinými slovy, jsme eso simulovaných bitev! Jsem elita, která potřebuje okusit pravý boj!
“A nyní můžete políbit nevěstu.”
Cože!?
Jo vlastně, už si vzpomínám! Tohle je první věc, kterou musím udělat!
Polibek v kapli! A s Buchou!
Když natočím hlavu na stranu, Buchou má zavřené oči a přibližuje ke mně svůj obličej!
Můžu!? Můžu, ne!? Dobře! Dobře! Buchouiny rty jsou moje!
Vypadají tak měkce. Třpytí se rtěnkou a mně se točí hlava.
A brzy budou patřit mně! Nemůžu zastavit vzrušení z toho pomyšlení!
Zatímco těžce oddychuji nosem, přibližuji postupně své našpulené rty k Buchou——.
[Zdá se, že se bavíš, zatracenej spratku.]
——!?
Rozlehne se mi myslí tajemný hlas.
Je tichý, důrazný. Nevzpomínám si na něj. Ale jako bych ho odněkud znal. Hlas, který mi byl vždycky nablízku……
[To je pravda. Jsem přímo vedle tebe]
……Kdo je to?
Rozhlédnu se, kaple náhle nikde.
I Buchou, která stála vedle mě, je pryč. Všichni včetně mých rodičů a přátel zmizeli!
A co víc, kde to jsem? Smysly se mi rozmlží. Neudržím rovnováhu a pryč je i hmat.
Stejně tak i zrak a sluch.
Přímo přede mnou je černočerná tma. Temnota. Nic neslyším. Je ticho.
……Co je to?
Buchou! Tati! Mami! Matsudo! Motohamo!
Vykřiknu jména těch, co jsou blízcí mému srdce, ale nedostanu žádnou odpověď. Co se to se mnou děje?
Čí je to hlas?
[Můj.]
Uááá!
Ve skutečnosti jsem nevykřikl, avšak v srdci cítím silný šok.
Samozřejmě. Každej by byl vyděšenej, kdyby se před ním objevil obrovský netvor. Má velké oči. Jsou rudé jako krev. Tlama sahající od uší plná ostrých čnících tesáků.
Na čele má masivní roh a šupiny pokrývající jeho tělo jsou červené jako láva.
Má silné paže a nohy podobné gigantickému stromu. Tlama vypadá ostře a děsivě.
Víc než to, po stranách má roztažený pár křídel, která ho činí ještě větším.
Přede mnou je……obří netvor……a podle všeho, co vím, nejvíce připomíná——.
——Draka.
Jako by věděl, co si myslím, ačkoli nemůžu mluvit a zdá se, že to monstrum, ten Drak, který je přímo přede mnou, zvedne trochu tlamu.
[Přesně tak. Správná dedukce. Celou tu dobu se s tebou snažím mluvit. Ale, jelikož jsi byl velmi slabý, moje slova k tobě do teď nedosáhla. Konečně. Konečně jsem schopný se ti zjevit.]
……Co to říká? Nechápu.
Zjevit? Celou dobu se se mnou snažil mluvit? Nevím. O tom nic nevím! Cože? Chce mě sežrat?
[Sežrat? Tebe? Vždyť vypadáš, že chutnáš hrozně. Jako bych mohl. Tak to není. Chci se jen představit svému parťákovi, s nímž budu ode dneška bojovat.]
Parťák? Zadrž. Ani nevim, o čem to mluvíš!
Draku! Kdo jsi——.
[Už ti to došlo, ne? Pravděpodobně jsi nad tím přemýšlel. Ano, tak je to. Jsem přesně to, co si myslíš. Promluvme si znovu. Ano, parťáku.]
Když se podívám na svou levou paži, je pokrytá červenými šupinami a vypadá velmi neobvykle. Rostou z ní totiž hodně ostré rudé drápy.
| Zpět na Ilustrace | Návrat na Hlavní stranu | Dopředu na Život 1 |
