Okolnosti vedoucí ke svatbě Waltraute: Svazek 1, Kapitola 2

Kapitola druhá: Zbraně bohů nebyly vytvořené bohy

Část první

Jako obvykle shlížela Valkýra Waltraute dolů na lidský svět Midgard ze třetí dráhy Bifröstu, který byl vchodem a východem do nebeského světa Ásgardu. Waltraute byla vdaná za chlapce z lidského světa, ale kvůli různým okolnostem byla nucena žít od něj odděleně.

Frigg, bohyně vdaná za hlavního boha Ódina, také trávila poslední dobou čas na třetí dráze (ale než chlapce samotného, sledovala potěšeně spíše vztah Waltraute a chlapce), takže se třetí dráha nedala už nějakou dobu používat. Kolovaly zvěsti, že Idunn, bohyně, která nechávala růst jablka nesmrtelnosti, si zde otevře stánek. Heimdall, strážce, který měl Bifröst na starosti, už dosáhl bodu, kdy zcela resignoval.

Pak přišla bohyně, která vůbec nedokázala zaznamenat zdejší rozpoložení.

Podle vzhledu vypadala stejně staře jako Waltraute.

„Ňjahó! Jsem to já, Freya, nejkrásnější bohyně Ásgardu. Jak to tu jde vám letmým hvězdičkám, co jste skryté sluncem mé krásy!?“

Waltraute hlasitě mlaskla jazykem, aby vyjádřila své rozmrzení nad vyrušením.

„...Och, to je prasnice.“

„Nebuďte tak přímá, slečno Valkýro!! Je možná pravda, že jsem známa také jako Sýr, což znamená prasnice, ale jsem bohyní plodnosti, tak tomu není pomoci. Prasata a kanci jsou známými symboly obžerství a plodnosti.“

„Tak proč jsi tady?“

„Samozřejmě jsem ti přišla pogratulovat, Waltraute. Pogratulovat k dosažení hřbitovu života!! Ga ha ha ha ha ha ha!!“

Zdálo se, že mluví o manželství.

Freya zavlnila boky, díky čemuž se její vlasy v culících po stranách hlavy a spodní lem načechraného oblečení roztřásly.

„Gratuluji k manželství, Waltraute!! Další hvězda zářící v nebi vyhasla, a tak já zářím ještě víc!! Není to skvělé!? Není to úžasné!? Ňja ha ha!!“

„...Ale copak nejsi vdaná? Co se stalo s Ódem?“

„Jednoho dne náhle zmizel, tak jsem nyní nadpřirozeně volná!! Obři mi stále dávají různé nabídky k sňatku, ale všechny je odmítám!! Ale jejich různá úsilí mě začínají nudit. Jeden dokonce škádlil Thóra tak, že schoval Mjölnir, což ho rozbrečelo!! Fva ha ha!! Je vážně těžké být oblíbenou dívkou!!“

Frigg v posledních chvílích zůstala tiše ne proto, že by byla ochromená přítomností Freyi, ale proto, že se zoufale snažila udržet svůj hněv na uzdě poté, co byla její existence takto popřena. Nikdo nedokázal lépe rozčílit jiné ženy než (samozvaná) bohyně krásy.

„No? No? Kdo je ten chlapec, který vyhrál nad Valkýrou?“

„Úú... Co na tom záleží? Raději bych to zvrhlíkovi jako ty neříkala,“ váhala Waltraute nad přímou odpovědí.

Konec konců, o bohyni Freye se říkalo, že zapomněla svou cudnost ve své matce, když se narodila. Vzdorovitě trvala na tom, že je to součástí její práce jako bohyně plodnosti, ale očividně se tak chovala kvůli vlastním zájmům. Dokonce spala se čtyřmi trpaslíky jen proto, že chtěla náhrdelník pojmenovaný Brísingamen, takže bylo zřejmé, že je jednoduše šílená.

Waltraute nechtěla představit chlapce někomu takovému.

„Hm? Takže drby o tom, že je to nějaký tlustý chlupatý zlý stařec, jsou pravdivé?

„Je to chlapec!! Podívej, je to ten hubený chlapec se silným srdcem, který používá jasan, aby se skryl před deštěm! Neurážej toho, kdo vyhrál mou ruku, blázne!!“

„Aha. Aha.“

Waltraute okamžitě litovala, že to řekla, a tak začala násilně mlátit čelem o třetí dráhu a málem zničila část Bifröstu. Ale bylo příliš pozdě.

Bohyně krásy se podívala do lidského světa a řekla: „Och, vypadá tak roztomile. Takže ty jsi na takové. Hraješ si na starší sestru?“

„N-ne!! Je to výsledek vážné soutěže! Já jsem jednou z těch, kteří musí sledovat výsledky konfliktů a soutěží v lidském světě. To se tak stalo, že ten chlapec byl na vítězné straně soutěže!!“

„Ale nemáš pocit, že máš trochu štěstí? Nakonec, musíš si myslet, že je tohle lepší než ten chlupatý a zlý stařec, o kterém jsem mluvila předtím.“

„...“

Waltraute vypustila pohled ostrý jako kopí.

Heimdall by stočil své tělo, jako kdyby se pokoušel nasoukat se do dřevěné krabice, ale Freya jen založila ruce a usmála se.

„Ale budu k tobě upřímná. Ten chlapec by mohl stačit na jednu nebo dvě rychlovky, ale vážně ti stojí za to mu nabídnout zbytek svého života? Šla bych spíš za švihákem, co...“ než se Freya mohla zcela ztratit ve svém vlastním světě, podíval se chlapec skrývající se před deštěm v Midgardu nahoru na nebe.

Samozřejmě mě, že pouhým okem nemohl vidět až na Ásgard.

Jednoduše se podíval na nebe, které bylo zakryto dešťovými mraky, a řekl. „Vydrž to, slunce.“

Freya, bohyně plodnosti, náhodou zvážněla.

Porucha jejích sil jakožto bohyně úrody a počasí začala způsobovat vážné období sucha v lidském světě.

„Počkej! Freyóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóó!! Proč si k sobě pouštíš mého manžela!?“

„Co!? C-co jsem právě udělala...?“

„Nedělej, že to nevíš!! A počasí je pod správou tvého bratra Freyra! Jsi vážně tak hrozná, že se vmícháš do teritoria někoho jiného, jen aby ses předváděla!?“

Freya se pokoušela zastavit své krvácení z nosu a zachovat si chladnou hlavu; během toho se počasí v Midgardu změnilo na klidný sluneční den.

Její krvácení se zastavilo, Freya si odkašlala a znovu začala urážlivě chrlit mluvu, aby se navrátila k předchozímu tónu rozhovoru.

„Nicméně. Jak teď jsou věci poté, co jste se zatoulala do hřbitova života alias manželství, slečno Valkýro? Daly vám dny domácích prací a sledování manžela bolesti kloubů a pach staré dámy!?“ Freyin tón dával jasně najevo, že přesně ví, jak drzá je. „Och, ale slyšela jsem, že žijete odděleně. To věci po líbánkách tak rychle zchladly? Gja ha ha! Taková pohroma! Tohle je prostě pohroma!! Jsi na cestě k rozchodu jen několik dní po svatbě!? To je k popukání!!“

„T-to není pravda.“

„Ňjah?“

„P-počkej, ne! Tak jsem to nemyslela, ty blázne! Prohrála jsem, a tak tě nemůžu nechat urážet vítěze!!“

„Dobře, dobře. Takže se něco stalo? Nebo se něco teprve stane? Řekni mi to, řekni mi to.“

Freya se zazubila a Waltrautřina ramena se třásla, jak tiše odpověděla: „...Za tři dny máme rande.“

„Co?“

Freya ztuhla na místě.

Zdálo se, že to ani Frigg nevěděla, protože vykulila oči.

Waltraute nemotorně pokračovala: „Taky jsem se zrovna z jednoho vrátila. To proto sleduji toho chlapce, abych zjistila jeho reakci. Potřebuji vědět, co jsem udělala správně a co ne.“

„...Vy chodíte na rande... I když už jste svoji...?“

„Tak nevinná!! Och, Waltraute!! Jsi prostě tak nevinná!!“

Zdálo se, že obzvlášť Frigg při tom ztratila svou sebekontrolu. Bylo možné, že měla problémy s Ódinem jako svým manželem.

„To se váže k původní soutěži. Protože jsem prohrála, musím co nejlépe sloužit vítězi. Z toho důvodu musím chodit na rande, když si to chlapec přeje. Na názvu ceny vítěze, kterou žádá, nezáleží.“

„Takže jinými slovy, ‚Óóó, já prohrála! Ale jsem ráda, protože máš odvahu mě pozvat na rande. Děkuji, chlapče. Muck muck.‘“

,Prosím vysvětli mi, co na mém vysvětlení tě vedlo k tomuto závěru.“

„Je tu rozhodně chyba v obsazení, že tuhle roli předtím hrál svalnatý chlapák Heimdall. Bohyně Freya s vysokým hláskem se na tuhle roli hodí mnohem víc!!“

Waltrautřin ostrý pohled nedokázal zastavit dvě bohyně.

Bohyně krásy se přesunula blíže k Waltraute a zeptala se: „No, no? Co je s těmi rande po svatbě? Z toho soudím, že jste to vy dva ještě nedělali. To si vůbec nedokážu představit, tak mi řekni, jaké bylo to rande, na jakém jsi zrovna byla.“

„N-nestalo se nic, co by z toho dělalo zajímavý příběh.“

Waltraute, Valkýra, která byla na vrcholku pyramidy, když došlo na sílu, začala vyprávět ten příběh...

Část druhá

Waltraute žila v nebeském světě Ásgardu, zatímco chlapec žil v lidském světě Midgardu, a tak neměli moc šancí spolu mluvit.

Waltraute mu dala následující instrukce pro případ, že by ji chtěl kontaktovat:

„Kdykoliv si budeš přát mi něco říct, přivaž dopis ke korouhvičce na střeše tvého domu. Ty dvě vrány dopis získají a přinesou mi jej.“

Hugin a Munin měli dost zvláštní práce, ale Waltrautřin pohled jim přišel příliš děsivý, než aby řekli ne, když jim řekla, že se budou chovat jako poštovní holubi.

Vše to začalo jedním z těchto dopisů.

Když viděla chlapcův rukopis říkajíc „Chci s tebou jít na rande“, Waltraute skvěle převrátila nádobu s ásgardským alkoholickým nápojem a zoufale zamířila dolů do Midgardu.

„Co je tohle za vtip!? Nikdy bych nesouhlasila s tak nestydatým požadavkem!!“

„Jů, přišla jsi na rande se mnou!“

„Co? Ne! Proto tu nejsem!! Nepokračuj v rozhovoru, když mě neposloucháš. Počkej! Nezačínej rozbalovat ten oběd!“

„?“

„Nevypadej tak zmateně, ty blázne. Soutěž. Musíme to rozhodnout soutěží! Jestli trváš na takovém nerozumném požadavku, musíš mě napřed porazit!!“

Když jej předtím vyzvala, aby viděla, zda zvládne vyšplhat po světovém stromě Yggdrasilu, nabraly věci nečekaný směr. Waltraute se z toho poučila.

Už se nebude držet zpět.

Byl tu jednoduše příliš velký rozdíl mezi Valkýrou a člověkem, když došlo na fyzické schopnosti. Waltraute by vyhrála téměř v každé formě soutěže.

A tak Waltraute stála v pozici, kde mohla rozdrtit veškeré naděje chlapce.

„D-dobře. Takže tě vyzývám ke hře Super runového karetního duelu!!“

„Zatraceně!! Vybral sis něco, co ti dává výhodu díky demografii cíle!!“

Waltraute si začala trhat své nádherné blonďaté vlasy, ale nebyla si zcela nevědomá té karetní hry, kde se používaly karty ze dřeva.

Einherjové, které Valkýry shromažďovaly a ovládaly, byli původně dušemi z Midgardu. Z toho důvodu se kultura Midgardu měla jak prosáknout do Ásgardu.

A tak...

„A-ale musíme se ujistit, že bude tato soutěž spravedlivá. Musíme určit síly a slabosti toho druhého a vytvořit přísná pravidla, aby se zajistila-...“

„Začátek duelu!!“

„Počkat, proč už začínáš!? Vážně, to je ten problém s tvojí věkovou skupinou...!“

„Eh heh heh. Hraju karetní hry s Waltraute na našem rande.“

„Tohle je naše soutěž, která určí, jestli se řečené rande vůbec kdy uskuteční! Není to součástí rande!!“

„Používám kontakt na Thurisaz a Raido! Spolu ty dvě karty zčtyřnásobí udělené zranění!!“

„Počkat, počkat!! Co myslíš tím spolu!?“

„Ty to nevíš, Waltraute? To je nové pravidlo, které vydali se třetí edicí.“

„Chá-chápu. Hádám, že informace od mrtvých jsou vskutku zastaralé. Ale otáčím Hagalaz! Zranění je posláno zpět k tobě!!“

„Zbavili se otáčecího pravidla v druhé edici.“

„Cóó!? Počkej! Takové věci mi musíš říkat předem!“

„Dobře, dvě další karty přidané k celkem čtyřem zkombinovaným. To je šestnáctkrát tolik zranění. A bum! Tak mizí všechno tvoje zdraví!!“

„Uáá!! Uááá!!“

A než Waltraute mohla zjistit, co se děje, už měli rande.

Waltraute se začervenala, ale neměla na výběr než snášet svou povinnost poraženého.

„Hm, hm. Hm, hm, hm! A co se stalo pak, Waltraute!? Řekni Freye, co se stalo na tom rande!!“

„U-um, byl to trest, tak to nebylo nic příjemného, jak si zřejmě představuješ.“

Waltraute pokračovala ve svém příběhu, zatímco odvrátila svůj pohled.

Ať už by řekla cokoliv, prohra je prohra.

A tak musela jít na rande.

Nemohla přinést obyčejného lidského chlapce do Ásgardu (technicky vzato mohla, ale to by ho zabilo), takže Waltraute musela jít do Midgardu.

Normálně by byla povinnost chlapce ji vyzvednout, ale protože ve svém věku neměl takové finanční vymoženosti a nemohl tušit, kde je dost krásné místo, aby uspokojilo Valkýru, která mohla volně cestovat všemi devíti světy a do jakéhokoli počtu zámků a paláců.

Z toho důvodu Waltraute rozhodovala, kam na jejich rande půjdou. Měla v plánu použít bílého koně narozeného v Ásgardu, aby navštívili různá vyhlídková místa v lidském světě.

Poté, co se dostali na koně, řekl chlapec: „Proč držíš ty otěže za mnou?“

„Protože jinak bys spadl.“

„Mám pocit, že jsem tebou úplně obalen. Nemělo by to být naopak?“

„S naším rozdílem ve výšce bys zpoza mě nic neviděl.“

„Taky, tvoje zbroj vypadá, jako že by to bolelo, protože je tak tvrdá.“

„N-nemusíš se jí dotýkat přímo! Ty blázne!!“

„...“

„P-prostě si užívej výhled!! O mě se neboj! Ukážu ti pohled, který se dá vidět jen z jednoho z těchto koní narozených v Ásgardu, kteří mohou snadno cestovat po jakékoli nebezpečné cestě!!“

Část třetí

„A to se stalo.“

Bohyně manželství Frigg a bohyně krásy Freya ze začátku překypovaly zvědavostí, ale jak tak poslouchaly příběh, zajímal je čím dál, tím méně.

Frigg si držela hlavu v dlaních a zdálo se, že nedokáže promluvit, a tak se do toho vložila Freya: „...Ehm, rychlá otázečka.“

„Co je?“

„Proč jsi byla na rande v plné zbroji!? Takhle ho potkat je jednoduše bizarní!“

„Takhle se Valkýry oblékají! A-a navzdory jeho vzhledu je to stále muž. K-k-kdo ví, co by se mohlo stát!!“

„É? To je mimo mísu, i když jste manželé? Tak jaký přesně máš cíl? Kdy se dáte dohromady!? A to ho budeš prostě dál vodit poté, co sis ho vzala!? Jestli to uděláš, tak libido toho chlapce nakonec zevnitř vybuchne!!“

„Co?“ Waltrautřino tělo trochu ztuhlo. „...Cože? Lidská těla vybuchnou, když se s nimi pořádně nezachází?“

„Ne, ne. Takhle to ne-...“ začal hlídač Heimdall, ale byl umlčen Freyinou rukou na svých ústech a Frigginým kopancem do břicha.

Už jim bylo jedno, jestli bude žít v omylu.

Musely napravit směšný způsob, jakým se Waltraute jako manželka chovala.

„To je nebezpečné. Velice nebezpečné. Odpočítávání už nejspíš začalo. Frigg o tom toho ví nejspíš víc než já, protože vládne nad manželstvími.“

„A-ano, správně. Ho ho ho. Waltraute, manželství je obřad, který dovoluje spojení muže a ženy a přivedení další generace na svět. Jestli půjdeš jen do poloviny a vykašleš se na něj, je to jako násilně přehrazovat řeku. Jakmile se hladina řeky zvýší a hrázi protrhne, budeš mít na triku dost velkou pohromu.“

„...“

Nějakou chvíli se Waltraute mračila.

Obě bohyně ji tiše tlačily k tomu, aby si sundala zbroj a na dalším rande s chlapcem si vzala nějaké hezké oblečení. Ale...

„...Nejsem si jistá, že vám věřím.“

„Tsch!! Proč idioti používají hlavy jen v nejnevhodnějších chvílích!?“

„He he he. Takže jsem měla pravdu. Jednoduše se pro vlastní zábavu snažíte hrát si s naším vztahem! Ano, ano. Manželství je poutem mezi dvěma dušemi!! Můžeme být navždy spolu, aniž bychom se snížili k tak neslušným činům!!“

„...Co? To to dáváš navždy pryč?“

„Možná jsi byla vychována k přílišné posedlosti bojem...“

Obě bohyně si daly hlavu do dlaní, ale ve stejnou chvíli se rozhodly, co udělají dál.

Ať už to bude stát cokoli.

Donutí toho chlapce sundat Waltraute její zbroj!!

Část čtvrtá

A tak bohyně manželství Frigg sestoupila do lidského světa Midgardu.

Frigg použila Bifröst stejně jako Valkýry, ale nevytvořila žádné blýskavé efekty, protože na sobě neměla zbroj polární záře. A to bylo podle Frigg akorát dobře.

Obvykle bylo povinností Valkýr tlumočit vůli Ásgardu, a tak sami bohové do lidského světa často nechodili. ...Jedinou výjimkou byl sám Ódin, který často zamířil do Midgardu přeměněný ve člověka nebo zvíře (a obvykle způsobil zabíjení nebo války mezi lidmi). Dával velice špatný příklad pro všechny bohy pod ním a zcela ničil myšlenku, že bohové nesmí sestupovat do lidského světa.

Mimochodem, často se říkalo, že lehkovážné cestování mezi devíti světy způsobí válku, ale jedinou válku, kterou mohla bohyně manželství způsobit, byla hádka mezi milenci. Je možné, že někde ve světě v ten den se velice závažně popral válečník bojující s draky a čarodějnice používající runy.

Frigg oficiálně zamířila do Midgardu, aby zde oslavila manželství, ale po vylekání šťastné nevěsty a ženicha až k smrti se zastavila v malém domku, kde žil jistý chlapec.

Kdyby vešla předními dveřmi, překvapila by chlapcovy rodiče a celou situaci by jen zkomplikovala, a tak prošla přímo oknem v patře.

„Dobrý den, chlapče.“

„Kdo jste, slečno?“

„Dobrá, dobrá. Slečna. He he he. Řekl jsi mi slečna. He he he he! Dobrá, dobrá!!“

Poté, co bezděčně udeřil do černého, chlapec jen nevinně naklonil hlavu ke straně. Frigg si zoufale odkašlala.

Chlapec nejspíš vládl nějakým přídavným útočným kouzlem zvaným Šarm.

„Ehm. Jsem Frigg, bohyně, která vládne manželství, a Waltrautřina šéfka. Technicky je jejím šéfem ten válkou posedlý idiot Ódin, ale teď tu roli přejímám, protože on je překvapivě k ničemu. I když některé věci zvládá dobře.“

„?“

„Zdá se, že nerozumíš. Kvůli tomu tu nejsem.“ Frigg se posadila na prázdný okenní parapet. „Za tři dny máš rande s Waltraute, správně?“

„Éé!? Jak to víte!? Slečno, jste krásný špeh!?“

„Slečna... he he... krásná... he he he he he!!!!! ...Ne, nejsem. Spravuji devět Valkýr, mezi než Waltraute patří. Je jen přirozené, že znám její rozvrh. A také vím o problému týkajícího se toho rande.“

„...Nemůže jít? Musí dělat něco jiného?“

„Ne, ne. Samozřejmě že ne. Vlastně to rande schvaluji. Ale je jisté, že takhle to rande selže. Takže chci, aby ses zbavil důvodu mých obav.“

„Jaký je důvod vašich obav?“

„No,“ Frigg se zazubila. „Abych byla upřímná, Waltrautřina zbroj. Když bude sundána, půjde vše dobře.“

Část pátá

Mezitím se hlídač Heimdall snažil zoufale zadržet Valkýru. Konečně jej Waltraute odkopla z cesty a začala dupat po třetí dráze.

Bohyně krásy Freya se začala trochu potit.

„Ale zlatíčko.“

„Hele, Freyo!! Co se děje? Proč mi zabraňuješ se dívat do lidského svět-.... uááááá!? Proč je ten chlapec s lady Frigg!?“

„Jen abys věděla, nesnaží se chlapce svést k tomu, aby tě podvedl. ...Jestli to někdo udělá, dám pozor na to, abych to byla já. Nechci se vdát, ale myšlenka, že si jej dám jako rychlou svačinku, mě nutí slintat.“

„To vím a nezajímá mě, s kým ten chlapec mluví!!“

„‚Neee! Chlapče, dívej se jen na mě, Waltraute! Dokonce tě nechám použít svůj klín jako polštář a budu tě krmit třešněmi ze svých úst.‘“

„D-dost tvých nesmyslů, blázne. Žádám o vysvětlení toho, co se zde děje!!“

Waltraute odstrčila Freyu z cesty a podívala se dolů na lidský svět Midgardu.

Když to udělala, její magicky zvýšený sluch zaslechl chlapcova slova.

„É? To nepotřebuju dělat.“

„Proč ne? Byl jsi přitahován Waltrautřinou ženskostí, že? Tak proč nechceš, aby si sundala tu zbroj a alespoň na rande měla hezké oblečení?“

„Hmm. Ale mně se ta zbroj líbí.“

A...

Waltraute trochu odvrátila svůj zrak, založila si ruce na prsou a udělala „hmpf“. Není třeba říkat, že něco v rozporu s jejím přístupem bylo vidět na její tváři.

Freya překvapeně odpověděla: „Asi je to mladý hoch. Je prostě ve věku, kdy milují meče a štíty?“

„Blázne, není to tak jednoduché. Jeho nezatažené oči viděly jasné, bílé světlo, které je podstatou svaté Valkýry.“

Ale pak chlapec v lidském světě dodal: „Líbí se mi ta zbroj, protože je to sexy.“

„To je ta podstata!! Tohle je přímo ta podstata!!“ zařvala bohyně krásy Freya, až se za břicho popadala a válela se smíchy.

Waltraute začala všude kolem sebe ničit kousky duhových drah Bifröstu.

Část šestá

Ale bohyně Frigg měla svůj vlastní cíl, a tak použila různé argumenty, aby chlapce přesvědčila. Nakonec uspěla v motivování chlapce tak, že jej přesvědčila, že si rande užije ještě víc, když si Waltraute zbroj sundá.

Frigg vysvětlovala: „Zbroj Valkýr je speciální, nemůže být zničena normálními čepelemi. Samozřejmě, že je těžké ji sundat rukami. ...Mluvení o ‚sundání polární záře‘ nedává smysl, že?“

„Tak co mám dělat?“

„Zamiř do Nidavelliru,“ odpověděla Frigg s úsměvem na chlapcovu nevinnou otázku. „Je to podzemní svět trpaslíků. Jsou velice zruční, co se rukou týče, takže vyrábí nástroje a zbraně používané námi bohy. Jestli si dokážeš získat pomoc trpaslíka, můžeš mít nástroj, který může sundat zbroj Valkýry.“

„Chápu.“

Normálně by žádný člověk z Midgardu nikdy nepřemýšlel o přiblížení se jinému světu hluboko v podzemí, ale jako obvykle neměl tento chlapec takové obavy.

A zdálo se, že jej bohyně manželství Frigg nechá vyrazit jen po zběžném vysvětlení.

„Důvod selhání předchozího rande je nejspíš ten, že Waltraute nedokáže přestat myslet na práci, dokud je stále ve svém pracovním úboru. Pokud si sundá tu zbroj a oblékne si nějaké hezké oblečení, uvidíš její jinou stránku.“

„Ach... Díky, slečno.“

„He he he he he he he!! Tak tedy půjdu. Vážně bych s tebou měla zůstat pro všechny případy, ale jako bohyně manželství se nemohu dále míchat mezi muže a ženu.“

„Pá pá, slečno.“

„He he he he he he he he he he he he he he he he he he he he he he he he he he he he!!“

Frigg odešla s úsměvem, jako kdyby byla nějaký zloděj džentlmen. Zřejmě si opravdu užívala nevinného hodnocení při každé lichotce.

A tak...

Po jeho výletu k nebeskému světu Ásgardu započal chlapec výlet do podzemního světa Nidavelliru.

Část sedmá

„No víš...“

Jediná bohyně v nebeském světě Ásgardu vypadala otráveně.

Byla to Freya.

„Lady Frigg se vážně snaží, ale skončí to dobře?“

„Co tím myslíš?“

„Možná vypadá roztomile, možná ho chci zhltnout a možná z něho slintám, ale není ten chlapec příliš křehký? Jednoduše řečeno, pochybuji, že se dostane do podzemního světa Nidavelliru pěšky.“

„T-tady se mýlíš! Navzdory jeho vzhledu je silný. Je to ten chlapec, který neváhal postavit se světovému stromu. Zamířit do podzemního světa bude jednoduché... Á!?“

„...Hee hee.“

„Proč se křeníš, jako by ses snažila něco neříct, Freyo!? Je to tak zvláštní, aby poražený odmítl přehlédnout urážky namířené na vítěze!?“

„Hah. Vůbec ne. ‚Můj drahý je tak silný a úžasný. Nikoho nenechám o něm špatně mluvit.‘“

„Beru to tak, že chceš, aby dnešním hlavním chodem byla orestovaná prasnice na zázvoru...“

„Tak co kdybychom uzavřely sázku a změnily to v soutěž? Stejně jsem chtěla nový doplněk, takže jestli se ten chlapec nedostane do podzemního světa Nidavelliru, dáš mi tahle ozdobná pírka, co máš na hlavě!!“

„C-...? Jestli je ztratím, nebudu tušit, kdo vůbec jsem! Nikdo nikdy nepozná, že to jsem já!“

„Ale já myslela, že to zvládne? Tu sázku vyhraješ, takže záleží na tom vůbec? Řekla jsi, že ten chlapec je silný, takže se může snadno dostat do Nidavelliru, že? Hee hee.“

„Úú...!! A-ale... Co když v téhle soutěži vyhraju?“

„Pak ti zde přítomná Freya dá velice praktickou lekci o tom, jakého potěšení se dá dosáhnout mezi dvěma žena-... Nic, nic. Jen jsem si dělala srandu.“

Waltraute vytáhla své Kopí Ničícího blesku, takže se bohyně krásy Freya rychle opravila.

„A co tohle: jako bohyně sklizně a plodnosti dám tomu chlapci hojnou úrodu z chřestu rostoucího v jeho zahradě.“

„Z toho žádný zisk nemám... Ale jestli bude ten chlapec spokojený, tak mě nejspíš nebude vyzývat ke zvláštním a lehkovážným soutěžím. Když se na to dívám jako na úpravu počtu budoucích soutěží, tak z toho zisk mám.“

„‚Já, Waltraute, chci vidět spokojenou tvář toho chlapce. Udělám pro to vše a využiji každé příležitosti, abych ji viděla, tak mě prosím podrbej po hlavě, drahý!‘“

„Co kdybys ten nesmysl zopakovala, až tě pověsím hlavou dolů?“

„Jestli mě svážeš, tak mi nech nohy od sebe.“

Nicméně, soutěž byla ustanovena.

Waltraute sázela na to, že se chlapec dostane do podzemního světa Nidavelliru, Freya, že se tam nedostane.

„(Blbko. Zapomněla jsi, co se stane, jestli se chlapec dostane do Nidavelliru? Těším se, až uvidím tvou roztomilou postavu poté, co ti chlapec sundá tvou zbroj polární záře. Ňja ha ha!)“

„Hm? Říkala jsi něco?“

„Vjůbec nic! Dobře, když už byla soutěž ustanovena, podívejme se, co se děje v Midgardu!!“

„Ale zase...“ Waltraute sice souhlasila se soutěží, ale zřejmě měla obavy o něco jiného. „Hele, Freyo.“

„Co?“

„Bude ten chlapec v pořádku? Když se pokusil vyšplhat po světovém stromu Yggdrasilu do Ásgardu, málem zemřel kvůli problémům s atmosférickým tlakem a výškou. Tentokrát tu takové problémy nebudou, že ne?“

„Těžko říct,“ odpověděl zcela vážně hlídač Heimdall. „Tlak s výška tu problém nebudou, protože míří dolů. Ale zamířit do podzemního světa znamená jít níž a níž do jeskyně. Jak se prostor zužuje a zužuje, možná nebude mít dost kyslíku a je možné, že narazí na nějaké vulkanické jedovaté plyny. Nemůžeš říct, že cesta bude bez rizik.“

„Nedá se proti těm rizikům zajistit nějaké protiopatření? Nechci se zapojit v poslední chvíli jako minule.“

Všichni ostatní si mysleli „to jen proto, žes byla moc tvrdohlavá“, ale neopovažovali se to říct.

Heimdall upřímně odpověděl: „Slyšel jsem, že v dolech používají kanárky. Když je kyslíku málo nebo jsou kolem nebezpečné plyny, velice zvláštně reagují, aby tě upozornili.“

„...“

Waltraute se pak otočila ke dvěma poslům, vranám Muninovi a Huginovi.

Oba začali protestovat.

„Nechci dělat tak nebezpečnou práci!!“

„Z chování se jako senzor, který první zkolabuje, nevzejde nic dobrého!“

Valkýra pomalu zvedla Kopí Ničícího blesku.

„Jestli zvládnete vytvořit tolik hluku, skvěle se na tu roli hodíte. Teď jděte.“

Poté, co Waltraute poslala vrány za chlapec, Freya promluvila: „Ale jak uvidíme, co se stane v podzemním světě? Nemůžeme k nim vidět jen při dívání se z dráhy.“

„Heimdalle. Naval roh.“

Heimdallova ramena poskočila, když k němu natáhla ruku.

Waltraute to ignorovala a pokračovala: „Gjallarhorn. Natahuje se dolů k Jötunheimu, takže jej můžeš použít k pití vody moudrosti, že? Kdyby se natáhl dolů do podzemního světa, můžeme pak vidět chlapcovy pohyby.“

„N-nemůžete!! Gjallarhorn se také používá jako siréna pro nebeský svět! Poslední bitva ragnaröku by mohla začít každou chvíli! Moje povinnost hlídače je všechny informovat, jestli zjistím, že se něco blíží!! Takže za žádnou cenu nemůžu Gjallarhorn pust-...!!“

„Taková otrava,“ zavrtěla Waltraute pomalu hlavou. „Vážně mě žádáš, abych se znovu stala tyranem?“

„Já taky!? Uděláš mi to, cos udělala Muninovi a Huginovi!?“

Byl v nebezpečí toho, že se stane nebeským jídlem.

Poté, co Waltraute čmajzla roh od Heimdalla, natáhl se za použití svých magických sil. Rychle se natáhl až do lidského světa Midgardu, pak se zabodl do země a dál do jeskyně vedoucí do podzemního světa.

Waltraute a Freya se dívaly ústím rohu.

„Hm. Vypadá to, že se takhle můžeme dávat.“

„Už tak nějak chápu, proč se lord Ódin bojí téhle tvojí svatby. Ale dokud si to astronomicky krásná dívka Freya může užívat, na ničem z toho nezáleží!!“

„Znovu vytahuješ ta bezdůvodná podezření, ty blázne?“

Gjallarhorn se díky svým magickým účinkům mohl snadno pohybovat, i když byl zaražený do země, ovšem jen v případě, že se s ním mírně hýbalo seshora. Zřejmě nebudou mít problémy udržet si hocha v dohledu.

Sledovaly, co se děje v podzemí, uviděly, jak si chlapec kontroluje svůj majetek v místě, které bylo více méně vstupem do jeskyně.

„Kapesníček: mám. Svačina, až dostanu hlad: mám. Láhev s vodou: mám. Fajn, čas jít!“

„Znovu se balí tak nalehko!? Očividně má jen sandále. A nemá ani žádné světlo, i když jde do jeskyně!!“

„Jejda, uklouzla mi ruka,“ řekla Freya nepřesvědčivě, když do ústí rohu pustila pochodeň.

Hlučný zvuk se chviličku odrážel ozvěnou v rohu, pak pochodeň vypadla ze stropu jeskyně, ve které byl chlapec.

„?“

Chlapec vypadal zmateně, ale pak zvedl pochodeň a zamířil dále do jeskyně.

„Nebylo to proti pravidlům?“

„Žádná pravidla jsme nestanovily,“ odmítla lehkovážně Freya Waltrautřinu otázku, zase se vrátila k pozorování.

Jeskyně měla mnoho složitě propletených cest, které se táhly rozlehlou oblastí. Navíc byl podzemní svět rozdělen do dvou velkých kategorií. Chlapec našel křižovatku mnoha cest. Mezi nimi vedla jedna na povrch, jedna do podzemního světa Nidavelliru a další do podzemního světa Svartálfheimu.

„Nidavellir... Nidavlure...“

„Ale no tak... Tak špatně se to vyslovuje, že už to říká zle!!“

„Rozhodně se ztratí.“

„Ale přímo tamhle je cedule, která říká, kudy má jít...“

„Jestli ta další cesta vede do Svartálfheimu, neznamená to, že tudy prochází temní álfové? Zajímalo by mě, jestli vyměnili nebo změnili nápis, když tak milují žertíky.“

Obyvatelé nebeského světa se poněkud zachmuřili, ale chlapec pokračoval dál do jeskyně, bez nějakých větších obtíží.

Vrány Munin a Hugin na něj tajně dávaly pozor, ale nezačaly křičet kvůli málo kyslíku nebo jedovatému plynu.

„Hm. Tohle je celkem normální. Neděje se nic zajímavého,“ stěžovala si Freya.

„Ano, tohle musí být nudné pro někoho, kdo se vsadil, že se vzdá. Ale pro mě to jde výjimečně dobře, protože jsem se vsadila, že se tam bezpečně dostane. Fakt, že se nic neděje, je nejlepší. Všichni vzdejte čest tomu, že se nic neděje! Kdo potřebuje drama!?“

„‚Oh, tolik se bojím. Waltraute se tolik bojí o toho chlapce. Doufám, že se mu nic nestane. Doufám, že se neztratí. Až se vrátím, pořádně ho obejmu!‘“

„Nezačínej zase s těmi zvláštními nesmysly jen proto, že se nudíš, ty blázne!“

„Mimochodem, nepopíráš tak trochu celý důvod, proč Valkýry existují, tím, že chválíš normálnost? Tvojí prací je dohlížet a získávat duše lidí, kteří zemřou nějakým dramatickým způsobem,“ vzdychla otráveně Freya, „ale on zamířil do Nidavelliru, aby požádat trpaslíky o výrobu nástroje, že? Nedělají své předměty ze zlata? A vždy je s jejich nástroji vždy hodně problémů. Zajímalo by mě, jestli bude v pořádku. Řekla bych, že opravdová výzva teprve přijde.“

„Ššš, počkej. Někdo se k němu blíží.“

Oblast poblíž vstupu do jeskyně byla velice propletená, ale jakmile jste se dostali na cestu mířící do Nidavelliru, stačilo jen sledovat jedinou cestu u kořene Yggdrasilu. Bylo vidět postavu, která šla proti chlapci z druhého konce cesty.

„Je to trpaslík?“

„Ti nejsou tak vysocí. Ueh!? To je-...!!“ zakřičela Waltraute, když tvář postavy byla ozářena chlapcovou pochodní.

Chlapec nevěděl, kdo to je, a ta postava k němu promluvila.

„Ale? Obyvatel Midgardu a tady? Jak nečekané.“

„Kdo jste, pane?“

„Ha ha ha. Promiň, ale tvé schopnosti jsou proti mužskému bohu neúčinné.“

Postava se stěží usmála nad tím typem řeči, který tak nadchl Frigg.

A jak se usmál, řekl: „Jsem Loki. Můj původ je pěkně složitý, ale jsem jedním z Ásů.“

Mezitím zkoušela Valkýra hodit jakoukoliv - pokud možno všechny - zbraně, které jí byly k dispozici, do ústí rohu.

Freya se jí zoufale snažila zastavit od zničení toho pokladu bohů na vojenské úrovni devíti světů.

„Ne-nezastavuj mě!! To je Loki! To je Loki!! Z žertu zabil boha světla Baldra, kvůli vtipu vyholil blonďaté vlasy bohyně úrody Sif, chaoticky zplodil Fenrira a Hel a je jedním z hlavních důvodů pro konečný boj ragnaröku!! Je jasné, že lže o tom, jak je to nečekané! Rozhodně čekal, aby mohl udělat zase nějaký trik!!“

„Tohle je skoro určitě pravda, ale prostě se uklidni!! Takhle zničíš svět!!“

„Musím zajistit spravedlnost naší soutěže!!“

„Ano, ano. Jsem si jistá, že teď chceš jít políbit toho chlapce a prostě ho líbat a líbat a líbat!!“

Freya se pokusila držet Waltrautřiny ruce za jejími zády, ale byla odhozena. Obří kanec, na kterém bohyně krásy obvykle jezdila, narazil na Valkýry, aby získal nějaký čas. Mezitím pokračoval rozhovor mezi chlapcem a Lokim v podzemní jeskyni.

„Co tu děláš?“ zeptal se chlapec.

„Nechal jsem si od trpaslíků udělat magický nástroj. Ten hajzl Thór byl vážně naštvanej, že jsem oholil Sif hlavu. Potřeboval jsem nějaké náhradní vlasy.“

„Taky tu proto dnes jsem.“

„Taky jsi oholil hlavu bohyni?“

„Přišel jsem si nechat vyrobit nástroj.“

„Ach, tak tohle. Ale obyčejné metody nezaberou na ty trpaslíky. Když je jednoduše požádáš, vezmou si přemrštěný poplatek a pak utečou pryč.“

„Vážně?“

„Jo. Je takový trik, který musíš použít, když je o něco žádáš.“

Na Waltrautřině těle naskákala husí kůže.

„Je děsivej!! Ten jeho úsměv je děsivej! Váá, vááá!! Hned jdi pryč od toho chlapce!!“

„Prostě se uklidni!!“ řekla Freya. „I když je to nejspíš úchyl, máš štěstí. Je to mužský bůh! Nic takového s tím chlapcem dělat nebude, tak se uklidni!!“

„O tom jsem nemluvila! Spravedlnost soutěže a život chlapce jsou v nebezpečí!!“

„Ano, vím, co tvrdíš, že je tvůj důvod. Ale tohle seskupení nevyústí v líbání, tak se neboj!!“

„A-asi máš pravdu.“

Waltraute se konečně trochu uklidnila.

Ale pak Heimdall vyřkl nadbytečnou poznámku: „Ale co když je to gay?“

„!! To je pravda! Přece jen je to nebezpečné! A když se nad tím zamyslíte, Loki se přeměnil v koně a byl využit jiným koněm ovládaným obrem, a pak počal Sleipnira!! Byl zároveň koněm a dole!! Je tu nějaký méně důvěryhodný bůh, když dojde na sexuální preference!?“

„Zatraceně, Heimdalle! Proč jsi to musel říkat!? Ne-neboj se, neboj se. Taková změna událostí by mi sice spustila sliny, ale tohle se nestane ničím, co by dívky rády viděly!! Uklidni se, uklidni se.“

Jak uklidňovala naštvanou Valkýru, Freya si setřela studený pot z čela.

Mezitím rozhovor v podzemní jeskyni pokračoval.

„Co musím udělat, aby mi vytvořili nástroj?“

„Je to jednoduché. Musíš...“

Část osmá

Po získání rady od Lokiho se cesta chlapce a mužského boha rozdělila, chlapec zamířil dále do jeskyně.

A nahoře v nebeském světě Ásgardu byla Waltraute ovinutá sebenenávistí poté, co se probudila ze svého hněvu.

„Kolik úsilí bude muset kvůli mně ten chlapec vyvinout...?“

„No, už jste se vzali, tak není špatné tak trochu reagovat.“

Chlapec se zastavil ke snědení svačiny, napil se ze své lahve s vodou a naplnil si prázdný žaludek žitným chlebem, pak se konečně dostal na konec jeskyně.

Dorazil ke vchodu do podzemního světa Nidavelliru, kde žili trpaslíci.

„Takže úspěšně dorazil do jiného světa. Ha ha ha!! Vyhrávám sázku!!“

„Ano, ano. Ujistím se, aby měl chlapec hromady chřestu. Dám mu les chřestu.“

„...Proč nevypadáš ani trochu rozrušená z prohry?“

(Protože to znamená, že tento projekt ke svlečení tě ze zbroje je na cestě k úspěchu. Haa haa haa.)

Bohyně krásy Freya skryla své pravé úmysly a místo toho řekla: „Nebyla obtížnost předchozí soutěže, vylezení po světovém stromu, prostě až moc vysoká?“

„H-hmpf! To byla soutěž oficiálně domluvená s Valkýrou ovlivňující její osud ve formě manželství! Bylo jen přirozené, že byla tak náročná!!“

„Můžeš se už rozhodnout nad tím, jestli na něj chceš být tvrdá nebo něžná?“

Chlapec vstoupil do podzemního světa Nidavelliru.

Na rozdíl od vlhké jeskyně zářil vnitřek zlatem. Doslova. Všechny budovy a cesty byly vytvořené z čistého zlata. Ta záře připadala obyvatelům nebeského světa poněkud nevkusná, ale pro stimulaci lidské chamtivosti to byla vynikající scenérie.

Trpaslíci byli asi poloviční výšky, co lidé, a jejich kůže byla tmavá. Všichni těžili a kovali kovy, zároveň byli horníky a kováři.

Ale...

„Promiňte. Kde je tu kovář?“ zeptal se chlapec.

„Nevím,“ odpověděl trpaslík.

„Potřebuju kováře. Však víte, chlápek, co zahřeje kov a pak do něj mlátí.“

„?“

„Ne, ne. Tohle vůbec nepůjde, chlapče,“ řekla Waltraute, zatímco se držela za hlavu, ale její hlas k chlapci nemohl dosáhnout. „Všichni trpaslíci mají schopnost kovářů, takže tu není specialista známý jako ‚kovář‘. Ten, kterého hledáš, je přímo před tvýma očima, ale nikdy jej nenajdeš, když nebudeš vědět, jak se zeptat.“

„...Zníš spíš jako matka mluvící na své dítě než jako novomanželka.“

Poté, co po několikáté neuspěl ve vysvětlení, i chlapec pochopil, že je něco špatně. Popadl jednoho z trpaslíků jdoucího po zlaté cestě a zeptal se jej: „Řekni mi, který trpaslík mi může vyrobit nástroj.“

„A-ano,“ řekla Waltraute. „To je správně. To musíš říct. Rozhodně ti chvíli trvalo, než jsi přišel na něco tak jednoduchého. Jsi vážně beznadějný...“

„Ten pohled ve tvé tváři toho dost říká, ty novomanželko. Měla bych nahlas zopakovat, co ten tvůj úsměv říká?“ promluvila Freya.

Trpaslík odvedl chlapce do své dílny.

Trpaslík se zeptal: „Co by sis chtěl nechat vyrobit?“

„Um... Paní Frigg řekla, že bych si mohl svoje další rande užít víc, kdybych měl nástroj, co by sundal Valkýře zbroj.“

„Ach!?“ zvolala Valkýra v uvědomění. „Byla jsem tak chycena v té soutěži, že jsem zapomněla, že úspěch znamená odstranění mé zbroje!!“

„Konečně ti to došlo, co!? Ale teď už je moc pozdě!!“

Waltraute se zoufale snažila zakrýt svou hruď oběma rukama a přitom jí k uším dolehla další otázka trpaslíka.

„Můžeš zaplatit?“

„Ale... Počkat. Počkat chvíli!“ řekla Freya.

„Co?“

„Můžeme vážně toho trpaslíka nechat vyrobit zlatý nástroj?“

„Sa-samozřejmě že ne!! Je jednoduše nemyslitelné, aby mi byla svlečena zbroj! A-ale... Myslím... Myslím, že pokud chlapec získá ten nástroj a upřímně mě požádá, nebudu mít na výběr a půjdu s davem...“

„To jsem nemyslela, ty exhibicionistko,“ zavrčela Freya chladně. „Nástroje vytvořené trpaslíky jsou tak vysoké kvality, že je ani Ásové nedokáží napodobit. Dokonce i Mjölnir boha blesku Thóra a Gungir hlavního boha Ódina byly vytvořené trpaslíky.“

„Na co narážíš?“

„Na zlato, které používají, uvalí kletbu,“ pokračovala Freya s vážným výrazem. „Zvlášť, když dojde na to vyhnutí se účtu, jak ho nabádal Loki. Dokonce i nástroje, které my používáme, na sobě mají trpasličí kletbu. Důvod, proč nás nezraní je, že naše božské vlastnosti kletbu odpudí. Ale jestli člověk, který tohle nedokáže, se nástroje dotkne...“

„...“

„Loki ukradl nějaké zlato od trpaslíka Andvari a dal ho člověku Siegfriedovi. To je jeden z důvodů za smrtí hrdiny, který dokonce přesekl draka Fafnira ve dva. Magický meč Dáinsleif se dá použít lidskou rukou, ale taky je to prý jeden ze spouštěčů ragnaröku. Rozhodně jsi slyšela různé historky. Často se říká, že lidé nedokážou zcela použít zbraně bohů, ale to je lež. Popravdě lidé nevydrží kletbu, kterou na zbraň uvalí trpaslíci.“

„P-p-pak...“ Waltraute se zeptala třesoucím se hlasem: „Co se stane, až chlapec přijme zlatý nástroj vytvořený tím trpaslíkem?“

„Hmm.“ Freya se podívala přímo nahoru. „Nejspíš zemře.“

Část devátá

A ve Valhalle, velké síni nebeského světa, hlavní bůh Ódin spřádal plány.

„Upřímně, netušil jsem, co dělat, když se Loki ukázal. Ale nyní se ten chlapec konečně zapojí do armády mrtvých.“

„Co tím myslíš, otče?“ zeptal se bůh blesku Thór, který byl synem Ódina.

Thór byl posledně důkladně zmlácen naštvanou Waltraute a téměř ztratil smysl své existence, protože prohrál v souboji blesků, ale teď se stěží držel své pozice boha blesku.

Ódin arogantně odpověděl Thórovi ze svého trůnu: „No, zdá se, že má manželka Frigg a nějací další toho chlapce k něčemu svádějí. Vše to už nějakou chvíli sleduji, ale uvědomil jsem si, že když dovolím, aby se to stalo, bude to pro nás lepší než to zastavit.“

„Takže dovolíme tomu trpaslíkovi mu vytvořit nástroj?“

„Ano. Trpasličí kletby na nás Ásy nestačí. Ale lidé nemají stejnou ochranu. Když se jim do rukou dostane trpasličí nástroj, je jen jediný možný výsledek,“ usmál se Ódin. „To se posledně nepoučil? Zkusit jít do jiného světa může přinést jen smrt.“

„Och, och. Óóch!! Už to chápu. To přidá tohoto vytrvalého a odvážného chlapce do řad armády mrtvých, k Einherjům!! Vzhledem k úžasu, který průměrná duše zrozená v lidském světě cítí ke světovému stromu, a obvyklému neklidu k ostatním světům, by tohle považovali za zcela nemyslitelné!! Ten chlapec bude skvělým mrtvým bojovníkem! A pak se Wagnerův styl skupiny devíti Valkýr vrátí do normálu. Naše přípravy pro ragnarök budou dokonalé!! Ah ha ha! Ga ha ha!!

Bohyně manželství Frigg si držela hlavu v dlaních, když viděla, jak ubohým se stal hlavní bůh.

„Neříkej mi, že si vážně myslíš, že to půjde přesně takhle.“

„Tentokrát jsi to pokazila, Frigg!! Nepohnu ani prstem. Po všech těch problémech, které jste měli se záchranou života toho chlapce, jsi mi teď podala jeho duši!!“

„...Ach jo. Zníš jako nějaký mocný ďábelský král,“ povzdechla si Frigg, která cítila, že se blíží vážná migréna. „A oprabdu si myslíš, že mě to nenapadlo, když jsem vymýšlela svůj plán?“

„Už nezáleží na tom, co říkáš! Je příliš pozdě!! Ten chlapec si už u trpaslíka objednal výrobu zlatého nástroje. Jakmile jej dostane, kletba se aktivuje. Duše zrozená v lidském světě se nemůže kletbě bránit. Dokonce, i když jej z dálky ochraňuje Valkýra a bohyně, nemůže uniknout svému osudu. Taková úroveň ochrany nestačí. Potřebuješ ochranu, se kterou se my bohové rodíme, abys odrazila trpasličí kletbu!!“

Frigg zavrtěla hlavou při ztrátě slov, ale pak dodala: „Vy dva byste se vážně měli víc strachovat o to, jaké nebezpečí tu prosazujete.“

„Hm?“

„Co tím myslíš, matko?“

„Sice tvrdíš, že se jen díváš, ale máš v plánu povznést toho chlapce k armádě mrtvých, jestli to nepůjde dobře, že? A tak tedy, jak jsi přikázal Waltraute, aby se vypořádala s lidmi, kteří takto manipulují s čistými myšlenkami?“

„............................................Ach.“

Ódinovi se vrátilo trauma z minule.

S ohromným burácením a modrobílým zábleskem světla byla stěna velké síně proražena zvenku. Jediná Valkýra vpochodovala dovnitř skrz trosky.

„E-ééééé!! Ééééééééééééééééé!!“

Ódin byl tím vývojem úplně otřesený. Zoufale se snažil popadnout svaté kopí Gungnir, ale Kopí Ničícího blesku se nemilosrdně zabodlo do té zbraně. Vyletěly jiskry a Gungnir se skutálel do rohu velké síně.

Zatímco stál ve směšném postoji, protože chytil jen vzduch, Ódinovy oči se naplnily slzami.

„Já-já jsem hlavní bůh!! Hlavní bůh!!“

„Postavení a síla spolu nesouvisejí, ty blázne. Potřebuješ být rozsekán předtím, než tě obří vlk Fenrir zhltne?“

„Kurva!! Znovu byla překroucena válka, protože ten chlapec lehkovážně cestuje mezi devíti světy!“

Waltraute byla ještě děsivější než smrtící drak, ale Frigg si jen povzdechla.

„Waltraute, uklidni se.“

„Když nad tím tak přemýšlím, můžeš za to tentokrát ty!!“

„To-to je správě! To je správně!“ vložil se do toho hned Ódin. „Tentokrát jsem nic neudělal. Jen jsem sledoval! To Frigg navedla toho chlapce do podzemního světa Nidavelliru! To ona mu řekla, že mu trpaslíci udělají zlatý nástroj!! Je to všechno její vina!!“

Frigg promluvila k Waltraute a přitom ignorovala Ódina, který se řítil dolů po té nejubožejší cestě: „Jak jsem řekla: uklidni se. Neboj se. Tohle neskončí tak, jak ten vousatý stařec tvrdí.“

„...Co tím myslíš?“

„Je pravda, že zlaté nástroje a zbraně vyrobené trpaslíky jsou prokleté. A je pravda, že lidé nemohou ustát tuto kletbu,“ přiznala Frigg, ale pak pokračovala. „Ale ohledně té kletby je tu takový malý trik.“

„?“

Část desátá

Pořád ještě nebyla úplně spokojená, ale přesto se Waltraute vrátila do Bifröstu s bohyní manželství Frigg. Když dorazily, bohyně krásy Freya promluvila, zatímco se dívala dolů ze třetí dráhy do podzemního světa Nidavelliru.

„Ach!! Podívejte, podívejte! Je to docela zajímavé!!“

„Co tím myslíš?“

Waltraute se s podezřívavým pohledem zadívala do Gjallarhornu.

„Tady. Půjde to?“ zeptal se trpaslík.

„Páni, páni!! Díky!!“ odpověděl chlapec.

„Po-počkat!! To mu ten trpaslík dává zlatý nástroj!?“ vykřikla Waltraute. „Hned ho sejme trpasličí kletba!!“

„Ššš. Podívej se pořádně, Waltraute.“

„Je to nůž s více nástroji! Otevírá se!!“ zvolal chlapec.

„Ha ha ha. Každý nástroj uvnitř automaticky odstraní část zbroje Valkýr. Prostě zmáčkni tlačítko a napřáhni nástroj. Zbytek to udělá samo.“

„...Co?“ řekla Waltraute. „Nevypadá to, že by na něj působila kletba.“

„Samozřejmě že ne. Není prokletý,“ odpověděla Frigg nenuceně.

„Co?“

Waltraute ztuhla na místě a bohyně manželství pokračovala: „Trpaslíci vkládají kletby na zlato jen proto, že jim Ásové nezaplatili částku, která by se vyrovnala námaze trpaslíky vložené. Většinou si vezmeme nástroje, aniž bychom vůbec něco zaplatili. V nejhorších případech byli trpaslíci nuceni vyrobit nástroje, když jim někdo hrozil čepelí.“

„No, s tím vousatým starcem, který miluje válku a je to hlavní bůh, všichni bohové překypují brutální silou a trochou další.“

„Při výrobě nástroje s takovými podmínkami není překvapující, že se přidá kletba nebo dvě. Ale ti válkou posedlí idioti, kteří si myslí, že je jen přirození mluvit skrz svou sílu, nedokážou porozumět takovým drobnostem.“

„Tak-tak tedy...?“

„Vybuchla jsi a v polovině jsi zaútočila na Valhallu, že? Ušlo ti, co se stalo uprostřed. Freyo, vysvětlila bys Waltraute, co se stalo, když byla pryč?“

„Hm... Ale ono se nim moc zajímavého nestalo.“ Freyin pohled se potuloval nebem, když bezstarostně otevřela ústa. „Když trpaslík slyšel, co chlapec chce, zeptal se ho na platbu. Rovnou se zeptal, kolik peněz si ten chlapec přinesl.“

„Normálně by Ás buď lhal, nebo použil brutální sílu, aby vyhrožoval trpaslíkovi.“

„Chlapec řekl, že to málo, co s sebou má, je vše, co má, a tedy vše, co může zaplatit. Myslím, že to bylo asi sedm stříbrňáků.“

„To muselo trpaslíka rozzuřit. Říkala jsi, že jim musí být zaplacena částka, která se rovná jejich úsilí, že? Tento nástroj byl vyrobený stejně jako zbraně bohů. Sedm stříbrňáků z Midgardu by nikdy nemohlo stačit.“

„Ale to se nestalo.“

„?“

„Když trpaslík uviděl ty omšelé stříbrňáky, zeptal se chlapce, kolik času mu zabralo, než je nashromáždil,“ pokrčila Freya rameny. „A chlapec řekl, že mu to zabralo asi měsíc práce. Co že to řekl? Myslím, že něco o tom, že to získal jako učeň výrobce medoviny.“

„...“

„Ale trpaslík se konečně usmál a řekl, že do toho dá měsíční hodnotu úsilí, aby se vyrovnal. Bylo to příšerné. Jiskřící kráska jako já nenávidí, nenávidí, nenávidí takové zpocené rozhovory.“

„Tohle se stalo,“ skončila to Frigg. „Trpaslíci se nezajímají o to, kolik peněz dostanou. Vynaloží dost práce, aby se rovnali úsilí, které bylo vloženo do získání peněz. Pro Ásy, kteří vládnou devíti světům, může být obří kupa zlaťáků získána téměř bez námahy. To s trpaslíky nic neudělá. A cítí zklamání a nenávist k těm, kteří nedokážou zaplatit takovou částku.“

„Ale... Ten chlapec... Byl jiný?“

„Trpasličí kletba je zvrácením jejich smyslu pro profesionalitu a upřímnost. Kletba se objeví, když je pýcha kovářů zrazena. Ale když se provede řádné jednání a jejich umění je respektováno, nebude žádná kletba. A, Waltraute, měla bys vědět lépe než kdokoliv jiný, jaký ten chlapec je. Byla to moje znalost jeho, která mi řekla, že tento plán vyjde. Jinými slovy...“ Frigg se na okamžik odmlčela. „Ódin a ostatní si přivodili vlastní zkázu tím, že se pokusili využít výzvy, kterou ten chlapec rozhodně nemohl prohrát. Stále máš důvod být naštvaná?“

Část jedenáctá

Zdálo se, že se celý problém vyjasnil, ale pro Waltraute tu ještě něco zbývalo.

Ano.

„Ten chlapec má teď nástroj, kterým může odstranit zbroj Valkýr, že!? C-co je to...? Cítím tichý nátlak, který mi říká, ať se svléknu!“

„...Jo, ale jít na rande v plné zbroji je prostě děsivé. Armáda je celá zpocená a nechutná!! Chlapec tohle od dívky nechce!! Nebo myslíš, že tvůj manžel má nějakou směšnou úchylku na pot!?“

„Ty blázne! Samozřejmě, že nechci slyšet, že musíme být v létě v posilovně, aby byl šťastný!! Ale...!!“

„Tak se svlékni! Svlékni si tu zbroj! Svlékni! Svlékni!!“

„To se mi nelíbí... Nelíbí se mi to, ale protože má ten zlatý nástroj, budu vůbec moci vzdorovat? Koneckonců, zbraně a nástroje vyrobené trpaslíky jsou přímo spojené s vlastnostmi bohů. Stejně jako bůh blesku Thór musí třímat kladivo blesku Mjölnir a hlavní bůh Ódin musí třímat svaté kopí Gungnir, nástroj k odstranění zbroje Valkýr musí mít schopnost mi sundat zbroj.“

„Jestli tomu rozumíš, tak potřebujeme rozhodnout, co roztomilého budeš mít na sobě! Nějaké hezké šaty? Možná těsné kalhoty? Ga ha ha ha ha ha!! Nebo možná můžeš vyzkoušet spodní prádlo, kde se musí svázat šňůrky tak složitě, že by to nikdo normálně nenosil!!“

„Dokonce, i když jsou to jen tvé divoké představy, zacházíš příliš daleko!!“

„Zatraceně, tohle je ale otravná Valkýra,“ stěžovala si Freya, ale Heimdall zase jednou řekl něco nepotřebného.

„Eh, jestli si nechceš sundat svou zbroj, nemůžeš se prostě bránit? Dokonce, i když má nástroj k sundání tvé zbroje, je to pořád jen člověk. Kdybys to zkusila, mohla bys... Gjá, gjá, gjááááááááá!?!?!?“

Obří divočák, na kterém Freya vždy jezdila, narazil do Heimdalla a tahal ho po dráze.

Freya odmítala myšlenku, že by Waltraute začala být zase tvrdohlavá díky té zbytečné poznámce.

Waltraute vyšplhala na svého bílého koně a Freya ji s úsměvem vyprovodila.

„Jdu na rande. Dohodli jsme se na tom před třemi dny, tak nemám na výběr!!“

„Dobře, dobře. Jestli chceš, mohla bys obdarovat vítěze nějakými bonusovými body, vzala bys s sebou bohyni lásky a chtíče pro troj-... Ale nic,“ zarazila se bohyně krásy, když viděla špičku Kopí Ničícího blesku.

Waltraute a bílý kůň použili Bifröst k rozbité své „existence“ na jednotlivé částice a sestoupili do Midgardu, zatímco na nebi vytvořili nepřirozenou polární záři.

Jakmile byla Valkýra pryč, na třetí dráhu dorazila usmívající se postava.

Byla to bohyně manželství Frigg.

„...Jak to jde?“

„Teprve to začíná. Ach, Waltraute se zrovna potkala s tím chlapcem!“

„Ach! Waltraute toho chlapce zrovna odvedla do opuštěného vodního mlýnu!!“

„No, pro jeho rodiče by to byl docela šok, kdyby zamířila do jeho domu. Nejspíš by si mysleli, že jejich syn brzy umře.“

„F-fajn,“ řekla Waltraute dole v lidském světě. „Jestli se ti nelíbí moje zbroj, můžeš ji sundat. Ale jen v soukromí.“

„Vážně!?“ zvolala Freya. „Nechá toho chlapce, ať to udělá sám!? J-je tohle scénář, kdy starší dívka učí chlapečka, jak to dělat!?“

„Připravila jsem si dost oděvů vhodných pro rande podle smyslu pro módu v lidském světě,“ pokračovala Waltraute, „ale moje zbroj musí být sundána, abych se mohla převléct.“

„Ééé!? To proto to dělá!? Svléká se jen proto, aby se připravila na rande!? Ten vodní mlýn je váš konečný bod, tak proč myslíš na to, že byste šli ještě někam jinam!? Rozhodně je to královna v dráždění mužů!! Je to taková amatérka, že si skoro až myslíš, že to je to expert!!“

„Ví Waltraute, co se má stát na konci tohoto rande?“

Zatímco stále nejspíš netušil, co to znamenalo, chlapec vytáhl zlatý nástroj, který pro něj vytvořil trpaslík. Několik součástek se samo otevřelo z nože s více nástroji.

„Já-já jsem to takhle zblízka ještě neviděla. Je to vážně úžasné. B-buď prosím nežný.“

„Tohle je moje poprvé, tak vlastně nevím, jak to udělat.“

„Pomalu. Hlavně pomalu, dobře?“

Freya zakřičela: „Jenom to slyšet je hrozně erotické!! Nemůžu uvěřit, že se vlastně od toho snaží držet dál!!“

„Pro mě jako bohyni manželství a chtíče to zní skoro jako rouhání...“

V každém případě se vše mělo trochu vylepšit, až bude Valkýřina zbroj sundána.

Kdyby si sundala zbroj, která byla symbolem její profesionality, a vzala si na sebe nějaké ženské oblečení, možná by spatřily Waltrautřinu osobní stránku.

To bylo smyslem tohoto rande.

Jestli ti dva prohloubí svůj vztah bez použití vlastností bohyní manželství a chtíče, zabere jim to nejspíš dost času. Ale měli spoustu času. V tom případě by bylo lepší, kdyby nechaly, ať se věci vyvíjejí v tempu těch dvou, vedlo by to k prohloubení vztahu spíše, než snaha vše urychlit.

A proto se obě bohyně jen dívaly.

„Huh?“ řekl chlapec.

„Co?“

„Je třeba osmi součástek k úplnému sundání zbroje, ale to pak zůstane jedna součástka nevyužitá.“

„Když se nad tím zamyslím,“ mumlala bohyně manželství Frigg, „trpaslíci dělají své součástky ze zlata, ale přidají další nástroj, když mají materiál navíc. Dokonce i hlavní zbraně bohů mají často nějaké ‚extra‘ části.“

„Jo, a tyhle extra části mohou zamíchat s pořadím bohů. Ti trpaslíci jsou vážně něco.“

Jak bohyně mluvily, situace dole v lidském světě Midgardu začínala být zvláštní.

„Hmm. Vyzkoušejme to.“

„Jsi si jistý, že je to dobrý nápad?“

„Ne, ale jdu na to.“

„Jestli to nevíš, tak to nevytah-...áááá!!“ vykřikla naléhavě a vzácně Waltraute.

Frigg a Freya se zoufale podívaly zpět na povrch. Tam to vypadalo následovně.

Zlatý nůž s více přístroji v ruce chlapce měl nějaké předměty podobné chapadlům, které se z něj plazily. Byly příliš pohyblivé, než aby byly vytvořené z kovu. Jejich počet, délka a velikost byly příliš velké, zřejmě zcela ignorovaly zákon zachování hmoty.

„C-c-co je to!?“ zavolala Waltraute. „K čemu jsou!?“

„? Nevím. K čemu by mohly být?“ odpověděl chlapec.

„N-ne, nevypadej tak zmateně. ...Chci říct... no... hádám, že se používají pro... no... však víš...“

„Huh? Je tady tlačítko.“

„Už si s tím nehraj, ty blázne!! Co budu dělat, když mě obtočí a začnou vibrovat!? Zatraceně, tohle je ten problém s fantasy prostředím!!“

Chlapec vůbec neposlouchal, a tak zmáčkl tlačítko. Známý hlas jistého trpaslíka vyšel z rukojeti nože s více nástroji.

„No, víš... To jsme celí my, přidat něco navíc, když máme více materiálu, ale nedokázal jsem vymyslet, co udělat pro tohle. Nemůžu ti dát přece něco jako kladivo, které dokáže komukoliv rozbít hlavu.“

„J-jak tohle vede k těm chapadlům?“ protestovala Waltraute.

„Ale pak jsem dostal nápad. Chtěl jsi nástroj k sundání zbroje Valkýr. Ale zábava neskončí, když dívku svlékneš. Nevypadáš, že bys to uměl se ženami, tak jsem si myslel, že bude nejlepší přidat něco, co ti s tím pomůže.“

„...“

„Tohle je magické zařízení, které hned vezme Valkýru do nebe, jakmile se aktivuje!! Nezáleží na tom, jak tvrdohlavá nebo frigidní je. Při kombinaci tohodle s nástrojem pro sundání zbroje máš téměř garantováno, že porazíš jakoukoliv Valkýru!! Ga ha ha! Když jsem o tom říkal ostatním trpaslíkům, všichni se sešli, aby mi s tím co nejvíc pomohli! Mohlo by to být až moc efektivní, takže by mě nepřekvapilo, kdyby Valkýra nakonec omdlela s pěnou u pusy!!“

„Myslím, že chci tenhle nástroj vyzkoušet...“ řekla Freya a oči se jí třpytily, ale její hlas do Midgardu nedolehl.

Vodní mlýn měl ještě před nedávnem příjemnou atmosféru, která úplně zmrzla díky Waltrautřinu úmyslu zabíjet. (Chlapec se cítil být vynechán, protože nerozuměl tomu, co se děje.) Waltraute se postavila ze země, vyrazila zlatý nástroj z ruky chlapce a zbytečně si upravila svou zbroj, která ještě nebyla sundána.

S Kopím Ničícího blesku zářícím modrobíle v její ruce dala zmatenému chlapci krátký pokyn.

„...Počkej tu chvíli.“

A...

Hněv bohů se sesypal dolů na podzemní svět Nidavelliru.

Zpět ke Kapitole první

Návrat k Hlavní straně

Dále ke Kapitole třetí