Sword Art Online ~Czech Version~:Volume 1 Chapter 11

From Baka-Tsuki
Jump to: navigation, search

Sword Art Online, svazek první, kapitola jedenáctá[edit]

Naneštěstí pro nás jsme cestou nahoru narazili na skupinu Ještěřích mužů. Tou dobou, kdy osm z nás dorazilo na vrchol chodby, plynulo už třicet minut, ale ještě stále jsme nedostihli členy Armády.

„Možná, že už použili své krystaly k útěku?“

Řekl Klein žertovně, ale nikdo z nás nevěřil, že by tohle udělali. V důsledku toho jsme podvědomě zrychlili náš krok, když jsme procházeli dlouhou chodbou.

Když jsme byli asi v půlce cesty dolů, zvuk, který potvrdil naše obavy, se odrážel od zdí. Všichni jsme se okamžitě zastavili a zaposlouchali.

„Ahhh…“

Mizící zvuk, který jsme slyšeli, byl bez pochyb výkřik.

Ale nepatřil monstru. Všichni jsme se vzájemně na sebe podívali a rozeběhli se. Díky naší vysoké obratnosti jsme s Asunou běželi rychleji než ostatní, a tak se mezi námi a Kleinovou skupinou rychle vytvořila mezera. Ale nebyl čas se tím teď zabývat. Uháněli jsme jako vítr modře zářící chodbou v opačném směru, než jsme běželi minule.

Brzy se nám před očima objevily dvojité dveře. Už byly otevřené a uvnitř jsme viděli modrě blikající plameny a pomalé pohyby obrovského stínu hluboko uvnitř. Také jsme slyšeli nesouvislé zvuky výkřiků a řinčení brnění.

„Ne…!“

Asuna zakřičela žalem a zvýšila svou rychlost. Těsně jsem ji následoval. Naše nohy se sotva dotýkaly země, skoro jako bychom létali vzduchem. Myslel jsem, že jsme už dosáhli limitu systémové podpory. Mezitím se kolem nás blýskaly pilíře po obou stranách chodby.

Jak jsme se přibližovali ke dveřím, rychle jsme zpomalili. Jiskry odlétávaly z našich bot a podařilo se nám zastavit jen těsně před branou.

„Hej, jste v pořádku?!“

Zakřičel jsem a naklonil se dovnitř pro lepší výhled.

Vnitřek – vypadal jako peklo.

Modrobílé plameny hořely napříč podlahou. Obrovská postava stála uprostřed toho všeho, její tělo zářilo, jako by bylo vyrobeno z kovu. Byl to modrý démon: Zářiočko.

Jak Zářiočkův obrovský meč zanbato[1]létal všude kolem, vyšel z jeho tvarově kozí hlavy obrovský plamenný výdech. Poškození, které mu udělili, ještě nedosahovalo ani třetiny jeho životů. Na druhé straně místnosti od něj byla skupinka maličkých siluet v porovnání s tou démonovou. Byla to skupinka Armády a její členové měli plné ruce práce s bojem o holé životy.

Už neměli žádný rozkaz, který by plnili. Zkontroloval jsem počet lidí a okamžitě si všiml, že dva z nich chybí. Bylo by dobře, kdyby už utekli pomocí teleportovacích předmětů, ale…

Zrovna když jsem o tom přemýšlel, jeden z nich byl zasažen stranou zanbatem a odlétl pryč. Jeho životy se snížili do nebezpečné červené zóny. Nevím, jak se to stalo, ale démonovi se podařilo dostat mezi členy Armády a východ a výsledkem toho bylo, že nemohli utéct. Zakřičel jsem na hráče, co upadl.

„Co to děláš?! Použij teleportační předmět!“

Muž se podíval mým směrem. Jeho obličej odrážel namodralé plameny a byl plný zoufalství. Pak zakřičel: „To nejde…! Krystaly nefungují!“

„Co…?“

Neměl jsem slov. Znamenalo to, že tato místnost byla «Anti-Crystal Area»?[2] Byla to vzácná past, která se jednou za čas objevovala v kobkách, ale až dosud se nikdy neobjevila v místnosti s bossem.

„Jak je to…?!“

Asuna prudce vydechla. Jednalo se o případ, kdy jsme nemohli prostě jen tak přispěchat na pomoc a zachránit je. A pak muž na druhé straně démona pozvedl svůj meč a zakřičel.

„Co to říkáš! Slovo ústup nemá Osvobozenecká armáda Aincradu ve svém slovníku! Bojujte! Bojujte říkám!“

Byl to určitě Cobertův hlas.

„Ty hajzle!“

Zakřičel jsem. Skutečnost, že dva lidé už zmizeli z Antikrystalové oblasti znamenala, že už byli mrtví, navždy pryč. Něco, čemu se každý chtěl vyhnout za každou cenu, se už stalo a tenhle idiot stále říkal takovéhle věci? Cítil jsem, že se ve mně vzteky vaří krev.

Pak přiběhl Klein se svou partou.

„Hej, co se stalo?!“

Rychle jsem mu řekl jaká je současná situace. Jakmile to uslyšel, jeho výraz potemněl.

„Není… Není tu něco, co můžeme udělat…?“

Možná bychom byli schopni vběhnout dovnitř a vytvořit jim cestu, aby se dostali ven. Ale protože nouzový únik z této místnosti nebyl možný, nemohli jsme ignorovat možnost, že by jeden z nás mohl také zemřít. Prostě jsme neměli dostatek lidí. Jak jsem zápasil s touhle myšlenkou, Cobertovi se nějakým způsobem podařilo dostat své muže zpět do latě a zakřičel.

„Útok!“

Dva z těch deseti už ztratili téměř celý život a leželi na zemi. Ostatních osm se uspořádalo do řad po čtyřech s Cobertem v čele, který vedl útok svým vysoko zdviženým mečem.

„Ne!“

Ale můj hlas k nim nedosáhl.

Byl to takový nesmyslný útok. Pokud všech osm z nich poběží spolu, nebudou schopni použít své dovednosti mečů správně a jenom by jim to přidalo na zmatku. Měli by bojovat defenzivně, střídat se, mít pouze jednu osobu v boji, která by uštědřila nepříteli poškození a pak se rychle vyměnit s dalším členem.

Démon se napřímil a řval, až se podlaha třásla, předtím než vydechl oslepující paprsek ohně. Vypadalo to, že jeho dech způsoboval poškození a těch osm lidí zpomalilo, jako je modré světlo plamenů pohltilo. Démon se chopil své šance a zaútočil svým obrovským mečem. Tělo člověka bylo vrženo do vzduchu přes démonovu hlavu a tvrdě narazilo na podlahu před námi.

Byl to Cobert.

Jeho život zmizel. S výrazem nedůvěry ve tváři pomalu otevřel ústa.

„To není nemožné.“

Řekl tiše. Pak se jeho tělo roztříštilo ve víru polygonů s nervy drásajícím zvukem, který propichoval naše duše. Asuna vedle mne vydala krátký výkřik kvůli této nesmyslné smrti.

Bez vůdce členové Armády okamžitě upadli do chaosu. Pobíhali kolem a křičeli. Životy všech z nich byly již pod polovinou.

„Ne… ne… žádné další…“

Jakmile jsem uslyšel Asunin napjatý hlas, podíval jsem se směrem k ní. Okamžitě jsem spěchal ji chytit za ruku…

Ale přišel jsem příliš pozdě.

„Ne!“

S tímto výkřikem Asuna vyběhla jako vítr. Ve vzduchu vytáhla svůj tenký rapír ve a zaútočila na Zářiočka jako záblesk světla.

„Asuno!“

Zakřičel jsem. Neměl jsem jinou možnost, vytáhl jsem svůj meč a následoval ji.

„Eh, pro mne za mne!“

Zakřičel Klen se svou skupinou a následovali nás.

Asunin lehkomyslný útok zasáhl démona do zad, zatímco jeho pozornost byla jinde. Ale jeho životy se jenom nepatrně snížily.

Zářiočko zařvalo, pak se otočilo a švihlo svým zambatem dolů. Asuna okamžitě uskočila, aby se vyhnula, ale nepodařilo se jí vyhnout úplně a byla sražena tlakovou vlnou. Bez zaváhání na ní mířil druhý útok.

„Asuno!“

Cítil jsem, jak mi tělem prošel chlad kvůli strachu, když jsem se vrhl mezi Asunu a čepel. Mému meči se jen stěží podařilo včas odrazit útok. Pak jsem pocítil náraz celým tělem, jak mne zasáhla tlaková vlna.

Poté, co odletěly jiskry z obou čepelí, démonův meč zasáhl podlahu pouze několik centimetrů od Asuny a vytvořil obrovskou díru v podlaze se zvukovým efektem podobným výbuchu.

„Zpátky!“

Zakřičel jsem a připravil se na démonovy útoky. Jeho meč si pro mne přišel znovu s drtivou silou, která vypadala, jako by mi mohla vzít život jedním zásahem. Neměl jsem žádný prostor na pokus o protiútok.

Zářiočkovy techniky byly v podstatě jednoduché dovednosti obouručního meče. Ale byly lehce upravené, což je dělalo nepředvídatelné. Plně jsem se soustředil na obranu uhýbáním a odrážením. Ale jeho útoky byly extrémně silné a moje životy ubývali s každým dalším švihem.

„Argh!“

Nakonec jeden z jeho útoků přesně zasáhl mé tělo. Cítil jsem ohromný dopad a můj život o hodně klesl.

Moje dovednosti a vybavení bylo hodně nevhodné pro tank.[3] Pokud bych takto pokračoval, vedlo by to jenom k mé smrti. Strach ze smrti mne mrazil v těle. Už jsem se ani nemohl pokusit o útěk.

Byla tu pouze jedna věc, kterou jsem mohl udělat. Budu proti němu muset jít se všemi útoky, které mám.

„Asuno! Kleine! Zadržte ho na deset sekund!“

Vykřikl jsem a těžce otočil svůj meč k zablokování démonovy rány a vytvoření mezery. Pak jsem vrhl na zem a odkutálel pryč. Klein okamžitě převzal mé místo a držel démona zpět se svou katanou. Ale Kleinova katana a Asunin rapír byly zbraně, které spoléhaly na rychlost, a proto postrádaly váhu. Předpokládal jsem, že pro ně nebude jednoduché odrážet démonovo zambato. Jak jsem ležel na podlaze, otevřel jsem levou rukou menu.

Nemohl jsem si teď dovolit udělat ani jedinou chybu. S bušícím srdcem jsem naproti své hrudi začal pohybovat prsty pravé ruky. Přejel jsem na spodek svého seznamu věcí, jednu z něj vybral a umístil ji do prázdného místa na profilu vybavení. Pak jsem otevřel okno dovedností a změnil svou dovednost zbraně.

Po dokončení toho všeho jsem se dotkl tlačítka OK a zavřel okno. Poté, co jsem se ujistil, že se váha na mých zádech zvýšila, jsem zvedl hlavu a zakřičel: „Hotovo!“

Viděl jsem, jak Klein dostal jeden zásah a jeho životy poklesly, jak ustoupil. Normálně by mohl použít krystal na uzdravení, ale to v této místnosti nebylo možné. Nyní bojovala s démonem Asuna a během několika vteřin její životy poklesy pod polovinu a zežloutly.

Poté, co mne uslyšela, přikývla zády ke mně a vydala krátký výkřik před provedením průrazné dovednosti.

„Yaaa!“

Bílý pruh světla proletěl vzduchem a zasáhl Zářiočkovu zbraň, ze které létaly jiskry. A jak se rozezněl hlasitý zvuk, vzdálenost mezi Asunou a démonem se zvětšila.

„Výměna!“

Nenechal jsem si ujít příležitost a zaútočil přímo na nepřítele. Démon se rychle vzpamatoval z krátkého ohromujícího efektu a pozvedl svůj meč vysoko do vzduchu. S mečem v pravé ruce jsem zablokoval démonovu čepel, která dopadla dolů zanechávajíce za sebou plamennou dráhu. Pak jsem si sáhl levou rukou za záda a popadl rukojeť nového meče. Zhmotnil jsem jej a udeřil ho jedním plynulým pohybem. Démonovy životy se znatelně snížily, ihned poté, co byl první čistý zásah zaregistrován.

„Kwuaaa!“

Démon řval vzteky a pokusil se o další sestupný útok. Tentokrát jsem zkřížil oba své meče a zablokoval jej úplně. Jeho postoj byl nevyrovnaný, takže jsem se rozhodl vymanit ze svého obranného postoje a zahájil kombinovaný útok.

Můj pravý meč sekl vodorovně směrem k démonově bránici. Levý meč jej okamžitě následoval a zařízl se kolmo do jeho těla. Vpravo, vlevo a zase vpravo. Sekal jsem ho svými meči jako by se mi cévy v mozku měly uvařit. Zvuky tříštění kovu se hlasitě ozývaly jeden po druhém, jak se bílá světla prořezávala vzduchem.

Tohle byla moje extra dovednost, kterou jsem si schovával, «Dual Blades»[4] a technika, kterou jsem používal, byla vysokoúrovňová dovednost meče nazvaná «Starburst Stream» [5]), šestnácti ranový kombinovaný útok.

„Ahhh!“

Nevěnoval jsem pozornost těm pár ranám, které démonův meč zablokoval. Pořád jsem křičel, jak jsem do něj vytrvale pronikal svými meči. Moje oči žhnuly, démon byl jedinou věcí, kterou jsem viděl. I když démonův meč stále často zasahoval mé tělo, jeho dopad jsem pociťoval, jako by se stal v nějakém vzdáleném světě, zatímco adrenalin dále pronikal do mého těla a mozkové vlny bodly pokaždé, když moje meče zasáhly svůj cíl.

Rychleji, rychleji. Rytmus mých pohybů již přesáhl dvojnásobek běžné rychlosti, ale stále se zdál pomalý mým zostřeným smyslům. Pokračoval jsem ve svém útoku tempem, které vypadalo, že dokonce překonává systémovou asistenci.

„…Ahhh!“

S tímto výkřikem jsem zahájil poslední ze šestnácti zásahů, který pronikl do hrudi Zářiočka.

„Kaaah!“

Když jsem znovu nabyl smyslů, uvědomil jsem si, že jsem nebyl jediný křičící. Obrovský démon řval s hlavou zvednutou ke stropu a masivní výdechy vycházely z jeho úst a nosu.

Poté jeho tělo ztuhlo, a jakmile jsem si toho všiml …

Zářiočko se roztříštilo do bezpočetného množství modrých střepů. Střípky modrého světla dopadali napříč místností.

„Je to… konec…?“

Majíce závratě jakožto pozůstatky po bitvě, jsem jako obvykle zhoupl své meče ještě jednou před jejich současným zasunutím do pochev zkřížených na zádech. Okamžitě jsem zkontroloval své životy. Byla tam červená linka s pouze několika zbývajícími tečkami. Jak jsem se tak díval bez zájmu na své životy, najednou jsem ucítil tu sílu opouštějící mé tělo a zhroutil se na podlahu bez vydání jediného zvuku.

Zatmělo se mi před očima.

Vysvětlivky[edit]
  1. Zanbato - velký japonský meč
  2. Antikrystalová oblast - vzácná past objevující se v kobkách, která znemožňuje použití teleportačních a léčících krystalů
  3. Tank - název pro hráče se silnou obranou a hodně životy, který ze sebe dělá návnadu pro monstrum, zatímco ostatní hráči na něj útočí ze stran
  4. Dvojité čepele - unikátní dovednost, kterou získává hráč s nejrychlejšími reakcemi, jakožto vyvolený, který má nejlepší předpoklady být tím, kdo se utká s finálním bossem na sté úrovni
  5. Plamen hvězd - vysokoúrovňová šestnácti ranová dovednost Dvojité čepele používaná Kiritem, vyžaduje dovednost Dvojité čepele
Navigace[edit]
Zpět k Kapitole desáté Návrat k Hlavní straně Dále ke Kapitole dvanácté