Sword Art Online ~Czech Version~:Volume 1 Chapter 13

From Baka-Tsuki
Jump to: navigation, search

Sword Art Online, svazek první, kapitola třináctá[edit]

Nově otevřená obytná část na sedmdesáté páté úrovni byla městem připomínající starověký Řím. Podle mapy bylo jeho jméno «Collonia». Celé město bylo aktivní, díky velkému počtu bojovníků a obchodníků, který se v něm usadili a také díky dalším, kteří se sice neúčastnili vyčištění hry, ale přišli na prohlídku. Vrcholem toho všeho byla vzácná, speciální událost, která se tu dnes bude konat, takže hosté proudili ven z teleportační brány už od rána.

Město bylo z větší části postaveno z čtvercových cihel bílého vápence. Jedna budova vybočovala z řady ostatních svatyní a budov s širokými vodními toky; bylo to obrovské koloseum, které se tyčilo před náměstím s bránou. Bylo to ideální místo pro konání zápasu mezi Heathcliffem a mnou. Ale…

„Popcorn ohnivého dechu, pohár za deset Colů! Deset Colů!“

„Vychlazené černé pivo na prodej…“

Množství obchodníků prodávalo své zboží před vchodem do kolosea; volali na dlouhou řadu diváků a prodávali zvláštně vypadající občerstvení.

„…Tohle, co to sakra je…?“ šokoval mne pohled, který se přede mnou rozvinul a zeptal jsem se Asuny, která stála vedle mne.

„Já… já nevím…“

„Hele, není to člen Rytířů krvavé přísahy prodávající vstupenky?! Jak to sakra dokázali proměnit v takovou obrovskou událost?“

„Já… já nevím…“

„Byl tohle Heathcliffův skutečný cíl…?

„Ne, myslím, že za tímhle vším je Deizen-san, náš člověk přes finance. Nenechal by si ujít příležitost, jako je tato.“

Jak se Asuna smála, pokrčil jsem rameny a cítil se úplně bezmocný: „…Pojďme utéct pryč Asuno. Můžeme jít žít do nějaké malé vesničky na dvacáté úrovni a orat pole.“

„Nevadilo by mi to, ale…“ a poté dodala žertovně: „Uděláš si hodně špatnou pověst, jestli teď utečeš.“

„Sakra…“

„No je to tvoje chyba, ne? Ah… Daizene-san.“

Když jsem zvedl hlavu, uviděl jsem tlouštíka kolébajícího se naším směrem; byl tak tlustý, že bylo nemožné najít méně vhodnou osobu, která by nosila červenobílou uniformu Rytířů krvavé přísahy.

S širokým úsměvem pokrývajícím jeho kulatý obličej, na nás začal mluvit: „Díky Kiritu-san jsme vydělali spoustu peněz! Pokud bys to mohl dělat každý měsíc, byl bych ti opravdu vděčný!“

„V žádném případě!“

„Pojď, pojď, čekárna je přímo tady. Pojď tudy prosím.“

Smířil jsem se se svým osudem a následoval jej. Ani jsem se už dále nestaral o to, co by se mohlo stát.

Čekárna byla malé místo hned u arény. Poté, co mne Daizen doprovodil ke vchodu, řekl něco o úpravě kurzu sázek a zmizel. Už jsem neměl ani energii na to ho proklít. Do čekárny z venčí proudilo množství nezřetelných výkřiků a jásot. Zdálo se, že všechna sedadla v publiku už byla obsazena.

Když jsme zůstali jenom my dva, Asuna uchopila moji dlaň oběma svýma rukama a promluvila s vážným výrazem: „…I když je to zápas prvního zásahu, bude to nebezpečné, pokud budeš zasažen silným přímým zásahem. Zejména proto, že hodně vůdcových pohybů ještě ani není známo, měl by ses vzdát, jakmile ucítíš, že je něco špatně, rozumíš? Nikdy ti neodpustím, jestli uděláš znovu něco tak nebezpečného jako minule!“

„Měla by sis dělat víc starostí o Heathcliffa.“ usmál jsem se a poklepal ji na obě ramena.

Jakmile byl oznámen začátek zápasu, dav lidí vydal bouřlivý řev. Trochu jsem povytáhl oba své meče na zádech a pak je nechal sklouznout zpět do jejich pochev se zvukem řinčení. Poté jsem se vydal přímo ke čtvercové světelné značce na bojišti.

Řadové sedačky, které obklopovaly amfiteátr, byly úplně zaplněné. Odhadoval jsem, že tam bylo nejméně tisíc diváků. Viděl jsem Kleina a Agila v předním řadách, pokřikujíce nebezpečné věci jako „Rozkrájej ho na kousíčky“ a „Zabij ho“…

Došel jsem do středu arény a pak se zastavil. Poté se tmavě červená silueta vynořila z druhé čekárny a fandění se stalo ještě více intenzivním.

Na rozdíl od normální uniformy Rytířů krvavé přísahy, která byla červenobílá, Heathcliff měl na sobě červený plášť, který byl úplným opakem. Ačkoliv byl jako já a neměl na sobě skoro žádné brnění, držel obrovský, čistě bílý štít ve tvaru kříže v levé ruce, který okamžitě upoutal moji pozornost. Jeho meč se zdál ukrytý ve štítu, protože jsem viděl rukojeť, také ve tvaru kříže, vyčnívající z vršku jeho štítu.

Heathcliff šel ležérně, dokud se nezastavil přímo přede mnou. Pohlédl na dav a pak promluvil s hořkým úsměvem: „Musím se omluvit, Kirito-kun. Opravdu jsem neměl tušení, že se tohle stane.“

„Budu vás muset požádat o podíl z vybraných peněz.“

„Ne… po tomto boji budeš součástí našeho klanu. Budu tento souboj pokládat za jednu z misí klanu.“

Heathcliff se poté přestal usmívat a jeho kovově zbarvené oči začaly vydávat ohromující energii. Strachy jsem nevědomky udělal půlkrok zpět. Ve skutečnosti jsme asi leželi na místech, která byla od sebe pěkně vzdálená, s pouhými digitálními přenosy probíhající mezi námi. Ale i přesto jsem cítil něco, co by mohlo být nazváno vražedným záměrem.

Moje mysl přešla do bojového stavu a moje oči čelily zírajícímu Heathcliffovi. Hlasité povzbuzování znělo, jako kdyby se vzdalovalo. Než jsem si to uvědomil, mé smysly už byly zrychlené a pociťoval jsem, že dokonce změnily i barvy mého okolí.

Heathcliff odvrátil svůj pohled a poodešel na místo asi deset metrů ode mne. Pak zvedl pravou ruku a pohyboval se v obrazovce menu, která se objevila, bez toho, aby se na ní podíval. Přede mnou se objevila zpráva týkající se souboje. Souhlasil jsem a vybral mód prvního zásahu.

Odpočet se rozběhl. Nyní jsem sotva slyšel křik okolo mne.

Má krev se rozproudila. Překonal jsem poslední zbytky své nejistoty a uvolnil touhu po boji. Poté jsem vytáhl oba své meče z pochev na zádech. Můj soupeř nebyl někdo, koho bych mohl porazit, pokud bych do toho nedal všechno už od začátku.

Heathcliff vytáhl svůj tenký, dlouhý meč ze svého štítu a pevně ho uchopil, jakmile vstoupil do svého bojového postoje.

Stál se svým štítem otočený přímo ke mně a pravá strana jeho těla byla ode mne odkloněna. Necítil jsem žádnou vynucenost z jeho postoje. Uvědomil jsem si, že snaha předvídat jeho činy by mne jenom mohla zmást a rozhodl se jednoduše a okamžitě zaútočit plnou silou.

I když se ani jeden z nás nedíval na okno, oba jsme vystartovali, jakmile se objevila zpráva «Souboj». Snížil jsem svůj postoj, jak jsem běžel; moje tělo téměř škrábalo o podlahu, jak se k ní přibližovalo.

Stočil jsem se těsně před Heathscliffem a rozmáchl se mečem v pravém ruce do levého horního rohu. Byl zablokován štítem ve tvaru kříže a vytvořila se spousta jisker. Ale můj útok měl dvě části. Jednu sekundu po mém prvním úderu můj levý meč vklouzl za štít. Byla to dovednost dvojité čepele «Dvojitý kruh».[1]

Útok zleva byl odražen dlouhým mečem; jeho světelný kruhový efekt se zastavil uprostřed. Ačkoliv to bylo zklamáním, tenhle pohyb byl jenom naznačením začátku boje. Za použití síly mého meče jsem rozšířil vzdálenost mezi námi a poté zaútočil na soupeře znovu.

Tentokrát mému útoku Heathcliff čelil se svým štítem. Jeho pravá ruka byla skryta za obrovským štítem ve tvaru kříže, takže ji bylo těžké vidět.

„Che!“

Uháněl jsem vpravo ve snaze se vyhnout jeho útoku. Myslel jsem, že když zůstanu na straně Heathcliffova štítu, budu mít dost času reagovat na jeho útoky, dokonce i když nebudu vidět jejich dráhu.

Ale pak Heathcliff pozvedl svůj štít nahoru.

Strana sto devadesátá sedmá, Kirito bojující s Heathcliffem o Asunu

„Haaa!“

Spolu s tímto hlubokým výkřikem vykonal ostrý útok se svým štítem. Přicházel ke mně zanechávajíce čisté bílé světlo za sebou.

„Ahh!“

Na poslední chvíli jsem se dokázal ubránit zkřížením svých mečů. Silný dopad zamával celým mým tělem a poslal mě zpátky o několik metrů. Zarazil jsem svůj pravý meč do země, abych zabránil svému pádu a pak se ještě před přistáním v letu otočil.

Bylo to nečekané, ale zdálo se, že štít sám o sobě mohl být také použit jako zbraň. V jistém smyslu to bylo podobné dvojitým čepelím. Původně jsem si myslel, že moje ohromující rychlost mi umožní vyhrát zápas prvním útokem; ale zdálo se, že jsem se mýlil.

Heathcliff vyběhl přímo proti mně, snižoval vzdálenost mezi námi a odmítal mi dát jakýkoliv čas ke vzpamatování. Meč s rukojetí ve tvaru kříže v jeho pravé ruce bodl proti mně rychlostí, která by mohla konkurovat i «Blesku» Asuně.

Vzhledem k tomu, že protivník již započal svůj kombinovaný útok, mohl jsem pouze použít oba své meče k obraně. Před zápasem mi Asuna vysvětlila vše, co znala o «Svatém meči»; ale zdálo se, že pouze o tom vědět nestačilo. Proto jsem se mohl spoléhat jen na svá blesková rozhodnutí ohledně vyblokování příchozích úderů.

Po použití levého meče k odražení posledního horního seknutí jeho osmiúderové kombinované dovednosti jsem se okamžitě pokusil o jednoúderovou dovednost «Ostrý úder»[2] s mečem pravým.

„Hya…aaa!“

S kovovým hlukem tryskového motoru, dovednost meče zanechala červenou světelnou trajektorii předtím, než zasáhla střed jeho štítu. Cítil jsem se, jako kdybych udeřil do kamenné zdi; ale mé ruce pokračovaly s dokončením útoku.

Claang! Zazněl zvuk dopadu a tentokrát to byl Heathcliff, kdo byl zatlačen zpět. Nemohl jsem úplně prorazit jeho štít, ale cítil jsem, že jsem «pronikl» jeho obranou. Heathcliffovi životy se mírně snížily, ale ne o tolik, aby byl souboj rozhodnut.

Heathcliff obratně uskočil a rozšířil vzdálenost mezi námi: „…Působivá reakční doba.“

„Spíš vaše obrana je příliš dobrá…!“ řekl jsem a zaútočil. Heathcliff také pozvedl svůj meč a zaměřil se na mne.

Začali jsme si vyměňovat údery oslepující rychlostí. Můj meč byl zastaven jeho štítem; jeho meč byl odražen mým. Světelné trajektorie různých barev se neustále objevovaly a mizely kolem nás, zatímco zvuky srážek našich zbraní otřásaly arénou. Čas od času se povedla nějaká menší rána a naše životy kousek po kousku klesaly. I kdyby oba hráči nedokázali dát čistý zásah, jeden by vyhrál v momentě, kdy by protivníkovi životy klesty pod padesát procent.

Ale o to jsem se už nestaral. Nadšeně jsem cítil, jak jsem zrychlil, protože to bylo poprvé, od uvěznění v SAO, co jsem stál proti tak silnému protivníkovi. Kdykoliv se moje smysly zostřily, rychlost mých útoků se posunula o kousek dál.

Ještě jsem nedosáhl svého limitu. Stále můžu být rychlejší. Následujte mne Heathcliffe, pokud to dokážete!

Jakmile jsem vypustil každý kousek své síly, kterou jsem měl k dispozici, utápěl jsem se v divoké radosti ze sekání svými meči. S největší pravděpodobností jsem se smál. Zatímco výměna ran zesílila, životy na obou stranách pokračovaly směrem dolů, dokud nedosáhly téměř poloviny.

V tom okamžiku Heathcliffova stoická tvář konečně ukázala záblesk emoce.

Co to bylo? Nervozita? Cítil jsem, že rychlost jeho úderů se o něco málo snížila.

„Haaa!“

V ten moment jsem odhodil veškerou svou obranu a zahájil útok oběma svými meči: «Plamen hvězd». Mé čepele letěly na Heathcliffa jako žhnoucí plameny slunečních solárních erupcí.

„Argh…!“

Heathcliff zvedl svůj štít ve tvaru kříže k obraně. Ale já jsem to prostě ignoroval a pokračoval v sekání zprava, zleva, shora a zespoda. Mezitím reagoval stále pomaleji.

Můžu prorazit skrz!

Byl jsem si jistý, že poslední zásah prolomí jeho obranu. S jeho štítem vysunutým na pravou stranu, můj útok přicházel zleva, obkreslujíce světelnou trajektorii. Jakmile ho tato rána zasáhne, jeho životy konečně klesnou pod polovinu a vyhraju…

Pak, v ten moment, se otřásl celý můj svět.

„?!“

Jak bych to jen měl popsat? Bylo to jako, kdyby mi byl ukraden nějaký čas.

Na několik desetin sekundy všechno okolo mne vypadalo, že zamrzlo; všechno kromě Heathcliffa. Štít, který by měl být na straně pravé, se najednou objevil na straně levé, jako kdybych se díval na zpomalené video a zablokoval můj meč.

„Cože…?!“

V ten kritický okamžik poté, co byl můj silný útok zablokován, jsem byl ochromen. Nebyla šance, že by si Heathcliff nechal ujít takovou šanci.

Dlouhý meč v jeho pravé ruce spustil jednoúderovou dovednost, která na mne šla s obrovskou přesností a jistě ukončí celý souboj. Spadl jsem na hromadu. Koutkem oka jsem viděl fialovou systémovou zprávu, která oznamovala konec souboje.

Můj bojový stav zmizel. Prostě jsem tam ležel s prázdnou myslí, dokonce i poté, co jsem znovu zaregistroval fandění.

„Kirito-kun!“ Asuna přiběhla a zatřásla mnou, což mě znovu přivedlo ke smyslům.

„Ah… jo… Jsem v pořádku.“

Asuna se podívala na můj prázdný výraz s obavami.

Já, prohrál…?

Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Heathcliffova nadpozemská rychlost během těch posledních okamžiků přesáhla limity hráče – přesáhla limity každého člověka. Viděl jsem dokonce na chvíli, jak se z této nemožné rychlosti deformují polygony, ze kterých byl vytvořen jeho avatar.

Jak jsem seděl na zemi, zvedl jsem hlavu a zadíval se Heathcliffovi do obličeje.

Ale výraz vítěze byl z nějakého důvodu naštvaný. Červený válečník na nás zíral se svýma kovovýma očima, pak se beze slova otočil a přešel do své čekárny za přítomnosti ohromného jásotu.

Vysvětlivky[edit]
  1. Double Circular (Dvojitý kruh) - útočná dovednost dvojitých čepelí, která kombinuje rychlé útoky pravým a levým mečem po sobě
  2. Vorpal Strike (Ostrý úder) - těžký jednoúderový útok s dosahem rovným dvojnásobku délky čepele meče, více zde (anglicky)
Navigace[edit]
Zpět k Kapitole dvanácté Návrat k Hlavní straně Dále ke Kapitole čtrnácté