Sword Art Online ~Czech Version~:Volume 1 Chapter 18

From Baka-Tsuki
Jump to: navigation, search

Sword Art Online, svazek první, kapitola osmnáctá[edit]

Plovák upevněný k vlasci se ani jednou nepohnul. Zatímco jsem sledoval tanec slunečního světla odrážejícího se od šumících vlnek na jezeře, začal jsem být ospalý.

Ohromně jsem si zívl a vytáhl vlasec. Ve světle na jeho konci zářil jenom prázdný stříbrný háček; návnada, kterou jsem na něj dal, byla pryč.

Více než deset dní uplynulo od chvíle, kdy jsme se přestěhovali na dvacátou druhou úroveň. Abych byl schopný získat každý den jídlo, odstranil jsem svojí dovednost obouručního meče, kterou jsem kdysi dávno krátce trénoval a nahradil ji rybářskou dovedností. Začal jsem napodobovat «Taikouboua» [1] v rybolovu. Ale z nějakého důvodu jsem prostě nemohl nic chytit. Trénovací skóre právě překročilo šest set, takže jsem neočekával žádné velký úlovky, ale myslel jsem si, že bych nyní už mohl alespoň něco ulovit. Místo toho jsem jednoduše trávil den za dnem plýtváním návnad, které jsem si koupil ve vesnici.

„Ach, tohle je tak nepříjemný…,“ postěžoval jsem si, odhodil rybářské potřeby stranou a pak se vrhl na zem. Vítr, který se proháněl nad vodou, byl ledově studený, ale kabát, který pro mne vyrobila Asuna díky jejím šicím dovednostem, mne udržoval v teple. Asuna byla stále ještě uprostřed tréningu, takže kabát nebyl tak dobrý jako oblečení z NPC obchodů, ale byl použitelný a udržel mne v teple, takže jsem s ním neměl žádné problémy.

Nyní byl v Aincradu «Měsíc cypřiše», [2] což znamenalo, že v Japonsku byl listopad. Ačkoliv byla skoro zima, rybaření v SAO nemělo nic společného s ročními obdobími. Možná se mi nedařilo jednoduše proto, že jsem vypotřeboval veškeré své štěstí na získání své nádherné manželky.

Když jsem na to pomyslel, celý jsem byl naplněn štěstím a široký úsměv se mi rozšířil po tváři. Pak najednou dolehl k mým uším zvuk: „Jak braly?“

Překvapeně jsem vyskočil, a jakmile jsem se otočil, uviděl jsem na za mnou stojícího muže.

Byl zabalen v tlustém oblečení, včetně čepice s klapkami na uši a také měl jako já v ruce rybářské náčiní. Ale překvapivý byl jeho věk. Bez ohledu na to, jak jsem se na něj díval, vypadal na pozdních padesát let. Oči za kovově orámovanými brýlemi prozrazovaly důchodový věk. Mezi těžkými herními závisláky na SAO bylo velmi vzácné vidět někoho, kdo byl starý. Vlastně jsem nikdy žádného předtím neviděl. Možná…?

„Nejsem NPC,“ hořce se usmál, jako kdyby četl mé myšlenky a pak pomalu sestupoval dolů po svahu.

„Omlouvám se. Jenom jsem se divil…“

„Ne, to je v pořádku. Je to pochopitelné. Jsem tady pravděpodobně nejstarší hráč.“

Jeho zdravé tělo se otřásalo, když se vydatně zasmál: „Cha cha cha“.

„S dovolením,“ řekl, když se posadil vedle mne. Z boční kapsy vytáhl pouzdro s návnadami, pak rozpačitě otevřel vysouvací menu, vyndal svůj rybářský prut a dal na něj návnadu.

„Jmenuji se Nishida. Jsem zde rybářem. V Japonsku jsem pracoval jako vedoucí údržby pro společnost nazvanou Tohdo Broadband Connection. Omlouvám se, ale nemám s sebou své vizitky,“ znovu se zasmál.

„Ach…“

Skoro jsem mohl uhádnout důvod, proč byl v této hře. Tohdo byla společnost provozující sítě spolupracující s Argusem. Byla zodpovědná za péči o sítě, které propojovali SAO servery.

„Já jsem Kirito. Před chvílí jsem se sem přestěhoval z vyšší úrovně. Nishida oji-san… musíte být… údržbář síťových připojení SAO…?“

„Měl jsem to na starosti,“ řekl a přikývl. Díval jsem se na něj s rozporuplným pocitem. To znamenalo, že tento člověk byl zapletený do tohohle všeho tady jenom kvůli své práci.

„Chacha, moji nadřízení říkali, že není potřeba se přihlašovat, ale já nemůžu být úplně v klidu, dokud neuvidím svoji práci na vlastní oči, a kvůli těmhle stařeckým starostem jsem se stal tímhle.“

Švihl svým prutem úžasně plynulým pohybem, když to říkal a jeden by mohl říci, že měl dokončenou hodnost rybáře. Také se zdálo, že rád mluví, protože stále mluvil dál bez čekání na mou odpověď: „Kromě mne je tu asi dalších třicet starých mužů, kteří zde skončili z různých důvodů. Většina z nich žije v bezpečí Města začátečníků, ale tohle si užívám mnohem víc než jednoduše jíst tři jídla denně.“

Trochu nadzvedl svůj rybářský prut.

„Pořád jsem hledal dobré řeky a jezera, a nakonec jsem našel cestu na místo, jako je tohle.“

„Ach, pravda… No, na této úrovni nejsou skoro žádná monstra.“

Nishida se jenom bez odpovědi pousmál nad tím, co jsem řekl. Pak se mne zeptal: „No, jsou tam na vyšších úrovních nějaká dobrá místa?“

„Hmmm… No, šedesátá první úroveň byla celá tvořená jezerem, no spíš to bylo jako moře a říkalo se, že se tam daly chytit velké ryby.“

„Och! Někdy tam zajdu.“

V tom okamžiku začal plovák jeho rybářského prutu rychle klesat. Nishida neztrácel čas a rychle jej přitáhl. Vypadalo to, že jeho rybářská dovednost byla docela vysoká, stejně jako aktuální dovednost chytat ryby.

„Týjo, je obrovská!“

Byl sem nucen se opřít, Nishida klidně navinoval rybářský vlasec a rychle vytáhl ven lesklou modrou rybu. Ryba se chvíli třepotala v jeho rukách a pak zmizela do jeho inventáře.

„Úžasné…!“

Nishida se rozpačitě usmál, pozvedl hlavu a odpověděl: „To nic není. Vše, co musíš udělat je zvýšit si svojí rybářskou dovednost.“

A pak dodal, zatímco se škrábal na hlavě: „Ale i když je můžu chytit, stále nevím, jak je správně uvařit… Chtěl jsem je podávat jako sašimi [3] nebo grilované ryby, ale nemůžu je tak udělat bez sójové omáčky.“

„Ach… Jo…,“ zaváhal jsem na chvíli. Přestěhovali jsme se sem, abychom se vyhnuli lidem, ale usoudil jsem, že tahle osoba se opravdu nebude zajímat o pověsti a drby.

„…Znám něco, co chutná hodně podobně jako sójová omáčka…“

„Co?!“ Nishida se naklonil blíže a oči za jeho brýlemi zářily.

Jak mne Asuna přivítala po návratu a uviděla Nishidu, její oči se rozšířily překvapením, ale pak se usmála a řekla: „Vítej zpět. Přivedl jsi hosta?“

„Jo… tohle je Nishida oji-san, rybář. A…“

Můj hlas se vytratil, když jsem se otočil přímo k Nishidovi; nebyl jsem si jistý, jak mu představit Asunu. Pak se na starého rybáře usmála a představila se sama: „Jsem jeho žena, Asuna. Vítejte u nás doma,“ a s jistotou přikývla.

Nishida zíral na Asunu s otevřenou pusou. Asuna byla oblečená v prosté dlouhé sukni, konopné košili se zástěrou a šátkem na hlavě. Vypadala hodně odlišně od obrazu impozantní válečnice, kterou byla jako členka Rytířů krvavé přísahy, ale její krása se nezměnila.

Poté co několikrát zamrkal, přišel Nishida konečně k rozumu a řekl: „Ach, ach, omlouvám se. Byl jsem na chvíli uchvácen. Já jsem Nishida. Omlouvám se, že vás tahle ruším…,“ poškrábal se na hlavě a zasmál se.

Asuna aplikovala veškeré své působivé kuchařské dovednosti na velké ryby, které Nishida přinesl a přinesla je na stůl, poté, co je proměnila na sašimi a grilované ryby okořeněné sójovou omáčkou. Vzhledem k tomu, že se vůně ručně vyrobené sójové omáčky linula po celém domě, Nishida rozšířil své nosní dírky s výrazem radosti na tváři.

Díky tomu správnému množství oleje to chutnalo spíš jako platýs, než sladkovodní ryba. Podle Nishidy jste potřebovali mít alespoň devět set padesát bodů rybářské dovednosti, abyste ji byli schopni chytit. Po krátkém rozhovoru, jsme se všichni tři zaměřili na jídlo s pomocí našich hůlek.

Talíře byly prázdné během okamžiku a Nishida si povzdechl s blaženým výrazem, když držel v rukách šálek horkého čaje.

„…Ach, to bylo velmi uspokojivé. Děkuji. Pomyšlení, že sójová omáčka skutečně existuje v tomto světě…“

„Ach, je ručně vyráběná. Můžete si trochu vzít s sebou zpátky, pokud vám chutná.“

Asuna přinesla malou lahvičku z kuchyně a předala ji Nishidovi. Myslel jsem, že to byl dobrý nápad, neříkat mu recept. Asuna se pak usmála a řekla vděčně Nishidovi: „Nedějte si s tím hlavu; také jste nám přinesl tak výborné ryby.“

Pak pokračovala: „Kirito-kun nikdy nic nechytl.“

Při tomto náhlém výpadu, jsem se v tichosti napil svého čaje a pak zareagoval: „Všechna jezera v téhle oblasti jsou příliš těžká.“

„Ne, opravdu nejsou. Jen to jedno, na kterém Kirito-kun rybařil.“

„Ech…?“

Díky tomu, co řekl Nishida, jsem oněměl. Asuna se popadla za břicho a začala se bez přestání smát.

„Proč to tak nastavili…?“

„No vlastně, v tom jezeře…,“ Nishida ztišil svůj hlas před pokračováním, takže jsme se s Asunou naklonili dopředu.

„Myslím, že tam žije místní bůh.“

„Místní bůh?“

Jak jsme s Asunou navzájem zopakovali, Nishida se usmál, popostrčil si brýle a pak mluvil dál: „V obchodě s předměty ve vesnici je jedna návnada mnohem dražší než všechny ostatní. Byl jsem zvědavý na její schopnosti, takže jsem se jednou rozhodl ji koupit a vyzkoušet.“

Instinktivně jsem polkl.

„Ale nemohl jsem na tu návnadu nic chytit. Po jejím vyzkoušení na různých místech jsem se nakonec rozhodl zkusit štěstí v tom velmi obtížném jezeře.“

„Chytil, chytil jste něco…?“

„No, něco zabralo na návnadu,“ hluboce přikývl Nishida, ale pak se jeho výraz změnil na zklamání: „Ale nemohl jsem ji se svou silou vytáhnout a nakonec jsem skončil se ztraceným rybářským prutem. Stihl jsem jenom zachytit její stín během posledních okamžiků. Nebyla jenom obrovská; jeden by ji mohl nazvat monstrem, ale v jiném slova smyslu na rozdíl od těch objevujících se na pláních.

Široce roztáhl ruce. Tohle byl pravděpodobně důvod jeho významného úsměvu, když jsem řekl: „Na této úrovni nejsou téměř žádná monstra.“

„Uááá, chci ji vidět!“ zvolala Asuna s jiskrami v očích. Pak Nishida zachytil můj pohled a řekl: „Takže mám návrh – Věříš ve svou sílu, Kirito-san…?“

„No, měla by být v pořádku…“

„Pak co kdybychom ji ulovili spolu? Budu držet prut dokud se nechytí a pak nechám zbytek na tobě.“

„Hmm… takže «výměna» během rybaření… Je to vůbec možné…?“ naklonil jsem hlavu stranou.

„Zkusme to Kirito-kun! Zní to zajímavě!“ řekla Asuna s výrazem vzrušení vepsaným do celé své tváře. Ale byla pravda, že jsem o to taky docela zajímal.

„Tak pojďme na to,“ odpověděl jsem a na tváři Nishidy se objevil úsměv.

„To je elán, cha, cha.“

Té noci.

Po zvolání: „Zima, zima,“ si Asuna vlezla do postele, pak se ke mně přitulila a vydala spokojený zvuk. Ospale zamrkala a pak se usmála, jako by ji zrovna něco napadlo.

„…Je tu tolik různých lidí.“

„Byl zajímavý, že jo?“

„Jo.“

Asuna se náhle přestala usmívat a zašeptala: „Až doteď jsem jenom bojovala v horních úrovních. Úplně jsem zapomněla, že tu jsou lidé, kteří žijí normální život…“

„Nemyslím tím, že jsme výjimeční; ale protože jsme na tak vysokých úrovních pro boj v předních liniích, myslím, že to také znamená, že k nim máme určité povinnosti.“

„…Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel… Vždy jsem měl pocit, že stále sílit byla jediná cesta jak přežít.“

„Myslím, že spousta lidí se na tebe od teď bude spoléhat. Samozřejmě včetně mne.“

„…Akorát, díky mé osobnosti se mi chce utéci pryč, když slyším tyhle druhy očekávání.“

„Ach ty jeden.“

Asuna nespokojeně našpulila rty, pohladil jsem jí po vlasech a doufal jsem, že v tomhle životě budeme ještě dlouho pokračovat. Kvůli Nishidovi a ostatním hráčům se v určitém okamžiku budeme muset vrátit do předních linií. Ale alespoň pro teď…

Na základě zpráv, které mi Agil a Klein posílali, jsem věděl, že se usilovně snaží vyčistit sedmdesátou pátou úroveň. Nicméně jsem věřil z hloubi mého srdce, že nejdůležitější věcí pro mě byl právě teď společný život s Asunou.

Vysvětlivky[edit]
  1. Taikoubou (Jiang Ziya) - čínský válečný stratég z 11. století před Kristem, více zde (anglicky)
  2. The month of the Cypress (Měsíc cypřiše) - jeden z měsíců v Aincradu, který odpovídá listopadu, více zde (anglicky)
  3. Sašimi - japonská lahůdka skládající se ze syrového masa různých ryb nebo mořských plodů, více zde (česky)
Navigace[edit]
Zpět k Kapitole sedmnácté Návrat k Hlavní straně Dále ke Kapitole devatenácté