Sword Art Online ~Czech Version~:Volume 1 Chapter 5

From Baka-Tsuki
Jump to: navigation, search

Sword Art Online, svazek první, kapitola pátá[edit]

Po skončení mého boje s impozantním nepřítelem, který slídil v «Labyrinth Area»[1] na sedmdesáté čtvrté úrovni, jsem si při cestě zpátky líčil minulost a vydechl s úlevou, když jsem uviděl světlo východu.

Vyčistil jsem si hlavu, rychle prošel průchodem a hluboce se nadechl čistého a svěžího vzduchu.

Přede mnou vedla úzká cestička do hustě zarostlého lesa. Za mnou, oblast labyrintu, kterou jsem právě prošel, tyčící se vysoko do nebe – vlastně do začátku další úrovně, abych byl přesný.

Protože hra byla založena na tom, dostat se do poslední úrovně tohoto zámku, kobky tu nebyly jako podzemní labyrinty, ale existovaly jako věže. Nicméně základní principy se nezměnily: monstra silnější, než se dala potkat na pláních a finální nepřítel, čekající na vás, ukryt hluboko uvnitř.

Právě teď bylo prozkoumáno, jinak řečeno «zmapováno», osmdesát procent oblasti labyrintu na sedmdesáté čtvrté úrovni. Za pár dnů by pravděpodobně měla být objevena místnost s finálním nepřítelem a sestaven velký tým. Dokonce i já, jako sólista, se toho budu účastnit.

Usmál jsem se na sebe, cítíce se zároveň chtěný i frustrovaný v jednom a vykročil k cestičce.

Momentálně jsem měl základnu v největším městě Aincradu, «Algadě»,[2] které se nacházelo na padesáté úrovni. Ve skutečnosti, co se do velikosti týče, bylo Město začátečníků větší, ale momentálně bylo okupováno «The Army»,[3] jakožto jejich základnou pro operace, takže bylo nepříjemné se tam potulovat.

Jakmile jsem se dostal z teď již potemnělých plání, objevil se přede mnou les plný starých stromů. Pokud bych tudy šel třicet minut, dostal bych se do «Housing Area»[4] sedmdesáté čtvrté úrovně a jednoduše použil «Teleport Gate»[5] pro přesun do Algady.

Kdykoli jsem také mohl použít jednu z teleportačních položek z inventáře k okamžitému návratu do Algady. Ale protože byly docela drahé, zdráhal jsem se je používat, pokud jsem nebyl v nebezpečné situaci. Stále zbývalo trochu času, než slunce úplně zmizí, takže jsem odolal pokušení nejrychlejší možnosti návratu a vstoupil do lesa.

Pravidlem bylo, že okraje každé úrovně Aincradu, kromě podpůrných pilířů, byly otevřené až k nebi. Stromy byly červeně zbarvené od světla, které vstupovalo touto mezerou. Mlha, která proudila mezi paprsky světla, nádherně zářila, jak odrážela světlo zapadajícího slunce. Křik ptáků, který byl během dne běžný, byl nyní těžko slyšitelný, zatímco zvuk větví kymácejících se ve větru byl hlasitý.

Dobře jsem věděl, že bych mohl bojovat s monstry z této oblasti klidně i v polospánku, ale strach, který přicházel se setměním, bylo těžké potlačit. Pocit, podobný tomu, který jsem měl jako dítě, když jsem se cestou domů ztratil, mne naplňoval.

Ale já měl tenhle pocit rád. Někdy jsem zapomněl na tento primitivní strach, když jsem žil na opačné straně. Pocit osamělosti, když cestujete divočinou a nikdo není na dohled – toto by se dalo nazvat podstatou RPG.

Zatímco jsem byl pohroužen do těchto nostalgických vzpomínek, uslyšel jsem výkřik, jaký jsem ještě nikdy nezaslechl.

Ozval se pouze na chvilku, vysoký a čistý jako rákosová píšťala. Zastavil jsem se a opatrně hledal směr, ze kterého přišel. Pokud jsi uslyšel nebo uviděl něco, co jsi ještě v tomto světě nikdy nezažil, znamenalo to, že jsi měl buď velké štěstí nebo naopak obrovskou smůlu.

Jako sólista jsem trénoval «Scan for Enemy».[6] Tato dovednost ochraňovala před léčkami, a pokud jste se zdokonalili, tak dávala hráči přídavnou dovednost najít monstra, která se skrývala. Díky tomu jsem mohl vidět monstrum skrývající se ve větvích asi deset metrů ode mne.

Nebylo zrovna velké. Mělo zelenou srst, aby splývalo s listím a uši delší, než tělo. Jak jsem se na něj soustředil, automaticky se stalo mým cílem a objevil se žlutý kurzor spolu se s jeho jménem.

Zadržel jsem dech, jakmile jsem si přečetl název: «Ragout Rabbit».[7] Byl dostatečně vzácný na to, aby se dalo použít přídavné jméno super.

Bylo to poprvé, co jsem ho viděl ve skutečnosti. Baculatý králík, který žil ve větvích stromů, nebyl vůbec silný, ani vám nepřidal mnoho zkušeností, ale…

Opatrně jsem vytáhl špici z pytlíku za opaskem. Moje dovednost «Knife Throwing Skill»[8] nebyla vysoká. Prostě jsem si ji v určitou chvíli vybral jako základ mých dovedností. Ale slyšel jsem, že ragú králík byl nejrychlejší, v současnosti známé, monstrum, takže jsem si nevěřil na to ho chytit mečem.

Měl jsem pouze jednu šanci na útok předtím, než si mne protivník všimne. Zvedl jsem špici, v duchu se modlil a zaujal «Single Shot»[9] pozici.

Ačkoliv moje dovednost byla nízká, ruku jsem měl podpořenou vysokou přesností a hodil jsem špici v rozostřeném pohybu. Špice se najednou zaleskla, jak se prodírala stromy. Ihned, co jsem zaútočil, kurzor, který ukazoval umístění ragú králíka, zčervenal a objevil se pod ním ukazatel zdraví.

Vysoký, pronikavý výkřik zazněl ze směru, kam jsem hodil svou špici. Ukazatel zdraví trochu zakolísal a pak se snížil na nulu. Rozezněl se známý zvuk tříštících se polygonů.

Levou ruku jsem sevřel v pěst. Pozvedl jsem pravačku a otevřel hlavní menu. Rychle jsem otevřel inventář, dokonce i pohyby mých rukou se mi zdály pomalé, a bylo to hned na vrcholku seznamu nově získaných věcí: «Ragout Rabbit's meat».[10] Byla to vzácná věc, která mohla být prodána ostatním hráčům minimálně za sto tisíc Colů. Tato částka byla dostatečná na ušití nejlepší plné zbroje a možná by ještě něco zbylo.

Důvod, proč je tak drahý byl úplně jednoduchý, byl totiž nastaven jako nejchutnější potrava, ze všech možných jídel ve hře.

Jídlo bylo v SAO právě o potěšení, ale jediné, co jste obvykle mohli jíst, byla polévka s chlebem, který chutnal jako by byl z evropského venkova – ne, že bych to znal, ale skutečnost byla prostě taková. Několik hráčů, kteří cvičili své kuchařské dovednosti, poté vytvořilo širokou nabídku potravin pro ostatní hráče. Ale i přesto nebylo snadné se k nim dostat, takže většina hráčů trpěla nechutí.

Samozřejmě moje aktuální situace nebyla o moc lepší, ale nemohl jsem tvrdit, že bych neměl rád polévku a bílý chléb z NPC restaurací, které jsem často navštěvoval. Ale potřeba se čas od času najíst alespoň soustem šťavnatého masa mne přemohla.

Na chvíli jsem se zadíval na název položky a stále přemýšlel, co dělat. Šance na znovuzískání potraviny podobného druhu byly velmi nízké. Abych byl upřímný, opravdu moc jsem to chtěl sníst. Ale vyšší úroveň potraviny vyžadovala vyšší úroveň kuchařské dovednosti. Takže bych musel najít toho nejlepšího kuchaře, který by to pro mne uvařil.

Ale já jsem žádného neznal. No, pár jsem jich znal, ale nahánět je kvůli něčemu takovému mi bylo nepříjemné. A co víc, nastal čas, abych si pořídil novou sadu vybavení. Z toho důvodu jsem se rozhodl jej prodat.

Zavřel jsem okno, jako bych se chtěl zbavit veškeré lítosti a prohledal se svojí dovedností okolí. Nebyla příliš velká šance narazit na lupiče v předních liniích, ale nikdy jsi nemohl být dostatečně opatrný, když jsi měl u sebe předmět na úrovni S.

Až to prodám, mohl bych si koupit všechny teleportační předměty, které jsem vždy chtěl, takže jsem se rozhodl minimalizovat riziko s tím spojené a začal prohrabávat obsah váčku.

Věc, kterou jsem vytáhl, byla krystal ve tvaru osmibokého hranolu, který sytě modře zářil. Těch pár čarovných předmětů v tomto světě bez «magie» bylo zahrnuto v podobě drahokamů. Modrá znamenala okamžitý teleport, růžová obnovení životů, zelená protijedy, a tak dále. Všechny byly užitečné předměty, které měly okamžitý efekt, ale také byly hodně drahé. Takže ve většině případů lidé používali levnější předměty, jako například lektvary s pomalejším účinkem poté, co utekli z boje.

Ujišťujíce se, že není pochyb o tom, že toto je nouzová situace, jsem uchopil modrý krystal a zakřičel.

„Teleport! Algada!“

Ozvalo se svěží cinkání mnoha zvonků a krystal v ruce se rozpadl na kousky. Současně moje tělo bylo obklopeno modrým světlem a les zmizel z mého zorného pole jako by tál. Zablesklo se jasnější světlo, a když zmizelo, byl teleport u konce. Místo zvuků šustících listů se mi k uším dostalo bušení kováře a hlasitý ruch města.

Místo, kde jsem se objevil, bylo nazýváno «Teleportační brána», která byla umístěna ve středu Algady.

Ve středu kruhového náměstí byla přes pět metrů vysoká kovová brána. Uvnitř ní vířil vzduch jako fata morgána a lidé, kteří sem byli teleportováni nebo se chtěli teleportovat, přicházeli a odcházeli.

Čtyři velké cesty se táhli v každém směru z náměstí a po stranách těchto cest bylo mnoho obchodů. Hráči, kteří hledali dočasné útočiště, po dni stráveném prozkoumáváním míst, se spolu bavili před restauracemi a hospodami.

Pokud by se někdo pokusil popsat Algadu jedním slovem, bylo by to «chaotická».

Nebyly tu žádné velké ulice, jaké jste mohli vidět v Městě začátečníků, zato tu byla spousta křivolakých uliček protínajících celé město. Byly tu obchody, o kterých jste ani nemohli říci, co vlastně prodávají a hostince, které vypadaly jako, že po vstupu dovnitř se už nikdy nebudete moci vrátit zpět.

Vlastně tu bylo mnoho hráčů, kteří se náhodou dostali do jedné z uliček v Algadě a trvalo jim několik dní, než se vrátili zpět. Žil jsem tu už skoro rok, ale stále jsem si polovinu z nich nepamatoval. Dokonce i NPC zde byli podivní, bylo těžké odhadnout jejich povolání a to vás nutilo myslet si, že ti, co zde mají základnu, jsou také divní.

Ale já měl z těchto ulic dobrý pocit. Nebylo přehnané tvrdit, že tu bylo jediné místo, kde jsem se cítil v klidu, a to, když jsem upíjel zvláštně vonící čaj v rohovém obchůdku, který jsem často navštěvoval. Důvodem bylo, že jsem se cítil sentimentálně, protože mi připomínal obchod s elektronikou, který jsem často navštěvoval – popravdě ne tak často, alespoň jsem v to doufal.

Přemýšlejíce o tom, že bych se měl o ten předmět postarat ještě před návratem domů, jsem vyrazil přímým směrem k obchodu.

Když jsem se vydal po cestě, která vedla západně z hlavního náměstí, přišel jsem, po krátkém prodírání se davem, do obchodu. Uvnitř to bylo tak malé, že se tu i pět hráčů mačkalo a byl to všestranný obchod pro hráče: nástroje, zbraně i potraviny zde byli namíchány.

Majitel obchodu stále pevně smlouval.

Byli tu dva způsoby prodeje věcí. První byla prodej NPC, postavě kontrolované systémem. U ní nehrozilo, že byste byli podvedeni, ale cena byla stále stejná. A kvůli zastavení růstu inflace byla cena nastavena níže, než byla aktuální cena na trhu.

Ta druhá byla obchodovat s jiným hráčem. V tomto případě jste mohli prodat věc za více peněz, ale museli jste najít někoho, kdo ji koupí a smlouvání mezi hráči během obchodu bylo běžné.

Přesně proto se objevili hráči obchodníci, kteří se specializovali na obchod s předměty.

Obchodníci nemohli žít jenom ze samotného obchodování. Jako technické třídy museli i oni naplnit polovinu svých inventářů dovednostmi nesouvisejícími s bojem. Ale to neznamenalo, že by se vyhýbali bojištím. Obchodníci museli bojovat za zboží, technici za suroviny a samozřejmě to měli těžší než válečníci. Bylo pro ně totiž těžší cítit ten vzrušující pocit z porážky nepřítele.

Také důvod, proč si vybrali tuto třídu, byla vznešená pomoc hráčům, kteří každý den bojovali v předním liniích. Takže jsem je hodně respektoval, i když jen tajně.

…No, respektoval jsem je, ale také bylo pravdou, že postava přede mnou byla někdo, kdo měl hodně daleko do sebeobětování se.

„Dobře, ujednáno! Dvacet pět «Dusk Lizard's hides»[11] za pět set Colů!“

Majitel tohoto obchodu, do kterého jsem často chodil, Agil, poplácal svého soupeře, slabě vypadajícího kopiníka, ve smlouvání po zádech svou silnou rukou. Pak rychle otevřel obchodovací okno a vložil ujednaný počet do svého prodejního seznamu.

Protivník vypadal jako by se rozmýšlel, ale ihned po té, co uviděl Agilův obličej, který vypadal dost děsivě, podobající se jednomu z ostřílených válečníků – vlastně Agil byl špičkový bojovník se sekyrou stejně tak jako obchodník – si pospíšil a dal své předměty také do prodejního seznamu a stiskl OK.

„Jako vždy děkuji! Přijďte prosím zase!“

Agil naposledy poplácal kopiníka na zádech a zářivě se usmál. Kůže Soumračné ještěrky mohl být použit na výrobu nadstandardního brnění. Myslel jsem si, že pět set Colů bylo příliš levné, ze všech úhlů pohledu. Ale zůstal jsem tiše stát a sledoval odcházejícího kopiníka. Vezmi si to jako ponaučení, nikdy neměj dolní limit během smlouvání, tiše jsem si zašeptal v hlavě.

„Hej, při obchodování si počínáš pořád stejně nestydatě jako dříve.“

Plešatý obr se podíval mým směrem a usmál se, když jsem to pronesl za jeho zády.

„Hej Kirito. Moto našeho obchodu je levně nakoupit a levně prodat,“ řekl bez jakékoliv známky lítosti.

„No, mám trochu podezření ohledně toho ‚levného prodeje‘, ale to teď nehraje roli. Chci ti taky něco prodat.“

„Jsi pravidelný zákazník, takže tě nemůžu ošidit. No, tak se na to podíváme…“

Jakmile to dořekl, Agil natáhl svůj silný, krátký krk a podíval se na okno prodeje, který jsem nabídl.

Postavy v SAO byly všechny kopiemi pravých těl hráčů, které byly vytvořeny na základě skenování a kalibrace. Ale pokaždé, když jsem se podíval na Agila, musel jsem se ptát, jak mohl někdo mít tak dobře sladěné tělo.

Všech sto osmdesát centimetrů jeho těla bylo obaleno svaly s tukem a hlava, která spočívala na jeho vrcholku, vypadala jako hlava patřící profesionálnímu zápasníkovi padouchovi. Na jejím vrcholku, měl nastaven účes, jako jednu z věcí, která mohla být upravena, na pleš. Výsledek byl děsivý minimálně jako barbarské monstrum.

I přesto všechno měl půvabnou tvář, která vypadala jako dětská tvářička, když se smál. Vypadal na pozdních třicet let, ale nemohl jsem ani hádat, co dělal ve skutečnosti. Nevyptávat se ostatních ohledně «skutečného světa» bylo nepsané pravidlo tohoto světa.

Dvě oči, které byly pod jeho hustým obočím, se rozšířily, jakmile uviděl prodejní okno.

„Wow, to je předmět třídy S. «Maso z ragú králíka», tohle je poprvé, co to vidím… Kirito, ty nejsi tak chudý, ne? Nepřemýšlel jsi o tom, že to sníš?“

„Samozřejmě, že ano. Bude těžké na něco takového narazit ještě jednou… Ale je taky těžké najít někoho, kdo by mi něco takového mohl uvařit…“

Poté mi někdo zezadu poklepal na rameno.

„Kirito-kun.“

Byl to ženský hlas. Nebylo hodně hráček, které by znaly moje jméno. Vlastně, momentálně to byla pouze jedna. Popadl jsem ruku na levém rameni a řekl.

„Kuchař získán.“

„Co?“

S její rukou v mé, osoba zakoktala s podezřívavým výrazem ve tváři.

Malý obličej, který byl obklopen dlouhými, rovnými vlasy kaštanové barvy, které byly úhledně rozděleny pěšinkou na dvě poloviny a její dvě zářivé oči v barvě lískových oříšků byly téměř oslepující. Její štíhlé tělo bylo pokryto červenobílou rytířskou uniformou a měla elegantní stříbrobílý rapír schovaný ve své bílé, kožené pochvě.

Její jméno bylo Asuna. Byla tak slavná, že ji v SAO znal téměř každý.

Bylo to z mnoha důvodů, ale hlavním byl ten, že byla jednou z mála ženských hráček a také měla obličej, kterému k dokonalosti nechybělo nic.

Bylo to těžké říci v tomto světě, kde všichni měli svá skutečná těla, ale krásné ženy byly neskutečně vzácné. Pravděpodobně bys mohl počet hráček, které byly tak krásné jako Asuna, spočítat na prstech jedné ruky.

Dalším důvodem, proč je slavná, byla její červenobílá rytířská uniforma, které patřila klanu «Knights of the Blood».[12] Členové jsou nazývání KoB, převzetím počátečních písmen z «Knights of the Blood» a i přes existenci mnoha dalších klanů, je každý uznává jako ten nejlepší.

I když je to klan jenom střední velikosti o asi třiceti hráčích, všichni členové jsou na vysokých úrovních, zkušení bojovníci a vůdce klanu je nejsilnější hráč a téměř legenda v SAO. A i přes její jemný vzhled, Asuna byla jeho zástupce. Její dovednost s mečem byla tak výjimečná, že jí vynesla přezdívku «Flash».[13]

Takže její vzhled a dovednost s mečem byly vysoko nad všemi ostatními šesti tisíci hráči. Bylo by divné, kdyby se nestala slavnou. Měla nespočet fanoušků, ale bylo mezi nimi i hodně fanatiků, kteří ji virtuálně uctívali a taky tu byli tací, kteří ji nenáviděli, takže to vypadalo, že to neměla zrovna lehké.

No, ale od té doby, co je předním válečníkem, nebylo mnoho lidí, kteří by ji vyzvali přímo. Ale protože klan chtěl ukázat, že ji mohou ochránit, byla často doprovázena dvěma nebo více ochránci. Dokonce i teď, tu byli dva muži několik kroků za ní, plně vyzbrojeni v kovové zbroji v KoB uniformách. Jeden z nich, s vlasy staženými do ohonu, na mě zíral, jak jsem popadl Asunu za ruku.

Pustil jsem její ruku, lehce zamával mou v jeho směru a odpověděl.

„Co se děje Asuno? Že přicházíte do takovéto díry.“

Obličej majitele obchodu a muže s vlasy staženými do ohonu se stáhl do křeče, protože jsem jednak nenazval Asunu její přezdívkou a také protože jsem tento obchod nazval dírou. Ale majitel obchodu…

„Už je to nějakou dobu co jsme se neviděli, Agile-san.“

…se zářivě usmál po vyslechnutí pozdravu od Asuny.

Asuna se podívala zpět na mne a našpulila rty k výrazu nespokojenosti.

„Hej, co to má znamenat? Po všech těch problémech, kterými jsem si prošla, abych se mohla podívat, jestli jsi naživu pro boj s finálním nepřítelem téhle úrovně, který se bude brzy konat.“

„Stále mne máš uvedeného jako přítele, takže bys měla být schopná to poznat i tak. Každopádně jediný důvod, proč jsi mě dokázala najít je ten, že jsi použila sledování přátel na mapě.“

Asuna zaklonila hlavu stranou ihned, co jsem odpověděl.

Byla taky zodpovědná za pokrok klanu ve hře jakožto zástupce vůdce. Její práce zahrnovala hledání sólistů, jako jsem já a vytváření týmu pro boje s finálními nepřáteli. Ale i tak, aby za mnou skutečně přišla a viděla mě, musel tu být nějaký limit, jak moc té práci člověk oddaný musel být.

Pozorujíce můj napůl unavený a napůl ohromený výraz, Asuna dala ruce v bok a začala mluvit s pohybem, který byl podobný zvednutí brady.

„No, jsi naživu a to je jediné, na čem záleží. A navíc, co jsi tím myslel? Říkal jsi něco o kuchaři nebo tak něčem.“

„Oh, správně, správně. Jakou úroveň má teď tvoje kuchařská dovednost?“

Věděl jsem, že se Asuna zaměřovala zejména na zvyšování své kuchařské dovednosti kdykoliv našla čas mezi tréningy svých dovedností s mečem. Odpověděla na mou otázku s pyšným úsměvem.

„Poslouchej a nech se překvapit! «Dokončila» jsem ji minulý týden.“

„Co?!“

Ona je… blbá.

Pomyslel jsem si na vteřinu. Samozřejmě, že jsem to neřekl nahlas.

Trénování dovedností bylo neskutečně nudné a časově velmi náročné a mohlo být «dokončeno» jen po tisíci úrovních. Poznamenávám, že úrovně neměli nic společného s dovednostmi, které rostly získáváním zkušeností. Věci, které rostly spolu s úrovněmi, byly životy, síla, obratnost a počet «dovednostních míst», které určovaly, kolik dovedností se můžeš naučit.

Právě teď mám dvanáct míst, ale pouze několik z nich bylo dokončených a to dovednost jednoručního meče, pátrací dovednost a dovednost zbraně a štítu. Znamenalo to, že ta dívka strávila spoustu času a úsilí zlepšováním dovednosti, která ani nebyla nijak nápomocná v boji.

„…No, mám něco, o co tě chci vzhledem k tvé kuchařské dovednosti požádat.“

Zamával jsem rukou a přepnul mé okno do zobrazovacího režimu, aby ho mohla vidět. Asuna se na něj podezřívavě podívala a pak se její oči rozzářily u názvu položky.

„Uwa!! To… To je potravina úrovně S?!“

„Pojďme se domluvit. Jestli to uvaříš, nechám tě ochutnat.“

Ještě předtím, než jsem to dokončil, pravá ruka «Bleska» Asuny mne chytla za límec. Pak přitlačila svůj obličej pár centimetrů před můj.

„Dej. Mi. Polovinu!“

Strana devadesátá druhá, Asuna smlouvajíce s Kiritem o maso z ragú králíka

Sevřel se mi žaludek z tohoto náhlého přepadení a bez přemýšlení jsem přikývl. Když jsem nabyl smyslů zpátky, už bylo příliš pozdě a mávala rukama nadšením. No, když to zvážím, nebylo to špatné, že jsem mohl vidět tak nádherný obličej z takové blízkosti. Přesvědčil jsem se o tom.

Zavřel jsem okno a promluvil, zatímco jsem se díval Agilovi do tváře.

„Promiň. Ruším obchod.“

„Ne. To je v pořádku, ale… Hele jsme přátelé, ne? Eh? Nemůžeš mi dát ochutnat…?“

„Napíšu ti na to esej o osmi stech slovech.“

„Nebuď takovej!“

Zvolal to hlasem, který se zdál jako by byl konec světa, jakmile jsem se k němu chladně otočil zády. Když jsem se vydal na odchod, Asuna mne popadla za rukáv pláště.

„Vaření je v pohodě, ale kde to provedeme?“

„Ah…“

Když jdeš vařit, tak potřebuješ nějaké kuchyňské vybavení, jako je sporák nebo trouba, stejně tak jako suroviny. Ne že by je můj dům neměl, ale nemohl jsem zástupce vůdce KoB pozvat na takové nevhodné místo.

Asuna se na mne podívala s nevěřícím výrazem ve tváři.

„No, tvůj dům by tak jako tak neměl správné vybavení. Ale mohla bych ti to protentokrát naservírovat u mne doma,“ řekla něco tak šokujícího klidným hlasem.

Asuna mne ignorovala, jak jsem tam stál zamrzlý na místě, jako bych se sekal, při zpracování této situace mojí myslí a otočila se na svou ochranku a promluvila.

„Chystám se brzy přenést do «Salemburgu»,[14] takže pro teď můžete jít. Děkuji Vám za pomoc.“

„Asuno-sama! Jít do chudinské čtvrti bylo samo o sobě dost špatné, ale pozvat někoho tak podezřelého jako je on k sobě domů. Co si myslíte, že děláte?!“

Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšel. «Sama»[15] řekl. Musí to být jeden z jejích uctívačů. Když jsem se podíval na Asunu s těmito myšlenkami, měla na tváři otrávený výraz.

„OK, možná ho můžeš nazvat podezřelým, ale jeho dovednosti jsou nezpochybnitelné. A pravděpodobně je o deset úrovní výše než ty, Kuradeele.“

„Co to říkáte? Říkáte, že jsem horší než někdo takový…!“

Mužův hlas zněl celou uličkou. Zíral na mě svýma očima s těžkými víčky. Pak se jeho tvář zkřivila jako by si najednou něco uvědomil.

„Správně… Ty, ty jsi určitě «Beater»!“

Beater vznikl smícháním «beta tester»[16] a «cheater»[17]. Byl to název pro lidi, kteří používali nekalé prostředky a nadávka unikátní pro SAO. Bylo to něco, co jsem slyšel mnohokrát. Ale nehledě na to, kolikrát jsem to slyšel, stále mne to hluboce zraňovalo. Tvář osoby, která mne takto nazvala poprvé, která byla kdysi mým přítelem, se mi najednou objevila v mysli.

„Jo. Máš pravdu.“

Když jsem to potvrdil s nicneříkajícím výrazem ve tváři, začal mluvit s nadšením.

„Asuno-sama, takhle skupina lidí se nestará o nic jiného, než o sebe samé! Ničemu to neprospěje stýkat se s tímto druhem lidí!“

Asuna, která byla doteď klidná, najednou svraštila své obočí na známku znechucení. Najednou se objevil dav lidí, jak se slova jako «KoB» a «Asuna» všude možně ozývala.

Asuna se rozhlédla kolem a řekla muži, který byl s každou další minutou více a více nadšený.

„Konec, pro dnešek jděte pryč. To je rozkaz.“

Promluvila otevřeně a popadla mne levou rukou za opasek. Pak vykročila směrem k bráně na náměstí a mne táhla s sebou.

„Err… hej! Je to v pořádku je takhle nechat?“

„Je to v pohodě!“

No, neměl jsem žádný důvod si stěžovat. Proklestili jsme si cestu davem, opouštějíce oba ochránce a Agila, který byl stále ještě zklamán. Když jsem se naposledy ohlédl, zuřivý výraz muže zvaného Kuradeel se mi vryl do paměti jako přízrak.

Vysvětlivky[edit]
  1. Oblast labyrintu - oblast, kde se nachází schody do další úrovně, objevují se v ní silnější monstra než obyčejně a nachází se v ní boss, po jehož poražení je otevřena nová úroveň
  2. Algada - chaotické město na padesáté úrovni, bydliště Kirita
  3. Armáda - celým názvem Osvobozenecká armáda Aincradu, největší klan čítající okolo tří tisíc hráčů s hlavním velitelstvím v Městě začátečníků na první úrovni
  4. Obytná oblast - zahrnuje města a vesnice, ve kterých žijí NPC i hráči, obsahuje ochranu proti kriminalitě, která znemožňuje napadání hráčů mezi sebou
  5. Teleportační brána - velká brána nacházející se na hlavním náměstí hlavního města na všech úrovních, umožňuje každému hráči teleportaci na jakoukoliv již otevřenou úroveň
  6. Pátrací dovednost - dovednost používaná zejména Kiritem, která ochraňuje před léčkami, umožňuje odhalit skrytá monstra a rozšiřuje mapu o tyto údaje
  7. Ragú králík - zelené monstrum králičího tvaru, jeho maso je velmi vzácná ingredience úrovně S, které je nastavena jako ta nejchutnější v SAO a může být prodána za 100 000 Colů
  8. Dovednost házení nožem - dovednost využívaná zejména Kiritem k házení nožem nebo malými předměty
  9. Jeden úder - nízkoúrovňová jedno úderová dovednost házení nožem používaná zejména Kiritem
  10. Maso z ragú králíka - velmi vzácná ingredience úrovně S, nastavena jako ta nejchutnější v SAO a může být prodána za 100 000 Colů
  11. Kůže Soumračné ještěrky - používá se na výrobu nadstandardního brnění
  12. Rytíři krvavé přísahy - klan střední velikosti, všeobecně uznávaný jako nejlepší ze všech, vůdcem je Heathcliff a Asuna je jeho zástupkyní
  13. Blesk - přezdívka hráčky Asuny, kterou si vysloužila za svou ohromující rychlost u dovednosti «Linear» (Přímočarost - základní vysokorychlostní jedno úderová dovednost rapíru používaná zejména Asunou)
  14. Salemburg - krásné zámecké a ostrovní město na šedesáté první úrovni, bydliště Asuny
  15. Sama - japonská koncovka, vyjadřující velký respekt k dané osobě, obvykle se využívá při oslovení krále, císaře,…
  16. Beta testér - člověk, který má daný software k dispozici dříve než ostatní, používá se k odladění chyb v softwaru před jeho oficiálním vydáním
  17. Podvodník - hráč, který používá nekalé prostředky ve hře jako například vybavení, které není normálně dostupné, nesmrtelnost a podobně, nejčastěji pomocí různých tajných kombinací
Navigace[edit]
Zpět k Kapitole čtvrté Návrat k Hlavní straně Dále ke Kapitole šesté