Sword Art Online ~Czech Version~:Volume 1 Chapter 7

From Baka-Tsuki
Jump to: navigation, search

Sword Art Online, svazek první, kapitola sedmá[edit]

Devět hodin ráno.

Dnešní počasí bylo nastaveno na mírně zataženo s ranní mlhou, které pokrývala město, které stále ještě nebylo vyčištěno. Světlo, které zářilo zvnějšku, bylo odráženo pryč, zbarvujíce okolí do citronově žluté barvy.

Podle kalendáře Aincradu byl «Month of the Ash Tree»,[1] což znamenalo, že jsme se blížili půlce podzimu. Bylo poměrně chladno, což tento měsíc dělalo nejvíce osvěžujícím v roce. Ale právě teď mne počasí trochu rozčilovalo.

Čekal jsem na Asunu na náměstí v obytné části sedmdesáté čtvrté úrovně. Minulou noc jsem z nějakého důvodu nemohl spát, a všechno co jsem dělal v mé skromné posteli v Algadě, bylo převalování se z jedné strany na druhou. Myslím, že se mi podařilo usnout lehce po třetí hodině ráno. V SAO byla spousta funkcí, které pomáhaly hráči, ale tlačítko, které by vás uspalo, bohužel nebylo jedním z nich.

Kupodivu opačné funkce existovaly. V menu bylo nastavení související s časem a v něm bylo něco nazvaného «Alarm Clock»,[2] který hráče donutil probudit se ze spánku. Samozřejmě volba, zda půjdete znovu spát nebo ne, byla zcela na vás, ale mne se podařilo uspět a shromáždit dostatek vůle ke vstaní z postele, když mne systém probudil v osm padesát ráno.

Pravděpodobně kvůli línějším hráčům se nebylo potřeba mít nebo měnit oblečení – i když některé podivné hráče bylo možné vidět koupat se každý den. Ale protože vytvoření kopie kompletně tekutého prostředí bylo složité dokonce i pro Nerve Gear, nedokázal vytvořit kopii reálné koupele perfektně. Po probuzení, krátce před schůzkou, jsem si vzal všechno své vybavení během dvaceti vteřin a odešel k teleportu v Algadě s mírným houpáním ze strany na stranu a trochu naštván z nedostatku spánku, čekat na ni, ale…

„Má zpoždění…“

Už bylo deset minut po deváté hodině. Pilní hráči se objevovali u brány a pěšky chodili k oblasti labyrintu jeden po druhém.

Neměl jsem co dělat, podíval jsem se na mapu labyrintu a stupně dokončení svých dovedností, statistik, které jsem už dávno znal nazpaměť.

Ahh, přál bych si mít přenosnou herní konzoli nebo tak něco.

Byl jsem zachycen beze slov s touto náhlou myšlenkou. Chtít hrát hru ve hře, byl jsem na tom stále hůř a hůř.

Měl bych se prostě vrátit a vyspat… Začal jsem přemýšlet. Další modrý teleportační efekt se objevil uvnitř brány po bůh ví kolikáté. Sledoval jsem to bez velkého očekávání. Ale pak…

„Kyaaa! Uhněte mi z cesty prosím!“

„Ahhh?!“

Obvykle se hráči, kteří byli teleportováni, objevili na zemi, ale tato osoba se objevila metr nad ní a – letěla vzduchem míříce přímo na mě.

„Huh, huh…?!“

Bez nejmenšího času na chycení se nebo vyhnutí se jsme se srazili a spadli na hromadu na zem. Tvrdě jsem narazil zadní částí hlavy na kamennou zem. Kdybych nebyl uvnitř městské části bylo by mi odečteno pár životů.

To znamenalo – že tento idiot s největší pravděpodobností musel do teleportu na druhé straně skočit, aby se tady objevil takhle. Ta myšlenka mi klidně bleskla myslí. Ještě trochu otřesený jsem zvedl ruku a popadl toho idiota nade mnou ve snaze odstranit jej ze sebe.

„Hmm?“

V ruce jsem ucítil něco zvláštního a plného. Stiskl jsem to dvakrát, třikrát abych zjistil, co to pružné a plné v mé ruce bylo.

„Kya–!“

Najednou se mi v uších ozval hlasitý výkřik a má hlava se znovu uhodila o zem. Ve stejné době, se ona osoba ze mne zvedla.

Přede mnou byla hráčka sedící na zemi, v červenobílé rytířské uniformě a minisukni po kolena, se stříbrobílým rapírem ve své pochvě.

A z nějakého důvodu na mě zírala s nevysvětlitelným hněvem v očích. Její obličej zažíval nejvyšší emoční efekt a byl celý červený až po uši a ruce měla zkřížené v obranné pozici na hrudníku… Hrudníku…?

Okamžitě jsem byl schopen odhadnout, co jsem držel v pravé ruce. Ve stejný čas jsem si uvědomil, trochu pozdě, v jaké nebezpečné situaci jsem byl. Všechny způsoby, jak se vyhnout nebezpečným situacím, které jsem si trénoval v hlavě, zmizely. Pohrával jsem si s rukou, jak jsem nevěděl co s tím dělat a otevřel ústa.

„Hej. Dobré ráno Asuno.“

Její hněv v očích se zdál ještě jasnější. Tohle byly rozhodně oči někoho, kdo uvažoval o použité své zbraně.

Začal jsem zvažovat možnost «útěku», která se mi blýskla hlavou, když v tom se brána modře rozsvítila znovu. Asuna se s překvapeným výrazem ohlédla zpět, rychle vstala a schovala se za mne.

„Eh…?“

Aniž bych věděl proč, vstal jsem také. Brána zářila jasněji, když se nový příchozí objevil uprostřed ní. Tentokrát měl hráč obě nohy na zemi. Jak světlo sláblo, rozeznal jsem uvnitř postavu a působivý bílý hábit s červeným symbolem. Muž, který měl na sobě KoB uniformu s mečem, který se zdál trochu přezdobený, byl dlouhovlasý ochránce, který včera sledoval Asunu. Jeho jméno bylo něco jako Kuradeel.

Kuradell se hluboce zamračil, jakmile spatřil Asunu za mnou. Nevypadal tak starý. Mohlo mu být tak lehce přes dvacet, ale vrásky v obličeji ho dělaly starším. Zaťal zuby tak silně, až jsme to skoro slyšeli a pak promluvil se špatně skrývaným vztekem v hlasu.

„Asuno–sama, neměla byste takhle jednat na vlastní pěst…!“

Když jsem uslyšel hlas hraničící až s hysterií, pomyslel jsem si „začíná se to komplikovat“ a vypnul hruď. Se zlostným výrazem v očích s těžkými víčky, promluvil Kuradeel znovu.

„A teď se Asuno–sama vraťme na hlavní velitelství.“

„Ne. Dneska ani nejsem ve službě! A proč jsi stál před mým domem tak brzo ráno, Kuradeele?“

Asuna naštvaně odpověděla za mnou.

„Věděl jsem, že by k něčemu takovému mohlo dojít, takže jsem asi měsíc chodil do Salemburgu sledovat Váš dům.“

Mohl jsem být jenom překvapen Kuradeelovou pyšnou odpovědí. Asuna ztuhla také. Po dlouhém mlčení se zeptala vynuceným hlasem.

„To… To není součást rozkazů vůdce, nebo jo…?“

„Mou povinností je Vás doprovázet, Asuno-sama. Sledování Vašeho domu je v tom zahrnuto…“

„Jak to myslíš zahrnuto v tom, idiote.“

Kuradeel přišel k nám, jeho výraz byl čím dál tím naštvanější a otrávenější, pak mne odstrčil z cesty a popadl Asunu za ruku.

„Nevypadáte, že jste to pochopila. Prosím nebuďte taková… Teď se vrátíme na hlavní velitelství.“

Asuna se zdála vystrašena z toho hlasu, který se zdál, že za sebou chatrně zakrýval něco špatného. Hodila mým směrem prosebný pohled.

Abych pravdu řekl, přemýšlel jsem o útěku, jak jsem to do této chvíle vždy dělal. Ale v ten moment, kdy jsem viděl Asuniny oči, se moje ruka začala pohybovat sama. Popadl jsem Kuradeelovu pravou ruku, tou kterou držel Asunu a zvyšoval sílu stisku ruky, dokud se prostě neobjevila ochrana před kriminalitou uvnitř měst.

„Je mi líto, ale pro dnešek si půjčím vašeho zástupce velitele.“

Ta slova zněla hloupě dokonce i mým uším, ale už jsem nemohl couvnout. Kuradeel, který mne až do teď záměrně ignoroval, svraštil obličej a pustil ruku.

„Ty…!“

Vykřikl hlasem, který zněl jako rašple. Dokonce i přesto, že systém nadhodnocoval výrazy, něco divně zvláštního se zdálo být schované za jeho hlasem.

„Zaručím se za Asunino bezpečí. A navíc se dneska ani nejde na bosse. Můžeš se vrátit na hlavní velitelství sám.“

„Nedělej si ze mne srandu! Myslíš si, že takový ubohý hráč jako ty může ochránit Asunu-sama!“

„Pravděpodobně lépe než ty.“

„Ty drzý blázne…! Když máš tak silné řeči, doufám, že jsi připraven je dokázat…?“

Kuradeel, nyní již s bledým obličejem, vyvolal obrazovku menu svou pravou rukou a rychle s ním manipuloval. Brzy se přede mnou objevila poloprůhledná systémová zpráva. Mohl jsem dokonce hádat co to je, předtím, než jsem si to přečetl.

„Souboj jeden na jednoho byl navrhnut hráčem Kuradeel. Přijímáš?“

Pod nevýrazně zářícími písmeny byla tlačítka Ano, Ne a řada dalších možností. Podíval jsem se stranou na Asunu. Nemohla vidět tu zprávu, ale zdálo se, že tušila, o co se jedná. Myslel jsem, že by mne možná mohla chtít zastavit, ale ona překvapivě lehce přikývla s tvrdým výrazem.

„…Je to v pořádku? Nebude to představovat problém v klanu…?“

Asuna odpověděla na moji šeptanou otázku také šeptem.

„Je to v pořádku. Sama to nahlásím vůdci.“

Přikývl jsem na znamení souhlasu, pak stiskl Ano a vybral z nabídky «First Strike Mode».[3]

Jednalo se o souboj, který mohl být vyhrán buď prvním čistým zásahem, nebo snížením soupeřových životů na polovinu. Zpráva se změnila na „Přijal jste souboj jeden na jednoho s hráčem Kuradeel.“, a objevil se pod ní odpočet šedesáti vteřin. V okamžiku, kdy odpočet dosáhne nuly, se ochrana systému před snižováním životů, která byla v rámci měst implementována, dočasně stáhne a on i já budeme moci zkřížit své meče, dokud jeden z nás nevyhraje.

Kuradeel vypadal, že si udělal vlastní názor na Asunin souhlas.

„Prosím, sledujte mne Asuno-sama! Dokážu Vám, že nikdo než já Váš neochrání lépe!“

Zakřičel s výrazem, který chabě skrýval jeho radost a vytáhl od pasu obrovský obouruční meč a připravil se do bojové pozice se zvukem řinčení.

Ujistil jsem se, že se Asuna trochu vzdálila, než jsem vytáhl svůj jednoruční meč z pochvy na zádech. Jak se dalo očekávat od člena slavného klanu, jeho meč vypadal mnohem lépe, než můj. Nebyl to jenom rozdíl ve velikosti mezi jednoručním a obouručním mečem, ale zatímco můj meč byla jednoduchá a praktická zbraň, jeho byl plně zdobený prací špičkového řemeslníka.

Jak jsme stáli asi pět metrů od sebe a čekali na doběhnutí odpočtu, lidé se okolo nás začali shromažďovat. Nebylo to tak zvláštní. Tohle bylo hlavní náměstí uprostřed města a oba jsme byli docela známí hráči.

„Sólista Kirito a člen KoB spolu mají souboj jeden na jednoho!“

Jakmile to někdo zakřičel, jásot mnoha lidí jste mohli slyšet ze všech stran. Protože souboje jeden na jednoho obvykle sloužily pro porovnání dovedností mezi přáteli, všichni diváci jásali a hvízdali, ignorujíce tu situaci, která k tomu vedla.

Ale jakmile začal odpočet klesat, všechno to začalo slábnout. Cítil jsem chlad prostupující tělem, jako když jsem bojoval s monstrem. Soustředil jsem se na atmosféru okolo Kuradeela, který se díval kolem s výrazem zlosti, zkoumal jeho postoj a způsob, jakým se pohybovaly jeho nohy.

Lidé byli daleko více náchylní k ukázání zvyklostí, když se chystali použít dovednost. Ať už to byla útočná nebo obranná dovednost, nebo to mělo začínat zespoda od země nebo z výšky, pokud jejich tělo odhalilo tento druh informace, pak se to stávalo kritickou slabostí.

Kureadeelův meč se odkláněl trochu od středu jeho těla směrem dopředu a jeho spodní část byla skloněna dolů. Bylo to jednoznačné znamení, že se chystá použít vysokoúrovňový útok nabíjecího typu. Samozřejmě, že to mohla být léčka. Já sám jsem byl s mečem v nízké a uvolněné pozici vyvolávající dojem, že můj první útok bude slabá rána do spodní části těla. Při hledání fint jste se mohli poléhat jenom na svoje zkušenosti a cit.

Jakmile odpočet doběhl k jednocifernému číslu, zavřel jsem okno. Ani jsem už neslyšel hluk okolo mne.

Viděl jsem Kuradeela, který rychle přejížděl pohledem ode mne k oknu a zpět, stále s napjatými svaly. Slova „Souboj jeden na jednoho“ se objevila v prostoru mezi námi a já vyskočil. Jiskry létaly od podrážek mých bot a vzduch zapískal, jak se jím mé rameno prořezávalo.

Ani okamžik netrvalo a Kuradeelovo tělo se začalo pohybovat také. Ale v jeho obličeji byl výraz překvapení, protože jsem zničil jeho očekávání nízkého obranného útoku a zaútočil jsem.

Kuradeelův první útok byl, jak jsem odhadoval, vysokoúrovňová dvou úderová dovednost obouručního nabíjecího meče: «Avalanche».[4] I pokud by byl obránce příliš slabý, byl by schopen zablokovat úder, ale nebude schopen vykonat přímý protiútok díky nárazu; zatímco hráč, který jej použil, bude schopen získat čas na přípravu nového postoje, protože útokem zvětšil vzdálenost mezi nimi. Byla to velmi dobrá vysokoúrovňová dovednost. No, alespoň proti monstrům.

Já, jakožto někdo, kdo přečetl, co se chystá Kuradeel udělat, vybral dovednost útočného typu «Sonic Leap».[5] Pokud bychom si oba udrželi útok, naše dovednosti by se srazily.

Pokud bychom se dívali jenom na sílu dovednosti, jeho byla větší a hra by jí dala přednost, kdyby se útoky srazily. V tomto případě by se můj meč odrazil a jeho dovednost by mne zasáhla oslabená, ale stále dostatečně silná na ukončení souboje. Ale já nešel po Kuradeelovi samotném.

Prostor mezi námi se rychle zužoval. Ale moje vnímání bylo také zrychleno, bylo to, jako by čas zpomalil. Nebyl jsem si jistý, jestli to byl výsledek systému nebo jestli to byla schopnost, kterou lidé přirozeně měli. Všechno, co jsem věděl, bylo, že jsem byl schopen vidět všechny jeho pohyby.

Meč, který byl nakloněný dozadu, začal vydávat oranžové světlo, jak spěchal směrem ke mně. Jeho statistiky musely být pěkně vysoké, jak se dalo od nejlepšího klanu očekávat, vzhledem k tomu, že čas potřebný k zahájení dovednosti byl kratší, než jsem očekával. Jasně zářící čepel se řítila na mně. Pokud by mne tato dovednost zasáhla přímo, nebylo pochyb o tom, že bych ztratil dostatek životů potřebných pro ukončení souboje. Kuradeelova tvář prozrazovala jeho extázi ze zdánlivého vítězství. Ale…

Strana sto dvacátá čtvrtá, Kirito ničící Kuradeelův meč při souboji jeden na jednoho

Můj meč se s náskokem pohyboval trochu rychleji, obkreslujíce šikmou zelenou trajektorii a zasáhl jeho meč prostě předtím, než dokončil svůj útok. Hra spočítala poškození udělené mým mečem vytvářejíce obrovské jiskry.

Dalším výsledek srážky dvou zbraní bylo «Weapon Break».[6] Byla pouze jediná možnost, jak toho dosáhnout a to, když zbraň obdržela těžkou ránu na slabou část své struktury.

Ale byl jsem si jistý, že se zlomí. Zbraně s přílišnou výzdobou měly nízkou odolnost.

Jak jsem očekával – s ohlušujícím zvukem – Kureadeelova obojruční čepel se zlomila doprovázena efektem připomínajícím výbuch.

Minuli jsme se ve vzduchu a přistáli na místě, odkud ten druhý vyskočil. Ulomená polovina jeho meče se točila ve vzduchu odrážejíce sluneční paprsky, předtím než se zabodla do kamenité země mezi námi. Poté se ulomená část a zbylá část v Kuradeelových rukách rozbila do nespočetného množství polygonů.

Na chvíli se rozhostilo celým náměstím ticho. Všichni diváci byly ztuhlí a měli ústa otevřená dokořán. Ale poté, co jsem přistál, postavil se a houpal mečem zprava doleva, začali jásat.

„Skvělé!“

„Byl to jeho skutečný cíl?!“

Povzdechl jsem si, jak jsem všude okolo sebe slyšel lidi, kteří si začali stěžovat na krátký souboj. I přesto, že to byla jenom jedna dovednost, odhalení dokonce i jednoho jediného trumfu v rukou nebylo něco, co by mě mělo učinit šťastným.

S mečem v ruce, jsem vyšel k místu, kde Kuradeel seděl otočen zády ke mně. Ta záda, pokrytá bílou kápí se silně třásla. Po hlasitém vrácení meče do pouzdra, což jsem udělal naschvál, jsem řekl přiškrceným hlasem.

„Pokud chceš pokračovat s novou zbraní, budu s tebou bojovat znovu… Ale myslím, že to stačilo, ne?“

Kuradeel se ani nepokusil na mne podívat. Třásl se s oběma rukama na zemi, jako kdyby byl nemocný. Ale brzy řekl téměř skřípavým hlasem, „Odstupuji.“ Mohl prostě říct „Vzdávám se“ nebo „Prohrál jsem“ v japonštině.

Okamžitě poté se objevila řada fialových linek přesně tam, kde se poprvé ukázal začátek souboje, tentokráte ohlašujíce konec souboje a vítěze. Další jásot se ozval a pak Kuradeel nejistě vstal a zařval na diváky.

„Na co čumíte?! Vypadněte!“

Poté se pomalu otočil ke mně.

„Ty… Zabiju tě… Určitě tě zabiju…“

Nemohl jsem popřít, že jsem byl lehce vystrašený z jeho očí.

Emoce v SAO vypadali trochu přehnané, ale dokonce i přesto, ta nenávist, která planula v Kuradeelových očích s těžkými víčky, byla mnohem děsivější, než nějaká monstra.

Někdo přistoupil na mou stranu, jak jsem tam tak stál překvapen.

„Kuradeele, jakožto zástupce velitele Rytířů krvavé přísahy ti přikazuji. Propouštím tě z pozice strážce. Vrať se zpět na hlavní velitelství a počkej tam, dokud nedostaneš další rozkazy.“

Asunin výraz i slova byly chladné. Ale cítil jsem za nimi úzkost a nevědomky položil svou ruku na její rameno. Asuna trochu uvolnila své strnule napjaté tělo.

„…Co to…“

Tato slova sotva dosáhla k naším uším. Zbytek, s největší pravděpodobností řada nadávek, se ztratila v jeho ústech. Kuradeel se na nás zamračil. Nebylo pochyb, že přemýšlí o útoku na nás jeho záložní zbraní, dokonce i přesto, že věděl, že by ho ochrana před kriminalitou ve městech zastavila.

Ale jen tak tak se mu podařilo ovládnout a vytáhl teleportační krystal z kabátu. Pozvedl ho a sevřel tak silně, že jsem myslel, že se rozbije a zamumlal „Teleport… Grandum.“ Upřeně se na nás díval s nenávistí, dokonce i poté, co jeho tělo zmizelo v záplavě modrého světla.

Jakmile světlo zmizelo, hořké ticho se rozprostřelo přes náměstí. Diváci se zdáli ohromeni Kuradeelovým vztekem, ale brzy odešli v malých skupinkách. Nakonec jsme zbyli jenom já a Asuna.

Co bych měl říci? Ta myšlenka mi neustále kolovala hlavou, ale protože jsem žil po dva roky sám, nic užitečného mi na mysl nepřišlo. Dokonce jsem neměl ani ten pocit, že to, co jsem udělal, bylo správné.

Pak konečně Asuna ustoupila a začala mluvit křehkým hlasem.

„…Promiň. Že jsem tě do toho zatáhla.“

„Ne… jsem v pořádku, ale budeš v pořádku ty?“

Pomalu potřásla hlavou, zástupce velitele největšího klanu ukázal temperamentní, ale slabý úsměv.

„Jo, myslím, že je to i moje vina, protože jsem po všech tvrdě vyžadovala pravidla, abychom vyhráli hru rychleji…“

„Myslím… že s tím nic neuděláš. Pokud by neměli někoho, jako jsi ty, postup by byl mnohem pomalejší. No, ne že by to takový líný hráč jako já měl říkat… Ah, nemyslel jsem to tak.“

Už jsem ani nevěděl, co jsem se snažil říci, takže jsem začal říkat, co mi právě přišlo na mysl.

„…Tak nikdo ti nebude moci nic říct, že si ty… bereš odpočinek s někým tak bezohledným, jako jsem já.“

Přitom Asuna několikrát zamrkala se zmateným výrazem, pak se trochu hořce usmála a zklidnila tvář.

„…Dobře, musím ti poděkovat. Pak si teda užiju dnešní den tak moc, jak jen můžu. Svěřím ti dnešní boj v předních liniích.“

Otočila se energicky a vyšla dolů po silnici, která vedla ven z města.

„Co? Hej! Navrhuju se střídat!“

I když jsem si stěžoval, vydechl jsem s úlevou a následoval její jemně mávající vlasy kaštanové barvy.

Vysvětlivky[edit]
  1. Měsíc jasanu - roční období a měsíce v Aincradu jsou odvozeny od skutečných, tento měsíc odpovídá říjnu
  2. Budík - slouží k probuzení hráče v určený čas
  3. Mód prvního zásahu - soubojový mód, který jde vyhrát buď prvním čistým zásahem nebo snížením soupeřových životů na polovinu
  4. Lavina - vysokoúrovňová jedno úderová dovednost rovného obouručního meče používaná zejména Kuradeelem
  5. Zvukový skok - jedno úderová dovednost střední úrovně jednoručního meče používaná zejména Kiritem
  6. Zničení zbraně - Zbraň se dá zničit pouze v případě těžkého úderu do její slabé části
Navigace[edit]
Zpět k Kapitole šesté Návrat k Hlavní straně Dále ke Kapitole osmé