Editing High School DxD:Volume 1 Život 3 (section)

===Část 2===

Je pozdě v noci a já na svém kole mířím k určitému domu.

Není to sídlo ani byt, jenom obyčejný dům.

Tohle je moje poprvé, takže co bych měl dělat?

Jelikož klient nežije sám, neuvidí mě jeho rodina?

Koneckonců, ve skutečnosti tam jdu uzavřít smlouvu. Předtím mi řekli, že mě běžný člověk nezachytí, ale vztahuje se to i na tuhle situaci?

To, že mám strach, mi pořádně dojde, až když zazvoním.

Vchodové dveře jsou otevřené.

……Vážně, nechat otevříno uprostřed noci.

TA-TAM

Najednou se cítím nesvůj. Co je to? Vážně z toho mám špatný pocit.

Ale to už vcházím do domu.

Od vchodu nahlédnu dovnitř.

V hale je zhasnuto. Do druhého patra vedou schody, ale ani tam nesvítí žádná světla.

Na konci prvního patra je jen jedna místnost, kde se svítí, i když pouze slabě.

……Jo, něco je rozhodně špatně. Necítím tu přítomnost žádného člověka.

Spí? Nemožné. To bych pak necítil takový neklid.

U vchodu si sundám boty a v rukou je nesu dovnitř.

Nehlučně vstoupím do místnosti.

Jsem Démon, ne zloděj. Přemítám nad omluvou.

Nahlédnu do místnosti lehce pootevřenými dveřmi, osvětlují ji svíčky.

“……Dobrý den. Jsem Démon z rodiny Gremory…… Umm, je zde klient?”

Zeptám se tiše, ale odpověď nedostanu.

Nedá se nic dělat, vstoupím dovnitř.

Je to obývák s televizí, pohovkou, stolem a podobně. Vypadá jako obyčejný obývák-.

Pak přestanu dýchat. Oči se mi přilepí na stěnu.

Stěna. Na stěnu je přibitá mrtvola. Vzhůru nohama.

……Člověk. Muž. Bydlel tu snad? Ale proč……?

Mrtvola byla zle rozřezána. Z ran mu vychází něco, co vypadá jako drůbky……

“Ble.”

Asi se na místě pozvracím.

Nezvracel jsem, když jsem viděl monstrum, avšak mé tělo reaguje na mrtvolu.

Už ten pohled dýl nevydržím.

Mrtvola je na zeď přibita pomocí šroubů, vytváří tvar obráceného kříže.

Do dlaní, rukou, a středu těla, má vtlučeny velké a masivní šrouby.

Tohle není normální. To vůbec není normální!

Nikdo, komu to myslí normálně, by takhle člověka nezabil!

Na podlaze je kaluž krve z kapek odkapávajících z mrtvoly.

Na zdi je nápis.

“C-Co je to……?”

“Stojí tam "Trest těm, kdož činí špatné skutky!". Jen jsem si půjčil větu někoho důležitého.”

Ozve se za mnou náhle mladý mužský hlas.

Když se otočím, stojí tam bělovlasý muž. Vypadá jako cizinec, snad ještě v pubertě.

Je oblečený jako kněz. A taky je <i>bishounen</i>.

S pohledem na mě se zle usměje.

“Hmm hmm. Ale, ale, jestlipak to není Démon-kun!”

Vypadá vážně nadšeně.

Pak se mi v hlavě zjeví, co mi říkala Buchou.

-Nedávej se dohromady s lidmi z církve. Obzvláště pak s exorcisty. Jsou našimi největšími nepříteli. Mohou nás snadno odstranit, protože jejich sílu 
podporují modlitby k Bohu.

Je kněz, takže patří k církvi. Tohle je špatný……

Dokonce ví, že jsem Démon, takže jsem se znovu ocitl v té nejhorí možné situaci?

“Jsem kněz~<b>♪</b> Chlapecký kněz~<b>♪</b> Zabíjím ďábelské lidi~, a směju se na ně~<b>♪</b> Setnu vám hlavu, Démoni, a přijmu své jídlo~<b>♪</b>”

Začal kněz zpívat.

N-Nějak to nechápu. Co to s nim je!?

“Mé jméno je Freed Zelzan. Patřím k organizaci exorcistů. Ach, to, že jsem se představil já neznamená, že ty musíš taky. Nechci mít v paměti tvé 
jméno, takže to prosím nedělej. Nevadí to, jelikož brzy stejně zemřeš. O to se postarám. Možná to bude zezačátku bolet, ale potom se budeš cítit tak dobře, až se z toho rozbrečíš. Nyní pojďme otevřít nové dveře <i>-ZE</i>!”

Nikdy předtím jsem se nesetkal s někým podobným. To, co říká, vůbec nedává smysl.

Takže je exorcista. Jsem v průšvihu.

Ale je tu něco, co mu chci říct. Spolkl jsem sliny a zeptal se ho.

“Hej, byls to ty? Ten, kdo zabil toho chlapa?"

“Ano, ano. Zabil jsem ho. Protože~, byl opakovaným zločincem, který přivolával Démony, takže jsem ho zabil.”

Co je tohle za záminku!?

“Cože? Jsi v šoku? Neutečeš pryč? Je to divné? Opravdu Divné. Chci říct, lidé, kteří uzavřou smlouvu s Démony jsou odpad. Fakt odpad. Copak to nechápeš? Ne? Vážně? No, koneckonců jsi taky démonský odpad.”

Je to cvok! Nedá se s ním ani normálně mluvit!

Ale řeknu mu, co musím!

“Jak pak může jeden člověk zabíjet jiného!? Nemáš snad zabíjet jen Démony?”

“Haaaaa? Co tím kurva myslíš? Pouhý Démon mě bude poučovat? Hahaha. To je k smíchu. Asi bys měl dostat odměnu za to, jak jsi k smíchu. Dobrá tedy, poslouchej pozorně, ty zasranej Démone. Démoni používají k přežití lidskou chamtivost. To, že se spoléháš na Démona dokazuje, že už nejsi víc člověkem. To je konec. Proto jsem ho zabil~. Živím se zabíjením Démonů a těch, co s nimi uzavírají smlouvy. To je moje práce.”

“Ani Démoni nezachází tak daleko!"

“Haa~~? O čem to mluvíš? Démoni jsou odpad. Víš, že jsou to zasraný bytosti? Víš, že tohle je jen přirozený jednání? Copak to nevíš? Vážně, měl bys svůj život začít znovu od batolete. Počkat, je k ničemu říkat něco takovýho reinkarnovanýmu Démonu jako seš ty. A co víc, musím tě zabít! Hahahaha. Boží, že jo? Nejlepší, co?”

Kněz vytáhne meč bez ostří a pistoli.

BUM.

Zvuk rozvibruje vzduch.

Meč, který měl pouze jílec se změnil v něco jako světelnou šavli.

Co je to? Vypadá to jako světelná šavle z <i>Gundamu</i>.

“Celkem mě sereš, takže, můžu tě rozsekat? Můžu tě zastřelit? Je to v pořádku? Dobrá tedy. Teď ti probodnu srdce tímhle <i>světelným ostřím</i>, a pak tě střelím do hlavy touhle cool zbraní! Chlape, asi se fakt zamiluju!”

RYCHLOST!

Kněz se ke mně rozeběhl!

Sekne po mně světelným ostřím.

A sakra!

Jen jsem se vyhnul, ale nohou mi prošla intenzivní bolest.

Z knězovy pistole se kouří. Střelil mě?

Ale neslyšel jsem žádné výstřely. Pak v noze náhle ucítím další bolestivou ránu.

“Guaaaah!”

Padnu s naříkáním na kolena. Tentokrát mě střelil do levého lýtka!

To bolí! Ale tuhle bolest znám!

“Jaké to je!? Speciální kulka vyrobená pro exorcisty, světelná kulka! A zcela neslyšná. Jelikož je to světelná kulka. Tahle situace nás oba vzrušila, co?”

Bolest ze světla. Jo, tohle je bolest ze světla.

Pro Démony je světlo jedovaté. Jakmile vás zasáhne, bolest vám projede celým tělem.

“Chcípni, chcípni, Démone! Chcípni, Démone! Změň se na prach a zmiz! Tohle vše je pro mé pobavení!”

Směje se kněz šíleně a chystá se mě dorazit.

“Prosím přestaň!”

Pak se ozvě mně známý ženský hlas.

Kněz ztuhne v pozici, v níž se na mne chystal zaútočit, a podívá se směrem, odkud hlas vyšel.

Udělám to samé.

-!

Je tam dívka, a já ji znám

“Asio.”

Ano, stojí tam plavovlasá jeptiška.

“No, zdalipak to není má asistentka, Asia-chan. Co se stalo? Dokončila jsi bariéru?”

“! N-Neeeeeeee!"

Vykřikne Asia, když uvidí mrtvolu přibitou na zeď.

“Děkuji za ten rozkošný výkřik! Ach ano, tohle je poprvé, co takhle vidíš mrtvolu, že, Asio-chan? Tak se pozorně dívej. Necháváme lidi, co jsou uchváceni Démony, zemřít takhle.”

“……N-Ne……”

Pak se na nás podívá, šokovaná, že mě vidí.

“……Otče Freede……ta osoba……”

Asia se podívá přímo na mě.


“Osoba? Ne, ne. Tahle sračka tady je Démon. Hahaha, copak to nechápeš?”

“-! Ise-san je……Démon……?”

Vypadá, že je tou pravdou šokovaná, a neví, co říct.

“Cože, cože? Vy dva se znáte? Páni. To mi ale velké překvapení. Že by zakázaná áska mezi Démonem a jeptiškou? Vážně? Myslíte to vážně?”

Freed, kněz, se podívá na Asii a pak na mě.

……Nechtěl jsem, aby to věděla.

Mělo to tak zůstat. Bylo lepší, když to nevěděla. Neměl jsem v plánu ji ještě někdy vidět.

Jen jsem chtěl, aby o mě přemýšlela jako o milém středoškolákovi, který žije ve městě.

Člověče, nemám co říct. Jak prohnilý osud. Z pohledu Asiiných očí je mi zle.

Omlouvám se. Omlouvám se, že jsem Démon.

“Ahaha! Démoni a lidé spolu nikdy nemohou žít! Obzvláště lidé z církve a Démoni jsou největšími nepřáteli! Také jsme skupinou kacířů opuštěnou Bohem. Asia-tan a já jsme lidé, kteří nemohou přežít bez podpory Padlých andělů-sama.”

Padlý anděl?

Co tím myslí? Nepracují kněží a jeptišky pro Boha?

“Tak tedy, nechme to stranou, musím tu ten odpad zabít nebo nedokončím svou práci, takže jdu na to. Připravenej?”

Kněz je mně znovu přistrčí svůj meč.

Jestli mi ho vrazí do hrudi, zabije mě…… I kdybych přežil, skončím jako ten klient, připíchnutý na zdi a rozsekaný.

Jak jsem nad tím přemýšlel, strach převzal kontrolu nad mým tělem. To je špatné. Tahle situace je fakt špatná!

Zabije mě, aniž bych byl schopen se pohnout

Zatímco takhle přemýšlím, vykročí k nám plavovlasá sestra.

Stoupne si přede mě s rukama rozpřaženýma, jako by mne chránila.

Kněz na ni přísně pohlédne.

“……Hej, hej. To myslíš vážně? Asio-tan, víš vůbec, co děláš?”

“……Ano. Otče Freede, prosím. Prosím, odpusť mu. Prosím, nech ho jít.”

Její slova mě připraví o řeč.

Asio? Chráníš mě?

“Už to nemůžu vystát…… Nemůžeš zabíjet lidi jen proto, že jsou uchváceni Démony a taky nemůžeš zabíjet Démony. Je to špatné!!”

“Haaaaaaaaaaaaaaaaaaah!? Nemel kraviny, blbko! Církev tě taky učila, že Démoni jsou odpad! Vážně, máš snad něco s mozkem!?”

Teď měl Freed ztrápený výraz.

“Existují dobří lidé, i mezi Démony!”

“Neexistujou, idiotkooooooo!”

“T-To jsem si donedávna myslela…… Ale Ise-san je dobrý člověk. To se nezměnilo ani poté, co jsem zjistila, že je Démon. Zabít někoho je neodpustitelné! Takové chování! Takové chování Bůh nedovolí!”

Viděla mrtvolu a zjistila, že jsem Démon, takže by měla být v šoku. Jenže Asia se necouvla a klidně svůj názor řekne knězi.

Ta holka má ale silnou vůli. Je úžasná.

BAKI!

“Kjáá!”

Ten zmetek kněz odrazil Asunu stranou svou zbraní.

Asia upadne na zem.

“Hej, Asio!”

Přešel jsem k Asie, která byla odhozena

……Má na obličeji modřinu. Ten bastard ji vážně udeřil.

“…… Ta dívka od Padlých andělů mi velmi důrazně řekla, že tě nemám zabíjet. Ale začínám bejt docela nasranej. Jelikož tě nemůžu zabít, můžu tě znásilnit nebo tak něco? Jestli ne, nedokážu zhojit své srdce. Ale předtím potřebuju zabít ten odpad támhle.”

Ukáže na mě kněz znovu světelným ostřím.

……Nemůžu utéct a nechat Asiu tady.

Nemůžu ji tady nechat s tímhle chlapem, kterej pořád mluví o děsivých věcech, co se chystá dělat.

Jestli uteču, pak pouze s Asiou. Takže musím bojovat……

Můžu pro boj použít svůj Posvátný pohon? I když nevím, jaký to bude mít účinek?

Taky jsem nejslabší Figurka, [Pěšec]. Mám hodně hubenou šanci na výhru.

Ale musím……

“Neopustím dívku, co mě právě bránila. Takže pojď!”

Zaujal jsem před knězem bojový postoj.

“Ech? Ech? Vážně? Vážně? Budeš se mnou bojovat? Umřeš, víš to? Zemřeš ve velkých bolestech? Nemám v úmyslu zabít tě bezbolestně, okey? Tak tedy. Podíváme se, jestli zvládnu udělat nový rekord pro nejmenší mleté maso!”

Zase říká něco děsivého.

Ale neměl by se před Asiou chovat tak trapně!

Kněz vyskočí do výšky, -pak se podlaha rozzáří modrou a bílou barvou.

“Co je to?”

Začne být podezřívavý, když se podlaha rozsvítí. Modré světlo se začíná získávat tvar.

-Je to magický kruh.

A já ho už předtím viděl.

Magický kruh domu Gremory! J-Je to……!

BLESK!

Magický kruh, který se objevil na zemi, září. Pak se v něm objeví lidé, které znám. Myslím tím Démony.

“Hyoudou-kun, přišli jsme tě zachránit.”

Usměje se na mě Kiba.

“Ara ara. Tohle je strašlivé.”

Akeno-san a Koneko-chan!

Ano, mí přátelé.

Kuu! Přišli mě zachránit!

Jsem tak dojatý, že se asi rozbrečím! Skvělý! Vážně se to děje!?

“Hyahou! Dáreček pro skupinu Démonů!”

Začne kněz sekat svým mečem.

KAGIN!

Zazní místností kovový zvuk. Kiba zablokoval knězův útok svým mečem.

“Je mi líto. Je jedním z nás! Nenecháme tě zkřivit mu ani vlásek!”

“Oh, oh! Pouhý Démon se stará o svého kamaráda? Co ste zač? Démonické družstvo? Démonická hlídka? Jak pěkné. Cítím teplo. Začínám bejt nažhavenej! Takže jak to máte? Ty mu ho tam strkáš a on se ohýbá? Takhle je to mezi váma?”

Šermují, ale kněz je nafoukaný a vyplázne jazyk a zakmitá jím, zatímco vrtí hlavou.

Ten chlap se na nás dívá jako na naprostou spodinu!

Dokonce i Kiba se zatváří ztrápeně. Jo, ten chlap je totálně nechutnej.

“……Jak vulgární řeči. Je těžké uvěřit, že jsi kněz…… Ach, proto ses stal "Zbloudilým exorcistou", co?”

“Jo, jo! Sem vulgární! Tak sorry! To proto, že jsem zbloudil! Vykopli mě! Proto do prdele s Vatikánem! Jsem v pohodě, dokud můžu rozsekat Démona kdykoli se mi zachce!”

Stále ještě spolu šermují.

Kiba se tváří klidně, ale oči má jako přikované k nepříteli.

Ten klučičí kněz, Freed, se pořád směje a souboj si užívá.

“Ty jsi ten typ, se kterým se nejhůř vypořádáváme. Někdo, kdo žije zabíjením Démonů……ten, kdo nám působí největší škody.”

“Haaaaah!? Víš, nemám zájem nechat si vynadat Démonem? Snažím se teď žít jako ostatní lidi! Nejsem v pozici, kdy by si mazlové jako ty, měli dovolit na mě promluvit!!”

“Dokonce i Démoni mají zákony.”

Akeno-san se směje, ale její oči zůstávají vážné.

Je na ní znát, nepřátelství vůči Freedovi a přání bojovat s ním.

“Pěkné. Tyhle vášnivé oči se mi líbí. Onee-san, jsi nejlepší. Cítím tvé nutkání zabít mě. Je to snad láska? Ne. Myslím, že je to vražednej úmysl! Vynikající! Tohle je skvělý! Miluju ten pocit z vražedného úmyslu, i ten, co je naměřený proti mně!”

“Pak zmiz.”

Po mém boku se objeví dívka s karmínovými vlasy- Rias-buchou!

“Ise, omlouvám se. Nikdy by mě ani nenapadlo, že dům tohoto klienta navštíví Zbloudilý exorcista.”

Buchou, která se mi omlouvá, přimhouří oči, jakmile spatří má zranění.

“……Ise. Jsi zraněný?”

“Ach, omlouvám se…… Střelil mě……”

Snažím se ji oklamat smíchem.

Ach, vypadá to, že mě potom seřve. Omlouvám se za svou slabost, Buchou.

Ale Buchou mi nic neřekne a věnuje knězi chladný pohled.

“Zdá se, že jsi se postaral mého rozkošného služebníka?”

Její hlas je tichý a zní děsivě.

Wow, Buchou je naštvaná. Je to kvůli mně?

“Ano, ano. Hrál jsem si s ním. Chystal jsem se rozsekat celé jeho tělo, jenže přerušili jste mě a skončilo to jako pouhý sen.”

BON!

Část nábytku za knězem je odhozena.

Je to Buchou. Buchou vystřelila kouli démonické síly.

“Ujišťuji tě, že nikdy neodpustím těm, kdo ublíží mým služebníkům. Obzvláště se pak nemůžu přenést přes to, když spodina jako jsi ty poškodí můj osobní majetek.”

Její síla zmrazí atmosféru.

Její vražedné úmysly se plíží místností. Buchou obklopuje cosi, co připomíná vlny démonické síly.

“! Buchou, zdá se, že k domu míří pár Padlých andělů. Takhle budeme v nevýhodě.”

Zdá se, že Akeno-san něco zachytila a informuje nás.

Blíží se Padlí andělé? Ti týpci s černými křídly?

Buchou věnuje knězi další pohled.

“……Akeno, vrátíme se na velitelství, jakmile zachráníme Iseho. Připrav se na teleportaci.”

“Dobře.”

Akeno-san začne kouzlo hned jak jí to Buchou přikáže. Teleportace?

Utíkáme?

Pak se podívám na Asiu.

“Buchou! Musíme ji také vzít!”

Řeknu Buchou.

“To není možné. Pouze Démoni mohou využít magický kruh k teleportaci. Navíc, magický kruh dokáže přenést pouze mě a mé služebníky.”

N-Ne…… Mé oči se setkají s Asiinými. Jen se na mě usměje.

“Asio!”

“Ise-san, musíme se znovu setkat.”

To byla poslední slova, která si tu vyměníme.

V příštím okamžiku Akeno-san dokončí zaklínadlo a magický kruh na podlaze se znovu modře rozzáří.

“Jako bych vás nechal utéct!”

Rozeběhne se k nám kněz, aby nás rozsekal, ale Koneko-chan po něm hodí pohovku.

Ve chvíli, kdy je kněz pohovkou odhozen i se svým mečem, jsme už přeneseni do klubovny.

Nemám čas přemýšlet nad svým dojmem z první teleportace magickým kruhem, a jediné, co si pamatuji, je Asiin poslední úsměv.