Editing High School DxD:Volume 1 Život 4 (section)

===Část 2===

Obloha už je tmavá, lampy se rozsvěcují.

Všichni tři, Kiba, Koneko-chan a já z viditelného místa zkoumáme kostel.

Nikdo do něj nevchází ani nevychází.

Ale čím blíž k němu jsme, tím víc sílí můj špatný pocit. Celej se potim.

Když se na to zeptám Kiby, řekne, že “Z téhle blízkosti je jasné, že jsou uvnitř Padlí andělé”.

Takže uvnitř je nepřátelský boss.

“Tady, podívej se do mapy.”

Kiba rozloží na cestě mapu budovy.

Je to mapa kostela. Kde jí vzal……?

“No, je to základní potřeba při vstupu na nepřátelské území.”

Usměje se krasavec.

Páni, jak pohotová podpora. Mně to ani nenapadlo a to jsem se do toho chystal pustit po hlavě.

Došlo mi, jak naivní jsem zase jednou byl.

“Kromě svatyně je tam také ubytovna. Ta svatyně vypadá podezřele.”

Ukáže na ni Kiba.

“Takže můžeme vynechat ubytovnu?”

“Pravděpodobně. Většina skupin “Zbloudilých exorcistů” si pozmění svatyni. Obvykle pod ní pak provádí různé podezřelé rituály.”

“Proč?"

Podělil jsem se o svou pochybnost. Kiba se hořce usměje.

“Považují ji za svaté místo a tak jsou spokojení, jelikož dělají něco, co odmítá Boha, uráží ho. Protože ho milovali ale byli jím odmítnuti, provádí pod svatyni záměrně zlá kouzla, aby ukázali svou nenávist.”

Jsou šílení. Ne, na vině je i Bůh, který zavrhne své věrné věřící.

Momentálně nenávidím Boha za to, co provedl Asie. Proto tak přemýšlím.

“Svatyně je umístěna hned za vchodem. Podle mě bychom měli jít rovnou do ní. Jakmile se tam dostaneme, bude problémem už jen nalezení dveří vedoucích do sklepa a také porážka vrahů, kteří tam na nás budou čekat.”

Vrazi……

To slovo ve mně vyvolá zlou předtuchu.

Před kostelem se podíváme na naše měsícem ozářené obličeje a pak kývneme.

Jsme připraveni!

Teď už musíme jenom vejít!

Čekej na mě, Asio!

Projdeme vchodem a vyrazíme rovnou ke svatyni.

V té chvíli si Padlí andělé všimnou našeho vniknutí.

Takže nepřítel ví, že jsme vstoupili na jeho území.

Není cesty zpět. Zbývá jen zamířit přímo vřed.

Otevřeme dveře a vstoupíme do svatyně.

Je tam oltář a dlouhé lavice. Vypadá jako běžná svatyně. Plameny svic a vnitřní osvětlení ji plní světlem.

……Ach, vlastně je tu něco neobvyklého.

Socha osoby na kříži. Její hlava je zničená.

Strašidelný místo.

KLAP KLAP KLAP KLAP

Svatyní se rozlehne klapavý zvuk. Zpoza sloupu vystoupí někdo podobný knězi.

Pohled na jeho obličej mě znechutí.

“Setkání! Opětovné shledání! To probouzí city!”

Je to ten bělovlasej zasranej kněz!

Myslím, že se jmenuje Freed. Je to on. Takže on je ten takzvaný vrah, jo.

Jako vždycky má ten svůj divnej úsměv.

“No, nikdy předtím jsem se se stejnym Démonem nepotkal dvakrát! Víš, jelikož sem super silnej, krájim Démony na kousíčky hned při prvnim setkání! Jakmile je uvidim, rozsekám je na místě! Pak dám mrtvole polibek na rozloučenou! Takhle sem žil! Ale protože ste mi zničili styl, sem naprosto ztracený! To není dobré~. Špatný zásah do mého života~! Proto~! Serete mě! Doufám, že chcípnete! Vlastně chcípněte hned! Vy bezcenný Déééééééééémoniiiiiii!”

Po radosti a smutku propadl vzteku.

Vytáhne pistoli a starý známi jednoruční meč.

BUUUM.

Objeví se světelné ostří. Jeho seknutí by bylo nepříjemné. Stejně tak ta pistole.

Ale teď je všechno jinak. Je to 3 na 1.

“Přišli ste zachránit Asiu-tan, co? Hahaha! Démoni-sama jsou tak srdnatí, že přišli zachránit mrchu, co dokonce léčí Démony! No, jen kvůli uchvácení Démonem by měla zemřít!”

Zemřít? Co tím myslí!?

“Hej! Kde je Asia!?”

“No, pod oltářem jsou ukryté schody. Po nich se dostaneš na místo konání rituálu.”

Vysypal ze sebe umístění tajného sklepa a ukázal na něj.

Došlo mu vůbec, že nás má zastavit? Nebo to řekl, protože si je jistej, že nás zabije a tím bude problém vyřešen?

“Posvátný pohon!”

Spolu s výkřikem se mi na levé paži objeví rudá rukavice.

Vyzbrojení Posvátným pohonem dokončeno! Dobře!

Kiba tasí meč z pochvy a Koneko-chan-

Ha! Jsem tak v šoku, že mi málem vypadnou voči.

GOGOGO……

Koneko-chan zvedá lavice několikanásobné výšky než je ona.

[[File:HSDxD vol 01 238.jpg|thumbnail]]
“……Rozmázni se.”

Hází je na kněze! Super dívka s naprosto neočekávaným útokem!

“Páni! Jó!”

Předvede kněz malý taneček a světelným ostřím přesekne lavici v půli, které neškodně dopadnou na zem.

“Tady.”

ŠVIH.

Když jsem si myslel, že Kiba vyrazil dopředu, zmizel. Je tak rychlej, že ho ani nevidim.

CIINK!

Mezi Kibovým mečem a světelným ostřím kněze vybuchne sprška jisker.

Takže i když je ze světla, je pevnej, hm. Konec konců, dokonce když Kiba sekne přímo po něm, slyším třeskot nárazu kovu na kov.

“Hmmm! Hmmm! Taková bolest! Proč jste tak hlučný!? Jsem opravdu velmi špatný! Promiň, že mluvím jazykem smrti! Odpusť mi, až zemřeš!”

Kiba se nohama vyhne nehlučné kulce, dál hrdě pokračuje v útoku na nepřítele.

Kiba uhýbající všem knězovým útokům je skvělej.

Ale kněz má taky něco do sebe, protože se v boji vyrovná Démonu.

Kruci, zase zablokoval Kibův výpad!

Nedokážu okem postřehnout Kibovy pohyby, ale kněz ano.

Takže ten zasranej kněz není soupeř, kterýho bych dokázal sundat sám.

Kiba s knězem přejdou do čelního souboje. Oba na sebe zírají.

“Působivé. Jsi docela silný.”

“Ahaha! Ty taky! [Rytíř], co!? Bez jediného slepého místa! Skvělé! Ano, ano, o tomhle mluvím. Už dlouho sem nezažil takhle úžasnej souboj! Málem sem se kvůli tomu rozbrečel! Hmmm! Hmmm! Zabiju tě!”

“Pak bych to měl možná taky začít brát vážně.”

Kiba to chce začít brát vážně? Co udělá?

“Sežer si to.”

Hluboký hlas. Nemůžu uvěřit, že patří Kibovi, takovou má v sobě sílu. Potom z Kibova meče vyšlehne cosi černého. Brzy ho to pokryje celý.

Temnota.

Takhle bych to popsal, kdybych musel.

Ten meč pokrývá temnota.

Ne, jako by se spíš temnota zformovala do Kibova meče.

Temný meč křížící se s knězovým světelným ostřím se začne zvětšovat a pohlcuje světelnou čepel.

“C, Co to kurva je!?”

Kněz vypadá zmateně.

“-[Svatý odstraňovač], temný meč pohlcující světlo.”

“T-Ty máš taky Posvátnej pohon!?”

Posvátný pohon! I Kiba!?

Myslím tím, meč temnoty vypadá úžasně!

Zatraceně! Takže hezouni dostávají hezké zbraně!?

Knězovo světelné ostří je plně pohlceno Kibovým mečem a po zmizení světla si nedokáže udržet tvar.

Teď! Teď mám šanci!

Dostanu se přímo za něj!

“Aktivovat Posvátný pohon!”

[Zesílení!!]

Ozve se ze šperku a do těla mi začne proudit síla.

Mým cílem je ten zasranej kněz.

Všimne si mě.

“Takže znova! Seš otravnej!”

Namíří na mě zbraní nabitou světelnými kulkami. Vystřelí, aniž by způsobila sebemenší hluk.

Teď!

“Povýšení, [Vež]!”

BASHIIN!

Kulka mnou neprojde, místo toho se rozpadne.

“-! Povýšení!? [Pěšec]!?”

Kněz vypadá šokovaně.

Jo, sem [Pěšec]! [Pěšec], kterej tě praští!

“Vlastnosti [Věže]! Neskutečná obrana a-!”

Moje levačka zasáhne knězův obličej. Alespoň jsem si to myslel, jenže na pěsti cítím cosi tvrdýho.

I tak praštím tak silně, jak jen dovedu.

Kněze to odhodí daleko dozadu!

“Směšná útočná síla.”

Zasměju se, ztěžka oddechujíc.

“To je za to, jak jsi tehdy uhodil Asiu. Celkem se mi ulevilo, že jsem tě praštil.”

Kněz je na zemi, ale pomalu vstává a vyplivne krev.

Pravou tvář má oteklou.

Jenom tohle? Povýšil jsem na [Věž], ale stejně nemám útočnou sílu Koneko-chan.

Ne, když se podívám pořádně, rukojeť jeho meče je rozbitá.

Použil to, aby se zaštítil těsně předtím, než jsem ho zasáhl?

Takže to byla ta tvrdá věc, co jsem cítil. Má rychlý reakce.

“……Hmm ……Ale, nejenže mě praštil špinavej Démon, ale ještě na mě chrlí nějaký divný kecy……-Nedělej si ze mě prdel.”

Kněz zavyje.

“Nedělej si ze mě prdel!! Ty zmetkuuuuu! Pouhej Démon se mnou nebude jednat tak nafoukaněéééé! Zabiju tě! Rozhodně! Rozhodně tě zabiju! Rozsekám tě na kousíčky, ty zmetkuuuu!”

Kněz vyndá druhý meč tvořený pouze jílcem.

Další!? Kolik jich u sebe má!?

Ale všichni tři, já, Kiba i Koneko-chan, ho obklopíme.

Kněz si toho všimne, rozhlédne se. Začne se šklebit.

“Páni, páni. Tomuhle se říká krize? Hmm, rozhodně se nenechám zabít Démonem, takže mám pocit, že ustoupím. Škoda, že vás nemohu vymítat, ale taky nechci umřít!”

Kněz cosi vyndá a rozbije to o podlahu.

Naše oči jsou okamžitě oslepeny zářivým světlem.

Kruci! Kouřová clona!?

Když bolest v očích ustane, rozhlédnu se, avšak kněz je pryč.

Pak se odněkud ozve jeho hlas.

“Hej. Ty tam, ukecanej Démone……Ise-kun, že jo? Abych řekl pravdu, zamiloval sem se do tebe. Takže tě rozhodně zabiju. Rozhodně, jasný? Neodpustím zkurvenýmu Démonovu, co mě praštil a ještě mi dal přednášku, jasný? Takže zatím.”

Když se mi oči konečně úplně zhojí, znovu se kolem sebe podívám, jenže kněz beze stopy zmizel.

……Utekl.

Dokonce za sebou nechal poslední slova……

Přemýšlel jsem nad tím a došlo mi, že nemám čas, kterým bych na něj plýtval.

Kiba, Koneko-chan a já na sebe kývneme a vyrazíme k skrytým schodům za oltářem.