Editing High School DxD:Volume 1 Život 1 (section)

===Část 3===

Soukromá škola. Akademie Kuou.

To je škola, do které chodím.

Momentálně je to smíšená škola, ale jelikož byla ještě před pár lety dívčí, je tu víc holek než kluků.

Čím nižší ročník, tím více kluků, ale stále celkově převažují dívky.

Jsem student druhého ročníku střední školy a poměr dívek v mé třídě je 7:3. Pro třeťáky je to 8:2.

Dokonce i teď mají holky větší moc než kluci, a většinu křesel ve Studentské radě obsazují dívky, dokonce i Prezidentka je holka.

Je to škola, kde si kluk nemůže moc vyskakovat, ale stejně jsem na ní šel.

Je to jednoduchý příběh.

Na tomhle místě je spousta holek. To je samo o sobě úžasný!

Důvod, proč jsem dokázal prjít přímacími testy na tuhle školu, který byly fakt těžký, je můj perverzní charakter.

Chtěl jsem studovat obklopen dívkami—-

Právě z tohohle důvodu navštěvuji tuto školu.

Co je na to špatnýho!

Co je špatnýho na tom, bejt perverzák!?

Je to můj život! Nedovolím nikomu, aby se do mě navážel! Na téhle škole si totiž vybuduju harém!

A tak se právě tohle stalo mou misí, když jsem poprvé vstoupil do školy.

Ale teď sem dost v depresi. Byl sem dost naivní, když sem si myslel, že budu mít dve nebo tři přítelkyně na škole, kde je převaha dívek.

Populární je jen jedna skupinka hezounů a holky se na mě ani nepodívaj. Abych byl přesnější, ignorujou mě jako smetí na podlaze.

Do prdele!

Tohle nebylo součástí mýho plánu!

Blbost! Podle mýho plánu jsem měl dostat svojí první přítelkyni hned poté, co nastoupím na školu!

Potom jsem se s ní měl rozejít a začít randit s další holkou a v době, kdy bych maturoval, o mě měla bojovat hromada holek v Královském Souboji!

T-Tímhle tempem skončí můj cíl jako pouhý sen!

Počkat, není to už pouhý sen!?

Co se sakra děje? Je to dobou, ve který sem se narodil? Zákonem? Nebo……je něco blbě se mnou……?

Uááááááááá! Nechci na to ani pomyslet!

Takové věci mi každodenně běží hlavou.

Dorazím do třídy s velkým povzdechem, a posadím se na židli.

“Hej, kámo. Jaký bylo to DVD, co sem ti půjčil? Byl to docela dobrej materiál, ne?”

Plešatej týpek, který na mě mluví je můj kámoš číslo 1, Matsuda. Možná vypadá jako sportovec, ale je zvrhlík, který každý den vypouští různé úchylné poznámky.

Byl sportovcem během nižší střední školy, kde zlomil mnoho rekordů, ale teď je ve Fotografickém kroužku. Je fakt otevřený ohledně svých ambicí získat fotku každé částí dívčího těla skrz objektiv fotoaparátu.

Jeho přezdívka je “Perverzní plešoun” a “Uchylnej Paparazzi.”

“Fu……dneska ráno byl fakt silnej vítr. Díky tomu jsem měl dobrej výhled na kalhotky holek.”

Týpek s brýlemi, který se pokouší chovat cool je můj kámoš číslo 2, Motohama. Má zvláštní schopnost nazvanou Sonda, která mu umožňuje získat skrz brýle číselné hodnoty dívčích křivek. Spolu se speciálním tělem, kdy jeho energie klesne, když si sundá brýle.

Jeho přezdívka je “Perverzní Brejloun” a “Sonda tří velikostí”. Tihle dva jsou mí kámoši ve službách zla.

Vážně, když vidím po ránu tyhle dvě tváře, sem z toho pěkně v depresi. Je mi blbě.

“Mám nějakej pěknej materiál.”

Matsuda otevře tašku, a bez zaváhání z ní vysype všechny věci.

Knihy a DVDčka, která se mi rozsypou po lavici mají podnětné názvy.

“Ííí!”

Malý výkřik pochází od dívky daleko od nás.

No, samozřejmě, že takhle zareagovaly. Konec konců, něco takového se děje ráno.

Další, co od dívek slyším, jsou kritické poznámky typu “Vy ste ti nejhorší~” a “Chcípněte, oplzlí spratci”.

“Mlčte! Tohle je naše zábava! Dívky a děti by se měli odvrátit a dát si odchod. Nebo vás všechny v představách znásilním!”

Tvůj proslov je vulgární jako vždycky, Matsudo-kun.

Není to tak dávno, co bych řekl, “Wow, kde jste vzali takové poklady!” se zářícíma očima upřenýma na věci hromadící se na lavici. Ale od chvíle, co jsem každé ráno v hrozném stavu, na to nemám náladu.

Matsuda si s pohledem na můj mdlý obličej povzdechne.

“Hej hej hej. Jak se můžeš tvářit takhle, když přímo před tebou leží tolik pokladů?”

“Poslední dobou nemáš zrovna dobrou náladu. Divný. Je to naprosto divný. Už nejseš takovej jako dřív.”

Promluví Motohama, zatímco si poposunuje brýle, jako by mě shledával nudným.

“Taky sem chtěl říct, “Wow! Kdes to vzal!? Snažíš se mě změnit v opici!?" Ale nějak mi poslední dobou schází energie.”

“Nejsi nějak nemocnej? Ne, to nejde. Neexistuje důvod, abys ty, manifestace všech sexuální tužeb, onemocněl.”

Věnuje mi Motohama dost hrubý komentář. Je naprostej hulvát.

Pak Matsuda udělá rukou gesto, jako by si něco právě uvědomil.

“Och, tak je to? Je to vedlejší efekt té halucinace o imaginární přítelkyni, kterou máš? Yuuma-chan, že?”

“……To si vážně nepamatujete Yuumu.chan?”

Oba na mě po mé otázce soucitně pohlédnou.

“Jak už sme řekli předtím, vážně jí neznáme. Měl by sis zajít k doktorovi. Viď, Motohamo?”

“Jo, zopakuju to ješte jednou, nikdy jsi nás neseznámil s dívkou jménem Yuuma-chan.”

……Takhle se chovali pokaždé, když jsem se je zeptal na Yuumu-chan.

Myslel jsem si, že si ze mě jen utahují.

Ale když jsem si s nimi vážně promluvil, zjistil jsem, že to tak není.

Rozhodně si pamatuju, že jsem jim Yuumu-chan představil. Říkali věci jako “Jak se taková kráska mohla stát Iseovou přítelkynííííííííííííííí!?” a “V tomhle světě se muselo dojít k systémové chybě.……Ise, neudělal si nic ilegálního, že ne?” a další sprosté komentáře.

Vzpomínám si, jak jsem byl nafoukaný a řekl, “Taky byste si měli najít holku”.

Pamatuju si tu dobu velmi jasně.

Ale oni ne. Ne, oni si nevzpomínají ani na Yuumu-chan.

Jako by Amano Yuuma nikdy neexistovala.

Jako by čas, který jsem s Yuumou-chan strávil nikdy neuběhl. Jak ti dva řekli, jako by byla jen má představivost.

Jak oba dokázali, nemám v mobilu žádný záznam o Yuumině telefonním čísle nebo mailové adrese.

Byly vymazány z paměti? Vymazal je někdo? To neni možný! Není šance, že bych to smazal, takže kdo to udělal!?

Volal jsem na telefonní číslo, které jsem znal zpaměti, ale v současné době není v provozu.

Znamená to, že neexistuje? Byla to všechna jen moje fantazie? Něco tak šílenýho není možný……

Chtěl bych to popřít ale kromě mé paměti není žádný důkaz, který by prokázal, že existuje.

Když o tom tak přemýšlím, nevím, kde bydlí. Byla studentkou z jiné školy. Našel jsem tu školu, kde nosí stejné uniformy, jakou měla ona. Tak jsem se na Yuumu-chan ptal tamních studentů.

Ale nebyla tam studentka odpovídající jejímu popisu. Nebyla tam.

Takže kdo byla má přítelkyně?

S kým jsem randil?

Takže sen, který jsem měl, byla pouhá představa, kterou jsem si vymyslel?

Co jsem, zvrhlík?

Jasně si vybavuju její tvář, víte?

……Něco na tomhle všem smrdí.

Jako zvláštní síla, kterou mám v noci. Něco je naprosto špatně.

Ale co?

Zatímco jsem přemýšlel o posledních událostech, Matsuda mi položil ruku na rameno.

“No, jsme v polovině našeho mládí, takže podobné divné věci se nám prostě dějí. Tak dobře, po škole jdeme ke mně. Koukneme se společně na mojí tajnou sbírku.”

“Skvělej nápad. Matsudo-kun, měl bys určitě pozvat taky Isee-kun.

“Samozřejmě, že ho pozvu, Motohamo-kun. Jsme středoškoláci s rozbouřenými sexuálními touhami. Kdybysme neudělali nic perverzního, bylo by to neuctvivé vůči našim rodičům, kteří nám dali život.”

Oba se chlípně ušklíbli.

Úchylové. Bez ohledu na to, jak se na ně díváte, sou to prostě jen hromada perverzního slizu. A já bohužel patřím k nim.

No, nevadí. Taky žiju pro tenhle druh věcí.

“Tak dobře! Dneska se nebudeme držet zpátky" Dáme si nějaký šumivý pití a čipsy a budeme u toho sledoval DVDčka s pornem!”

Řekl jsem, jelikož jsem se neobtěžoval myšlením.

“Ou! Jo, to je ono! To je přesně ten Ise, jakýho známe!”

“To je charakter! Musíme si ještě víc užít mládí!”

Matsuda s Motohamou se dostávají do ráže.

Měl bych nechat ten incident s Yuumou plavat.

Taky si někdy potřebuju odpočinout! Dneska na tu událost zapomenu a propadnu pornu jak to dokáže jen kluk v našem věku!

Stalo se to potom, co jsme si vytvořili plány na odpoledne.

Mou pozornost upoutala karmínová barva.

Nádherná karmínová barva-

Školní dvůr byl vidět z okna třídy. Oči jsem měl přilepené na určité dívce.

Dívce s karmínově rudými vlasy. Náš školní idol, jejíž krása předčí normálního člověka. Její štíhlé proporce nejsou tvary japonské dívky.

Samozřejmě. Konec konců, není Japonka. Slyšel jsem od lidí, že pochází se severní Evropy.

Zdá se, že navštěvuje japonskou střední školu kvůli práci jejího otce.

Ukradla srdce každému, kdo byl svědkem její krásy.

Rias Gremory.
Je studentkou třetího ročníku téhle školy. To z ní dělá mého senpaie.

Když si to uvědomím, všichni, včetně mě, se na ni také dívají, kluci a holky. I Matsuda s Motohamou ji pozorují.

Tak to jde každé ráno. Všichni na ni zírají, když kolem nich prochází. Někteří se zastaví. Jiní zmlknou. Všichni se otočí a dívají se na ni.

Vítr lehce vane jejími karmínovými vlasy, zatímco ji každý student této školy pozoruje.

Díky dlouhým karmínovým vlasům, které jí splývají až k bokům, se zdá, že je jejich okolí také karmínově zbarvené, když vanou ve větru.

Její nádherná pokožka, bílá jako sníh, je mimořádná.

Nádherná.

To je jediná možnost, jak ji popsat jedním slovem. To je jediné slovo, které potřebuješ, abys ji popsal.

Také jsem byl fascinován její krásou a vznešenou atmosférou.

Jsem jí tak fascinován, že pokaždé, když ji vidím, ustanu v tom, co dělám.

Ale poslední dobou se způsob, jakým ji vidím, změnil.

Rozhodně je krásná. Ale ona je příliš krásná.

Začal jsem být z její krásy trochu vystrašený a ten strach pochází z hloubi srdce.

Nevím, proč jsem se začal takhle cítit. Ale začalo to po zmizení Yuumy-chan.

Pak se její oči pohnou. Její jasně modré oči na mně spočinou.

-!

Mám pocit, jako by popadla moje srdce.

Co je to za pocit? Je to pocit, jaký máte, když před vámi stojí někdo lepší než jste vy……

Zúží své modré oči a zdá se, že se usmívá.

Dívá se na mě?

Hloupost. Nemám s ní nic společného.

Potom jsem si náhle vzpomněl na něco z toho snu, co jsem měl.

Na konci toho snu, byla osoba s karmínovými vlasy a promluvila ke mně.

Osoba, která se zdála být jemná, ale zároveň i chladná.

Zatímco jsem ji porovnával s osobou ze svého snu, dávno mi zmizela z dohledu.