Editing High School DxD:Volume 1 Život 2 (section)

===Část 3===

Je půlnoc a já šlapu do pedálů jako blázen.

Oči mám pokryté závojem slz. Brečím. Jo, fakt brečim.

Démon, který nemůže být přivolán magickým kruhem. To jsem já. Zřejmě se jedná o první případ vůbec, drahé dámy.

Díky tomu nemůžu zadržet slzy.

Co myslela tím, že nemám žádné démonické síly!? Zatraceně! Vážně budu tímhle tempem schopný získat šlechtický titul!?

S použitím přenosného démonického zařízení šlapu směrem k osobě, která mě zavolala.

Je to bytovka nacházející se dvacet minut od školy. Klient bydlí v jednom z bytů.

Kdybychom byli zásilková služba, byli by zákazníci naštvaní kvůli pozdní dodávce.

Obvykle proběhne okamžitá teleportace. Ale já nechal klienta čekat dvacet minut. Kdybyste pracovali v obchodě, byl by na vás manažer naštvaný.

Můj manažer byl ustaraný, když jsem to udělal. Zanechal jsem v něm špatný dojem?

Hmm, žít jako Démon je fakt těžký.

Zaklepu na dveře.

“Dobrý večer! Přicházím jménem Démona Gremory-sama! Omluvte mě, ale je tohle dům, odkud nás povolali?”

Tohle by mělo být v pořádku.

Démoni mohou být zaznamenáni pouze lidmi, kteří s nimi chtějí uzavřít smlouvu. I když něco takového udělám uprostřed noci, sousedé nebudou vědět, o co jde.

Zdá se, že pouze klient slyšel, co jsem právě řekl. Během doby, kdy pracujeme jako Démoni se aktivují naše speciální démonické síly a tak nepůsobíme potíže nezasvěceným. To mi řekla Buchou.

“K-Kdo je tam!?”
Zaslechl jsem hlas vyděšeného muže.

“Umm, jsem Démon. Jsem nováček a přišel jsem sem, protože jste mě zavolal.”

“N-Nelži! Žádný Démon by neklepal na dveře! Démoni přichází z letáku! Alespoň tak to bylo u předchozích přivolání! A já volal Koneko-chan!”

Jo, má pravdu.

Omlouvám se za to. Je mi líto.

Je to pro mě nečekané, stejně jako pro ostatní.

“Ach, omlouvám se. Zdá se, že nemám dostatek démonické síly, takže se nemohu vynořit z magického kruhu.”

“Možná seš jen úchyl!”

Jakmile to řekl, naštval sem se.

“Nejsem úchyl! A jak to mám vědět! Kdybych to věděl, přišel bych magickým kruhem! Co za samotáře by chtěl o půlnoci šlapat na kole přes celý město!?”

“Proč seš ty ten naštvanej, ty super úchyle!”

“Super úchyl!? Naser si! Říkám ti, že sem Démon!”

“Běž domu!”

Klient otevře dveře. Stěžuje si.

Je to hubený mužík. Vypadá dost nezdravě.

Vypadá naštvaně, ale jakmile spatří můj obličej, jeho výraz změkne.

“……Ty brečíš?”

“Ech? Já?”

Když si položím ruku na tvář, ulpí mi na ní slzy.

Brečím.

“Vážně? Takže tě šokovalo, že se nemůžeš teleportovat magickým kruhem……”

“Asi tak.”

Dostal jsem povolení vejít dovnitř.

Dokonce mi udělal čaj.

Incident s teleportací a hádka z dřívějška mi rozdrtily srdce víc, než jsem čekal, a nevědomky jsem se rozbrečel.

Samozřejmě jsem to nechtěl.

Klient, Morisawa-san, který mi dovolil vejít, mě politoval.

Jeho pokoj vypadal čistě. Byla to uklizená místnost pro svobodného chlapíka, jako byl on.

Řekl mi, že během dne pracuje pro vládu.

Morisawa-san bral svou práci vážně, ale toužil se dostat také do kontaktu s jinými lidmi, takže skončil u přivolání Démonů skrze letáček.

“Takže to není Koneko-chan……”

Zamiloval se do Koneko-chan na první pohled, byla prvním Démonem, s nímž uzavřel smlouvu a od té doby ji přivolával.

“Omlouvám se, ale zdá se, že je ta dívka populární také u ostatních zákazníků. Vypadá to, že má na starosti cosi jako oddělení “roztomilosti”.”

Když přivoláte Démona, můžete si vybrat, jakého chcete pouhým zvoláním jeho jména.

No, alespoň tak mi to vysvětlil.

A dnes připadla práce Koneko-chan mně.

Jsou případy, kdy Démon, kterého si vyberou, nemůže být přivolán, takže za něj jako náhrada přijde jiný.

“Když jsem použil leták, přál jsem si nějakého roztomilého Démona……”

“Jsem roztomilý nováček, copak to nestačí?”

“Hahaha! Mluvíš o nemožném! Kdybych u sebe měl stříbrný meč, probodl bych tě!”

Onii-san, směješ se, ale tvé oči zůstávají vážné.

“Mimochodem, co sis přál, když ses pokoušel přivolat Koneko-chan?”

Zněla má otázka. Možná mu také mohu splnit jeho přání.

Tahle představa se však okamžitě rozbila na kousíčky, když Morisawa-san vytáhl z rohu pokoje určitou věc.

“Chtěl jsem, aby si oblékla tohle.”

Z které školy je tahle dívčí uniforma? Už jsem ji někde předtím viděl. Nebo možná ne.

“To je uniforma Nagato Yuki.” <ref> Dívčí postava ze “série Suzumiya Haruhi”. Původně psána jako “Tanmon Kiyu”(短門キユ)"kvůli autorským právům.</ref>

“Nagato... ...ach! Ze Suzumiye Haruhi.”

Dokonce i já to znal. Série Suzumiya Haruhi. Minulý rok to bylo populární anime. <ref>Série Suzumiya Haruhi (涼宮ハルヒシリーズ) - Jedna z nejlépe prodávaných lightnovel všech dob v Japonsku. Původně byla kvůli autorským právům psána jako “Atsumiya Akino(暑宮アキノシリーズ.）</ref>

“Démone-kun, máš taky rád Nagato?”

“Ne, jsem spíš fanoušek Asakury Ryouko.” <ref>Asakura Ryouko(朝倉 涼子) - Dívčí postava ze série Suzumiya Haruhi. Původně kvůli autorským právům psána jako “Yorumina Kako”(夜水可子)".</ref>

“A důvod?”

“Prsa.”

“-!”

Morosawa-san ztratil slova, když zaslechl mou bezmyšlenkovitou odpověď.

Asakura Ryouko, pravidelná postava ze série Suzumiye Haruji, a krásná dívka s okouzlujícím tělem.

“Takže jsi milovník velkých prsou?”

“Jop, oppai jsou plné snů. Tím jsem si fakt jistej.”

Pak si představím Buchouina nahá poskakující prsa.

Buchou, zamiloval jsem se do tvých oppai na první pohled. Byl jsem příliš v rozpacích na to, abych to vyslovil před tebou, ale rozhodně ochráním tvá oppai, Buchou.

Morisawa-san nasadil chlípný výraz, zatímco se uculoval.

“Máš dobrý oči. Zdá se, že trpíš extrémně velkou vášní k oppai. Jasně, takže máš opačný fetiš než já. Mám rád holky s malýma prsama.”

“Tomu rozumím. Mám kámoše se stejnou chutí.”

V mysli mi vytane můj obrýlený kámoš ve zlu, Motohama. Je opravdový zvrhlík. Tím sem si stoprocentně jistej.

“Jo. Nemyslíš si, že se Koneko-chan podobá Nagato? Například ta atmosféra. I když je trochu malá.”

Když se o tom teď zmiňuješ, Koneko-chan má drobné tělo, neukazuje žádný výraz, je bez křivek, má krátké vlasy, takže jsou si podobné. Nagato Yuki je podobná postava.

“Proto jsem chtěl, aby si vzala tohle na sebe. Fakt jsem to chtěl!”

Morisawa-san ronil slzy lítosti. Opravdu toho lituje.

Fakt chtěl, aby to nosila, hm?

“Omlouvám se. Tak jo. Nech mě si to obléct-”

“Kurva já tě zabiju ty parchante!”

Zamítl Morisawa-san mou milou nabídku řevem. Prosím, nenaštvávej se, zatímco tak moc brečíš. Je to vtip. Jen si dělám srandu.

Zhluboka se nadechne a uklidní se.

“No, nevadí. Tak jaký máš speciální schopnosti? Jako Démon musíš bejt v něčem dobrej, ne? Něco jako použití záhadný síly. Jen tak mimochodem, Koneko-chan je extrémně silná. Nosí mě jako princeznu.”

Řekne Morisawa-san pyšně. Kam si dal svou mužskou hrdost, chlape?

Jo, musí existovat lidi co sou celí pryč z toho, že je zvedne holka.

Ale moje speciální vlastnost? Hmm.

Překřížím paže a pak vážně pronesu.

“Mojí speciální schopností je Kamehameha.”<ref>Kamehameha(かめはめ波) - Jeden z Gokuových pohybů. Původně kvůli autorským právům psána jako “Dragonha(ドラゴン波)”.</ref>

“Běž se oběsit.”

“Co! Co je to za odpověď! Neměl bys hned říkat něco takovýho! A v tvejch slovech byl takovej vražednej záměr!”

“Samozřejmě, že byl! V jakym světě má proboha Démon Kamehamehu jako speciální schopnost!?”

“V tomhle! Přímo v t~o~m~h~l~e!”

Odseknu nahlas, zatímco na sebe ukazuju.

“Ukaž!”

“Jasně!”

“Jestli zvládneš vystřelit, tak jen do toho. Neohrnuj na námi nos, nad generací, která vyrůstala na Dragon Ballu! Když sme byli na základce, všichni sme každý pondělí během pauzy procvičovali Kamehamehu. Dokonce sme se pokoušeli sbírat duchy na genkidamu, ale nic se nestalo! Neohrnuj nad naší generací nos!”<ref>genkidama(元気玉) - Jeden z pohybů Son Gokua. Anglicky se nazývá “Spirit Bomb”. Kvůli autorským právům původně psána jako “Goukidama(豪気玉)”</ref> <ref>Dragon Ball(ドラゴンボール)- Jedno ze slavných japonských anime. Původně kvůli autorským právům psáno jako “Drag so-Ball(ドラグ・ソボール)”</ref>

“Sklapni!” Kdo se stará, jestli se ti postavil při sledování Dragon Ballu! Mám všechny svazky mangy! Dokonce sem si koupil i první výtisk cover verze! Já a moji kámoši taky hrajeme “Schovku s použitím ki”!”

Smetl jsem všechny jeho argumenty.

Sem nasranej. Jo, fakt nasranej!

Já ti ukážu! Hyoudou Isseiovu verzi Kamehamehy!

Aktivuji svůj Posvátný pohon!

Nejdříve zavřu oči, a pak předpažím levou ruku. V hlavě si představím Son Gokua……položím paži dolů, zatímco udělám pózu Kamehamehy.<ref>Son Goku(孫 悟空) - Havní postava z Dragon Ballu. Původně kvůli autorským právům psáno jako “Soramago Satoru(空孫悟)””</ref>

Vložím do toho veškerou svou energii! Kurva! Sežer si to ty Dragon Ball generace! Tohle je můj ultimátní útok!

“Kamehameha!”

Blesk! Moje levá ruka se okamžitě rozzáří!

Posvátný pohon, červená rukavic, se objeví, pokrývajíc mou levou paži.

Jaký to je! Tohle je můj Posvátnej pohon!

POTOK

Pak se podívám na Morisawu-sana, který naplno brečí.

Pak z knihovničky popadne první svazek Dragon Ballu.

Chytne mě za ruku a vyměníme si vášnivé potřesení rukou.

“Dáme pokec!”

POTOK“

I z mých očí vytékají slzy.

To stačí, abych pochopil, co se snaží říct. Každý fanoušek Dragon Ballu to musí pochopit.

“Ano, dáme!”

Tak začíná dlouhá noc.

“Hahaha. Já taky. Taky si myslím, že bylo dobrý, když Wakamota-san namluvil Cella.”<ref>Wakamoto Norio(若本 規夫) - Dabér Cella, hlavního zlouna z Dragon Ballu. První z nich byl kvůli autorským právům psán “Oimoto-san(老本さん)”, ten druhý “Dell(デル)” .</ref>

“Jo. Znělo to přesně tak, jak sem i představoval.”

Když dostal svojí mangu, smáli jsme se a prokecali 2 hodiny.

Jak jsme tak mluvili, zapomněli jsme na věkový rozdíl mezi námi a téměř se stali přáteli.

Fufufu. První dojem byl děsněj, ale jakmile sme začali mluvit, došlo nám, že spolu vlastně vycházíme.

“Okay! Možná bych s tebou taky mohl uzavřít smlouvu?”

“Jo! Prezidente! Díky za smlouvu!”

Ano! Ano ano ano ano!

Dostanu svou první smlouvu!

Moje cesta k získání šlechtického titulu právě začala! Moje legenda startuje zde!

“Okay, možná by mohlo jít o běžné přání, ale můžu si přát bohatství?”

Jasně. To je vážně normální, ale u lidí velmi populární přání.

“Dobře. Mrknu se.”

Otočím se na přenosné zařízení pro Démony a manipuluju jím.

Když jsem zadal jeho přání, objevila se odpověď.

“Ach, umm, ve tvém případě by byla cena za naplnění přání cenou tvého života. Umřel bys.”

“Umřel!?”

“Jo, ve světě Démonů tomu říkají “Každý život má svou hodnotu”. Je mi líto. Když si budeš přát, abys zbohatl, umřeš.”

“Mám pocit, jako by mi právě někdo vyrval srdce, ale to je v pohodě. Každopádně, když si to budu přát, kde umřu?”

“Umm. Ach, jakmile začnou z nebe padat peníze. Zdá se, že se jich ani nedotkneš. To je děs.”

“Guha! Takže ti je ani nebudu moct vrazit do obličeje!?”

“Hej, nesnaž se mě tím praštit.”

Jo, právě sem byl svědkem zhroucení něčího snu.

Hm. Jak sem si myslel, podobné přání je pro Morisawu-san témě nemožné.

Takže tohle Buchou myslela tím, že každý člověk má jinou cenu. V jakém nespravedlivém světě to jen žijeme.

“T-Tak co třeba harém? Co si přát spoustu dívek na opulentní hostině!?”

Ach. Tak sem si došel, co!

Trochu to mnou pohnulo. Je to konec konců chlap. Samozřejmě, že si přeje něco takovýho.

“Morisawo-san! Taky miluju harémy! Je to konec konců sen každého muže! Úžasný! Myslím, že si s tebou můžu jeden den užívat pití alkoholu! I když se ještě pod zákonem!”

“To je fuk, co to říká?”

Vložím do přístroje jeho přání. Ach bože, jaká krutá odpověď.

“No, říká, že zemřeš jakmile spatříš krásné ženy a dívky.”

“Umřu jen při pohledu na ně!”

“Ne, říká to že jakmile je spatříš, nedokážeš říct, jestli jsou krásné nebo ne. To je krutý. Není lepší procházet kolem krásných holek ve městě?”

“U-Uááááááááááá!”

Náhle se Morisawa-san, dospělák, rozbrečí.

“Takže jsem člověk, co za moc nestojí!? Uggh, můžu říct jen, že lituju, že sem se kdy narodil……”

Jemně poklepu Morosawovi-san na rameno.

“Pojďme až do rána mluvit o Dragon Ball. Chceš si zahrát bitvu v Dragon Ballu? Budu Goku a ty Freeza. Co ty na to?”

Morisawa-san uslzeně přikývne.

Takhle se moje první smlouva stala neplatnou, protože jsem se musel postarat o svého klienta.