Editing High School DxD:Volume 1 Život 4 (section)

===Část 3===

Všichni tři jsme sešli po schodišti pod oltářem.

Vypadá to, že i tady funguje elektřina.

S Kibou v čele postupujeme kupředu.

Pod schody je jediná chodba. Sem tam ji z obou stran lemují dveře. Takže tohle je sklep, jo.

Koneko-chan ukáže na opačný konec se slovy, “Pravděpodobně na konci téhle chodby…… Cítím ji……”.

Takže Asia je tam. To mě nabudí.

Počkej na mě, Asio. Hned tam budu!

“To je ono?”

“Možná. Jsem si jistý, že jsou uvnitř skupiny Exorcistů a Padlých andělů. Připraveni?”

S Koneko-chan přikývneme.

“Dobře. Takže otevřeme dveře-”

Zrovna se chystáme s Kibou otevřít dveře; když se otevřou samy od sebe.

S velkým hlukem spatříme vnitřek rituálního místa.

“Vítejte, Démoni.”

Padlý anděl, Raynare, promluví z konce místnosti.

Síň je plná kněžích. Všichni mají v rukou jílec, který dokáže vytvořit světelné ostří.

Podívám se na dívku připoutanou ke kříži a vykřiknu.

“Asiooo!”

Asia si všimne mého hlasu a pohlédne na mě.

“……Ise-san?”

“Jo! Přišel sem tě zachránit!”

Usměju se na ni, z oka jí steče slza.

“Jaké dojemné setkání, ale už je příliš pozdě. Rituál je téměř dokončen.”

Rituál je dokončen?

Co tím myslí-

Náhle se Asiino tělo rozzáří.

“……Aaah, ííáááááááááááá!"

Zakřičí Asia. Vypadá, že má velké bolesti.

“Asio!”

Pokusím se k ní dostat, avšak obklopí mě kněží.

“Nedovolím ti mísit se do toho!”

“Zatracení Démoni! zničím vás!”

“Uhněte! Zasraný kněží! Nemám čas se s váma otravovat!”

BAN!

Velký hluk. Když se podívám, Koneko-chan zrovna pěstí odráží jednoho z kněžích.

“……Prosím nedotýkejte se mě.”

Také Kiba tasí svůj temný meč.

“Zdá se, že do toho budu muset jít naplno už od začátku. Nenávidím kněze. Když je jich tolik, nebudu se v ničení jejich světla držet zpátky.”

Kibovy oči se zúží, cítím z něj chlad.

Z temnoty vychází hutný vražedný záměr. Tohle bude válka s nasazením všech sil.

“Ííáááááá……”

Ve stejnou chvíli vyšlehne z Asiina těla obrovské světlo.

Raynare ho uchopí do dlaní.

“To je ono! Tohle je moc, po níž jsem tak dlouho toužila! Posvátný pohon! S tímhle mě budou milovat!"

S výrazem naprosté extáze Raynare světlo obejme.

Pak zahalí rituální místnost jasné světlo.

Když zmizí, vychází z těla Padlého anděla zeleně zbarvené světlo.

“Ufufu. Ahahahahahaha! Konečně! Konečně mám nejvyšší moc! S tímhle se stanu nejvyšším Padlým andělem! S tímhle se pomstím všem, co se na mě dívali spatra!”

Padlý anděl vybuchne v řehot.

Nevěnuju jí pozornost, zamířím přímo k Asie.

Kněží se mě pokouší zastavit, avšak Kiba s Koneko-chan dostanou kněze beze zbraně jediným mocným zásahem. Kombinace těch dvou je pozoruhodná, je jasné, že nejde o kombinaci vzniklou pouhými pár dny cvičení.

“Díky, vám oběma!”

Asia je stále ještě připoutaná ke kříži. Vypadá jako bez života.

Ne, musí být v pořádku.

Rozvážu ty věci na jejích nohou a rukou, vezmi ji do náruče.

“……I-Ise-san……”

“Asio, přišel jsem, abych tě vzal zpátky.”

“…………Ano.”

Odpoví opravdu zesláblým hlasem, nezní moc živě.

Hej, hej!

Musí být v pořádku, ne? Nemůže……

“Je to marné.”

Ušklíbne se Raynare jako by znovu zamítla mé myšlenky.

“Vlastníci, jimž je z těla vyjmut Posvátný pohon, zemřou. Ona umírá.”

“-!Tak jí ho vrať!”

Zařvu na ni, ale ona se jen zasměje.

“Ani náhodou. Víš, dokonce jsem podvedla své nadřízené, abych ho dostala do rukou. Všechny zabiju a zbavím se tak důkazů.”

“……Sakra. Vůbec se nepodobáš Yuumě-chan, kterou si pamatuju."

Po mých slovech se hlasitě rozchcechtá.

“Fufufu, ano, to byla zábava. Když jsem s tebou randila.”

“……Byla jsi má první přítelkyně.”

“Ano, byl jsi vážně rozkošný. Je zábava hrát si s kluky, co nemají zkušenosti se ženou.”

“……Vážně jsem se o tebe chtěl starat.”

“Ufufu, ano, staral jsi se o mě. Když jsem měla potíže, povedlo se ti je vyřešit a ještě jsi se ujistil, že se mi nic nestalo. Jenže víš, já to všechno dělala naschvál. Byla prostě zábava sledovat tvůj obličej, když jsi panikařil.”

“……Ujistil jsem se, abych naše první rande pečlivě naplánoval. Abychom se to bylo úžasné.”

“Ahahaha! Jo! Bylo to obyčejný rande! Fakt mě to nudilo!”

“……Yuumo-chan.”

“Ufufu, vybrala jsem si to jméno, takže tě můžu zabít za úsvitu. Úžasné, že? Že, Ise-kun”

Můj vztek vyvřel. Vykřičím na ni svou zlost:

“Raynareeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!”

“Ahahahahaha! Nechci, aby takovej prohnilej spratek vyslovoval moje jméno!”

Raynare se ušklíbne.

Mám v sobě tolik nenávisti, až mi z ní černají střeva.

Neznám větší odpad než je ona.

Opravdu si zaslouží být zvána ďáblem.

“Hyoudou-kun! Dokud chráníme tu dívku, jsme v nevýhodě! Jdi nahoru! Prosekáme ti cestu! Dělej!”

Řekne Kiba, zatímco sejme pár knězů.

Má pravdu. Ještě pořád je jich tu hodně. Boj s Padlým andělem na tomhle místě a zároveň ochrana Asii je za hranicí.

Podívám se na Raynare, potom odejdu, Asiu v náručí.

“Koneko-chan, vytvoříme Hyoudou-kun únikovou cestu!”

“……Dobře.”

Odstraňují kněze, co se mi snaží dostat do cesty.

Díky jejich podpoře se mi podaří dostat se hned k východu z rituální síně.

“Kibo! Koneko-chan!”

“Jdi napřed! My se postaráme o tyhle!”

“……Prosím pospěš si.”

“Ale!”

“Prostě běž!”

Zatraceně! Kibo! Koneko-chan! Oba se moc předvádíte!

Ale pro teď se na ně budu muset spolehnout. Mí starší Démoni. Není možné, aby tady umřeli!

“Kibo! Koneko-chan! Až se vrátíme, říkejte mi “Ise”! Rozhodně! Jsme přátelé!”

Řeknu jim. Připadá mi, jako by se oba usmáli.

Odejdu z toho místa a zamířím rovnou do chodby.