Editing High School DxD:Volume 1 Život 1 (section)

===Část 4===

“Fakt bych si chtěl sáhnout na nějaký kozy.”

Objímám Matsudu, který nedokáže přestat plakat, zatímco všichni sledujeme poslední video našeho DVD porno maratonu.

Po odchodu ze školy jsme s dobrou náladou začali sledovat porno. Byli jsme všichni šťastní a vzrušení, když jsme se po škole dívali na porno, ale čím víc jsme se dívali, do tím větší deprese jsme zabředávali díky otázce “Proč nemáme holku?” o níž jsme začali diskutovat. Po vážném rozhovoru mi bylo do breku.

Matsuda nepřestal brečet ještě ani po třech filmech.

Motohama se snažil chovat cool, ale za brýlemi mu tekly slzy.

Před půl hodinou řekl Motohama tiše, “……Nějaká dívka mě požádala, abych za ní přišel za tělocvičnu…… To bylo poprvé, co mě oslovila holka……”, po tomhle jsem se málem rozbrečel i já.

Zajímalo by mě, jaci asi jsou tři kluci, zasmušile zírající na porno?

Odpověď je zřejmá, tři nepopulární kluci.

Sakra. Po pomyšlení na to, že existují kluci v mém věku, kteří si právě užívají sex s dívkou, začínám nenávidět svět.

Zatímco nad tím přemýšlím, poslední film končí a venku už je dávno tma.

Když mrknu na hodinky, je skoro deset. Už jsem sice zavolal rodičům, že jsem u Matsudy, ale jestli tady zůstanu ještě dýl, budou o mě mít starosti a taky zítra přijdu pozdě do školy.

“Každopádně, už půjdu.”

Řekl jsem, všichni jsme vstali a začali se balit.

“Uvidíme se.”
Poté, co jsme se ve dveřích rozloučili s Matsudou, zamířili jsme s Motohamou k domovu.

“Je překrásná noc. Jelikož je dobrá noc, je normální cítit se jako bych právě sledoval porno.”

Vypustí ze sebe Motohama nějaký divný kecy, zatímco s hlubokým pohledem sleduje oblohu.

Vypadá fakt sklesle.

No, od zítřka se Motohama i s Matsudou vrátí k jejich obvyklým já.

“Čao zítra.”

“Jo, hezký sny.”

Rozloučím se s Motohamou na cestě domů, ale nevypadá zrovna nabitej energií, když mi mává.

Asi mi pošlu SMSku, abych ho rozveselil.

Pár minut po rozloučení s Motohamou.

Kráčím směrem k domovu, ale energie, která mi koluje tělem, se zvyšuje.

Je to příznakem “nočního oplývaní mocí” věci.

Jak jsem si myslel, s mým tělem je rozhodně něco špatně.

Tohle není normální jev. Můj zrak se spolu s ostatními pěti smysly zlepšuje.

Mé oči a uši se stávají obzvlášť dobrými. Dokonce slyším rozhovor lidí z domů kolo a přestože je noc, vidím ulici.

Je to fakt zvláštní, jelikož jasně vidím místa, kam nesvítí žádná pouliční lampa!

Zdá se, jako by ta síla byla den ode dne větší.

To protože mráz, který právě teď cítím po celém těle, je pravej!

Cítím, že mě někdo už pěknou chvíli sleduje. A ten mráz, co cítím.

Vycítím před sebou tajemnou atmosféru.

Moje tělo se třese jako šílený. Třas je stále silnější.

Je to muž. Je tam chlap v obleku, upřeně se na mě dívá. Zírá na mě divokýma očima.

Připadá mi, jako by moje tělo jen při pohledu do jeho očí zmrzlo.

Je tohle to, čemu říkají vražedný úmysl?

Jasně z něj cítím nepřátelství. Ne, tohle je něco mnohem víc nebezpečného. Tohle je stoprocentně vražedný záměr!

Muž kráčí blíž, potichoučku. Jde mým směrem! Takže jde po mně!

Úchyl!? Nebezpečná osoba!? Jsem v průšvihu!?

Tohle je špatný! To protože se moje tělo nechce přestat třást!

Proč musím po cestě domů narazit na nějakýho nebezpečnýho chlápka!?

“To je vzácnost. Potkat na takovéto místě někoho, jako si ty.”

…………?

Co to mele?

Ne ne, není divný, když cvoci jako on plácají nesmysly.

Což znamená, že je nebezpečnej!

Do prdele! Co budu dělat, jestli vytáhne nůž!?

Neznám žádný bojový umění, ani jsem se nikdy předtím nepral!

U-už vím!

Moje síla během noci roste! To je ono! Použiju já, abych odsud zdrhl!

Couvám, aby mezi námi vznikla nějaká vzdálenost.

Chlápek obklopenej atmosférou úchyláka ke mně vyrazí.

“Pokoušíš se utéct? Kdo je tvým Pánem? Musí to být člověk s hodně nízkou hodností nebo s divným koníčkem , aby si za území vybral tohle místo. Takže, kdo je tvým Pánem?”

Nemám páru, o čem to žvaníte!

KROK!

Otočím se a plnou rychlostí sprintuju na místo, odkud jsem přišel.

Rychle. Sem šíleně rychlej. Je divný, že to říkám, ale rychlost mých nohou je během noci šílená.

Prostě dál běžím, zatímco míjím různé noční ulice.

Pořád běžím a dostávám se do neznámých ulic.

Ještě jsem neztratil dech. Ještě zvládnu běžet. Jestli je to tak, pak poběžím, dokud mě nedokáže chytit!

Asi po čtvrt hodině se dostávám na otevřené prostranství.

-Je to park.

Přejdu z běhu do kroku.

Přejdu ke kašně, zatímco vdechuji vzduch.

Rozhlédnu se po parku osvětleném pouličními lampami. Něco na tom místo vyzařuje pocit tajemna.

-Já to místo znám.

Tenhle park si pamatuju…….

Jasně. Tohle je poslední místo, které jsem navštívil při rande s Yuumou-chan!

Člověče, je to náhoda nebo bych to měl nazvat zázrakem?

Přišel jsem sem nevědomky? To není……

MRÁZ

Cítím, jak mi po páteři přebíhá mrazení.

Někdo je za mnou… …Tohle cítím.

Pomalu se otočím, a přede mne se snese černé pírko.

Je to peří z vrány? Ne, není.

“Myslíš, že bych tě nechal utéct? To je důvod, proč je bolestivé vypořádat se s nízkými bytostmi.”

Osoba, která se přede mnou objevila, je muž v obleku, z jehož zad vyrůstají černá křídla.

Je to ten podezřelý chlápek z předtím.

……Anděl? Ne ne, tohle není pohádka, takže prostě nemůže být!?

Je to cosplay? Na cosplay je to moc realistické. Jsou to p-pravá křídla? V žádnym případě!

“Řekni mi jméno svého Pána. Je problém nechat se otravovat tvým druhem. V tom případě budeme… …Počkej, jsi “Zbloudilý”? Pokud nemáš žádného Pána, pak to vysvětluje ten ustrašený výraz ve tvé tváři.”

Mumlá si pro sebe ten podezřelej týpek. Nedělej nic na vlastní pěst!

Situace je vážná, ale náhle si vzpomenu na příhodu ze svého snu.

Ten sen o rande. Na samém konci toho snu mě Yuuma-chan zabila přímo před touto kašnou.

Jo, Yuuma-chan, které ze zad vyrůstala černá křídla.

A přímo přede mnou je chlápek s černými křídly. ...Je tohle snad případ, kdy se sen stane realitou?

Hej hej, jak to že se sexy kočka změnila v chlapa!?

Ne, to není důležité! Důležitá je jen situace, v níž se právě nacházím!

Jestli to půjde přesně podle toho snu, pak příští věc, co se mi stane, je-

“Hmpf. Necítím přítomnost tvého Pána ani tvých přátel. Nevidím ani nic, co by se snažilo skrýt svou přítomnost. A není tady ani žádný magický kruh. Vzhledem k současné situaci jsi “Zbloudilý”. Takže nebude problém, když tě zabiju.”

Chlápek, který právě říká něco tak děsivého, zvedne ruku.

Nezáleží na to, jak se na to díváte, jeho ruka míří přímo na mě!

Slyším hluk. Tohle znám.

Něco, co vypadá jako světlo, se mu začne shromažďovat v ruce. Moment, tahle fantasy věc měla zůstat jen ve snu!

Světlo se pak zformuje do něčeho připomínajícího kopí.

Kopí-

Takže je to kopí!

Ta věc mi ve snu probodla žaludek, a já si prošel peklem!

-Zabije mě!

V okamžiku, kdy jsem si to uvědomil, mi již probodl žaludek.

Pak mi něco vylétlo z úst.

Kouch.

Z úst mi vyteče spousta krve následovaná intenzivní bolestí.

Bolí to. Strašně to bolí!

Na místě padnu na kolena. Cítím, jak se mi pálí vnitřnosti.

Bolest se mi šíří celým tělem, a bolí to tolik, že to nemůžu vydržet.

Intenzivní bolest... ...ani trošičku nepopisuje tu bolest!

Pokouším se rukama kopí vytáhnout, ale jakmile se ho dotknu, rozšíří se mi bolest do rukou. Je to horký. Hodně horký. Na místech, která se kopí dotkla mám popáleniny.

“Guu……aaaah……”

Začnu kňučet. Bolí to. Strašně to bolí!

Vzhledem ke stavu mých rukou, spaluje mi kopí vnitřnosti?

Když na to pomyslím, bolest ještě vzroste. Tak takhle se člověk cítí, když zevnitř hoří?

Kvůli intenzivní bolesti nedokážu zastavit slzy.

Krok, krok. Pak se ozve zvuk kroků mířících ke mně.

Vzhlédnu, a tajemný muž vytvoří v ruce další kopí.

“Musí to bolet. Světlo je pro bytosti jako jsi ty jedem. Dostat takový zásah má za následky fatální poškození. Myslel jsem, že tohle oslabené kopí bude stačit na to, aby tě zabilo, ale tvé tělo je odolnější než jsem si myslel. Takže tě s ním probodnu znovu. Ale tentokrát do toho vložím trochu víc síly. A budeš to mít za sebou.”

Snaží se mě dorazit!? Umřu, jestli mě tou věcí znovu zasáhne!

Jak jsem nad tím přemýšlel, nahlédl jsem do snu, který se mi zdál.

Karmín.

Brilantní karmínová barva……

Ne, není šance, že by mi pomohla. Byl to sen. Je tohle tedy taky sen?

Jestli je to sen, tak mi prosím pomoz. I když je to sen, nechci být v téhle situaci!

HJU

Jak jsem byl ponořený v myšlenkách, zaslechl jsem zvuk větru, přede mnou se zhmotnila exploze.

Když jsem vzhlédl, vycházel z mužovy dlaně kouř. Z ruky se mu řinula krev.

“Neopovažuj se ho dotknout.”

Projde kolem mě žena.

Karmínové vlasy. Uhádnu, o koho jde jen z jejích zad.

Je to ta osoba, kterou jsem zahlédl ve snu-

V tom snu jsem nedokázal zahlédnout její obličej. Ale teď jsem si jistý, že ona je tou osobou z mého snu.

“……Karmínové vlasy…… Musíš být z rodu Gremory……”

Muž sledoval ženu s karmínovými vlasy očima plnýma nenávisti.

"Mé jméno je Rias Gremory. Jak se máš, Padlý Anděli-san? Pokud se pokoušíš zranit tohoto chlapce, pak se nebudu držet zpátky.”

Rias Gremory.

Ano, ona je starší studentkou na mé škole. Kráska s karmínovými vlasy.

“……Fufu. Dobře, dobře. Takže tenhle kluk patří vám. V tom případě je tohle město také součástí tvého území. Dobrá tedy. Pro dnešek se omlouvám. Ale radím vám, hlídejte si svého sluhu. Lidé jako já by ho mohli zabít, kdyby se vydal na procházku.”

“Děkuji za radu. Tohle město je pod mým stálým dohledem. Takže jestli se mi dostanete do cesty, nebudu se držet zpátky.”

“To samé říkám i já vám, dědičko Gremoriů. Mé jméno je Donaseek. Doufám, že se již nesetkáme.”

Muž roztáhl svá černá křídla, a jeho tělo se vzneslo. Pak vyletěl k nebi.

Muž ještě jednou pohlédl na Rias-senpai a mě, a pak zmizel na obloze.<ref>Senpai - žák staršího ročníku</ref>

Takže jsem teď v bezpečí……?

Cítím lehkou úlevu, ale vidím rozmazaně a postupně ztrácím vědomí. Vidím rozostřeně.

Huh? Není to špatné znamení? Rozhodně je to špatný, ne?

“Ale, jsi skoro v bezvědomí? Tohle je určitě smrtelné zranění. Nedá se nic dělat. Hej, kde je tvůj dům-”

Mluví na mě senpai, zatímco padám, ale neslyším, co říká.

A pak se mé vědomí prostě vypne.