Editing High School DxD:Volume 1 Život 2 (section)

===Část 4===

Příštího dne, po škole.

“…………”

Buchou je naštvaná. Zvedá obočí a nic neříká.

Stojím před ní s bledým obličejem.

Včera jsem se svým klientem hrál Dragon Ball a tím pro mě noc končila.

Ach, jo, Kiba předtím s hořkým úsměvem řekl něco jako:

“Tohle se ještě nikdy předtím nestalo.”

“……Ise.”

Tón jejího hlasu je hluboký a děsivý.

“Ano!”

“Mluvil ji s klientem o manze, a co se stalo potom? Co smlouva?”

Přejde rovnou k věci. Začínám se potit.

“S-Smlouva se stala neplatnou… …Až do rána jsme si hrálo na boj s určitou mangou!”

“Hráli na boj?”

“A-Ano! Chováš se jako postava z té mangy a pak začneš předvádět boj!”

Proč něco takového vysvětluju tak vážně?

Z toho vysvětlování se mi chce brečet.

“J-Já vím, jako středoškolák bych se měl stydět- ne, jako profesionální Démon bych se měl taky stydět! J-Je mi to moc líto! Opravdu se omlouvám!”

Sklopím hlavu, zatímco se omlouvám.

Vážně, co jsem to jen pro všechno na světě do rána dělal?

“……Po smlouvě požádáme klienta o vyplnění dotazníku na letáčku, který rozdáváme. Ptáme se klienta, “Jaká byla vaše smlouva s Démonem?”. Vyplněný dotazník se objeví na tomhle letáčku, ale……”

Buchou mi ukáže papír s dotazníkem se zpětnou vazbou na mě.

Takže něco takového existuje, hm. Práce Démonů je složitější než jsem si myslel.

“… … [Byla to zábava. Bylo to poprvé, co jsem si to takhle užil. Rád bych se s Ise-kunem znovu setkal. Doufám, že příště už s ním smlouvu uzavřu] …… Tohle je dotazník vyplněný klientem.”

-!

Můj hrudník zalilo teplo.

Morisawa-san…… Nebyl jsem schopen nic udělat, ale ty……

“Tohle je poprvé, co jsem dostala takovou zpětnou vazbu. Nejprve jsem si nebyla jistá, co dělat. Proto jsem nasadila tak divný výraz, protože jsem nevěděla, jak na to zareagovat.”

Buchou není naštvaná?

Ale pravdou zůstává, že jsem neuzavřel kontakt……

“Pro Démony je důležité skutečně uzavřít smlouvu s lidmi, co nás přivolali. Pak za ně obdržíme odměnu. Tak kdysi dávno žili Démoni… …Nevěděla jsem, jak zareagovat, protože tohle je poprvé, co jsem se setkala s něčím takovým. Možná jsi selhal jako Démon, ale klient s tebou byl spokojený……”

Buchou se zatváří zmateně, ale pak se usměje.

“Nicméně je to zajímavé. To je jisté. Neexistuje Démon jako ty, avšak jsi velmi zajímavý chlapec. Možná se staneš Démonem číslo 1 v neočekávaných věcech. Ale zapamatuj si, že musíš pracovat na základech. Uzavírej smlouvy s klienty, plň jejich přání a pak získáš odměnu. Dobře?”

“Ano! Budu se snažit ze všech sil!”

Buchou mi odpouští.

To samotné mě udělá tak šťastným, že mám chuť tancovat.

Buchou, příště se mi to určitě povede!