Editing High School DxD:Volume 1 Život 3 (section)

===Část 4===

“Haa……”

Poledne.

Dneska sem vynechal školu. Momentálně sedím na lavičce v dětském parku a vzdychám.

Rány na noze, které jsem včera schytal od kněze, se ještě úplně nezahojily.

Podle Buchou, “musel mít Padlý anděl, který knězi daroval sílu, hodně velkou hustotu světelné moci”, takže to vypadá, že budou nám, Démonům, působit potíže, jelikož světlo je pro nás jedovaté.

S nohou v tomhle stavu nemůžu nějakou chvíli dělat práci Démonů, takže mi Buchou řekla, abych si vzal volno.

Buchou už taky pravděpodobně mluvila s učitelem, takže by to mělo být v pohodě. To protože Buchou ovládá ze stínů celou školu.

GUU~

Zakručí mi v žaludku. Když o tom teď přemýšlím, od rána jsem nejedl.

Celou dobu jsem přemýšlel a Asii a své kariéře Démona.

Jak mám zachránit Asiu? Navíc, líbí se vůbec Asii její současná situace?

To nevím.

Ale podle mého názoru se jí nelíbí pracovat na stejném místě jako ten psycho kněz, který ji neustále mlátí.

Umm.

Když se do toho pustím na vlastní pěst, způsobím Buchou s ostatními spoustu problémů.

……Chtěl bych zesílit.

To je to jediné, na co teď dokážu myslet.

Existuje spousta věcí, které se dají udělat, pokud jste silní. V mém krátkém životě Démona je to jediná věc, kterou jsem si jistý.

Zdá se, že musím zesílit, abych dosáhl svého snu.

Od té doby jsem se naučil zhmotnit svůj Posvátný pohon kdekoli se mi zachce. Ale jelikož nevím, jak ho používat, tak je to k ničemu. Jenže třeba je právě spoléhání na Posvátný pohon to, co mě činí slabým.

Dobře. Jakmile se mi zahojí rány, zamakám na svalech! Taky se zeptám Buchou s Akeno-san jak používat démonické síly.

……Nejsem z toho nadšenej, ale možná poprosím Kibu, aby mě naučil, jak používat meč.

Každopádně, teď mám plán.

Stanu se silnějším než ten zasranej kněz. Ne, potřebuju bejt natolik silnej, abych na vlastní pěst utekl Padlému andělu.

Jsem [Pěšec], nicméně pokud budu tvrdě pracovat, tak to dokážu. Chci tomu věřit.

Jo, jelikož mám novej plán, koupím si někde oběd a pudu domu!

Jakmile vstanu z lavičky, objeví se před mýma očima zlatavá záře.

Když se na ni pozorněji zadívá, je to plavovlasá dívka, kterou celkem dobře znám.

Taky si mě všimne. Pro oba je to šokující setkání.

“……Asio?”

“……Ise-san?”