Editing High School DxD:Volume 1 Život 4 (section)

===Část 4===

Vyšel jsem po schodech až do svatyně, Asiu jsem svíral v náručí.

Něco je s ní špatně.

Má bledý obličej. Položil jsem ji na jednu z lavic.

“Vydrž chvíli! Za chvíli už budeš svobodná, Asio! Ode dneška si spolu budeme moct hrát!”

Asia se slabě usměje.

Vezme mě za ruku. Z jejího stisku necítím žádnou sílu ani teplo.

“……Jsem šťastná, že……jsem měla přítele……i když jen na malou chvíli……”

Asia se i přes svou bolest zasměje.

“……Jestli se znovu narodím, staneš se znovu mým přítelem……?”

“C-Co to říkáš!? Takhle nemluv! Půjdeme se někam bavit! Vytáhnu tě, i když nechceš! Půjdeme na karaoke! Do herního centra! Taky na bowling! A na další místa! A taky támhle! A tam!”

Nedokážu zastavit slzy.

Měl bych s ní mluvit s úsměvem, ale nemůžu přestat brečet.

Já vím.

Už to vím.

Ona umírá.

Umře.

I tak, chci to popřít.

Tohle musí být vtip-

“Jsme přátelé! Navždy! Jo, je to pravda! Představím tě Motohamovi a Matsudovi! Jsou to sice trochu úchyláci, ale oba jsou to dobří kluci! Rozhodně se stanou tvými přáteli! Rozhodně! Užijeme si spolu spoustu zábavy! Budeme se bavit, dokud můžeme!”

“……Kdybych se narodila v téhle zei……a chodila do stejné školy jako ty……”

“Tak jo! Přijď do naší školy!”

Asiina ruka mě pohladí po tváři.

“……Dokonce i brečíš pro někoho jako jsem já……teď můžu……”

Její ruka, která mě hladila po tvářích, pomalu klesne.

“……Děkuji ti……”

To byla její poslední slova.

Zemřela s úsměvem na rtech.

Ztratil jsem veškerou sílu. Prostě jsem tam stál a pozoroval její obličej.

Nedokážu zastavit slzy.

Proč? Proč musela zemřít zrovna ona?

Byla to hodná dívka. Byla ten typ dívky, co vyléčí každého zraněného.

Jak to, že se s ní nikdo neskamarádil?

Jak to, že jsem nikdy nestál po jejím boku?

“Hej, Bože!? Seš tam!? Démoni i Andělé existují, takže ty musíš taky existovat, viď, Bože!? Díval ses, co!? Celý si to sledoval, co!?”

Křičel jsem do stropu kostela.

Nevím, kdo mi odpoví. Ale prostě jsem chtěl křičet do stropu.

“Prosím, neber si ji! Prosím! Já tě žádám! Nic neudělala! Jen chtěla kamaráda! Budu jejím přítelem navždy! Tak prosím! Chci, aby se už napořád smála! Hej, prosím! Bože!”

Ačkoli jsem křičel do nebe, nikdo mi neodpověděl.

“Stalo se to, protože jsem se stal Démonem? Opustil jsi ji, protože jsem Démon a její přítel!?”

S lítostí scvaknu zuby.

Nemám žádnou sílu. Vůbec žádnou. Kdybych jen byl víc Démonem……

Kdybych měl přinejmenším sílu zachránit Asiu……

I když toho teď lituju, jí to úsměv nevrátí. Už nikdy.

“Ara, Démon činí pokání na místě jako je tohle? Nebo sis snad něco přál?”

Ten hlas za mnou patří Raynare.

Když se otočím, šklebí se mi do tváře Padlý anděl.

“Podívej se na tohle. To je zraněné utržené tím [Jezdcem], když jsem sem přicházela.”

Raynare si na něj položila ruku.

Mdlé zelené světlo ji začalo léčit.

“Podívej. Nádhera, že? Dokážu vyléčit jakékoliv zranění. Pro nás Padlé anděly, co ztratili ochranu Boha, je Posvátný pohon toho děcka nádherným dárkem.”

Hej.

To světlo patří Asii.

Proč ho používáš?

Jsou Kiba s Koneko-chan v bezpečí? Začnu se zajímat.

“Moje postavení jako Padlého anděla se schopností léčit se zvýší. Budu nápomocna velkému Azazelovi-sama a Shemehazovi-sama! Není nic krásnějšího než tohle! Ááách, Azezeli-sama…… Má síla je celá tvá……”

“Jako by mě to zajímalo.”

Zíral jsem na Raynare.

“Je mi to fuk. Padlí andělé, Bůh, Démoni…… Neměly s ní nic společnýho.”

“Ale měly. Byla vybrána jako člověk s Posvátným pohonem.”

“……I tak mohla žít klidně. Mohla žít normálně!”

“Nemohla. Ti s abnormálním Posvátným pohonem jsou vyloučeni ze světa i skupin. Protože vlastní tak silnou schopnost. Protože mají sílu odlišnou od ostatních. Takové věci lidi nenávidí, ne? I když jde o tak nádhernou sílu jako je tahle.”

“……Potom Asiu ochráním, jako její přítel!”

“Ahahahaha! Nemožné! Už zemřela! Ta dívka je mrtvá, víš? Nezáleží na tom, jestli ji ochráníš nebo ne. Nemůžeš ji zachránit! Nedokázal jsi ji zachránit tehdy a nedokážeš to ani teď! Jsi vážně zvláštní chlapec. Tak zábavný!”

“………… Ja vím. Proto ti nemůžu odpustit. Ani sobě-”

Nemůžu odpustit všechno.

Mně, který nedokázal ochránit Asiu. Raynare, která ji zabila.

Pak se mi v hlavě ozvou Buchouina slova.

--Touha. Posvátný pohon je řízen silou tvé touhy. A stejně tak určuje tvou sílu.

“Vrať ji.”

--I když jsi Démon, tvá vůle toužit se neztratila. Čím silněji po něčem toužíš, tím silněji ti tvůj Posvátný pohon odpoví.

“Vrať Asiu zpěěéééééééééééét!!”

[Dračí zesílení!!]

Posvátný pohon na mé levé paži se aktivuje jako by odpovídal na můj výkřik. Šperk v rukavici se jasně leskne a objeví se na ní nějaké záhadné značky.
Zároveň mi do těla začne proudit síla. Z levé paže vybavené Posvátným pohonem se mi šíří do celého těla.

Vyrazím dopředu, zatímco mi tělo přetéká silou.

Máchnu pěsti kupředu směrem k šklebícímu se Padlému andělovi.

Raynare se snadno vyhne. Jako by tančila.

“Vysvětlím to tak, aby to pochopil dokonce i idiot jako ty. Je to jednoduchá rozdíl v síle. Moje je na úrovni 1000. Tvoje je na jedničce. Můžeš se snažit jak chceš, ale propast mezi námi nezmenšíš. Dokonce i s Posvátným pohonem se ti síla zdvojnásobí pouze na 2. Je to marné. Jak bys proti mě mohl vyhrát!? Ahahahahahahaha!”

[Zesílení!!]

Z klenotu vyjde další zvuk. Značka na něm se změní z [I] na [II].

BUCH BUCH

Mé tělo projde druhou změnou.

Síla-něco, čím porazím nepřítele před sebou se zvyšuje.

“Uoooooooooo!”

Vyrazím na ni, zatímco do pěsti soustředím svou překypující sílu. Už jsem se povýšil na [Věž].

“Heh! Trochu se ti zvýšila síla? Stejně to pořád nestačí!”

Znovu se mému útoku vyhne.

V příští chvíli se v její dlani shromáždí světlo a zformuje se do něčeho.

“Vložila jsem do toho hodně síly! Sežer si to!”

ZUDON!

Světelné kop mi probodne obě nohy. Zaboří se mi hluboko do stehen. I s obranou [Věže], se tomu neubráním.

“Guaaaaaaaaaah!”

Zařvu.

Tělem mi projede intenzivní bolest, ale nepůjdu do kolen jen kvůli něčemu takovému.

Okamžitě kopí popadnu.

SPÁLENÍ.

“Guaaaaaaaaaah!”

Zvuk mého pálícího se masa. Horký! Páááálíííí toooooo! To protože je ze světla!? Dlaň držící kopí mám úplně spálenou.

Z ruky mi stoupá kouř. Stejně tak i z ran na stehnech. Prudce mi spaluje ruku a nohy.

Raynare se při pohledu na mou snahu vytáhnout kopí rozesměje.

“Ahahahaha! Démon pokoušející se vytáhnout kopí je hlupák! Pro Démony představuje světlo intenzivní jed. Jen jeho dotekem se spálíš. Je to největší bolest, jakou může Démon okusit! Pro Démona nízké třídy jako seš ty je-”

“Nugaaaaaaaah!”

Vykřiknu nepopsatelným způsobem, ale dál se pomalu pokouším kopí vytáhnout, pevně ho uchopím.

Nohama mi projíždí intenzivní bolest, kterou do mě zasadila moc světla. Tolik to bolí. Skoro ztrácím vědomí. Kdybych nezaťal zuby, asi bych umřel.

Tak co s tím? Co s tím!?

“Tohle! Ta dívka! Tohle je nic v porovnání s tím, čím si prošla Asia!!”

Pomalu vytahuju kopí, zatímco mi po obličeji stékají slzy se slinami.

Bolí to. Kurevsky to bolíííííííí!

Zurjúúzurjúú.

S příšerným zvukem si z nohou vytáhnu kopí.

Když se mi to podaří, vypadne mi z ruky a zmizí ještě než stačí dopadnout na zem.

Šplouch.

Když už díry v mých nohách nic neblokuje, začne z nich proudit krev.

I když jsem kopí vyndal, bolest přetrvává.

[Zesílení!!]

Ačkoli mě probodla kopím a zastavila můj útok, rukavice na mé levé paži dál vydává zvuky.

Bolí to. Fakt to bolí.

Šíleně brečím a z úst mi tečou potoky slin.

Klouz.

Spadnu na zadek, jakmile v sobě ztratím část síly.

Nemůžu vstát. Sakra, nemám v nohou žádnou sílu. Ne, vlastně ji nemám v celém těle.

Jsem ve špatném stavu?

“……Pozoruhodné. Démon nízké třídy se vytahující světelné kopí Padlého anděla. Ale je to marné. Mé světlo není okázalé ale má vysokou schopnost zabíjet Démony. Má velkou hustotu. Tak silnou, že se používá jako světelné ostří knězů. Dokonce i jediné zraněné je těžce zhojitelné a to dokonce i pro Démony střední třídy. Pro Démony nízké třídy jako jsi ty, je to konečná. Fufufu, nedokážeš se podívat na škodu způsobenou silou světla, víš? Zvláště toho mého.”

Jako vždycky vede dlouhej monolog o něčem, čemu nerozumim.

“Tělem ti proudí světlo, způsobuje škody na každé buňce. Jestli tě brzy nevyléčí, zemřeš. Ne, obyčejně by nebylo zvláštní zemřít s takovým poškozením. Vážně máš v sobě velkou sílu, že?”

Ach, vážně? Takže pro odpad jako já, který se nedávno stal Démonem, je tohle zranění smrtelné, hm.

Přesně jak jsem si myslel. Cítím, jak mě bolest rozežírá dokonce i zevnitř. Nejde o bolest ze zásahu ale něco mnohem horšího. Jako by se mi kosti i svaly tavily teplem. Ta bolest se přenáší přímo nervy, takže spouštím ochranu jakmile ucítím, že se mi krade do hlavy.

Pokud mě brzy nevyléčí, tak pravděpodobně umřu.

Jenže.

Nemůžu tu jen tak sedět. Ale v nohách nemám žádnou sílu. Sakra.

Je tohle můj konec?

Potom se podívám na Asiu.

Tiše spící dívka.

Promiň, že jsem tak hlučný. Jo, jsem v pořádku. Vážně. Mý tělo je celkem silný. Takže to není problém. Vidíš? Chystám se ti ulehčit od nějaké lítosti, co ti zůstala, Asio.

“V takové době bychom se měli modlit k Bohu?”

Vyklouzne mi ze rtů, aniž bych si to uvědomil.

“?”

Raynare vypadá zmateně. Ale já pokračuju.

“Ale Bůh neni dobrej. Už předtím mi nenaslouchal a nepomohl dokonce ani tak hodné dívce jako je Asia. Hahaha, tak zbytečnej Bůh.”

“Zajímalo by mě, co se tím snažíš říct. Konečně ses zlomil?”

“Takže on, Maou-sama, vyslechneš mý přání? Existuješ, ne? Posloucháš? Sem taky Démon, takže vyslechneš mý přání?”

“……Naprostý ztroskotanec. Mluví si sám pro sebe na takovém místě.”

“Zmlátim tohohle zkurvenýho Padlýho anděla přede mnou, takže se prosím ujisti, že nezasáhneš. Vážně nechci, aby se do toho pletl někdo jinej. A taky nepotřebuju, aby mi někdo kryl záda. Udělám to sám. Moje nohy sou taky v pořádku. Vstanu sám. Takže z toho udělej boj jeden na jednoho. Je to dobrý situace. Můj vztek je na takový úrovni, že si myslim, že se s tou bolestí vypořádá. -Jeden zásah postačí. ……Prosím, nech mě jí zasáhnout.”

Můžu hýbat nohama. Už sem v nich dávno ztratil cit. I milimetrový pohyb mi působí intenzivní bolest.

Ale stejně se můžu hýbat. Zvednu zadek z podlahy.

Moje tělo se dál třese. I tak pomalu vstávám.

Bolí to. Celé moje tělo bolí. Ale můžu se hýbat. Pořád se můžu hýbat. Jen to musím vydržet, dokud jí jednou nezasáhnu.

“-! N-Nemožný! Tvoje tělo není ve stavu, aby se mohlo pohnout! Kvůli světelnému poškození-”

Pomalu přistoupím k Raynare, která má ve tváři šokovaný výraz.

Vstal jsem. Přímo před jejíma očima. S třesoucíma se nohama a potoky krve tekoucími z ran.

“Hej, expřítelkyně. Kvůli tobě jsem si toho dost prošel.”

“……Nemůžeš stát! Démon nízký třídy by neměl být schopen s takovými zraněními stát! Světlo tě spaluje zevnitř!? Démon nízký třídy co nemá démonickou sílu na zmírnění efektu světla by neměl bejt schopnej to snýst!”

“Jo, bolí to. Děsně. Skoro omdlívám. Ale víš, moje nenávist k tobě je tak velká, že to snesu.”

Bez mrknutí zírám přímo na svého protivníka.

Příští rána bude moje poslední. Když jí použiju, spadnu.

Proto to musím s příští ranou ukončit. Nesmím spustit oči z cíle.

“Hej, můj Posvátnej pohone. Ještě pořád máš sílu praštit tu věc přede mnou, ne? Tak to ukončíme.”

[Exploze!!]

Zvuk z klenotu teď zní obzvláště silně.

Drahokam září ještě jasněji. Takové jasné světlo. Je oslňující.

Ale na rozdíl od světla Padlého anděla mě tohle nezraňuje, místo toho mi přináší klid.

Pouhý jeho dotyk jako by mě naplňoval silou. Podobá se to Asiinu léčivému světlu.

Takže existuje světlo, co neubližuje Démonům.

Udělám krok vpřed. Z mých ran vytryskne na zem krev.

Taky nějakou vykašlu. Vypadá to, že jsem v kritickym stavu.

Bolest, kterou cítím, se nedá zastavit. Už se mi dostala do mozku. Ale nevadí. Pořád se můžu hýbat.

Dokonce i teď do mě z rukavice proudí síla.

Když jsem stál proti Raynare včera večer, byl jsem rozdílem v silách mezi námi vyděšenej.

Můj instinkt Démona zachytil ten propastný rozdíl mezi námi a moje tělo se kvůli tomu nedokázalo přestat třást. Tehdy jsem si myslel, že jí nikdy neporazím.

Ale teď je to jiný.

Síla, kterou mi dává rukavice, je šílená.

Nějak to vím. Je to možné, protože jsem vlastník Posvátného pohonu.

Tu sílu nebudu mít navždycky. Je jednorázová.

Pokud jí použiju proti nepříteli byť jen jednou, bude pryč. I když mi to Posvátný pohon neříká slovy, naznačuje to fyzicky.

Zaujmu úderný postoj. Nemám zkušenosti s bojem. Ale stačí, když jí zasáhnu jednou.

Mým cílem je zatracenej Padlej anděl přede mnou. Rozhodně jí praštím. A rozhodně neminu.

“……Nemožný. Co je to? Proč se to děje……? Neměl by bejt tvůj Posvátnej pohon [Dvojitej kritik], co zdvojnásobuje sílu vlastníka? ……To není možný. Ne. Proč tvoje síla předčila mojí……? Ty vlny démonický síly, co cítím...... jsou Démona střední třídy……ne, patří Démonovy první třídy……”

Mluví o mojí síle? To kvůli mýmu Posvátnýmu pohonu?

Hej hej, neměl si bejt Posvátnej pohon, co jen zdvojnásobuje mojí sílu?

Buchou je jedinej Démon první třídy, kterýho sem potkal, takže to znamená, že jsem právě teď na stejné úrovni jako ona.

“Lži! Tohle je lež! Jsem Padlý anděl, co dosáhl nejvyšší léčivé síly! Změnila jsem se v nejvyšší bytost získáním [Léčivého soumraku]! Obdržela jsem právo být milována Azazelem-sama a Shemhazou-sama! Neprohraju proti odpadu, jako seš ty!”

Raynare najednou znovu v obou rukou svírá světelné kopí.

BUUN.

Odrazím ho pěstí stranou. Světelné kopí jednoduše zmizí.

Při pohledu na to, jak snadno její kopí zmizelo, obličej Raynare ještě víc zbledne.

“N-Ne!”

Raynare zamává černými křídly a chystá se odletět.

Snaží se utýct? Hej hej, ještě před pár vteřinama si na mě shlížela a smála se mi.

Utečeš, jakmile zjistíš, že nemůžeš vyhrát? Kdo si myslíš, že seš? Ale já tě nenechám utýct. To sakra ne!

CHŇAP

Jdu na ní, jakmile se pokusí vzlétnout a popadnu jí za paži. Jsem neuvěřitelně rychlej. Tak rychlej, že dokonce ani Padlej anděl nestačí zareagovat.

Ruka, kterou držím, je nespolehlivá a tak malá, že vypadá slabě.

Stáhnu jí k sobě. Rozhodně jí nenechám zdrhnout.

“Nenechám tě vyváznout, blbko.”

“Jsem nejvyšší-!”

“Odleť, zasranej Anděli!”

“Zatracenčeeeeee! Nízkej Démoneeeeee!”

“Uorjáááááááá!”

Rukavice uvolní veškerou svou energii. Všechna síla shromážděná v mé levé paži se mi koncentruje do pěsti.

Použiju tu pěst, abych jí ji vrazil přímo do obličeje nenáviděného nepřítele.

PRÁSK!!

Ozve se nahlas. Moje pěst se jí zaboří do tváře a zatlačím ji ještě dál!

Raynare odletí dozadu.

GASHAAAAAAAAN!!

Padlý anděl s hlasitým zvukem narazí do zdi. Zeď se zlomí a objeví se v ní obrovská díra. Do vzduchu se vznese prach.

Když se usadí, ve směru, kam jsem odhodil Raynare, nic nezbylo.

Díra pokračuje až do vnější strany budovy, kde leží Raynare.

Nehýbe se. Nedokážu odhadnout, jestli je mrtvá, ale chvíli se nebude moct hejbat.

-Rozhodně jsem jí to vrátil.

“Dobře ti tak.”

Usmívám se z hloubi srdce. To je můj pravý pocit. Ten zásah mi udělal dobře.

Ale brzy se mi z očí vyvalí slzy.

“……Asia”

Už se nikdy znovu neusměje.