Editing High School DxD:Volume 1 Život 1 (section)

===Část 5===
 
[……ZABIJU TĚ, JESTLI NEVSTANEŠ……ROZSEKÁM TĚ NA KOUSÍČKY, JESTLI NEVSTANEŠ]

Když jsem se vzbudil, bylo ráno.

Co tohle všechno znamená?

……Měl jsem znovu zlý sen?

Musel to být sen. Ale zdálo se to být tak opravdové.

Teď jsem tady, spím ve své posteli.

Vzbudil mě budík hlasem yandere. Zdá se, že se mi to nakonec přece jen zdálo
.
Tentokrát to nebyla Yuuma-chan ale divnej chlápek, kdo mě honil. Ale oba měli černá křídla.

Zavrtím hlavou.

<i>Seber se</i>. Proč přikládám význam tomuhle druhu snů?

Jestli si to správně pamatuji, šel jsem včera jako obvykle do školy a vše bylo normální jako vždy. Po škole jsem šel k Matsudovi domů a spolu s ním a Motohamou si dal porno maraton.

Potom jsem se vrátil domů. Po cestě na mě zaútočila divná osoba s křídly-

Pak jsem si uvědomil svůj neobvyklý stav.

-Jsem nahý.

Nic na sobě nemám.

Co to sakra je? Nemám na sobě ani spodky!

Sem totálně nahej!

Nevzpomínám si. Nevzpomínám si, jak jsem se dostal domů. Ztratil jsem snad ve svém věku paměť?

Každopádně nemám ani ve zvyku spát nahý.

“……Unnn”

-!

Zaslechl jsem sladký hlas.

Poté jsem se opatrně ohlédl za sebe.

“……Suu~suu.“

Vedle mě spí dívka s karmínovými vlasy.

A je nahá... ...Její sněhobílá pokožka je pro mé oči až příliš jasná.

Její pleť vypadá velmi hladce, což je pro mé oči hodně špatné.

…………

Bez ohledu na to, jak se na ni díváte, je Senpai. Idol naší akademie. Její karmínové vlasy rozprostřené na polštáři vypadají neskutečně nádherně.

Rias Gremory-senpai.

…………

Huh? Huh, Huh?

Uklidni <i>se</i>. No jasně, v takovém případě je dobré počítat prvočísla, abyste se uklidnili.

2, 3, 5, 7, 11, 13, 17, 19, 23……

Daaaah!!

Nedokážu to! Nemůžu se uklidnit!

Proč spím s Rias-senpai!?

Co se stalo!? Co se stalo!?

Ne, co jsem udělal!? Udělal jsem něco!?

Nevzpomínám si! Ani trochu si nevzpomínám!

Proč!? Měl bych si pamatovat, co jsem udělal! Ne! Proč jsem v téhle situaci!?

Spal jsem se Senpai!?

Ech? Přichází takhle lidé o panictví!?

Nemožný! To prostě neni možný!

Vzpomeň <i>si</i>! Vybav si cenné vzpomínky!

Co jsem udělal? Jaké věci jsem byl schopen dělat!?

Hlava jako by mi měla kvůli všemu tomu zmatku explodovat, ale v příštím okamžiku jsem byl zahnán do kouta.

“Ise! Vstávej! Už je čas jít do školy!”

“Okaa-san, je Ise ještě ve svém pokoji?”<ref>Okaa-san - Obvykle znamená "Matka" ale v Japonsku tak muži často oslovují své ženy.</ref>

“Otou-san, jeho boty jsou u vchodu, takže se vrátil domů. Bože! Zůstávat u přátel takhle dlouho! A navrch přijít pozdě do školy! To je neodpustitelné!”<ref>Otou-san - Obvykle "Otec" ale v Japonsku tak manželky také nazývají své muže.</ref>

Rozhovor mezi mými rodiči v prvním patře je slyšet až sem nahoru.

Pak následovaly kroky na schodech. Kroky prozrazující hněv. Jsou odlišné od normálních kroků.

Máma je na cestě!

Počkej! Vydrž chvíli!

Jestli tohle uvidí, bude to hodně špatný!

“Počkej! Už jsem vzhůru! Už vstávám!”

“Bože! Víc už ti neodpustím! Musíme si o tom trochu promluvit!”

Máma je naštvaná!

Přichází! Máma jde do mého pokoje!

Neexistuje, aby viděla situaci, v níž právě jsem!

“Unn…… Je ráno?”

-!?

Senpai si přede mnou mne oči!

Je vzhůru! Je vzhůru!

GATCHA!

Dveře se s prásknutím otevřou. V tu chvíli také Senpai zvedá horní polovinu těla.

Můj pohled se setká s tím matčiným. Vypadá naštvaně. Vypadá hódně naštvaně!

“Dobré ráno.”

Uvítá Senpai mou matku s úsměvem.

Matčiny oči se přesunou ze mě na Senpai.

Pak matčin obličej ztuhne. Znovu přesune svůj pohled na mě.

Vyhýbám se očnímu kontaktu.
[[Image:HSDxD_vol_01_057.jpg|thumb|]]

“……RYCHLE SE PŘIPRAV.”

Zatímco používá strojový hlas, pomalu zavírá dveře.

Po chvíli zaslechnu hlasité zvuky, jak dupe po schodech dolů.

“O,O,O,O,Oooooo! Otou-san!”

“Co se děje, Okaa-san? Vypadáš, jako bys právě viděla ducha. Dělal zase Ise po ránu nějakou úchylárnu?”

“Seeeeeeee, sexxxxxxxxxx!! Ise měl~! S cizinkou~!!”

“-!? O-Okaa-san!? Okaa-san, co se stalo!?”

“Mezinárodnííííí~! Ise měl!!”

“Okaa-san!? Okaa-san!? Uklidni se!! Okaa-saaaaan!”

Jen si oběma rukama zakryju obličej.

Je lehké představit si, co se děje dole.

Jak se to jen mohlo stát? Z tohohle bude určitě rodinná diskuze!

Co za omluvu mám použít, abych vysvětlil tuhle situaci!?

“Tvá rodina je po ránu docela živá.”

Vstane Senpai z postele a zvedne ze stolu svou uniformu.

Nahá Senpai. Nahé tělo nádherné dívky.

……Ummm, je vám jasné, že vidím spoustu věcí……

Útlé boky. Dlouhé bílé nohy. Stehna. Pěkně tvarovaný zadek.

A prsa, která jsou velmi enormní... ...

Dokonce jasně vidím i bradavky!

Proč je nezakryje!? Proč nevykazuje sebemenší pokus o jejich zakrytí!?

Kdybych měl Motohamovu "Sondu tří velikostí", snadno bych dostal její přesné míry.

Právě teď lituju, že tuhle schopnost nemám.

Ale jednu věc vím jasně. Viděl jsem hodně nahých žen v magazínech a videích, ale krása Senpaina těla je mnohem větší než jejich.

Jak bych to jen popsal? Umění? Tělo s dokonalým tvarem i křivkami. Vypadá jako jeden z těch nahých obrazů nebo soch, jaké ukazují v muzeu.

Dokonalost. Jediné, co můžu říct, je "její krása je stále ohromující i po vysvlečení šatů".

Ale ze zírání na ni se cítím blbě.

Nemůžu se stát úplným úchylem.

“S-Senpai!”

Prostě to musím říct.

"Co je?”

“P-Prsa……Vidím všechno!”

Řekl jsem, zatímco se dívám stranou. Chci to viděl, ale o tom to je. Musím to vydržet.

“Jestli se chceš kouknout, prosím.”

Řekne senpai směle, zatímco si obléká uniformu. Ušklíbne se.

-!!

Existuje pro tohle japonské slovo!?

Tělem mi projede elektrický šok.

Z očí mi stékají slzy, kvůli větě, kterou vás ve škole nikdy nenaučí.

Jsem tou krásnou větou hluboce pohnut.

“Je tvůj žaludek v pořádku?”

Zeptá se mě Senpai.

Žaludek?

Dotknu se svého břicha, zatímco sleduju, jak se Senpai obléká.

“Včera tě probodli.”

-!

S tím prohlášením se dostanu do střehu.

……Pravda, včera jsem byl v parku probodnut chlápkem s křídly.

Probodl mě oštěp, který vypadal, že je vyroben ze světla.

Ale na břiše mi po tom nezůstala žádná jizva. Jsem si jistý, že tam byla díra……To není druh zranění, které se zahojí za den.

Vytékalo z ní příliš mnoho krve.

Nebyl to sen? Nebo to byl sen?

“Mimochodem, to, co se stalo včera, nebyl sen.”

……Řekla Senpai jako by mi četla myšlenky.

“J-Jsem si jistý, že jsem byl zraněn……”

"Vyléčila jsem tě. Bylo kritické, ale díky tvému tvrdému tělu jsem ho svou silou vyléčila za noc. Podělila jsem se s tebou o trochu své síly démona skrz objetí, zatímco jsme byli nazí. Byla jsem schopná to udělat, protože jsme ze stejného rodu.”

Co to... ...říká?

Huh? Objímali jsme se nazí?

…………

Eeeeeeeeeeeeeeeeh!

Počkat, to znamená……!

“V pořádku, stále ještě jsem panna.”

Řekla jako by mi opět četla myšlenky.

Ach, tak je to. Z nějakého důvodu se mi ulevilo.

Nebo bych měl cítit úlevu?

“Netvař se tak divně. Tento svět je obklopen více záhadami, než si vůbec dokážeš představit.”

Přistoupila ke mně Senpai ve spodním prádle. Začne mě štíhlými prsty hladit po tváři.

Zrudnu v obličeji. Nedokážu zabránit tomu, abych zrudl, když mi tohle dělá takhle krásná dívka.

“Jsem Rias Gremory. Démon.”

-Démon?

Co? Vtip? Nejsem si moc jistý……

“A já jsem tvůj Pán. Ráda tě poznávám, Hyoudou Issei-kun. Mohu ti říkat Ise?”

……ale její démonický úsměv vypadal opravdově.