Editing High School DxD:Volume 1 Život 3 (section)

===Část 5===

Je to dost zvláštní pohled. Jeptiška zmatená nabídkou.

“C-Co si objednáte……?”

Dokonce ani zaměstnanec neví, jak se s touhle situací vypořádat.

Je čas oběda a tak jsem vzal Asiu do fast foodu v obchodní čtvrti.

Zdá se, že Asia na podobném místě nikdy předtím nebyla, takže jí výběr jídla dává zabrat.

Nabídl jsem jí pomoc, ale hrdě řekl, “V pořádku, nějak už to zvládnu”, takže ji celou dobu sleduji……

Přemýšlej, neumíš japonsky.

Chytím se šance pomoct jí.

“Promiňte. Dá si to samé jako já.”

“Dobře.”

Zaměstnanec si vezme naše objednávky. Asia je na druhou stranu v šoku.

“Auu, stydím se. Nedokážu si sama objednat ani hamburgr……”

“N-no, nejdřív si musíš na japonštinu zvyknout.”

Jakmile dostaneme jídlo, zamíříme k prázdnému stolu, celou dobu skleslou Asiu povzbuzuju.

Zatímco se přesunujeme restaurací, hledí na nás většina mužských strávníků.

To protože je jeptiška ale zároveň děsně roztomilá.

No, každý chlápek, co na ní zůstane viset pohledem, jakmile jí zahlédne.

Sedneme si naproti sobě, ale Asia si pozorně prohlíží hamburgr a vůbec nejí. Ví vůbec, jak ho sníst?

Páni, dost zvláštní vývoj situace.

“Princezno, jí se to tak, že to takhle rozbalíte.”

Ukážu jí názorně s úsměvem.

“O-Opravdu existuje takový způsob jídla!? Ú-Úžasný!”

……Jak nová reakce. Vážni seš rozkošná, Asio.

“Takhle se jedí taky hranolky.”

“Páni!”

Asia mě dychtivýma očima pozoruje, jak jím hranolky.

“Ne, ne, ty taky jez, Asio.”

“D-Dobře.”

Trochu si ukousne burgru.

Pustí se do něj.

“V-Vynikající! Ten burgr je vážně vynikající!”

Říká se zářícíma očima. Co normálně jí?

“To si nikdy předtím nejedla hamburgr?”

“Ne. Občas jsem ho viděla v televizi, ale tohle je poprvé, co ho jím. Jsem dojatá! Je to vynikající!”

“Ach. Takže co normálně jíš?”

“Hlavně chleba a polévku. Také zeleninu a těstoviny.”

Taková prostá jídla. To je vážně církev taková?

“Fakt? V tom případě si to vychutnej, aby sis zapamatovala chuť.”

“Ano. Sním to s radostí.”

Asia ho začne oždibovat. Ale proč byla vlastně v parku?

Říkala, že má volno, jenže vypadá to, jako by spíš od něčeho utíkala.

Když mě uviděla, zdálo se, že se jí ulevilo.

Chtěl jsem se jí zeptat, ale mohlo by to ode mě být bezohledné. Pravděpodobně bych měl počkat, dokud se nebude sama cítit na to, aby mi to řekla.

Kdykoliv jí pomůžu.

Taky je tu ta věc s Buchou a ostatními. Ale o tom jí nehodlám říkat.

Je to tak na nervy jdoucí.

Ach jasně, jelikož si tak užívá svůj hamburgr, mám špatný pocit z toho, že bych se jí ptal na něco, co by ji mohlo rozesmutnit.

Jo, to je ono. Jen pro dnešek na všechno zapomeneme.

To byla moje odpověď.

“Asio.”

“A-Ano.”

“Teď se půjdeme někam pobavit.”

“Ech?”

“Pojďme do herního centra.”


“Legendární nejrychlejší pirát svahů, Ise!”

Buuuuum!

Přitlačil jsem na plyn a v zatáčce rychle přeřadil!

Pak jsem projel kole dvou aut!

“Rychlý! Jsi tak rychlý, Ise-san!”

Fufufu, sleduješ mě, Asio? Teď se zamiluj do mojí techniky jízdy!

Hrál jsem závodní hru v herním centru.

I když vypadám takhle, nikdy jsem se před Klubem okultních záhad nepřidal k žádnému školnímu klubu.

Všichni tři, Motohama, Matsuda i já jsme prošli všechna herní centra v okolí.

Závodní hra nebo ne, porazím jakoukoli!

[VÍTĚZ!]

Na obrazovce se ukázal nápis odkazující k mému vítězství.

Jo, vypadá to, že sem znovu vytvořil traťovej rekord…… Takhle se zamiluju sám do sebe.

Pak jsem ztratil Asiu z dohledu. Když jsem se díval, stála před herním jeřábem.

“Copak?”

“Jej! N-Ne…… N-Nic.”

Když se jí zeptám, pokouší se to zakrýt.

“Je tam něco, co bys chtěla?”

Když se podívám dovnitř, je tam plyšák “Rache-kun”. Je to roztomilý maskot podobný myši. Jestli si to pamatuju správně, pochází z Japonska, ale je celosvětově populární. Proto ho Asia zná.

“Asio, máš ráda Rache-kun?”

“Ech? N-Ne, t-to je……”

Asiin obličej zrudně a stydlivě přikývne.

“Okay. Získám ho pro tebe!”

“Ech? A-Ale……!”

“To je v pohodě, zvládnu to.”

Kuj železo, dokud je žhavé. Okamžitě dovnitř vhodím minci a začnu manipulovat s jeřábem.

Dokonce i když vypadám takhle, jsem v tomhle typu her docela dobrej víš?

No, to sem si alespoň myslel, jenže bylo to docela těžký.

Na poprvé jsem upustil hračku na dobrém místě, na podruhé jsem naprosto minul.

Při třetím a čtvrtém pokusu jsem taky minul, ale když se Asia začala obávat o můj pátý pokus, konečně se mi to povedlo!

“Jo!”

Udělal jsem vítěznou pózu a vzal Rache-kuna, který právě vypadl. Potom jsem ho dal Asie.

“Tady máš, Asio.”

Asia byla najednou tak šťastná, že si plyšáka přitiskla k ňadrům.

“Mockrát děkuju, Ise-san. Postarám se o něj.”

“Hej hej, jestli jsi tak nadšená jen z plyšáka, pak jich pro tebe příště získám víc.”

Řekl jsem, ale zavrtěla hlavou.

“Ne, tenhle Rache-kun, kterého jsi mi dal, představuje překrásný den, kdy jsem tě potkala. Jelikož dnešek je jediným dnem, kdy jsem se s tebou setkala, bude dobré postarat se o tohohle plyšáka.”

……Z jejích slov jsem se zastyděl.

Ale jakmile to řekla, zdálo se to přirozené.

No, nevadí!

“Dobře! Ještě jsme nezačali! Asio, budeme si hrát celý den! Za mnou!”

“D-Dobře!”

Vzal jsem Asiu za ruku a šli jsme dál do centra.