Editing High School DxD:Volume 1 Život 2 (section)

===Část 6===

Už je skoro druhý den a já jsem na cestě domů po skončení pravidelných klubových aktivit.

Háá.

Povzdechnu si.

Dokonce i dneska měla Buchou divnej výraz. Moje smlouva se podruhé v řadě stala neplatnou.

Ale mám tu nejlepší zpětnou vazbu.

Buchou byla znovu zmatená, protože se podruhé v řadě setkala s incidentem, jaký nikdy předtím nezažila. Omlouvám se, že tě zatahuju do divný situace.

Cítím se hrozně, ale zdá se, že moje cesta k získání titulu bude těžší, než jsem si myslel……

Minulou noc jsem až do rána sledoval anime DVD s Mil-tan.

Nejprve sem to nemyslel moc vážně, ale propadle jsem anime Magická dívka kvůli jeho sexy akcím a příběhu, kterej mě rozbrečel, takže to dopadlo tak, že sem se díval až do rána.

Kromě toho, proč sou všichni mí klienti bandou perverzáků?

“Ahaha, Hyoudou-kun musí mít démonickou dílu, která tyhle lidi přitahuje. ”

Řekl předtím Kiba něco takovýho s osvěžujícím úsměvem.

Chcípni, krasavče. Slyšel sem, že jeho šance nechat se přivolat krásnou starší ženou sou vysoký.

Sakra! Jakej druh smlouvy s nima má!?

Je to sex!? Nebo něco, co se sexem souvisí!?

Jen pomyšlení na to mě nutí chtít ho zavraždit. Kurva! K čertu s tebou, Kiboooo!

“Hauááu! ”

Hmm? Nečekaný hlas.

Ve stejnou chvíli, kdy za sebou zaslechnu ten hlas, se ozve taky zvuk něčeho padajícího na zem.

Když se otočím, je tam sestra ležící na podlaze.

Ruce má roztažené dokořán a obličej na zemi. Tohle je zaručeně neohrabaný způsob jak spadnout.

“……S-Seš v pořádku? ”

Přistoupím k sestře a podám jí ruku, takže může vstát.

“Auu. Proč pořád zakopávám…… Ach, omlouvám se. Děkuji mockrát~.”

Soudě dle jejího hlasu je mladá. Je stejně stará jako já?

Beru ji za ruku, abych ji zvedl.

<i>Vítr zavane. </i>

Sestřin závoj odletí kvůli větru.

Její blonďaté vlasy, které pod ním byly skryty, jí spadají dolů na ramena. Její rovné plavé vlasy se třpytí slunečním svitem.
[[Image:HSDxD_vol_01_137.jpg|thumb|]]

Pak se mé oči pohnou k jejímu obličeji.

-!

Okamžitě mi ukradne srdce.

Blonďatá kráska stojící přede mnou.

Obě její zelené oči vypadají tak nádherně, že se cítím, jako by mě do sebe vtahovaly……

…………

Na chvíli na ni zůstanu zírat.

“U-Umm……děje se něco……?”

Sestra se s ustaraným obličejem podívá zpříma do mého obličeje.

“Ach. O-Omlouvám se. Umm……”

Nemůžu to říct.

V žádnym případě jí nemůžu říct, že mě fascinuje.

Spíš, tahle holka je <i>ona</i>. Jo, mluvím o ní. Ano, o ní.

Vypadá přesně jako moje dokonalá dívka (Verze blonďatá kráska)! Samozřejmě, že mě přitahuje!

Cítím, že s ní potřebuju dál mluvit!

Je to <i>znamení</i>!? Myslet na něco tak sobeckého.

Pak mi do oka padne cestovatelská taška, kterou má na rameni. Když se nad tím zamyslím, je celkem vzácné vidět ve městě jeptišku. Tohle je pro mě vlastně poprvé.

Předtím jí ale musím zdvihnout ten závoj. Naštěstí přistál poblíž.

“C-Cestuješ? ”

“Ne, tak to není. Byla jsem umístěna do církve v tomto městě…… Ty musíš být obyvatel tohoto města. Ráda tě poznávám. ”

Sklonila hlavu.

Hmmm. Být umístěna do zdejšího kostela. Výměna zaměstnanců? Zdá se, že církev prochází těžkými časy.

“Prošla jsem si pár nepříjemnostmi, než jsem se sem dostala. Ummm… …Nemluvím japonsky zrovna dobře…… Ztratila jsem se a ostatní nerozuměli tomu, co jsem říkala……”

Spojí ruce před hrudníkem a vypadá vážně smutně.

……Což znamená, že neumí japonsky.

Důvod, proč se mnou může mluvit, je démonická síla. To mi předtím řekla Buchou.

“Když se změníš v Démona, jednou z jedinečných schopností, které získáš, je “Jazyk”. Ve chvíli, kdy se proměníš, všichni na světě budou rozumět tomu, co říkáš. Lidé, co tě budou poslouchat, uslyší tvá slova v jazyce, který je jim nejbližší. Pokud to budou Američané, uslyší angličtinu. Pokud Španělé, španělštinu. A také naopak. Pokud promluví v jiném jazyce než v japonštině, uslyšíš jejich slova japonsky. ”

Jo, je to přesně, jak Buchou řekla.

Během lekcí angličtiny slyším všechno v japonštině. Byl jsem šokován. Když mi učitelka angličtiny řekla, abych přečetl odstavec anglicky, nějak jsem četl a všichni mí spolužáci se zdáli být šokováni.

Samozřejmě. Jelikož teď mluvím anglicky přirozeně, jsou zřejmě jasně v šoku.

Dokonce i učitelka kvůli tomu ztuhla.

No, písmenka a slovíčka se nezměnila do japonštiny, protože schopnost se omezuje pouze na zvuk.

Ale to stačí. Je to tak úžasný, když můžu změnit jazyk kdekoliv na světě.

Tak jsem se stal “mezinárodním” středoškolákem bez jakýchkoli nároků.

“Myslím, že vím, kde je tu kostel. ”

Mám za to, že starý kostel leží ve vnější části města. Alespoň tuším, že je to kostel.

Ale používá se vůbec ještě?

“V-Vážně! D-Děkuji ti~! Tohle všechno se stalo díky Bohu! ”

Usměje se na mě se slzami v očích. Je vážně rozkošná.

Ale když se podívám na růženec zářící na její hrudi, mám z toho extrémně negativní reakci.

No, jak jinak taky, jsem přece Démon. Ona je ten druh člověka, s nímž nemůžu mluvit nebo se dostanu do potíží.

Ale nemůžu jí nechat samotnou v problémech. A tak beru tuhle sestru do kostela.

Po cestě jsme procházeli parkem.

“Uáááááááá!”

Co jsem zaslechl, byl pláč chlapce.

“Jsi v pořádku, Yosh-kun?”

Bude v pořádku, je s ním jeho matka. Zdá se, že právě zakopl.

Ale náhle, sestra, která šla za mnou, vykročila směrem k parku.

“Hej.”

Sestra vstoupila do parku a šla vstříc brečícímu chlapci sedícímu na zemi.

Následoval jsem ji.

“Jsi v pořádku? Chlapci by neměli plakat kvůli takovým malým zraněním.”

Poplácá sestra chlapce jemně po hlavě.

Chlapec pravděpodobně nerozumí tomu, co říká. Ale má velmi milý výraz. Sestra položí dlaň na chlapcovo zranění.

V příštím momentu zůstanu v šoku. Zelená světelná koule se jí objeví v dlani a bliká nad chlapcovým kolenem.

Co je to? Démonické síly? Buchou řekla, že je mohou používat jen Démoni a ti, kteří s nimi nějak souvisí, takže tak to být nemůže.

Když se podívám pečlivěji, chlapcovo zranění začne mizet.

Léčí snad světlo z její dlaně chlapcovo zranění?

Něco mě napadne.

–Posvátný pohon.

Zvláštní moc udělená určitým lidem. Myslím, že alespoň tohle předtím Kiba říkal.

Tak nějak cítím, že tohle je ono. Z pohledu na to světlo mě bolí levá ruka. Musí to být podobné.

Reaguje snad můj Posvátný pohon na ten její? Odpovídá mu?

Když se znovu podívám, je chlapcovo zranění pryč, nezbyla po něm jediná stopa.

Úžasný.

Tohle je taky síla Posvátnýho pohonu…… Existuje tolik různých druhů.

Chlapcova matka je v šoku. Každý, kdo uvidí něco tak nepředstavitelného, zareaguje stejně.

“Tak, tvoje rána je zahojená. Už by to nemělo bolet.”

Sestra poplácá chlapce po hlavě a podívá se na mě.

“Promiň. Ale musela jsem.”

Zasměje se a vystrčí jazyk.

Chlapcova matka, předtím šokovaná, zavrtí hlavou, pak popadne chlapce za ruku a rychle odejde.

“Díky, Onee-chan!”

Chlapcova slova. Slova vděčnosti.

“Říkal díky, Onee-chan.”

Přeložím jí a ona se šťastně usměje.

“……Ta síla……”

“Ano, mám sílu léčit. Je to nádherná síla darovaná Bohem.”

Vypadá trochu smutně, dokonce i přesto, že se usmívá.

Tak nějak se zdá, že má za sebou temnou minulost nebo tak podobně.

Pravděpodobně bych do toho neměl rýpat.

Není zrovna prostor pro slova jako “Vlastně mám taky Posvátný pohon!”. Je to neobvyklá síla, a někteří lidé kvůli ní možná trpí.

Dokonce ani já se necítil šťastně, když jsem měl na ruce svůj Posvátný pohon. Místo toho jsem byl opravdu v šoku. Ještě pořád nevím, jak ho používat, proto jsem taky nebyl šťastný. Jedinou věc, kterou s tím umím, je napodobenina Kamehamehy.

Rozhovor tady končí a my pokračujeme v cestě ke kostelu.

Dojdeme tam asi po pěti minutách.

Jo, jedinej kostel, kterej znám, je tenhle. Je stejně starej, jak si ho pamatuju.

Nikdy jsem neslyšel o tom, že by se ještě využíval, ale zevnitř vychází světlo, což znamená, že jsou uvnitř lidé.

ZIMNICE ZIMNICE ZIMNICE

Mám zimnici a stéká po mně pot. Už předtím to bylo takové.

Věděl jsem to. Jsem Démon, takže kostel patřící Bohu a Andělům je pro mě nepřátelské území.

Dokonce i Buchou říká, že bych se nikdy neměl moc přibližovat ke kostelu nebo svatyni.

“Ano, jsme tady! Jsem tak šťastná.”

Sestra si úlevně povzdechne, jakmile porovná naši polohu s mapou, kterou má u sebe.

Ach, takže jsme na správném místě. To je dobré.

Neměl bych se tu zdržovat. Stmívá se, takže bych měl jít.

Je to ztráta, rozloučit se s takovou kráskou, ale jsem Démon a ona jeptiška……

Láska na protilehlých stranách může znít romanticky, ale tohle není ten případ.

To protože začínám mít z kostela vážně strach. Moje tělo se nemůže přestat třást.

Tohle znamení strachu musí být pro Démony zvláštní rys. Jako bych byl žába sledovaná hadem.

Ne, spíš jsem žába, která neví, co dělat, když ji had najde.

“Tak já půjdu.”

“Prosím počkej!”

Rozloučím se a pokusím se odejít, ale sestřina slova mě zastaví.

“Ráda bych ti udělala nějaký čaj jako poděkování, že si mě sem vzal-”

“Ach, docela spěchám, takže musím jít.”

“……Ale to je……”

Trápí se.

Pravděpodobně mi chce udělat čaj, aby mi ukázala své díky, ale pít zde čaj by bylo nebezpečné. Je to škoda, ale musím odmítnout.

“Jmenuju se Hyoudou Issei. Ale všichni známí mi říkají Ise. Takže můžeš i ty. A ty se jmenuješ?”

Když jí prozradím své jméno, s úsměvem odpoví.

“Mé jméno je Asia Argento. Prosím říkej mi Asio!”

“Tak, sestro Asio, ještě se setkáme.”

“Ano! Ise-san, určitě přijdu, abych tě viděla!”

Sklopí Asia hlavu.

Odejdu poté, co mávnu rukou jejím směrem. Sledovala mě, dokud jsem se jí neztratil z dohledu.

Chápu, že je to hodná dívka.

A tohle byl náš nevyhnutelný osud a první setkání.