Editing High School DxD:Volume 1 Život 1 (section)

===Část 8===

Po škole.

“Ahoj. Co děláš?”

Sjedu studenta, který ke mně přišel, přimhouřenýma očima.

Kluk přede mnou je student číslo 1, nejkrásnější princ, Kiba Yuuto.

Svým úsměvem si získal srdce všech dívek na škole. Mimochodem, je ve stejnym ročníku jako já. I když je z jiný třídy.

Na chodbě a ze třídy se ozývají radostné dívčí výkřiky. Sklapněte. Je to tady zatraceně hlučný.

“Co tu chceš?”

Odpovím mu odmítavým tónem, ale Kiba zareaguje aniž by se přestal usmívat.

“Jsem tu na příkaz Rias Gremory-senpai.”

-!

Jediný prohlášení a mně hned dojde, proč je tady.

Aha, takže to on je ten člověk, kterýho pro mě Senpai chtěla poslat.

“……OK, OK, tak co po mně chceš?”

“Abys šel se mnou.”

NE!!

Vykřiknou holky.

“Ne, Hyoudou s Kibou-kun prostě nemůžou jít vedle sebe!”

“Nakazíš se, Kibo-kum!”

“Nesouhlasím s párem Kiba-kun×Hyoudou!”

“No, možná je to pár Hyoudou×Kiba-kun!?”

Měly divný kecy.

Sklapněte. Fakt sklapněte.

“Ach, jasně.”

Přikývnu a jdu za ním.

Řeknu to předem. Nesnáším hezouny.

Následuju Kibu, kterej už kráčí přede mnou.

“H-Hej, Ise!”

Zavolá na mě Matsuda.

“Neboj, kámo. Nejdu se prát.”

To je pravda. Nemusíš se o mě bát, kámo.

“Co hodláš dělat s tím DVD, „Já, Sexuální obtěžování, a Udon“!?”

Vykřikne Matsuda nahlas, zatímco zvedne do výšky zmiňované DVD.

Raději se kouknu z okna.


Jdu za Kibou, a místo, na kterém skončíme, se nachází v zadní části školy.

Na prostoru obklopeném stromy stojí barák, kterému se říká stará školní budova.

Zjevně už je to dávno, co se používala, a není tu ani stopa po lidech. Tohle místo je tak děsivý, že je uvedený na seznamu „sedmi divů školy“.

Budova vypadá hodně staře a je postavená ze dřeva, ale nemá ani jedno rozbitý okno a z jeho vzhledu se jen těžko pozná, jestli neni poškozená zevnitř.

Je stará ale neni to tak hrozný.

“Buchou<ref>Buchou - Prezidentka (vedoucí) klubu</ref> je uvnitř.”

Řekne Kiba.

Buchou?

Mluví o Senpai? Cože? Buchou?

Patří Senpai k nějakému klubu? Znamená to, že je Kiba taky součástí toho klubu?

Je to čím dál záhadnější. No dobře, dokud budu sledovat tohohle kluka, budu se moct setkat se Senpai.

Vešli jsme do dvoupatrové budovy a vystoupali po schodech. Šli jsme dál do jejího nitra.

Dokonce i chodba se zdála být čistá. Jako by v nepoužívaných místnostech nebylo ani smítko.

Když se řekne „starý dům“, napadne vás spousta hmyzu, pavučin, a prachu. Ale tady jsem nic takovýho neviděl.

To znamená, že to tu musej dost často uklízet.

Zatímco jsem o tom přemýšlel, došli jsme k našemu cíli. Kiba se zastavil před jednou konkrétní třídou.

Šokoval mě nápis na dveřích, který hlásal-

[Klub okultních záhad]

Klub okultních záhad!?

Jen přečtení toho názvu mě udivilo. Neříkám, že klub zní divně.

Ale pomyšlení, <i>že</i> je Rias-senpai členem Klubu okultních záhad je……

“Buchou, přivedl jsem ho.“

Čekal Kiba za dveřmi na schválení. Pak Senpai odpověděla.

“Dobrá, pojďte.”

Zdá se, že je uvnitř.

Kiba otevře a já ho šokovaně následuju do místnosti.

Každou částečku třídy pokrývají prapodivné znaky a slova.

Podlahu. Stěny a strop. Vše pokývají zvláštní znamení.

A nejvíce ze všeho vyčnívá kruh nakreslený ve středu místnosti.

Vypadá jako magický kruh, zabírá v pokoji nejvíce místa.

Cítím z něho cosi strašidelného a podivného.

Mimo něj je v místnosti také několik stolů a pohovek.

Hmm? Na jedné z nich někdo sedí. Drobná dívka……

Znám ji. Tu dívku znám!

Je z prvního ročníku, Toujou Koneko-chan!

Je to prvačka, ale kvůli dětskému obličeji a malému tělu vypadá jako studentka základky!

Mezi určitou skupinou kluků je docela populární. Stejně tak je oblíbená i mezi dívkami a pro svou roztomilost je považována za maskota.

Tiše jedla youkan.<ref>Youkan - japonská sladkost</ref>. Vždycky má nasazený ospalý výraz.
[[Image:HSDxD_vol_01_075.jpg|thumb|]]

Pokud si správně pamatuju, říká se, že je „hodně“ neemocionální.

Uvědomila si, že jsme vsoupili a naše oči se setkají.

“Tohle je Hyoudou Issei-kun.”

Představí mě Kiba. Toujou Koneko-chan skloní hlavu.

“Ach, ráda tě poznávám.”

Také jemně kývnu. Po přivítání pokračuje v oždibování svého youkanu.

Hmm. Přesně jak říkaj pověsti. Možná je ten typ mlčenlivý holky.

ŠŠŠ-

Tenhle zvuk tekoucí vody přichází ze zadní části místnosti. Je to snad sprcha?

Pak mi dojde, že tam visí sprchový závěs. A za ním je stín.

Je to stín dívky. Sprchuje se tam holka.

Cože!? Sprcha!?

V týhle třídě je sprcha!?

KJÚ

Zvuk sprchy utichne.

“Buchou, tady.“

Co? Kromě ní je tu ještě někdo jinej?

Slyším dívčí hlas, ketrý nepatří Senai.

“Děkuji, Akeno.”

Vypadá to, že se Senpai za závěsem převléká.

Při vzpomínce na dnešní ráno zrudnu.

Senpai, určitě máš impozantní tělo. Díky němu nebudu na chvíli potřebovat porno.

“……Jak oplzlý obličej.”

Zamumlá někdo. Když se podívám ve směru hlasu, zjistím, že je to Koneko-chan.

Podívám se na ni, ale malá prvačka jen jí youkan.

……Tak takhle je to. Takže mám oplzlej obličej. Fakt sorry.

JYA-

Pak se závěs roztáhne. Za ním stojí Senpai ve své uniformě.

S mokrýma vlasama vypadá svůdně. Podívá se na mě a usměje se.

“Omlouvám se. Včera jsem nestihla sprchu, protože jsem zůstala u tebe, takže jsem se musela umýt teď.”

Ach, vážně?

Ale co mě štve je, že je v týhle místnosti sprcha.

Potom se kouknu za Senpai.

Někdo za ní stojí…… To myslíte vážně!

Jsem v takovym šoku, že jsem až oněměl.

Černé vlasy v culíku. Culík, který už málem vyhynul! Osoba, která se stala posledním člověkem na naší škole s vlasy svázanými do culíku!

Ten krásný obličej, vždy usměvavý! Osoba s japonskou aurou! Ta, která je nazývána Yamato Nadeshiko<ref>Yamato Nadeshiko - Termín pro ideální japonskou ženu</ref> ačkoliv je studentka, a také jedna ze školních idolů, Himejima Akeno-senpai!

Dívka, které se, společně s Rias-senpai, říká „Dvě velké sestřičky“<ref>Původně Onee-samas</ref>!

Dívka, která je zbožňována mužskými i ženskými studenty!

“Ara ara. Ahoj, mé jméno je Himejima Akeno. Ráda tě poznávám.”

Představila se slušně a s úsměvem. Její hlas zní kouzelně.

“A-Ach. Jmenuju se Hyoudou Issei. T-Taky tě rád poznávám!”

Ačkoli jsem nervózní, pozdravím ji.

Poté, co mi Rias-senpai potvrdí, že jsme se navzájem všichni představili, začně mluvit.

“Zdá se, že jsme tu všichni. Hyoudou Issei-kun. Ne, můžu ti říkat Ise.”

“J-Jo.”

“My, Klub okultních záhad, tě vítáme.“

“Ech, no, jo.”

“Jako Démona.”

-!

Tati, mami. Vypadá to, že jsem se přimotal do něčeho velkýho.

“Tady máš čaj.”

“Ach, díky.”

Sedím na pohovce, a Himejima-senapi mi udělala čaj.

Rychle ho vypiju.

“Chutná výtečně.”

“Ara ara. Děkuji mockrát.”

Začne se Himejima-senpai hodně šťastně smát se zvukem „Ufufu“.

Kiba, Koneko-chan, Rias-senpai a já sedíme na pohovkách kolem stolu.

“Akeno, taaké se posaď.”

“Ano, Buchou.”

Himejima-senpai se posadí vedle Rias-senpai.

Pak se všichni zadívají na mě.

O-O co jde……Začínám být nervózní, jak se na mě všichni dívají v takhle malém prostoru……

Potom Rias-senpai promluví.

“Hned se k tomu dostanu. Jsme démoni.”

V-Vážni jdeš rovnou na věc.

“Tvůj výraz říká, že mým slovům nevěříš. No, nedá se nic dělat. Viděl si včera večer toho muže s černými křídly, že?”

Má pravdu.

Pokud to nebyl sen, tak jsem ho fakt viděl.

“Byl to Padlý Anděl. Jedná se o bývalé anděly, kteří sloužili Bohu, ale spadli do pekla kvůli svým zlým úmyslům. Také jsou nepřátelé nás, démonů.”

Takže teď si povídáme o padlých andělech.

Vypadá to, že se dostáváme do žánru fantasy.

“My, démoni, jsme už od starověku válčili s padlými anděli. Bojovali jsme kvůli nadvládě nad Podsvětím, které je pro lidi známé také jako Peklo. Podsvětí se dělí na dvě oblasti, jedno patří démonům, druhé padlým andělům. Démoni tvoří smlouvy s lidmi výměnou za jejich oběti, čímž zvyšují svou sílu. Padlí andělé, na druhou stranu, ovládají lidi, aby ničili démony. V tomto bodě přicházejí andělé, aby na příkaz Boha zničili obě rasy, což tvoří dohromady tři síly. A takhle to chodí již od nepaměti.”

“Ne, Senpai. Takovej příběh je pro normálního studenta jako sem já hodně silný kafe. Co přesně dělají členové Klubu okultních záhad?”

Pak se rozohovor stočil na činnost klubu.

“Klub okultních záhad je jen zástěrka. Je to můj koníček. Vlastně jde o místo, kde se setkáváme my, démoni.”

……Zadrž, tohle je součástí činnosti klubu, jo?

“-Amano Yuuma”

Po zaslechnutí toho jména vytřeštím oči.

Kde to jméno slyšela?

“Ten den, byl jsi na rande s Amano Yuumou, že?”

“……Jestli je to vtip, můžeš prosím hned přestat? Nechci tu o tom mluvit.”

V hlase mám vztek.

To protože tohle téma je pro mě teď tabu.

Když jsem o tom dřív mluvil, nikdo mi nevěřil, a nikdo si ji nepamatoval.

Každej mi říkal, že to musel bejt sen. Že šlo o halucinaci. Nikdo mi nevěřil ani si nepamatovali, že existuje.

Nevím, od koho ten příběh slyšela, ale prostě nepřijmu, pokud prohlásí, že je to všechno jen magie. Místo toho se naštvu.

“Existovala. Určitě.”

Pronese Rias-senpai jasně.

„No, zdá se, že se snažila smazat kolem tebe veškeré důkazy.“

Klepla Rias-senpai prstem, a Himejima-sepai vytáhla fotografii.

Poté, co jsem spatřil, kdo je na fotce, jsem oněměl.

„To je ona, že? Amano Yuuma-chan.“

Jo, osoba na fotografii je moje přítelkyně, kterou jsem nemohl nikde najít.

Vyfotil jsem si ji do mobilu, ale ten obrázek zmizel.

Na té fotce je určitě ona, a ze zad jí vyrůstají černá křídla.

„Tahle dívka je……ne, tohle je padlý anděl. Je stejného druhu jako ten, který na tebe zaútočil včera v noci.“

……Padlý anděl? Yuuma-chan je padlý anděl?

Rias-senpai pokračovala.

„Tenhle padlý anděl tě zkontaktoval za jistým cílem. Když ho splnila, zbavila se všech záznamů i důkazů o sobě.“

„Cílem!?“

„Ano. Zabít tě.“

-!

C-Co to ksakru!!

„P-Proč by mě chtěla zabít!?“

„Uklidni se, Ise. Nedá se nic dělat…… Ne, prostě jsi měl smůlu. Jsou majitelé, kteří nebyli zabiti……“

„Co tím myslíš, smůlu!“

Říká, že byla prostě smůla, že mě tehdy chtěla Yuuma-chan zabít!?

Cože……?

Zabit? Ale stále ještě žiju? Jsem pořád tady jako předtím.

„Ten den, kdy jsi s ní šel na rande a poté do parku, tě zabil <i>Světelným oštěpem</i>.“

„Ale já pořád žiju! Víc než to, proč jsem byl cíl zrovna já!?“

Jo, Nemá žádný důvod k tomu, aby se na mě zaměřila.

Proč by po mně šel padlý anděl!?

„Důvodem, proč se s tebou sblížila je, aby si zkontrolovala, zda máš v sobě nebezpečnou věc. Musela od ní získat slabou odezvu. Proto trávila čas tvojí kontrolou. Pak si to potvrdila. Jsi člověk, který vlastní Posvátný pohon --“

Posvátný pohon-.

Ten název jsem znal.

-Promiň. Představoval si pro nás hrozbu, tak jsme se tě rozhodli zbavit už teď. Jestli z toho chceš někoho obviňovat, tak nenáviď Boha, který do tebe vložil Posvátný pohon.

To mi tenkrát řekla.

Takže mám uvnitř sebe Posvátný pohon……?

Pak promluvil Kiba.

„Posvátný pohon je zvláštní síla rozdělená mezi určité lidi. Například, většina lidí, jejichž jména se zapsala do dějin, byli nositeli Posvátného pohonu. Využívali sílu Posváného pohonu, aby se zapsali do historie.“

„V současnosti existují lidé, kteří ovládají Posvátné pohony uvnitř svých těl. Znáš lidi, kteří hraají ve světě důležitou roli? Většina z nich ho má.“

Převzala si Himejima-senpai slovo po Kibovi.

Po nich se dá do vysvětlování Rias-senpai.

„Většina Posvátných pohonů má funkce, které se dají využít pouze v lidské společnosti. Ale existují i výjimečné Posvátné pohony, které jsou po nás hrozbou, pro démony i padlé anděly. Ise, zvedni ruku.“

Ech? Mám zvednout ruku? Proč?

„Dělej.“

Naléhá Rias-senpai.

Zvednu proto levou paži.

„Zavři oči a představ si tu nejsilnější věc, která tě napadne.“

„N-Nejsilnější bytost……? Son Goku z Dragon Ball……?“

Představ si to, vybav si tu postavu v momentě, kdy vypadá nejsilněji.“

„…………“

Představím si Gokua, když střílí svou Kamehamehou.

Je to dobrý?

„Pomalu spusť svou uku a vstaň.“

Zvednu se a dám ruku dolů.

„Teď napodob postoj té osoby. Představ si to co nejvěrohodněji, ano? Nemusíš se držet zpátky.“

Blbost.

Kolem mě sou lidi, a já mám ve svém věku napodobit Gokuovu Kamehamehu!?

To je moc trapný!

To, že mám zavřený oči neznamená, že se mi nebudou smát!

„Pospěš si a udělej to.“

Požádá mě znovu Rias-senpai.

Heeeeej! To jak vážně? Fakt musím!?

Do hajzlu! Tak teda čumte! Tohle je poprvý a naposled, co uvidíte Hyoudou Isseie dělat Kamehamehu!

„Kamehameha!“

Vykiřknu, dlaně přitisknuté k sobě, a odmrštím je od sebe ve výši hrudníku. Tohle je postoj Kamehamehy.

„Teď otevři oči. Na tomhle místě naplněném démonickou silou, se tvůj Posvátný pohon projeví snadněji.“

Otevřu oči, jak mi řekla Rias-senpai.

BLESK!

Moje levá ruka ze rozzářila.

Coooooo!?

Co je to!? Co je to!?

To jako teď můžu vytáhnout Kamehamehu!?

Světlo se začíná formovat a zakrývá mi levou rukou.

Když pak zmizí, mám na levé paži červenou rukavici.

Je vybavená nějakýma blejskavýma věcičkama. Vypadá to jako součást hodně dobrýho a realistickýho cosplaye.

Část, která mi zakrývá hřbet ruky má v sobě zasazené cosi jako drahokam.

Vlastně to vypadá spíš jako šperk než drahokam.

„Co je do hajzlu toooohleee!!?“

Zařval jsem. Jsem fakt v šoku.

Samozřejmě! Co to je!? Myslel jsem, že se udělal Kamehamehu, ale místo toho mám na ruce věc, která vypadá jako něco z i>Henshin Heroes</i>!

Uááá, co to je!?

„Tohle je Posvátný pohon. A patří tobě. Jakmile se jednou objeví, můžeš ho používat kdykoliv a kdekoliv jen budeš chtít.“

-!

T-Tahle červená rukavice je Posvátný pohon……?

Eeeeeeeh……

Stále tomu nemůžu uvěřit. Vystřelil jsem Kamehamehu a pak……pak……

„Padlý anděl, Amano Yuuma, viděla ve tvém Posvátném pohonu hrozbu, a proto tě zabila.“

……Takže ty řeči o Yuumě-chan a Posvátném pohonu byly pravdivé.

Takže ta část, ve který mě zabila, byla taky reálná……?

Tak jak to, že žiju?

„Zavolal jsi mě, když jsi byl na pokraji smrti. Přivolal jsi mě pomocí tohoto papíru.“

Vytáhla Rias-senpai leták.

Znám ho.

Když jsem čekal na Yuumu-chan, dostal jsem jeden z nich od člověka, co je rozdával.

Je to letáček s divným magickým kruhem a reklamním chytákem, „Splníme vaše přání!“

Když se podívím pozorněji, zjistím, že magický kruh na letáku je zmenšenou kopií toho na podlaze.

„Tohle je jeden z letáků, které rozdáváme. Tento magický kruh se používá na přivolání nás, démonů. Dnes už není zrovna moc lidí, kteří by dokázali nakreslit kruh, aby nás přivolali. Takže rozdáváme letáčky lidem, kteří vypadají, že by chtěli vyvolat démony. Tento magický kruh je bezpečný a dá se jednoduše použít. Tehdy byl jeden z našich blízkých přestrojený za člověka a rozdával je v obchodní čtvrti. Dostal si ho včas, Ise. Poté, co na tebe zaútočil Padlý anděl, jsi mě zavolal, zatímco jsi byl na pokraji smrti. Přál sis to tak moc, že kruh přemístil mě. Obvykle jsou totiž přivolávaní mí služebníci jako Akeno a ostatní.“

Tehdy mě propodlo <i>Světelné kopí</i>……takže jsem si to přál opravdu usilovně.

Když se mé ruce pokryly krví, vybavil se mi karmín.

Silně jsem toužil po dívce s karmínovými vlasy, po Rias Gremory.

A potom se objevila ta osoba s rudými vlasy, bylo to na konci toho snu-ne, ten, kdo se objevil na konci té události, byla opravdu Senpai.

„Když jsem byla přemístěna a uviděla tě, hned mi došlo, že jsi nositelem Posvátného pohonu a že jsi byl napaden Padlým andělem. Ale problém byl v tom, Ise, že jsi byl skoro mrtvý. Ne jen démoni ale i lidé umírají po zasažení světelným kopím. Ise, tys byl přesně v takovém stavu. Takže jsem se rozhodla, že ti zachráním život.“

Zachrání mi život?

Takže to Senpai mi pomohla?

„I když jako démonovi. Ise, byl jsi znovuzrozen jako můj démon, služebník Rias Gremory. Jako můj démoní sluha.“

PA!

V tu chvíli ze zad všech kolem mě vyrazí křídla.

Vypadají jinak než křídla padlých andělů, tahle se podobají netopýřím.

PA!

A s tím na zádech také něco ucítím.

Ohlédnu se přes rameno a vidím, jak mi ze zad vyčnívají úplně stejná černá křídla.

……To jako fakt?

Jsem démon? Přestal jsem být člověkem?

„Pojďme se všichni znovu představit. Yuuto.“

Kiba se na mě usměje poté, co Rias-senpai vysloví jeho jméno.

„Jmenuji se Kiba Yuuto. Jak už asi víš, jsem druhák stejně jako ty, Hyoudou Issei-kun. Umm, a jsem taky démon. Rád tě poznávám.“

„……Prvačka. ……Toujou Koneko. Těší mě, že tě poznávám. ……Jsem taky démon.“

Sklopila Toujou Koneko-chan mírně hlavu.

„Mé jméno je Himejima Akeno, a jsem ve třetím ročníku. Jsem také vice prezidentkou Klubu okultních záhad. Ráda tě poznávám. I když vypadám takto, jsem také démon. Ufufu.“

Sklonila Himejima-senpai velmi zvořila hlavu.

A konečně, Rias-senpai.

Pohodila karmínovými vlasy a velmi stručně řekla:

„A já jsem jejich paní, stejně jako démon rodu Grimory, Rias Gremory. Má rodina má titul vévody. Doufám, že spolu budeme vycházet, Ise.“

Zdá se, že jsem se dostal do fakt neuvěřitelný situace.

<noinclude>