Baka to Test to Shoukanjuu: Kniha 1 Druhá otázka

Druhá otázka

Napište ustálené slovní spojení s následujícím významem:

(1) Selhat v něčem, v čem jste dobří

(2) Neustále se setkávat s nešťastnými událostmi

Odpověď Himeji Mizuki:

(1) ,,Dokonce i opice může spadnout ze stromu."

(2) Mít protékající střechu v deštivý den.

Vyjádření učitele:

Správně. Na první část otázky jsou další odpovědi, například ,,Koně ztrácejí přední kopyta" a ,,I ryba se může utopit". Další odpovědi na druhou část by byly ,,Dobré věci nepřicházejí, špatné věci odcházejí", ,,Rok plný neštěstí", a tak dále.

Odpověď Tsuchiyi Kouty:

(1) ,,I kůň může spadnou ze stromu."

Vyjádření učitele:

To by byla neuvěřitelná scéna.

Odpověď Yoshiiho Akihisy:

(2) Protékající střecha a sesuv půdy.

Vyjádření učitele:

Nemáš trochu moc smůly?

,,Co to...? Není tahle místnost moc velká na to, aby to byla třída?"

Vstoupil jsem do třetího patra, které jsem loni nenavštívil, a uviděl jsem před sebou třídu pětkrát tak větší, než je obvyklé.

Možná je to ta třída A, o které všichni mluvili. Podívejme se, co je uvnitř.

,,Gratuluji všem, co se dostali do druhého ročníku. Jsem Takahashi Youku, třídní učitelka pro třídu 2-A. Ráda vás poznávám."

Zastavil jsem se a podíval se do třídy skrz velké okno. Vepředu stála inteligentně vypadající žena s brýlemi. Vlasy měla vyčesané na temeni a byla úhledně oblečená v kostýmu.

Když se její řeč zastavila, objevilo se její jméno ne na tabuli, ale na plasmové televizi, která byla tak velká, že pokrývala celou zeď. Jak luxusní! Kolik peněz na tomhle utratili?

,,Napřed si prosím zkontrolujte všechny věci, které vám byly přiděleny. Všichni by měli mít notebook, osobní klimatizaci, lednici, nastavitelnou židli a tak dále. Funguje vše správně?"

Bylo tu více než dost místa, zařízení a vybavení. Klidně by tu třídu mohlo používat padesát studentů.

Lednice byly plné nápojů a svačin. Každý student měl vlastní klimatizaci a mohl nastavit, jakou teplotu chce.

Kdybyste se rozhlédli po třídě, všimli byste si, že strop je ze skla. Na zdech visely špičkové obrazy a po místnosti byly rozmístěny okrasné rostliny. Vypadalo to tu jako v pětihvězdičkovém hotelu.

,,Učebnice, encyklopedie, jídla a nápoje v lednici jsou poskytovány školou zadarmo. Pokud potřebujete nějaká další zařízení či vybavení, dejte nám vědět."

Cítil jsem vůni červeného čaje; vypadá to, že nějací studenti si jej uvařili.

,,Teď mi dovolte představit třídní předsedkyni. Kirishimo Shouko, pojď prosím dopředu."

,,...Ano," odpověděla dívka s dlouhými černými vlasy a postavila se. Připomínala japonskou panenku.

Byla to něžně vypadající dívka s krásnou tváří a důstojnou aurou, díky čemuž vypadala, že světské problémy se jí netýkají.

Všichni ve třídě se na ni dívali.

Třídní předseda - člověk v dané třídě, který měl nejvyšší skóre v rozřazovacím testu.

Takže nejchytřejší člověk třídy A je také nejchytřejší člověk mezi všemi druháky; proto se jí dostávalo tolik pozornosti.

,,...Jmenuji se Kirishima Shouko. Ráda vás poznávám."

I když se na ni všichni dívali, představila se jako by nic.

Zdálo se, že všichni zírají na její oči, ale když jsem se podíval pořádně, všechno to byly dívky. Drby jsou zřejmě pravdivé!

Dost se proslavila hned poté, co byla na tuto školu přijata. Každý věděl, jak je krásná. Mnoho kluků jí vyznalo svou lásku. Ale žádný z nich neuspěl. Od té doby se začalo říkat, že má ráda dívky... Není kouře bez ohýnku.

,,Všichni v třídě A spolupracujte prosím s Kirishimou až do konce vašeho druhého ročníku a společně pečlivě studujte! ,Války' teď začínají, tak prosím s nikým neprohrajte," ukončila řeč třídní učitelka a Kirishima se uklonila, než se vrátila na své místo.

Ale ne, měl bych si pospíšit do své třídy.

Velice rychlým tempem jsem šel chodbami.

☆

Stál jsem pod nápisem ,,Třída 2-F" a docela jsem váhal.

Udělám na své spolužáky špatný dojem, protože jdu pozdě?

Je někdo ve třídě nechutný, děsivý nebo se s ním špatně jedná?

Jaké kamarády budu mít po zbytek roku? Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc nervózní jsem byl.

,,No, možná si jen dělám moc starostí."

Bylo to jen zpoždění; nic, kvůli čemu bych si měl dělat starosti.

Když se nad tím zamyslím, jsme spolužáci; nemám se čeho bát! Možná se oni začali bát o mě, jestli nejdu pozdě, protože mi je špatně! (Ve skutečnosti jsem zaspal.)

Uklidni se, nemáš se čeho obávat. Musím věřit svým přátelům, se kterými budu od teď pracovat.

Poté, co jsem se rozhodl, jsem strčil do dveří a přivítal spolužáky v místnosti svým nejupřímnějším hlasem: ,,Omlouvám se za zpoždění♪"

,,Honem si sedni, ty blbče!"

Moje dokonalá image byla zničena!

,,Neslyšel jsi, co jsem právě řekl?"

Když se nad tím zamyslím, ten člověk je neslušný. To, že je učitel, mu ještě nedává právo takhle mluvit.

Zuřivě jsem zíral na chlapa, co stál za katedrou.

Byl nečekaně vysoký, nejspíš až ke 180 centimetrům. Jeho tělo bylo štíhlé, ale ne pohublé, takže vypadal jako bezcitný boxer. Pomalu jsem se díval směrem nahoru, viděl jsem pár očí naplněný silou vůle, divoce vypadající hezkou tvář a krátké vlasy na hlavě, které vypadaly jako hříva.

,,...Yuuji, co to sakra děláš?"

Tohle nebyl učitel; byl to můj takzvaný kamarád, Sakamoto Yuuji.

,,Protože má učitel zpoždění, vzal jsem to za něj."

,,Ty nahrazuješ učitele? Ty? Proč?"

,,Tak nějak mám nejvyšší skóre ve třídě F."

,,Takže jsi předseda?"

,,Jo, vypadá to tak," usmál se mazaně Yuuji. Když jsem si poslechl to, co chtěl říct, také jsem se usmál. Jinými slovy, když se postarám o Yuujiho, nikdo mě nemůže zastavit, abych v téhle třídě nic nedělal.

,,Takže všichni v téhle třídě jsou moji podřízení."

Yuuji se pyšně podíval po spolužácích, kteří seděli na zemi.

...Ano, všichni seděli na zemi.

Proč? Odpověď je jednoduchá: nebyly tu židle.

,,Na druhou stranu... téhle třídě fakt náleží jméno ,Třída F'."

Napřed bych si měl najít místo a sednout si.

,,Promiň, můžeš mě prosím pustit?" vyšel náhle zpoza mě slabý hlas.

Stál tam hloupě vypadající starý muž s rozcuchanými vlasy, oblečený ve zmačkané košili.

,,Můžu sem dát židli? Je teď třídnická hodina."

Protože neměl uniformu a rozhodně nevypadal jako teenager, pomyslel jsem si, že by to mohl být náš třídní učitel.

,,Jasně."

,,Dobře," odpověděli jsme mu odděleně Yuuji a já a vrátili se na svá místa.

Učitel počkal, až si sedneme, pak se postavil za katedru a pomalu promluvil: ,,Dobré ráno, všichni. Jmenuju se Fukuhara Shin. Budu třídním učitelem pro třídu 2-F. Rád vás poznávám."

Pan Fukuhara měl v plánu napsat své jméno na špinavou tabule, ale nemohl. Proboha! Škola neposkytla křídu?

,,Mají všichni chabudai [japonský stůl s krátkými nohami] a polštářek? Prosím zvedněte ruku, jestli nemáte."

V téhle malé třídě bez psacích stolů bylo nacpáno asi padesát studentů. V třídě byly jen tatami, chabudaie a polštářky. Jak nové a luxusní zařízení! Věděl jsem o tom už od prváku, ale když jsem to teď viděl na vlastní oči, šokovalo mě to.

,,Sensei [Volný překlad zní jako ,,pane učiteli", ale používá se celkově pro vzdělané lidi - lékaře, právníky, atd.]... můj polštářek v sobě nemá žádnou výplň."

Někteří studenti si stěžovali na vadné vybavení.

,,Smiř se s tím."

,,Sensei, noha mého stolu je zlomená."

,,Dali vám lepidlo? Pak si to slep."

,,Sensei, studený vítr fouká z rozbitého okna..."

,,Aha. Pak to nahlásím škole a požádám o igelitové sáčky a izolepu k opravě."

V rohu místnosti si pavouci nerušeně splétali sítě, na zdi nebylo ani jediné místo, na kterém by nebylo graffiti. Tohle je hrozné; copak jsme v opuštěném domě?

,,Jestli potřebujete ještě něco, tak se o to prosím snažte postarat sami..."

Třídu naplňoval pach plísně; musí vycházet zpod těch starých tatami.

,,Tak začněme s představováním! Začneme od toho, kdo sedí vedle chodby."

Když pan Fukuhara domluvil, jeden ze studentů v kruhu se postavil a začal se představovat: ,,Jmenuju se Kinoshita Hideyoshi, jsem členem dramatického klubu."

Mluvil Hideyoshi.

Měl velice unikátní způsob mluvy. Hubené tělo a volně rozpuštěné vlasy k ramenům, na první pohled - ne, i když jsem se podíval pořádně - bych si myslel, že je to dívka, tak vypadal roztomile. I já, který jsem ho znal, bych si to mohl snadno myslet. Správně, to je Kinoshita Hideyoshi, můj spolužák z minulého roku.

Kdyby se převlékl do dívčí uniformy a změnil by způsob své řeči, určitě by se k němu chovali jako k dívce. Tohle by se mohlo v téhle třídě plné páchnoucích kluků snadno stát.

,,Takže, rád vás poznávám," Hideyoshi se nepatrně usmál a skončil s představováním se. Tak... Tak ROZTOMILÝ! Počkej, Yoshii Akihiso, nenech se napálit! Je to kluk!

,,Tsuchiya Kouta..."

Další student už začal s představováním se, zatímco já si stále mumlal varování, které jsem si musel loni dát mnohokrát.

Kdo to byl? Ach, tohohle taky znám.

Byl stejně tak tajnůstkářský jako obvykle. Neměl velké tělo, ale podle jeho svalů jste poznali, že je dobrý ve sportech. Nevěděl jsem, proč je tak stydlivý. Možná, že nechce moc vyčnívat a dostat se do problémů? No, na světě jsou různí lidé.

Ale ve třídě jsem viděl jen kluky; v poslední ze tříd žádné dívky nebyly. Je to stejné všude ve světě?

,,...je mé jméno. Vyrostla jsem v zahraničí. I když umím japonsky mluvit, tak čtení je pro mě pořád trochu těžký."

Zatímco jsem přemýšlel, začalo další představování se.

,,Moje angličtina není nic moc, protože jsem vyrostla v Německu. Ráda..."

ACH! Tentokrát je to dívka; vzácný poklad pro celou třídu. Nakonec je tu alespoň jedna dívka.

,,Ráda mlátím Yoshiiho Akihisu ☆."

Kdo je to? Kdo má tak zvláštní, extrémní a nebezpečný koníček?

,,Ahoj..."

Člověk, který se na mě usmíval a mával, byl...

,,Ach, Shi... Shimado, to jsi ty!"

,,Yoshii, ráda tě letos zase vidím."

Další člověk, kterého znám, a můj přirozený nepřítel z loňska - Shimada Minami.

Proč? Proč je tolik lidí, co znám, ve stejné třídě jako já? Není to zvláštní? Je tohle příklad ,,Vrána k vráně sedá"? Nemůžu uvěřit, že jsem ve skutečnosti na stejné úrovni jako tihle lidé!

,,Rád vás poznávám."

Dobře, vypadá to, že člověk přede mnou akorát skončil, je čas na mě.

Nadechl jsem se a zvedl ze sebe.

Začněme s mým představením se! První dojem je velice důležitý. Abych si udělal hodně dobrých přátel, musím se ujistit, že vyzdvihnu, že jsem pozitivní a optimistický člověk.

Náhle mi myslí projel nápad. Rozhodl jsem se na začátek své řeči použít vtip k uvolnění. Dělal jsem, co jsem mohl, abych mluvil vtipně, a začal se představovat: ,,Er, jmenuju se Yoshii Akihisa. Klidně mi říkejte ,Zlatíčko'."

,,ZLA--TÍČ--KO!!"

Sbor hrubých hlasů byl ještě nechutnější, než jsem si představoval.

,,Pardon, beru to zpět! Rád vás poznávám."

I když jsem měl na tváři falešný úsměv a vrátil se na místo, stále jsem měl pocit, že budu zvracet. Nikdy bych si nemyslel, že mi tak vážně řeknou. Třída F je hrozná.

Kvůli mým pocitům se zdálo, že sebepředstavování nemá konce.

Když už jsem málem usnul s těch monotónních představováních se a jmen, někdo otevřel dveře. Ve vchodu stála dívka, ruku měla na hrudi a snažila se chytit dech.

,,O-omlouvám se za... z-zpoždění."

,,Co?" zakřičeli všichni, ale to se dalo očekávat. Každého šokuje, když se stane něco podobného.

,,Vlastně jsi přišla právě včas. Zrovna se představujeme. Prosím představ se třídě, Himeji."

,,Do-dobře! Jmenuji se Himeji Mizuki. Ráda vás poznávám..." řekla Himeji hlasem drobnějším, než bylo její malé tělo.

Její pleť byla bílá jako čerstvě napadaný sníh. Dlouhé a hebké vlasy padající do půli zad ukazovaly jemnou povahu své majitelky. Díky svému roztomilému vzhledu opravdu vyčnívala ve třídě plné kluků.

Ale její krásný vzhled nebyl tím, proč byli všichni šokováni.

,,Mám otázku!" jeden z těch, co už se představili, zvedl pravou ruku.

,,Ach, a-ano, jakou otázku?"

Dostávala otázky hned poté, co vešla do třídy, Himeji nedokázala skrýt své překvapení a nervozitu, ale její činy připomínaly roztomilé zvířátko. Bylo to tak roztomilé.

,,Proč si tady?" jak nezdvořilá první otázka.

Ale byla to stejná otázka, na kterou se všichni chtěli zeptat.

Její roztomilý vzhled lákal pozornost, ale především měla vysoké skóre z testů. Měla druhé nejvyšší skóre při přijímacích testech a vždy byla mezi prvními deseti.

Dobrý student jako ona by neměl být ve třídě F. Každý by vám řekl, že patří do třídy A.

,,Tohle..." s nervózním pohledem na tváři její tělo ztuhlo, pak řekla: ,,Měla jsem během rozřazovacího testu horečku..."

Celá třída pak přikývla, jako by chtěla říct ,,Aha, tak proto."

Odejít uprostřed zkoušky znamenalo nula bodů. Jinými slovy, nedokončila loni rozřazovací test, a tak byla přidělena do třídy F.

Mnoho lidí po Himejině odpovědi začalo s vlastními výmluvami.

,,Když se nad tím zamyslím, byl jsem přidělen do F taky kvůli horečce."

,,Jo, to byla chemie, viď? Ta byla těžká."

,,Nešlo mi to, protože jsem slyšel, že můj bratr měl nehodu."

,,Sklapni, jedináčku."

,,Moje přítelkyně mě nenechala noc před testem spát."

,,Jo, jasně. Největší lež, co jsem kdy slyšel."

Ti kluci byli ještě blbější, než jsem si myslel.

,,Ráda... vás poznávám."

Během hluční diskuze běžela mezi Yuujiho a mě. Nikdy bych si nemyslel, že s ní budu ve stejné třídě, natož aby seděla vedle mě. Popravdě, mé srdce divoce bušilo. Byla vážně moc roztomilá, díky čemuž jsem si začal myslet, že takhle ji přivítat v téhle ubohé třídě je závažný zločin.

,,Tolik se bojím..." povzdechla si Himeji a lehla si na stůl, když se dostala na místo.

Skvělé! Protože sedíme tak blízko, mám šanci si s ní promluvit! Naše láska začne hned teď a nakonec se staneme předurčenými milenci. Správně; ta první věta bude klíčem od dveří našeho štěstí a společné budoucnosti.

,,Hime-"

,,Himeji," promluvil Yuuji sedící vedle mě a zvýšil svůj hlas nad můj. Zatraceně, Yuuji! Můj budoucí plán ,,Ze spolužáků ke svatbě na červeném koberci: Naše jarní seznámení - 654 epizod" skončil dřív, než jsem mohl hrát i jen dvě minuty! Co mám ukazovat publiku dalších 653 hodin a 58 minut!?

,,A-ano? Děje se něco?" Himeji se podívala na Yuujiho, panikařila, a pečlivě si urovnala svou sukni. Možná, že sezení na polštáři ji snadno pomačká?

,,Jmenuju se Sakamoto, Sakamoto Yuuji. Rád tě poznávám."

,,Ah, já jsem Himeji. Ráda tě poznávám," uklonila hluboce hlavou a zdvořile pozdravila. Její rodinná výchova musela být velice dobrá.

,,Pořád se cítíš špatně?"

,,Taky bych to rád věděl," vetřel jsem se bezděčně do rozhovoru. Seděl jsem vedle ní během rozřazovacího testu, tehdy moc dobře nevypadala. Zajímalo mě, jestli už je jí líp.

,,Yo-Yoshii?"

Himeji byla v šoku, když uviděla mou tvář. Musela jsi být tak moc v šoku? To jsem tak ošklivý? Ale ne, tohle bylo důle-

,,Himeji, omlouvám se, že tě Akihisova ošklivá tvář děsí."

Co? Co se to tu děje? Možná se mě Yuuji jen snaží krýt, ale jen to zhoršuje.

,,To... To není pravda! Koukej, oči mám plné energie, hubenou a krásnou tvář; vůbec nejsem ošklivej! Vlastně jsem-"

,,Když o tom tak mluvíš, vážně nevypadáš tak zle! Vlastně znám někoho, kdo se o tebe zajímá!"

Co? Nikdy bych se nepomyslel, že má Yuuji tak dobré informaci. To si musím potvrdit.

,,Eh? Kdo je..."

,,Kdo... Kdo je to?" překryl Himejin hlas ten můj. No, na tom ani moc nezáleželo, protože jsme se ptali na stejnou otázku. Vypadá to, že holky tohoto věku se o podobné věci zajímají.

,,Vzpomínám si. Kubo..."

Kubo? Kdo je ta dívka s příjmením Kubo?

,,Toshimitsu, myslím!"

Kubo Toshimitsu --> ♂ (Pohlaví: MUŽ)

,,..."

,,Akihiso, to tajně brečíš?"

Byl jsem poskvrněn; už nemůžu být ženichem.

,,Neboj se, půlka toho byl vtip."

,,Co? Co ta druhá půlka?"

,,Oh, jo. Himeji, cítíš se dobře?"

,,Je mi fajn."

,,Yuuji, co ta druhá půlka?"

Protože mě Yuuji ignoroval, zvýšil jsem hlas, abych upoutal jeho pozornost.

,,Hele vy tam, ticho," zaklepal učitel několikrát do stolu, to mělo být varováním.

,,Pardon-"

• Rána*

Náhle se učitelův dřevěný stůl zřítil a zbyly jen dřevěné úlomky. Ten stůl nevydržel ani několik zaklepání; jak špatný to tu máme?

,,...Seženu nový stůl jako náhradu. Buďte prosím trpěliví."

Učitelovi bylo trapně, rychle vyšel ze třídy.

Znovu jsem si uvědomil, jak hnusné naše vybavení je.

,,Ah ha ha..." měla Himeji na tváři nucený úsměv.

Pohled na ní mi připomněl, že lidé jako Yuuji a já jsme si zasloužili studovat v takovéto třídě, ale určitě to pro studentku jako ona musí být těžké.

No, byla to naše vlastní vina, že jsme si dobře nevedli v testu. Dokázat se postarat o své zdraví je taky jistým druhem síly. Ale být umístěn do třídy F jen kvůli tomu, že odejdete během zkoušky následkem horečky, je směšné. Měli jí alespoň dát další šanci.

Hněv proti nespravedlivosti rozřazovací zkoušky ve mně vřel. Jestli je to tak, měli bychom udělat vše v našich silách, abychom jí získali lepší vybavení.

Promluvil jsem na třídního předsedu, který zrovna zíval: ,,Yuuji, pojď sem."

,,Co chceš?"

,,Tady nemůžeme mluvit; pojď do chodby."

,,Tak fajn."

Postavil jsem se a šel k chodbě. Ve stejnou chvíli se moje a Himejiny oči tak nějak střetly.

,,No, co je?"

Byla zrovna třídnická hodina a nikdo na chodbě nebyl, tak jsme mohli v klidu mluvit.

,,Tahle třída..."

Samozřejmě, že jsem myslel tuhle.

,,Tahle třída F? Je to horší, než jsem si představoval."

,,Taky si to myslíš, že jo?"

,,Samozřejmě."

,,Viděl jsi vybavení třídy A?"

,,Jo, dost se od nás liší. Nikdy dřív jsem takovou třídu neviděl."

Na jedné straně třída s tabulí plnou prasklin a bez křídy, se kterou by se na tabuli dalo psát, na druhé straně třída s drahou plasmovou televizí. Nikdo nemůže přijmout takový rozdíl v zacházení, že?

,,Mám nápad. Už jsme druháci, tak uděláme Přivolávací válku!"

,,Válku?"

,,Jo a nepřítelem bude třída A."

,,Proč?"

Náhle se na mě Yuuji ostražitě podíval.

,,Ale jen tak; jenom že naše třída je vážně hrozná."

,,Nelži mi. Někdo jako ty, kdo se nezajímá o učení, chce teď Válku kvůli vybavení? To už spíš vyhrajeme v loterii."

Zatraceně! Jeho šestý smysl je pořád dobrý.

,,Ne... Ne, tak to není! Kdybych se nechtěl učit, nevybral bych si tuhle školu-"

,,Vybral sis tuhle školu proto, že je levná a má dobrou reputaci na univerzitách, ne?"

Ale ne! Předtím jsem mu už své důvody vysvětlil.

,,Ach, to je... To proto, že..."

Co mám dělat? Nedokázal jsem vymyslet nic lepšího.

,,Je to kvůli Himeji, co?"

Šok!

Protože prohlédl můj opravdový záměr, bezděčně jsem se narovnal.

,,Jak... Jak tohle víš?"

,,Jsi tak jednoduchej! Jen jsem tě trochu testoval a ty ses hned prozradil."

Ten ostražitý pohled zmizel, byl nahrazen Yuujiho úsměv. Byl jsem podveden!

,,To není jediný důvod-"

,,Jo, jo, už nemusíš nic vysvětlovat, úplně rozumím."

,,Zrovna jsem ti to řekl, není to, jak si myslíš!"

Zatraceně! Nemůžu s ním ani komunikovat.

,,Neboj se, i kdybys to nenavrhl, stejně už jsem plánoval vyhlášení války třídě A."

,,Huh? Proč? Yuuji, ty se taky neučíš, ne?"

To proto se nestaral o vybavení třídy.

,,Chci jen dokázat, že známky neznamenají vše."

,,?"

,,Dokonce jsem přišel s plánem, jak porazit třídu A- och, učitel se vrací! Pojďme do třídy."

Yuuji na mě naléhal, ať jdu do třídy.

,,Tak pokračujme se sebepředstavováním."

Po přinesení nového stolu (tenhle byl taky v hrozném stavu) pokračovala třídnická hodina.

,,Jmenuju se Sugawa Ryou. Můj koníček je..."

Monotónní představování se pokračovalo jako obvykle.

,,Sakamoto, jsi poslední."

,,Jasně," odpověděl Yuuji na učitelovo zavolání a zvedl se ze svého místa.

Nechal si svou obvyklou žertovní náladu, když pomalu šel ke katedře s důstojností třídního předsedy.

,,Sakamoto, ty jsi předseda pro třídu F, že?"

Yuuji odpověděl na otázku pana Fukuhary přikývnutím.

Byla to perfektní shoda: nejhorší třídní předseda pro nejhorší třídu. Místo pocty to byla spíš hanba.

Ale Yuuji takhle nepřemýšlel. Sebevědomě stál za katedrou a shlížel na nás.

,,Jsem předseda třídy F, Sakamoto Yuuji. Můžete mi říkat buď ,Sakamoto' nebo ,předsedo'."

Většinu studentů ve třídě ani nezajímalo, kdo to je, protože on byl prostě nejmenší idiot mezi idioty ve třídě F. Většina si myslela, že je to jako mít máslo na hlavě.

,,A teď mám pro všechny otázku."

Podíval se každému do očí, pomalu promluvil.

Možná měl správné načasování, protože se na něj zrovna všichni dívali.

Když se ujistil, že si získal pozornost všech, pohnul svýma očima do každého rohu třídy.

Třída naplněná pachem plísně.

Staré a špinavé polštáře.

Chabudaie špinavé od potu.

Sledovali jsme jeho pohled, dívali se na jednu věc po druhé.

,,Třída A nejenom že má klimatizace, ale také nastavitelné židle."

Zhluboka se nadechl a klidně řekl:

,,Jste nespokojení?"

,,SAMOZŘEJMĚ!"

Křiky duše každého člena třídy F se rozezněly po chodbě.

,,Že jste? Dokonce i já jsem nespokojený s momentální situací. Jako předseda tu vidím velký problém."

,,Správně!"

,,Je jedno, jak je nízký poplatek na téhle škole, je nemyslitelný, aby nás nechali používat něco takovýho! Musíme říct škole, aby to napravila!"

,,Platíme stejně jako třída A, ale to jednání s nimi se až moc liší!"

Stížnosti přicházely všude ze třídy.

,,Máte pravdu. Proto...."

Yuuji byl spokojený s reakcemi spolužáků, na tváři ukázal nebojácný úsměv.

,,Jako předseda mám návrh."

Ukázal svůj tygří zub kamarádům ve zbrani, prohlásil: ,,Plánuji začít Přivolávací válku proti třídě A."

Předseda třídy F, Sakamoto Yuuji, zažehl plameny války.

Zpět k První otázce

Návrat k Hlavní straně

Dále k Třetí otázce