Kara no Kyoukai: Kapitola 01 / prolog

Ten den jsem se rozhodl jít domů hlavní ulicí. Jen tak z rozmaru, což je u mě dost vzácnost.

Zatímco jsem kráčel mezi budovami, které vídám den co den, někdo dopadl na zem. Mlaskavý zvuk, který jen tak neuslyšíš. Bylo zřejmé, že se ten člověk zabil pádem z jedné z okolních budov. Rudá krev se rozlévá po zemi. Zůstaly jen tmavé, černé vlasy, a hubené, křehké údy. A ještě ten pomačkaný, rozbitý obličej. Bylo zrovna pozdní léto a při tom pohledu jsem si vzpomněl na květinu v herbáři, slisovanou mezi listy těžké knihy.

… Možná protože, mi to tělo se zlomeným vazem připomínalo zmačkanou lilii ...

／Nadhled (Thantos) -Fujoh Kirie-