Kara no Kyoukai: Kapitola 01 / část 3

Tou zimou mi tuhnou svaly.

Vychází ten chlad, kvůli kterému se chvěji, zvenku nebo zevnitř mého těla?

Zanechávajíc neodlišitelné stranou, Shiki pokračuje v chůzi.

V budově Fujiyoh není ani náznak života.

Jsou dvě ráno. Bílé světlo osvětluje vestibul budovy. Krémově zbarvené stěny jsou ozářeny světlem a vidím až na jeho konec. To světlo vytlačující temnotu na mě působí strašně uměle a nepřirozeně.

Prošla jsem turniketem u vchodu a vstoupila do výtahu.

Je prázdný. Na zadní stěně je přišroubováno zrcadlo pro pohodlí pasažérů. Ze zrcadla se na mě dívá osoba s povadlýma očima oblečená do bleděmodrého kimona a černé kožené bundy. Oči, které vypadají jako by je nic nezajímalo.

Shiki zírá na tu osobu v zrcadle a tiskne tlačítko s nápisem "R". S tichým bzučením, svět kolem Shiki stoupá. Tahle motorem navíjená krabice dosáhne vrchního patra v řádu sekund.

Pro teď je to uzavřená místnost. Nic venku se teď netýká Shiki a je nemožné být ovlivněn něčím zvenku. Ten pocit se vsakuje do její domněle prázdné mysli. Tahle malá krabice je jediným světem který bych teď měla cítit.

Dveře se bez zvučně otevírají. Venku je úplně jiný svět, svět temnoty.

Poté co výtah dorazí do přístavku, složeného pouze z dveří vedoucích na střechu,zanechává Shiki a sestupuje zpět do prvního patra. Nejsou tu žádná světla, a okolí je neskutečně temné.

Prochází napříč tou malou budkou a otevírá dveře na střechu.

… Ta hluboká temnota slábne.

Obrys města zaplňuje můj výhled.

Střecha budovy Fujiyoh je úplně všední. Podlaha je z betonu, a okraj střechy ohraničuje plot. Osamělá vodárenská věžička stojí navrch přístavku, nic jiného už tu není.

Střecha samotná je obyčejná, ale ten výhled z ní je jako z jiného světa.

Pohled na noční město z budovy alespoň o deset pater vyšší než ostatní mi připadá spíš osamělý než překrásný. Je to jako být na vysokém žebříku a shlížet na svět. Nicméně, hloubka tohohle pohledu je rozhodně překrásná. Elektrická světla rozprášená tu a tam vydávají tlumené světélkování jak světlušky.

Pokud je tohle pohled na celý svět, tak ten svět zrovna spí věčným spánkem, naštěstí je to jen dočasné. Ticho mi svírá srdce víc než všechen chlad, až to bolí …

Nedokončeno bude pokračovat !