Kara no Kyoukai: Kapitola 01 / Nadhled / Epilog

Ten den jsem se rozhodla jít domů hlavní ulicí. Jen tak z rozmaru, což je u mě dost vzácnost.

Zatímco jsem kráčela mezi budovami, které vídám den co den, někdo dopadl na zem. Mlaskavý zvuk, který jen tak neuslyšíš. Bylo zřejmé, že se ten člověk zabil pádem z jedné z okolních budov. Rudá se rozlévá po zemi. Zůstaly jen tmavé, černé vlasy, a hubené, křehké údy. A ještě ten pomačkaný, rozbitý obličej. Bylo zrovna pozdní léto a při tom pohledu jsem si vzpomněla na květinu v herbáři, slisovanou mezi listy těžké knihy.

Vím kdo to byl. Hypnos přišel a obrátil se v Thanta. Nevšímám si rychle se zvětšujícího davu přihlížejících a pokračuji v chůzi. Azaka mě dobíhá.

"Tohko. Ona skočila z toho baráku."

"Jo, asi jo." Odpovídám nejasně.

Upřímně, nemám zájem. Ať už byl důvod té osoby jakýkoliv, sebevražda bude brána jako sebevražda. Její poslední vůle může být shrnuta do jediného slova, ne "let" nebo "levitace" ale slovem "pád". Zbylo jen utrpení, a to nezajímá nikoho.

"Slyšela jsem, že se to loni dělo dost často, copak to pořád pokračuje? Nedokážu pochopit co se těm lidem děje v hlavě. Vy víte Tohko? "

"Jo,"

Odpovídám zase nejasně, zatímco hledím na oblohu, jakobych se dívala na nějaký neviditelný obraz.

"Za těmi sebevraždami není žádný důvod. Prostě se jim jen nepodařilo letět."