Editing High School DxD:Volume 1 Život 3 (section)

===Část 6===

“Ach, dneska jsme hráli fakt hodně.”

“A-Ano……Jsme trochu unavená……”

Kráčíme se smíchem ulicí.

Už je večer.

Hahaha, vynechal sem pro dnešek školu a bavil se až do soumraku.

Máme štěstí, že nás neodchytili policajti. Kdyby jo, hned by mě vzali do vazby.

Oba jsme skončili naprosto vyčerpaní. Asia i já.

Bylo legrační vidět Asiinu reakci, když jsme vešli do herního centra a dalších obchodů. Spíš mám pocit, že plán rande, který jsem udělal pro Yuumu-chan má nakonec, jak se ukázalo, dobré využití. Vážně nemůžete s určitostí říct, co se v životě stane, jelikož jsem nikdy nečekal, že se stanu užitečným.

“Ach.”

Málem jsem zakopl kvůli nepříjemnému pocitu na noze.

“Au.”

Taky jsem cítil trochu bolest.

Je to to zranění ze včerejška. Místo, kam mě střelil ten zasranej kněz ještě pořád bolí.

Vypadá to, že ještě chvíli potrvá, než se to zahojí.

“……Ise-san, jsi zraněný? Je to ze včerejška……”

Asia se zamračí.

Myslím, že sem to podělal. Bavili jsme se, ale kvůli mě se rozpomněla na něco bolestivého. Ale Asia se skloní a začne kontrolovat má zranění.

“Můžeš si prosím vyhrnout kalhoty?”

“J-Jasně.”

Vyhrnu si kalhoty a vystavím tak své lýtko. Rána od kulky tam stále ještě je.

Asia na to místo položí dlaň.

Teplé a jemné světlo ozáří moje lýtko.

Vážně je teplé. A zelené. Je jako Asiiny oči a vypadá tak nádherně.

Jako by v něm byla uzamčena její laskavost.

“Jak se cítíš?”

Asia zastaví své světlo a přinutí mě k pohybu.

Trochu pohnu nohou.

Ach? Páni. Tohle je úžasný!

“Tohle je úžasný, Asio. Už nemám ten divný pocit! Vlastně ani necítím bolest!”

Trochu se proběhnu kolem.

Asia se šťastně usměje, když mě tak vidí.

“Jsi skvělá, Asio. Léčitelská síla, to je neuvěřitelný.……Je to Posvátný pohon, viď?”

“Ano, je.”

Přesně jak jsem si myslel.

“Abych řekl pravdu, taky mám Posvátný pohon. I když není zrovna použitelnej. Alespoň právě teď.”

Jakmile si vyslechne mé vyznání, nasadí Asia šokovaný výraz.

“Ise-san, ty máš také Posvátný pohon? Vůbec mi to nedošlo.”

“Hahaha, ani nevím, jak působí. A v porovnání s tím tvým, Asio, tvoje síla je úchvatná. Můžeš léčit lidi, zvířata a taky Démony jako jsem já, že?”

Zatváří se komplikovaně, pak smutně.

Brzy jí z oka skane slza.

Potom jí následují další.

Pak si klekne a rozbrečí se.

Nevím, co mám dělat, takže jí vezmu na místo, kde se můžeme posadit.

Sedneme si na lavičku u cesty.

Poté mi řekne příběh o dívce, která byla kdysi zvána “Svatá panna”.

V určité oblasti v Evropě byla dívka, kterou opustili rodiče. Spolu s ostatními sirotky byla vychována sestrami z blízkého kostela.

Dívka, která byla silným stoupencem církve, obdržela v osmi letech speciální sílu.

Vyléčila zraněné štěně a člověk z katolické církve se toho náhodou stal svědkem.

Od té chvíle se její život změnil.

Dívka byla přijata do hlavního katolického kostela a kvůli své léčivé moci byla mnohými zobrazována jako “Svatá panna”.

Používala sílu k léčení mnoha věřících a bylo jim řečeno, že jde o moc Boží ochrany.

Z pověstí vznikaly další a byla respektována jako “Svatá panna”.

Dokonce i bez svého souhlasu.

Ne, že by byla nespokojená s tím, jak s ní zacházejí. Lidé s církve byli milí a léčení lidí jí nebylo nepříjemné.

Místo toho se těšila z využití své síly.

Dívka byla vděčná za svou sílu udělenou Bohem.

Ale byla trochu osamělá.

Neměla žádné přátele, kterým by se mohla otevřít.

Všichni s ní zacházeli hezky a byli k ní milí. Ale nebyl tam nikdo, kdo by se s ní chtěl přátelit.

Chápala proč.

Věděla, že na její sílu shlížejí jako na něco nepřirozeného.

Nedívali se na ni jako na člověka, nýbrž jako na tvora, co dokáže vyléčit ostatní.

Ale jednoho dne se to změnilo.

Shodou okolností se poblíž nacházel Démon a ona ho vyléčila.

Zraněný Démon. Dívka ho nemohla ignorovat.

Myslela si, že dokonce i když je Démonem, pokud je zraněný, musí ho vyléčit.

Byla to její laskavost, co ji přimělo provést něco takového.

Ale navždy to změnilo její život.

Jeden z lidí z kostela celou událost viděl a uvědomil o tom ostatní z církve.

Duchovní tím byli šokováni.

“Síla, která léčí Démony!?”

“Něco tak absurdního se nemůže stát!”

“Léčivá síla může léčit jen následovníky Boha!”

Ano, bylo několik lidí, kteří měli moc uzdravovat.

Ale síla léčit Démony, něco takového bylo vyloučeno. Lidé z církve si samozřejmě mysleli, že moc uzdravovat nefunguje na bytosti jako jsou Padlí andělé nebo Démoni.

Zdá se, že něco podobného se stalo už v minulosti.

Síla léčit Padlé anděly a Démony, kteří nebyli chráněni Bohem. Jenže toho se všichni obávali jako moci “Čarodějnic”.

Takže lidé ji viděli jako kacířku.

“Zatracená čarodějka, která léčí Démony!”

Dívka, která bývala respektována jako Svatá panna byla náhle obávána jako “čarodějnice” a katolická církev ji vyloučila ze svých řad.

Neměla kam jít a organizace “Zbloudilých exorcistů” si ji vybrala.

Jinými slovy, musela převzít Boží ochranu od Padlých andělů.

Ale dívka se nikdy nepřestala modlit k Bohu. Také mu nikdy nezapomněla poděkovat.

I tak však byla vyloučena.

Bůh ji neochránil.

Co ji šokovalo nejvíc, bylo, že ji nikdo z církve nebyl ochoten bránit.

Nikdo se o ni nestaral.

“……To protože jsem se dostatečně nemodlila. To protože jsem nemotorná. Jsem tak hloupá, že dokonce ani nevím, jak jíst hamburgr.”

Ta dívka, Asia, si se smíchem otřela slzy.

Nevěděl jsem, co jí mám říct.

Nevěděl jsem, co mám říct poté, co jsem se dozvěděl o její zničující minulosti.

Jak už předtím vyjevila, je vlastníkem Posvátného pohonu, který má moc uzdravovat dokonce i Démony.

“Tohle je také zkouška, kterou mi Pán dal. Jelikož jsem nemotorná jeptiška, nechal mě Pán podstoupit tuto zkoušku. Takže to musím vydržet.”

Smála se, jako by mluvila sama k sobě.

Už nemusíš říkat nic víc……

“Jsem si jistá, že si jednoho dne udělám spoustu přátel. Mám sen. Chci si jít s přítelem koupit květiny, knihy a ……povídat si……”

Naplno se rozbrečí.

Už se na ní nemůžu dál dívat. Celou tu dobu to musela snášet.

Celou tu dobu čekala, až jí Bůh podá pomocnou ruku a skrývala své pocity.

Hej.

Hej, Bože!

Co má tohle znamenat!? Proč si ji nezachránil!

Toužila po tvojí pomoci!? Respektovala tě víc než kdokoliv jiný!

Co sakra děláš!? Proč s tim nic neděláš!?

Nevím o tobě vůbec nic a taky nejsem zbožnej. A navrch toho všeho sem Démon!

Ale dokonce i Démon jako já s ní mluví!

Nebyls to snad ty, kdo nám dal Posvátnej pohon?

Tohle! Tohle je špatný!

Ach, vím. Udělám tohle! Dívej se, Bože!

Vezmu ji za ruku. Zpříma se jí dívám do očí zvlhlých slzami, zatímco říkám.

“Asio,já budu tvým přítelem. Ne, už vlastně jsme přátelé.”

Asia tam zmateně sedí.

“Sem D-Démon, ale to nevadí. Nevezmu si Asiin život a nic za to nechci! Můžeš mi zavolat kdykoli budeš chtít! Ach, a taky ti dám svý telefonní číslo.”

Vrazím ruku do kapsy, abych z ní vyndal mobil.

“……Proč?”

“Žádný proč! Asio, celej den sis se mnou hrála, ne? Povídali sme si, ne? Společně sme se smáli, ne? Takže jsme přátelé! Člověk, Démon, Bůh, na tom nezáleží! Jsme přátelé!”

“……Je to smlouva s Démonem?”

“Není! Asia a já budeme skutečnými kamarády! Ostatní jde stranou! Budeme si povídat, kdy budeme chtít, hrát si, kdy se nám zachce, a jo, taky s tebou pudu nakupovat! Knihy nebo kytky, budeme nakupovat jak jen budeš chtít! Dobře?”

Dokonce i já si myslím, že je to rozhovor na nic. Není to ani romantický. Kiba by pravděpodobně věděl, co v takové situaci říct.

Jenže Asia si položí dlaň na ústa a znovu se rozbrečí.

Ačkoli, tentokrát se ty slzy nezdají být smutné.

“……Ise-san. Nemám o Japonsku ani ponětí.”

“Naučíme se to chozením po městě! Když chodíš a pozoruješ různé věci, nakonec se je naučíš.”

“……Nemluvím japonsky. Dokonce ani nevím nic o zdejší kultuře.”

“Všechno tě naučím! Dokonce tě naučím i používat přísloví! Nech to na mně! Můžeme jít taky do muzea, podívat se na japonské národní poklady! Samuraje! Sushi a gejši!”

“Taky nevím, o čem si s kamarádem povídat.”

Pevně stisknu Asuninu ruku.

“Povídala sis se mnou celej den. Bylo to fajn. Už jsme si spolu vlastně povídali jako přátelé.”

“……Staneš se mým přítelem?”

“Jo, buďme od teď spolu, Asio.”

Přikývne a usměje se.

Jo, takhle je to v pohodě.

Asia a já jsme přátelé! Ale z celé té situace jsem určitě zrudl.

Jakmile po tomhle zalezu do postele, rozklepu se hanbou.

Ale to je fuk.

Dokud se Asia směje, je to v pořádku.

Ta událost v její smutné minulosti. Nevím, jak bolestivá byla.

Ale věřím, že ji ode dneška vždycky rozesměju!

Dokonce i lidé a Démoni se mohou spřátelit! Nejdřív sem si myslel, že to neni možný, ale už je mi to jedno.

Rozhodně se s ní budu ode dneška vídat jako její kamarád. Nenechám nikoho, aby mezi nás vstoupil!

Ochráním Asiu!

“Nemožný.”

Hlas, který zamítne všechny moje myšlenky.

Když se podívám jeho směrem, přijdu o řeč.

To protože tam stojí mně důvěrně známá osoba.

Štíhlá dívka s hedvábnými černými vlasy.

Stojí tam Amano Yuuma-chan.

“Y-Yuuma-chan……?”

Pobaveně se zasměje, když uslyší můj roztřesený hlas.

“Heh. Tys přežil. A jako Démon? Vážně, to je ta nejhorší možnost.”

Nemá roztomilý hlas Yuumy-chan, zní spíš jako okouzlující dospělý.

“……Raynare-sama……”

Zavolá na ni Asia tímhle jménem.

Raynare? Jo, pravda. Úplně sem zapomněl.

Amano Yuuma je Padlý anděl. Tak je to. Málem sem na to zapomněl.

Aha, takže Padlý anděl Raynare. To je její pravé jméno.

“……Co tu chce Padlý anděl jako ty?”

Ušklíbne se, když na ni promluvím.

“Nechci, aby na mě mluvil takovej špinavej nízkej Démon jako seš ty.”

Dívá se na mě jako na něco hodně odpudivého.

“Ta holka. Asia je naším osobním majetkem. Můžu ji dostat zpátky? Asio, víš, že je zbytečné utíkat?"

Utíkat? Co to znamená?

“……Ne. Nevrátím se do toho kostela. Nechci se vrátit k lidem, kteří zabíjejí jiné. ……Taky ste mi dělali různé věci……”

Odpoví Asia s odporem.

Co se stalo? Co se stalo v tom kostele?

“Prosím, to neříkej, Asio. Tvůj Posvátný pohon je pro náš plán zásadní. Takže se prosím vrať se mnou. Taky mi trvalo, než jsem tě našla. Nepřidělávej mi starosti.”

Raynare se k nám blíží. Asia se za mnou schová. Třese se strachy.

Udělal jsem krok vpřed, abych ji ochránil.

“Počkat. Nevidíš snad, že nechce jít? Yu-, ne, Raynare-san, co s ní uděláš, až jí přivedeš zpátky?”

“Špinavej Démone, nenazývej mě jménem nebo ho ještě ušpiníš. Co je mezi náma s tebou nemá nic společnýho. Jestli se hned nevrátíš ke svému pánovi, zemřeš, víš?”

Raynare shromáždí v dlani světlo.

Je to kopí?

Už mě jím jednou zabila.

Musím udělat první krok!

“P-Posvátný pohon!"

Když hlasitě vykřiknu k obloze, zakryje mou levou paži světlo a přetvaruje se do červené rukavice.

Jo! Úspěch!

Vypadá to, že tajné procvičování zjevení mýho Posvátnýho pohonu bez postoje se vyplatilo! Při pohledu na můj Posvátný pohon se Raynare na okamžik zatváří šokovaně a pak se rozesměje.

“Shora mi předtím řekli, že je tvůj Posvátnej pohon nebezpečnej, ale zdá se, že se naprosto spletli!”

Padlý anděl se začne smát, jako by to byla zábava.

Co? Co je na tom tak směšnýho?

“Tvůj Posvátný pohon je naprosto běžnej. Nazývá se [Dvojitý kritik]. Zdvojnásobuje sílu vlastníka na časově omezenou dobu, ale zdvojnásobení tvé síly pro mě není hrozbou. Popravdě, sedí na tak nízkýho Démona jako seš ty.”

Schopnost, která násobí sílu vlastníka? Je tohle síla mýho Posvátnýho pohonu?

A říkala, že je běžnej……

Ale teď bude stačit.

Musím Raynare nějak setřást, abych mohl utýct s Asiou.

Ale kam? Do školy?

Nemůžu. Nemůžu, protože bych přivedl Buchou s ostatními do problémů.

Můj dům? Jak bych to asi vysvětlil rodičům?

……Sakra. I když sem její kamarád, nevím, kam Asiu vzít!

Sakra! O tom můžu přemejšlet potom! Nejdřív musím porazit toho Padlýho anděla přede mnou!

Kurva! Nejhorší na tom je, že musím bojovat se svou ex!

Jak to, že se vždycky dostanu do takovýho průseru?

“Posvátný pohon! Aktivovat! Dokážeš zdvojnásobit mou sílu, že!? Tak se aktivuj!”

Klenot na rukavici začne zářit.

[Zesílení!!]

Vydal zvuk. V příštím okamžiku jsem cítil, jak do mě proudí síla.

Tohle znamená zdvojnásobení mé síly!?

Jo! S tímhle-!

BOD

Ohavný zvuk. Něco mi probodlo břicho.

Světelné kopí. Hodila ho po mně, zase.

“I když je tvoje síla dvojnásobná, nedokážeš se vyhnout ani malému kopí, co jsem udělala. Dokonce i když se znásobí síla na úrovni 1, bude jenom 2. Nemůžeš překonat tu propast v našich schopnostech. Už tomu rozumíš, špinavej Démone-kun?”

Spadnu.

Tohle je špatný. Světlo je jedovaté. Jedovaté pro Démony. A já byl zasažen do břicha. Tohle je -

Připravím se na intenzivní bolest následovanou jistou smrtí, jenže vlastně ani žádnou necítím.

To protože mé tělo obklopuje zelené světlo.

Když se podívám, Asia léčí mé zranění. Ruku má položenou na mém břiše a léčí mi mé zranění.

Světelné kopí se postupně zmenšuje až nakonec zmizí.

Necítím ani sebemenší náznak bolesti. Místo ní pociťuji Asiino teplo.

“Asio. Jestli nechceš, abych toho Démona zabila, pojď se mnou. Tvůj Posvátný pohon je pro náš plán klíčový. Síla [Léčivého soumraku] je vzácný Posvátný pohon, ne jako ten, co má tenhle Démon. Jestli se mnou nepůjdeš, budu ho muset zabít.”

Vydá Raynare krutý příkaz.

Jsem rukojmí!? To kurva ne!

“S-Sklapni! Porazím tě-”

“Ano, chápu.”

Aniž by mě poslouchala, Asia přijme rozkaz Padlého anděla.

“Asio!”

“Ise-san. Děkuji za dnešek. Opravdu to byla zábava.”

Vykouzlí na tváři velký úsměv. Břicho mám úplně zhojené.

Jakmile si to potvrdí, vyrazí směrem k Raynare.

“Hodná holka, Asio. Tak je to správně. Problém vyřešen. S dnešním rituálem budeš osvobozena od svého utrpení.”

Raynare nasadí chlípný úsměv.

Kurva! Vůbec nevypadá jako Yuuma-chan, kterou znám!

Navíc, co myslela tím rituálem!? Zní to jako něco špatnýho!

Zakřičím směrem k Asie.

“Asio! Počkej! Jsme přátelé, ne snad!?”

“Ano. Díky, že jsi se přátelil s někým, jako jsem já.”

Slíbil jsem Asie, že ji ochráním.

“M-Musím zachránit Asiu!”

Otočí se, ale stále ještě se na mě směje.

Její úsměv mě na moment fascinuje.

“Sbohem.”

Řekne na rozloučenou.

Raynare zakryje Asiu svými černými křídly.

“Nízký Démone, zdá se, že jsi byl zachráněn touto dívkou. Jestli se mi ale znovu připleteš do cesty, zabiju tě. Sbohem, Ise-kun.”

Padlý anděl, který se na mě ještě ušklíbne, vyletí vzhůru, zatímco pevně svírá Asiu.

Zmizí v oblacích.

Jediná věc, co mi zůstane, jsou černá pírka, která po sobě zanechaly Rache-kun s Asiou.

-Nemohl jsem nic udělat.

“Zachráním Asii”. K smíchu.

Kleknu si a začnu mlátit do země.

Zaskřípu zuby a frustrovaně vykřiknu.

Sakra. Sakra.

Saaaaaaaaaaaaaaaaaaakraaaaaaaaa!

“Asio……”

Vykřiknu jméno své kamarádky k obloze.

Žádná odpověď.

“Asioooooooooo!”

Poprvé v životě se proklínám za svou slabost.


<noinclude>
{| border="1" cellpadding="5" cellspacing="0" style="margin: 1em 1em 1em 0; background: #f9f9f9; border: 1px #aaaaaa solid; padding: 0.2em; border-collapse: collapse;"
|-
| Zpět na [[High_School_DxD:Volume_1_Život_2|Život 2]]
| Návrat na [[High_School_DxD_~_Czech_version_~|Hlavní stranu]]
| Dopředu na [[High_School_DxD:Volume_1_Život_4|Život 4]]
|-
|}
</noinclude>