Okolnosti vedoucí ke svatbě Waltraute: Svazek 1, Doslov

Doslov

Všem, co tohle znají: vítejte zpět. Všem nováčkům: vítejte.

Tady Kamachi Kazuma.

Tohle je další z nových sérií. Tento příběh vznikl pro serializaci v časopisu. Zatímco Index má jak vědu, tak magii, a Heavy Object má jen vědu, Waltraute je zcela na straně fantasy.

Tématem je: příjemné učení se o severské mytologii! Na první pohled to vypadá jako směšný příběh, který se snaží dát význam myšlence manželství s Valkýrou po jejím poražení v soutěži. Ale přesto jsem musel změnit několik věcí, aby to fungovalo jako novela, tak doufám, že to vidíte jen jako úvod do mytologie.

Jestli chcete vědět, co je na skutečné severské mytologii jiné a co jsem do novely přidal, musíte to prošetřit hlouběji.

Výstavba této novely dokázala být docela otrava, protože čtenář shlíží na Valkýru, která zase shlíží na lidský svět. Předpokládám, že cílová skupina se hodně mění na tom, zda vidíte Waltraute nebo chlapce jako hrdinku(?).

Jak jste to viděli na začátku?

Ke kapitole první:

Jak název napovídá, motivem této kapitoly je Jack a stonek fazole. Věděli jste, že ten příběh je založen na severské mytologii? Tohle je jedinkrát, kdy se zmíní chlapcovo jméno. Je to trochu směšný příběh, ale příběhy mužů, kteří přijdou se soutěží, aby vyhráli ruku bohyně, Valkýry nebo princezny (aniž by se dívky zeptali na její názor) jsou v severské mytologii poměrně časté.

(Cílem je obvykle Freya a mužští bohové Ásů se všichni snaží vyzyvatele zastavit.)

Připomíná to nemožné úkoly od princezny Kaguyi, ale severská mytologie se opravdu soustředí na válku, jak se sluší, když je vládcem bůh války Ódin. Na příklad chtěli mužští bozi rozbít hlavu obra, který je naštval tím, že požádal Freyu o ruku - a skutečně to udělali.

Jsou i příběhy o tom, jak získat ruku Valkýry, když nějakou chytíte nebo získáte záhadný předmět nebo znalosti o runách, když jste na Valkýru hodní, takže to vypadá, že Valkýry byly vždy považovány za nedosažitelné ceny spíš než na normální bohy.

Byla to velice volná interpretace nevinných bájí, kdy si člověk vzal uvězněnou Valkýru, která vedla ke zde viděné Valkýře posedlé soutěžemi.

Ke kapitole druhé:

Kapitola 1 byla cestou nahoru do nebe a tato míří dolů do podzemí. Tento příběh zahrnuje trpaslíky, kteří se ve fantasy objevují neustále.

„Když jsme teď svoji, svléknu tě!!“ Porozumět tématu této kapitoly je snadné. Ale protože jde o zbroj a oblečení Valkýry, jeho svlečení má v sobě jistý symbolismus. To jde vidět nejvíc, když Waltraute prohlásí „Jestli je ztratím, nebudu tušit, kdo vůbec jsem!“, když se sází o ozdobu ve tvaru pírek na hlavě. Jedním ze symbolů Valkýr je labuť, takže ztratit ta pírka je ztratit jeden z důležitých symbolů její postavy.

Takže jak vidíte, všechno to povídání o svlékání není jen fanservice.

Super runový karetní duel je samozřejmě vtip, ale když jsou váleční mrtví lidé vzati do nebeského světla, vidím to tak, že technologie a kultura lidského světa vystoupí s nimi.

Trpasličí kletba je jen mou myšlenkou, že by něco takového nejspíš udělali, kdyby vždy byli k práci buď donuceni čepelí, nebo by účet zůstal nezaplacen.

Když jsem zjistil, že Freya, nejkrásnější bohyně v severské mytologii, je známa i jako prasnice, věděl jsem, že to musím použít. Ale to je tajemství.

Ke kapitole třetí:

Když už jsem používal severskou mytologii, chtěl jsem někde použít ragnarök. A tak jsem přišel s tímto příběhem.

Jak Waltraute v této kapitole zmínila, není to nic než romantická komedie. I když se dějí úžasné věci, udělám vše pro to, abych zkrátil samotné bojové scény.

Trumfová karta, kterou Waltraute použila k porážce osmi Valkýr, možná v předchozí kapitola vypadala jako vtip, ale je to předmět na stejné úrovni jako Gungir nebo Mjöllni. Měl jsem pocit, že by bylo jen správné, aby měl tak ničivou sílu.

Možná to vypadá, že chlapec se v této kapitole nezvykle moc snažil, ale vždy riskuje svůj život na cestě do nějakého jiného světa. Možná je ještě odvážnější než Kamijou z Index nebo Quenser z Heavy Object. Navíc, tenhle chlapec je ženatý. Motiv je podobný tomu v první kapitole, užití tvrdé práce k získání toho, po čem touží. Doufám, že jste tu tvrdou práci, kterou chlapec vynaložil, cítili, i když byla schovaná za vtipy a prvky romantické komedie.

K A.E. 01:

Časopisová serializace šla jen ke třetí kapitola, takže tahle byla v novela zcela původní.

Je to očividně vedlejší příběh, tak jsem se rozhodl mu dát neobvyklé číslování.

Byla to plavková kapitola!! Spolu s hrozbou ještě větší, než jakou je ragnarök!! ...Chtěl jsem, aby tahle měla velmi jednoduché téma.

Co se týče postav, dal jsem tam Brünnhilde a Siegfrieda, protože jsem se předtím držel zpět v jejich používání.

V příběhu lásky mezi Valkýrou a člověkem tyhle postavy být někde musí.

Použil jsem raději Siegfrieda než Sigmunda a Nothung než Gram, úmyslně jsem smíchal jména a prostředí opravdové severské mytologie a Wagnerovy verze, tak buďte opatrní.

V této novele má ten pár zlomená srdce, ale možná jsou moc hrdinští, než aby je tahle jedna věta shrnula. V této novele je Brünnhilde ten typ, který se doslova drží Siegfriedova stínu, zatímco Siegfried je ten typ, který se usmívá, když mluví o lásce, co skončila.

Vyřízl jsem většinu bojových scén, protože se do tohoto typu novely nehodí, ale závěr kapitoly byl docela vážný. To také proto, že se jedná o vedlejší příběh. V severské mytologii se vše rozhodne bojem, takže se to spíše blíží standardu. Ale udělal jsem to tak, že Siegfried ztratil život, protože tomu cyklu nebyl schopen uniknout.

A kvůli zkroucení osudu jsem nechal chlapce pro jednou naplno zamířit špatným směrem.

V podstatě se dá říct, že kdyby novela na jinou výhybku, mohl by to být takový příběh.

Chlapec žije na straně romantické komedie, zatímco Siegfried žije na bojové straně.

Myšlenka, že ani hlavní bůh Ódin nedokáže zvrátit osud, je docela dobře známá. I když je předpovězeno, že bude sežrán Fenrirem během ragnaröku, nemůže se tomu vyhnout. A Ódin respektuje jak Norny, tak duše lidských čarodějek. Představu, kdy hlavní bůh sestoupí do Niflheimu, aby se poradil s duchy krásných čarodějek, považuji za docela vtipnou, ale to jen ukazuje, jak vážně bere Ódin osud. (A možná jak vidí ty, kteří se osudem zabývají, za hrozbu?)

Takže když jsem se dostal do poslední fáze novely, která přemohla i ragnarök, myslel jsem si, že osud je dobrý kandidát. Co myslíte?

Děkuji svému ilustrátorovi Nagiryu-san a svému editorovi Mikimu-san, stejně tak i čtenářům.

Tady to skončím.

Doufám, že jsem vás rozesmál, a že novela funguje jako vstup do severské mytologie.

Waltrautřiny plavky budou muset počkat na někdy jindy.

- Kamachi Kazuma

Poznámky

Zpět k A.E. 01

Návrat k Hlavní straně