High School DxD:Volume 1 Život 1

Život.1 Přestal jsem být člověkem

Část 1

[VSTÁVEJ! VSTÁVEJ! JESTLI NEVSTANEŠ, BUDU TĚ MUSET P-POLÍBIT......……]

"……Umm." To je budík, který vás vzbudí hlasem tsundere, ale nemá funkci dostat majitele s postele. Majitel spadne na podlahu, právě viděl noční můru.

To jsem já.

……To je ten nejhorší způsob probuzení.

Znovu jsem měl ten strašný sen.

V poslední době se mi zdá pořád ten samý sen. Sen, v němž mě Yuuma-chan zabije.

Ale jelikož jsem naživu, musí to být sen.

“Probuď se! Ise!”

Ozve se mámin hlas ze schodů. Stejně jako každé ráno.

“Já vím! Už vstávám!”

Poté, co jí takhle odpovím, zvednu se z podlahy.

Haa……

Vypadá to na další špatný den. Cítím se tak sklesle... ...

Provléknu paže uniformou, zatímco si zhluboka povzdechnu.

Část 2

“Sem mrtvej.”

Zívl jsem, když jsem vyrazil z domu.

Během cesty do školy jsem si nemohl pomoct, a zavíral oči před slunečním světlem. Aaah, to je taková otrava. Později jsem na sluníčku začal pociťovat slabost.

Bylo to, jako by mi sluneční svit propichoval kůži, nemohl jsem to vystát.

Každopádně, ranní slunce pro mě není dobré. Vlastně jsem se nemohl celé ráno probrat.

Jelikož jsem se poslední dobou nebyl schopnej probudit, chodila mě matka každé ráno budit.

Na druhou stranu, v noci jsem teď aktivnější. V mém těle je něco, co začalo růst a zostřuje moje smysly.

Stal jsem se naprosto nočním živlem.

Je to divný.

Něco je špatně. Zůstávám dlouho vzhůru, ale je zázrak, když vydržím vzhůru jen do jedný hodiny.

Ale teď, snadno vydržím zůstat vzhůru do tří nebo čtyř. Poslední dobou chodím spát po západu slunce, a vlastně se z toho stala moje každodenní rutina.

Nejsme závislej na on-line hrách, ani na nočních show.

……Co se to s mým tělem jen děje?

Snaží se snad můj mozek nespat, abych neměl ten sen, kde mě zabíjí moje dívka?

……No, to si myslím já osobně, takže je to blbost. Je přirozené, že tělo potřebuje spánek.

Ten pocit, co mám v noci, -myslím, že je to něco úplně jiného než dřív.

Nevím, jak to vysvětlit, ale mé tělo je jako napumpované a já cítím, jak z jeho hloubky stoupá cosi tajemného.

Takže jsem šel večer ven, abych to otestoval. Tempo mé chůze bylo rychlejší, a srdce se mi třáslo radostí, když jsem splynul s temnotou noci.

Z rozmaru jsem vyběhl do noci a k mému překvapení mi to dalo neuvěřitelnou rychlost.

Kdybych se přidal k atletickému týmu, snadno bych se stal hlavním běžcem. Také jsem měl nevyčerpatelnou výdrž. Měl jsem takovou výdrž, že bych dokázal uběhnout celej maraton, jako bych dělal jen jogging.

Získal jsem přehnanou sebedůvěru a když jsem se pak rozeběhl během dne, bylo to tak hrozný, až jsem si pomyslel, jestli moje noční výdrž nebyla jen snem. Ne, je to průměrná rychlost středoškoláka, ale mezi mým nočním a denním já je obrovský rozdíl.

V noci sem divnej.

Možná to zní jako fráze od nějakýho cvoka, když to řeknu takhle, ale pocit, který mám v noci, ta nespoutanost a vzrušení jaké prožívám, mě změnily v někoho jiného.

Uggh……jak jsem si myslel, sluneční světlo mi dává zabrat……

Na rozdíl od noci jsem se ve dne stal totálním slabochem.

Bez ohledu na to, jak moc o tom přemýšlím, s mým tělem je něco fakt špatně.

Nemůžu si pomoct, ale myslím, že se mé tělo začalo měnit od toho dne, co jsem měl rande s Yuumou-chan.

Část 3

Soukromá škola. Akademie Kuou.

To je škola, do které chodím.

Momentálně je to smíšená škola, ale jelikož byla ještě před pár lety dívčí, je tu víc holek než kluků.

Čím nižší ročník, tím více kluků, ale stále celkově převažují dívky.

Jsem student druhého ročníku střední školy a poměr dívek v mé třídě je 7:3. Pro třeťáky je to 8:2.

Dokonce i teď mají holky větší moc než kluci, a většinu křesel ve Studentské radě obsazují dívky, dokonce i Prezidentka je holka.

Je to škola, kde si kluk nemůže moc vyskakovat, ale stejně jsem na ní šel.

Je to jednoduchý příběh.

Na tomhle místě je spousta holek. To je samo o sobě úžasný!

Důvod, proč jsem dokázal prjít přímacími testy na tuhle školu, který byly fakt těžký, je můj perverzní charakter.

Chtěl jsem studovat obklopen dívkami—-

Právě z tohohle důvodu navštěvuji tuto školu.

Co je na to špatnýho!

Co je špatnýho na tom, bejt perverzák!?

Je to můj život! Nedovolím nikomu, aby se do mě navážel! Na téhle škole si totiž vybuduju harém!

A tak se právě tohle stalo mou misí, když jsem poprvé vstoupil do školy.

Ale teď sem dost v depresi. Byl sem dost naivní, když sem si myslel, že budu mít dve nebo tři přítelkyně na škole, kde je převaha dívek.

Populární je jen jedna skupinka hezounů a holky se na mě ani nepodívaj. Abych byl přesnější, ignorujou mě jako smetí na podlaze.

Do prdele!

Tohle nebylo součástí mýho plánu!

Blbost! Podle mýho plánu jsem měl dostat svojí první přítelkyni hned poté, co nastoupím na školu!

Potom jsem se s ní měl rozejít a začít randit s další holkou a v době, kdy bych maturoval, o mě měla bojovat hromada holek v Královském Souboji!

T-Tímhle tempem skončí můj cíl jako pouhý sen!

Počkat, není to už pouhý sen!?

Co se sakra děje? Je to dobou, ve který sem se narodil? Zákonem? Nebo……je něco blbě se mnou……?

Uááááááááá! Nechci na to ani pomyslet!

Takové věci mi každodenně běží hlavou.

Dorazím do třídy s velkým povzdechem, a posadím se na židli.

“Hej, kámo. Jaký bylo to DVD, co sem ti půjčil? Byl to docela dobrej materiál, ne?”

Plešatej týpek, který na mě mluví je můj kámoš číslo 1, Matsuda. Možná vypadá jako sportovec, ale je zvrhlík, který každý den vypouští různé úchylné poznámky.

Byl sportovcem během nižší střední školy, kde zlomil mnoho rekordů, ale teď je ve Fotografickém kroužku. Je fakt otevřený ohledně svých ambicí získat fotku každé částí dívčího těla skrz objektiv fotoaparátu.

Jeho přezdívka je “Perverzní plešoun” a “Uchylnej Paparazzi.”

“Fu……dneska ráno byl fakt silnej vítr. Díky tomu jsem měl dobrej výhled na kalhotky holek.”

Týpek s brýlemi, který se pokouší chovat cool je můj kámoš číslo 2, Motohama. Má zvláštní schopnost nazvanou Sonda, která mu umožňuje získat skrz brýle číselné hodnoty dívčích křivek. Spolu se speciálním tělem, kdy jeho energie klesne, když si sundá brýle.

Jeho přezdívka je “Perverzní Brejloun” a “Sonda tří velikostí”. Tihle dva jsou mí kámoši ve službách zla.

Vážně, když vidím po ránu tyhle dvě tváře, sem z toho pěkně v depresi. Je mi blbě.

“Mám nějakej pěknej materiál.”

Matsuda otevře tašku, a bez zaváhání z ní vysype všechny věci.

Knihy a DVDčka, která se mi rozsypou po lavici mají podnětné názvy.

“Ííí!”

Malý výkřik pochází od dívky daleko od nás.

No, samozřejmě, že takhle zareagovaly. Konec konců, něco takového se děje ráno.

Další, co od dívek slyším, jsou kritické poznámky typu “Vy ste ti nejhorší~” a “Chcípněte, oplzlí spratci”.

“Mlčte! Tohle je naše zábava! Dívky a děti by se měli odvrátit a dát si odchod. Nebo vás všechny v představách znásilním!”

Tvůj proslov je vulgární jako vždycky, Matsudo-kun.

Není to tak dávno, co bych řekl, “Wow, kde jste vzali takové poklady!” se zářícíma očima upřenýma na věci hromadící se na lavici. Ale od chvíle, co jsem každé ráno v hrozném stavu, na to nemám náladu.

Matsuda si s pohledem na můj mdlý obličej povzdechne.

“Hej hej hej. Jak se můžeš tvářit takhle, když přímo před tebou leží tolik pokladů?”

“Poslední dobou nemáš zrovna dobrou náladu. Divný. Je to naprosto divný. Už nejseš takovej jako dřív.”

Promluví Motohama, zatímco si poposunuje brýle, jako by mě shledával nudným.

“Taky sem chtěl říct, “Wow! Kdes to vzal!? Snažíš se mě změnit v opici!?" Ale nějak mi poslední dobou schází energie.”

“Nejsi nějak nemocnej? Ne, to nejde. Neexistuje důvod, abys ty, manifestace všech sexuální tužeb, onemocněl.”

Věnuje mi Motohama dost hrubý komentář. Je naprostej hulvát.

Pak Matsuda udělá rukou gesto, jako by si něco právě uvědomil.

“Och, tak je to? Je to vedlejší efekt té halucinace o imaginární přítelkyni, kterou máš? Yuuma-chan, že?”

“……To si vážně nepamatujete Yuumu.chan?”

Oba na mě po mé otázce soucitně pohlédnou.

“Jak už sme řekli předtím, vážně jí neznáme. Měl by sis zajít k doktorovi. Viď, Motohamo?”

“Jo, zopakuju to ješte jednou, nikdy jsi nás neseznámil s dívkou jménem Yuuma-chan.”

……Takhle se chovali pokaždé, když jsem se je zeptal na Yuumu-chan.

Myslel jsem si, že si ze mě jen utahují.

Ale když jsem si s nimi vážně promluvil, zjistil jsem, že to tak není.

Rozhodně si pamatuju, že jsem jim Yuumu-chan představil. Říkali věci jako “Jak se taková kráska mohla stát Iseovou přítelkynííííííííííííííí!?” a “V tomhle světě se muselo dojít k systémové chybě.……Ise, neudělal si nic ilegálního, že ne?” a další sprosté komentáře.

Vzpomínám si, jak jsem byl nafoukaný a řekl, “Taky byste si měli najít holku”.

Pamatuju si tu dobu velmi jasně.

Ale oni ne. Ne, oni si nevzpomínají ani na Yuumu-chan.

Jako by Amano Yuuma nikdy neexistovala.

Jako by čas, který jsem s Yuumou-chan strávil nikdy neuběhl. Jak ti dva řekli, jako by byla jen má představivost.

Jak oba dokázali, nemám v mobilu žádný záznam o Yuumině telefonním čísle nebo mailové adrese.

Byly vymazány z paměti? Vymazal je někdo? To neni možný! Není šance, že bych to smazal, takže kdo to udělal!?

Volal jsem na telefonní číslo, které jsem znal zpaměti, ale v současné době není v provozu.

Znamená to, že neexistuje? Byla to všechna jen moje fantazie? Něco tak šílenýho není možný……

Chtěl bych to popřít ale kromě mé paměti není žádný důkaz, který by prokázal, že existuje.

Když o tom tak přemýšlím, nevím, kde bydlí. Byla studentkou z jiné školy. Našel jsem tu školu, kde nosí stejné uniformy, jakou měla ona. Tak jsem se na Yuumu-chan ptal tamních studentů.

Ale nebyla tam studentka odpovídající jejímu popisu. Nebyla tam.

Takže kdo byla má přítelkyně?

S kým jsem randil?

Takže sen, který jsem měl, byla pouhá představa, kterou jsem si vymyslel?

Co jsem, zvrhlík?

Jasně si vybavuju její tvář, víte?

……Něco na tomhle všem smrdí.

Jako zvláštní síla, kterou mám v noci. Něco je naprosto špatně.

Ale co?

Zatímco jsem přemýšlel o posledních událostech, Matsuda mi položil ruku na rameno.

“No, jsme v polovině našeho mládí, takže podobné divné věci se nám prostě dějí. Tak dobře, po škole jdeme ke mně. Koukneme se společně na mojí tajnou sbírku.”

“Skvělej nápad. Matsudo-kun, měl bys určitě pozvat taky Isee-kun.

“Samozřejmě, že ho pozvu, Motohamo-kun. Jsme středoškoláci s rozbouřenými sexuálními touhami. Kdybysme neudělali nic perverzního, bylo by to neuctvivé vůči našim rodičům, kteří nám dali život.”

Oba se chlípně ušklíbli.

Úchylové. Bez ohledu na to, jak se na ně díváte, sou to prostě jen hromada perverzního slizu. A já bohužel patřím k nim.

No, nevadí. Taky žiju pro tenhle druh věcí.

“Tak dobře! Dneska se nebudeme držet zpátky" Dáme si nějaký šumivý pití a čipsy a budeme u toho sledoval DVDčka s pornem!”

Řekl jsem, jelikož jsem se neobtěžoval myšlením.

“Ou! Jo, to je ono! To je přesně ten Ise, jakýho známe!”

“To je charakter! Musíme si ještě víc užít mládí!”

Matsuda s Motohamou se dostávají do ráže.

Měl bych nechat ten incident s Yuumou plavat.

Taky si někdy potřebuju odpočinout! Dneska na tu událost zapomenu a propadnu pornu jak to dokáže jen kluk v našem věku!

Stalo se to potom, co jsme si vytvořili plány na odpoledne.

Mou pozornost upoutala karmínová barva.

Nádherná karmínová barva-

Školní dvůr byl vidět z okna třídy. Oči jsem měl přilepené na určité dívce.

Dívce s karmínově rudými vlasy. Náš školní idol, jejíž krása předčí normálního člověka. Její štíhlé proporce nejsou tvary japonské dívky.

Samozřejmě. Konec konců, není Japonka. Slyšel jsem od lidí, že pochází se severní Evropy.

Zdá se, že navštěvuje japonskou střední školu kvůli práci jejího otce.

Ukradla srdce každému, kdo byl svědkem její krásy.

Rias Gremory. Je studentkou třetího ročníku téhle školy. To z ní dělá mého senpaie.

Když si to uvědomím, všichni, včetně mě, se na ni také dívají, kluci a holky. I Matsuda s Motohamou ji pozorují.

Tak to jde každé ráno. Všichni na ni zírají, když kolem nich prochází. Někteří se zastaví. Jiní zmlknou. Všichni se otočí a dívají se na ni.

Vítr lehce vane jejími karmínovými vlasy, zatímco ji každý student této školy pozoruje.

Díky dlouhým karmínovým vlasům, které jí splývají až k bokům, se zdá, že je jejich okolí také karmínově zbarvené, když vanou ve větru.

Její nádherná pokožka, bílá jako sníh, je mimořádná.

Nádherná.

To je jediná možnost, jak ji popsat jedním slovem. To je jediné slovo, které potřebuješ, abys ji popsal.

Také jsem byl fascinován její krásou a vznešenou atmosférou.

Jsem jí tak fascinován, že pokaždé, když ji vidím, ustanu v tom, co dělám.

Ale poslední dobou se způsob, jakým ji vidím, změnil.

Rozhodně je krásná. Ale ona je příliš krásná.

Začal jsem být z její krásy trochu vystrašený a ten strach pochází z hloubi srdce.

Nevím, proč jsem se začal takhle cítit. Ale začalo to po zmizení Yuumy-chan.

Pak se její oči pohnou. Její jasně modré oči na mně spočinou.

-!

Mám pocit, jako by popadla moje srdce.

Co je to za pocit? Je to pocit, jaký máte, když před vámi stojí někdo lepší než jste vy……

Zúží své modré oči a zdá se, že se usmívá.

Dívá se na mě?

Hloupost. Nemám s ní nic společného.

Potom jsem si náhle vzpomněl na něco z toho snu, co jsem měl.

Na konci toho snu, byla osoba s karmínovými vlasy a promluvila ke mně.

Osoba, která se zdála být jemná, ale zároveň i chladná.

Zatímco jsem ji porovnával s osobou ze svého snu, dávno mi zmizela z dohledu.

Část 4

“Fakt bych si chtěl sáhnout na nějaký kozy.”

Objímám Matsudu, který nedokáže přestat plakat, zatímco všichni sledujeme poslední video našeho DVD porno maratonu.

Po odchodu ze školy jsme s dobrou náladou začali sledovat porno. Byli jsme všichni šťastní a vzrušení, když jsme se po škole dívali na porno, ale čím víc jsme se dívali, do tím větší deprese jsme zabředávali díky otázce “Proč nemáme holku?” o níž jsme začali diskutovat. Po vážném rozhovoru mi bylo do breku.

Matsuda nepřestal brečet ještě ani po třech filmech.

Motohama se snažil chovat cool, ale za brýlemi mu tekly slzy.

Před půl hodinou řekl Motohama tiše, “……Nějaká dívka mě požádala, abych za ní přišel za tělocvičnu…… To bylo poprvé, co mě oslovila holka……”, po tomhle jsem se málem rozbrečel i já.

Zajímalo by mě, jaci asi jsou tři kluci, zasmušile zírající na porno?

Odpověď je zřejmá, tři nepopulární kluci.

Sakra. Po pomyšlení na to, že existují kluci v mém věku, kteří si právě užívají sex s dívkou, začínám nenávidět svět.

Zatímco nad tím přemýšlím, poslední film končí a venku už je dávno tma.

Když mrknu na hodinky, je skoro deset. Už jsem sice zavolal rodičům, že jsem u Matsudy, ale jestli tady zůstanu ještě dýl, budou o mě mít starosti a taky zítra přijdu pozdě do školy.

“Každopádně, už půjdu.”

Řekl jsem, všichni jsme vstali a začali se balit.

“Uvidíme se.” Poté, co jsme se ve dveřích rozloučili s Matsudou, zamířili jsme s Motohamou k domovu.

“Je překrásná noc. Jelikož je dobrá noc, je normální cítit se jako bych právě sledoval porno.”

Vypustí ze sebe Motohama nějaký divný kecy, zatímco s hlubokým pohledem sleduje oblohu.

Vypadá fakt sklesle.

No, od zítřka se Motohama i s Matsudou vrátí k jejich obvyklým já.

“Čao zítra.”

“Jo, hezký sny.”

Rozloučím se s Motohamou na cestě domů, ale nevypadá zrovna nabitej energií, když mi mává.

Asi mi pošlu SMSku, abych ho rozveselil.

Pár minut po rozloučení s Motohamou.

Kráčím směrem k domovu, ale energie, která mi koluje tělem, se zvyšuje.

Je to příznakem “nočního oplývaní mocí” věci.

Jak jsem si myslel, s mým tělem je rozhodně něco špatně.

Tohle není normální jev. Můj zrak se spolu s ostatními pěti smysly zlepšuje.

Mé oči a uši se stávají obzvlášť dobrými. Dokonce slyším rozhovor lidí z domů kolo a přestože je noc, vidím ulici.

Je to fakt zvláštní, jelikož jasně vidím místa, kam nesvítí žádná pouliční lampa!

Zdá se, jako by ta síla byla den ode dne větší.

To protože mráz, který právě teď cítím po celém těle, je pravej!

Cítím, že mě někdo už pěknou chvíli sleduje. A ten mráz, co cítím.

Vycítím před sebou tajemnou atmosféru.

Moje tělo se třese jako šílený. Třas je stále silnější.

Je to muž. Je tam chlap v obleku, upřeně se na mě dívá. Zírá na mě divokýma očima.

Připadá mi, jako by moje tělo jen při pohledu do jeho očí zmrzlo.

Je tohle to, čemu říkají vražedný úmysl?

Jasně z něj cítím nepřátelství. Ne, tohle je něco mnohem víc nebezpečného. Tohle je stoprocentně vražedný záměr!

Muž kráčí blíž, potichoučku. Jde mým směrem! Takže jde po mně!

Úchyl!? Nebezpečná osoba!? Jsem v průšvihu!?

Tohle je špatný! To protože se moje tělo nechce přestat třást!

Proč musím po cestě domů narazit na nějakýho nebezpečnýho chlápka!?

“To je vzácnost. Potkat na takovéto místě někoho, jako si ty.”

…………?

Co to mele?

Ne ne, není divný, když cvoci jako on plácají nesmysly.

Což znamená, že je nebezpečnej!

Do prdele! Co budu dělat, jestli vytáhne nůž!?

Neznám žádný bojový umění, ani jsem se nikdy předtím nepral!

U-už vím!

Moje síla během noci roste! To je ono! Použiju já, abych odsud zdrhl!

Couvám, aby mezi námi vznikla nějaká vzdálenost.

Chlápek obklopenej atmosférou úchyláka ke mně vyrazí.

“Pokoušíš se utéct? Kdo je tvým Pánem? Musí to být člověk s hodně nízkou hodností nebo s divným koníčkem , aby si za území vybral tohle místo. Takže, kdo je tvým Pánem?”

Nemám páru, o čem to žvaníte!

KROK!

Otočím se a plnou rychlostí sprintuju na místo, odkud jsem přišel.

Rychle. Sem šíleně rychlej. Je divný, že to říkám, ale rychlost mých nohou je během noci šílená.

Prostě dál běžím, zatímco míjím různé noční ulice.

Pořád běžím a dostávám se do neznámých ulic.

Ještě jsem neztratil dech. Ještě zvládnu běžet. Jestli je to tak, pak poběžím, dokud mě nedokáže chytit!

Asi po čtvrt hodině se dostávám na otevřené prostranství.

-Je to park.

Přejdu z běhu do kroku.

Přejdu ke kašně, zatímco vdechuji vzduch.

Rozhlédnu se po parku osvětleném pouličními lampami. Něco na tom místo vyzařuje pocit tajemna.

-Já to místo znám.

Tenhle park si pamatuju…….

Jasně. Tohle je poslední místo, které jsem navštívil při rande s Yuumou-chan!

Člověče, je to náhoda nebo bych to měl nazvat zázrakem?

Přišel jsem sem nevědomky? To není……

MRÁZ

Cítím, jak mi po páteři přebíhá mrazení.

Někdo je za mnou… …Tohle cítím.

Pomalu se otočím, a přede mne se snese černé pírko.

Je to peří z vrány? Ne, není.

“Myslíš, že bych tě nechal utéct? To je důvod, proč je bolestivé vypořádat se s nízkými bytostmi.”

Osoba, která se přede mnou objevila, je muž v obleku, z jehož zad vyrůstají černá křídla.

Je to ten podezřelý chlápek z předtím.

……Anděl? Ne ne, tohle není pohádka, takže prostě nemůže být!?

Je to cosplay? Na cosplay je to moc realistické. Jsou to p-pravá křídla? V žádnym případě!

“Řekni mi jméno svého Pána. Je problém nechat se otravovat tvým druhem. V tom případě budeme… …Počkej, jsi “Zbloudilý”? Pokud nemáš žádného Pána, pak to vysvětluje ten ustrašený výraz ve tvé tváři.”

Mumlá si pro sebe ten podezřelej týpek. Nedělej nic na vlastní pěst!

Situace je vážná, ale náhle si vzpomenu na příhodu ze svého snu.

Ten sen o rande. Na samém konci toho snu mě Yuuma-chan zabila přímo před touto kašnou.

Jo, Yuuma-chan, které ze zad vyrůstala černá křídla.

A přímo přede mnou je chlápek s černými křídly. ...Je tohle snad případ, kdy se sen stane realitou?

Hej hej, jak to že se sexy kočka změnila v chlapa!?

Ne, to není důležité! Důležitá je jen situace, v níž se právě nacházím!

Jestli to půjde přesně podle toho snu, pak příští věc, co se mi stane, je-

“Hmpf. Necítím přítomnost tvého Pána ani tvých přátel. Nevidím ani nic, co by se snažilo skrýt svou přítomnost. A není tady ani žádný magický kruh. Vzhledem k současné situaci jsi “Zbloudilý”. Takže nebude problém, když tě zabiju.”

Chlápek, který právě říká něco tak děsivého, zvedne ruku.

Nezáleží na to, jak se na to díváte, jeho ruka míří přímo na mě!

Slyším hluk. Tohle znám.

Něco, co vypadá jako světlo, se mu začne shromažďovat v ruce. Moment, tahle fantasy věc měla zůstat jen ve snu!

Světlo se pak zformuje do něčeho připomínajícího kopí.

Kopí-

Takže je to kopí!

Ta věc mi ve snu probodla žaludek, a já si prošel peklem!

-Zabije mě!

V okamžiku, kdy jsem si to uvědomil, mi již probodl žaludek.

Pak mi něco vylétlo z úst.

Kouch.

Z úst mi vyteče spousta krve následovaná intenzivní bolestí.

Bolí to. Strašně to bolí!

Na místě padnu na kolena. Cítím, jak se mi pálí vnitřnosti.

Bolest se mi šíří celým tělem, a bolí to tolik, že to nemůžu vydržet.

Intenzivní bolest... ...ani trošičku nepopisuje tu bolest!

Pokouším se rukama kopí vytáhnout, ale jakmile se ho dotknu, rozšíří se mi bolest do rukou. Je to horký. Hodně horký. Na místech, která se kopí dotkla mám popáleniny.

“Guu……aaaah……”

Začnu kňučet. Bolí to. Strašně to bolí!

Vzhledem ke stavu mých rukou, spaluje mi kopí vnitřnosti?

Když na to pomyslím, bolest ještě vzroste. Tak takhle se člověk cítí, když zevnitř hoří?

Kvůli intenzivní bolesti nedokážu zastavit slzy.

Krok, krok. Pak se ozve zvuk kroků mířících ke mně.

Vzhlédnu, a tajemný muž vytvoří v ruce další kopí.

“Musí to bolet. Světlo je pro bytosti jako jsi ty jedem. Dostat takový zásah má za následky fatální poškození. Myslel jsem, že tohle oslabené kopí bude stačit na to, aby tě zabilo, ale tvé tělo je odolnější než jsem si myslel. Takže tě s ním probodnu znovu. Ale tentokrát do toho vložím trochu víc síly. A budeš to mít za sebou.”

Snaží se mě dorazit!? Umřu, jestli mě tou věcí znovu zasáhne!

Jak jsem nad tím přemýšlel, nahlédl jsem do snu, který se mi zdál.

Karmín.

Brilantní karmínová barva……

Ne, není šance, že by mi pomohla. Byl to sen. Je tohle tedy taky sen?

Jestli je to sen, tak mi prosím pomoz. I když je to sen, nechci být v téhle situaci!

HJU

Jak jsem byl ponořený v myšlenkách, zaslechl jsem zvuk větru, přede mnou se zhmotnila exploze.

Když jsem vzhlédl, vycházel z mužovy dlaně kouř. Z ruky se mu řinula krev.

“Neopovažuj se ho dotknout.”

Projde kolem mě žena.

Karmínové vlasy. Uhádnu, o koho jde jen z jejích zad.

Je to ta osoba, kterou jsem zahlédl ve snu-

V tom snu jsem nedokázal zahlédnout její obličej. Ale teď jsem si jistý, že ona je tou osobou z mého snu.

“……Karmínové vlasy…… Musíš být z rodu Gremory……”

Muž sledoval ženu s karmínovými vlasy očima plnýma nenávisti.

"Mé jméno je Rias Gremory. Jak se máš, Padlý Anděli-san? Pokud se pokoušíš zranit tohoto chlapce, pak se nebudu držet zpátky.”

Rias Gremory.

Ano, ona je starší studentkou na mé škole. Kráska s karmínovými vlasy.

“……Fufu. Dobře, dobře. Takže tenhle kluk patří vám. V tom případě je tohle město také součástí tvého území. Dobrá tedy. Pro dnešek se omlouvám. Ale radím vám, hlídejte si svého sluhu. Lidé jako já by ho mohli zabít, kdyby se vydal na procházku.”

“Děkuji za radu. Tohle město je pod mým stálým dohledem. Takže jestli se mi dostanete do cesty, nebudu se držet zpátky.”

“To samé říkám i já vám, dědičko Gremoriů. Mé jméno je Donaseek. Doufám, že se již nesetkáme.”

Muž roztáhl svá černá křídla, a jeho tělo se vzneslo. Pak vyletěl k nebi.

Muž ještě jednou pohlédl na Rias-senpai a mě, a pak zmizel na obloze.

Takže jsem teď v bezpečí……?

Cítím lehkou úlevu, ale vidím rozmazaně a postupně ztrácím vědomí. Vidím rozostřeně.

Huh? Není to špatné znamení? Rozhodně je to špatný, ne?

“Ale, jsi skoro v bezvědomí? Tohle je určitě smrtelné zranění. Nedá se nic dělat. Hej, kde je tvůj dům-”

Mluví na mě senpai, zatímco padám, ale neslyším, co říká.

A pak se mé vědomí prostě vypne.

Část 5

[……ZABIJU TĚ, JESTLI NEVSTANEŠ……ROZSEKÁM TĚ NA KOUSÍČKY, JESTLI NEVSTANEŠ]

Když jsem se vzbudil, bylo ráno.

Co tohle všechno znamená?

……Měl jsem znovu zlý sen?

Musel to být sen. Ale zdálo se to být tak opravdové.

Teď jsem tady, spím ve své posteli.

Vzbudil mě budík hlasem yandere. Zdá se, že se mi to nakonec přece jen zdálo . Tentokrát to nebyla Yuuma-chan ale divnej chlápek, kdo mě honil. Ale oba měli černá křídla.

Zavrtím hlavou.

Seber se. Proč přikládám význam tomuhle druhu snů?

Jestli si to správně pamatuji, šel jsem včera jako obvykle do školy a vše bylo normální jako vždy. Po škole jsem šel k Matsudovi domů a spolu s ním a Motohamou si dal porno maraton.

Potom jsem se vrátil domů. Po cestě na mě zaútočila divná osoba s křídly-

Pak jsem si uvědomil svůj neobvyklý stav.

-Jsem nahý.

Nic na sobě nemám.

Co to sakra je? Nemám na sobě ani spodky!

Sem totálně nahej!

Nevzpomínám si. Nevzpomínám si, jak jsem se dostal domů. Ztratil jsem snad ve svém věku paměť?

Každopádně nemám ani ve zvyku spát nahý.

“……Unnn”

-!

Zaslechl jsem sladký hlas.

Poté jsem se opatrně ohlédl za sebe.

“……Suu~suu.“

Vedle mě spí dívka s karmínovými vlasy.

A je nahá... ...Její sněhobílá pokožka je pro mé oči až příliš jasná.

Její pleť vypadá velmi hladce, což je pro mé oči hodně špatné.

…………

Bez ohledu na to, jak se na ni díváte, je Senpai. Idol naší akademie. Její karmínové vlasy rozprostřené na polštáři vypadají neskutečně nádherně.

Rias Gremory-senpai.

…………

Huh? Huh, Huh?

Uklidni se. No jasně, v takovém případě je dobré počítat prvočísla, abyste se uklidnili.

2, 3, 5, 7, 11, 13, 17, 19, 23……

Daaaah!!

Nedokážu to! Nemůžu se uklidnit!

Proč spím s Rias-senpai!?

Co se stalo!? Co se stalo!?

Ne, co jsem udělal!? Udělal jsem něco!?

Nevzpomínám si! Ani trochu si nevzpomínám!

Proč!? Měl bych si pamatovat, co jsem udělal! Ne! Proč jsem v téhle situaci!?

Spal jsem se Senpai!?

Ech? Přichází takhle lidé o panictví!?

Nemožný! To prostě neni možný!

Vzpomeň si! Vybav si cenné vzpomínky!

Co jsem udělal? Jaké věci jsem byl schopen dělat!?

Hlava jako by mi měla kvůli všemu tomu zmatku explodovat, ale v příštím okamžiku jsem byl zahnán do kouta.

“Ise! Vstávej! Už je čas jít do školy!”

“Okaa-san, je Ise ještě ve svém pokoji?”

“Otou-san, jeho boty jsou u vchodu, takže se vrátil domů. Bože! Zůstávat u přátel takhle dlouho! A navrch přijít pozdě do školy! To je neodpustitelné!”

Rozhovor mezi mými rodiči v prvním patře je slyšet až sem nahoru.

Pak následovaly kroky na schodech. Kroky prozrazující hněv. Jsou odlišné od normálních kroků.

Máma je na cestě!

Počkej! Vydrž chvíli!

Jestli tohle uvidí, bude to hodně špatný!

“Počkej! Už jsem vzhůru! Už vstávám!”

“Bože! Víc už ti neodpustím! Musíme si o tom trochu promluvit!”

Máma je naštvaná!

Přichází! Máma jde do mého pokoje!

Neexistuje, aby viděla situaci, v níž právě jsem!

“Unn…… Je ráno?”

-!?

Senpai si přede mnou mne oči!

Je vzhůru! Je vzhůru!

GATCHA!

Dveře se s prásknutím otevřou. V tu chvíli také Senpai zvedá horní polovinu těla.

Můj pohled se setká s tím matčiným. Vypadá naštvaně. Vypadá hódně naštvaně!

“Dobré ráno.”

Uvítá Senpai mou matku s úsměvem.

Matčiny oči se přesunou ze mě na Senpai.

Pak matčin obličej ztuhne. Znovu přesune svůj pohled na mě.

Vyhýbám se očnímu kontaktu.

“……RYCHLE SE PŘIPRAV.”

Zatímco používá strojový hlas, pomalu zavírá dveře.

Po chvíli zaslechnu hlasité zvuky, jak dupe po schodech dolů.

“O,O,O,O,Oooooo! Otou-san!”

“Co se děje, Okaa-san? Vypadáš, jako bys právě viděla ducha. Dělal zase Ise po ránu nějakou úchylárnu?”

“Seeeeeeee, sexxxxxxxxxx!! Ise měl~! S cizinkou~!!”

“-!? O-Okaa-san!? Okaa-san, co se stalo!?”

“Mezinárodnííííí~! Ise měl!!”

“Okaa-san!? Okaa-san!? Uklidni se!! Okaa-saaaaan!”

Jen si oběma rukama zakryju obličej.

Je lehké představit si, co se děje dole.

Jak se to jen mohlo stát? Z tohohle bude určitě rodinná diskuze!

Co za omluvu mám použít, abych vysvětlil tuhle situaci!?

“Tvá rodina je po ránu docela živá.”

Vstane Senpai z postele a zvedne ze stolu svou uniformu.

Nahá Senpai. Nahé tělo nádherné dívky.

……Ummm, je vám jasné, že vidím spoustu věcí……

Útlé boky. Dlouhé bílé nohy. Stehna. Pěkně tvarovaný zadek.

A prsa, která jsou velmi enormní... ...

Dokonce jasně vidím i bradavky!

Proč je nezakryje!? Proč nevykazuje sebemenší pokus o jejich zakrytí!?

Kdybych měl Motohamovu "Sondu tří velikostí", snadno bych dostal její přesné míry.

Právě teď lituju, že tuhle schopnost nemám.

Ale jednu věc vím jasně. Viděl jsem hodně nahých žen v magazínech a videích, ale krása Senpaina těla je mnohem větší než jejich.

Jak bych to jen popsal? Umění? Tělo s dokonalým tvarem i křivkami. Vypadá jako jeden z těch nahých obrazů nebo soch, jaké ukazují v muzeu.

Dokonalost. Jediné, co můžu říct, je "její krása je stále ohromující i po vysvlečení šatů".

Ale ze zírání na ni se cítím blbě.

Nemůžu se stát úplným úchylem.

“S-Senpai!”

Prostě to musím říct.

"Co je?”

“P-Prsa……Vidím všechno!”

Řekl jsem, zatímco se dívám stranou. Chci to viděl, ale o tom to je. Musím to vydržet.

“Jestli se chceš kouknout, prosím.”

Řekne senpai směle, zatímco si obléká uniformu. Ušklíbne se.

-!!

Existuje pro tohle japonské slovo!?

Tělem mi projede elektrický šok.

Z očí mi stékají slzy, kvůli větě, kterou vás ve škole nikdy nenaučí.

Jsem tou krásnou větou hluboce pohnut.

“Je tvůj žaludek v pořádku?”

Zeptá se mě Senpai.

Žaludek?

Dotknu se svého břicha, zatímco sleduju, jak se Senpai obléká.

“Včera tě probodli.”

-!

S tím prohlášením se dostanu do střehu.

……Pravda, včera jsem byl v parku probodnut chlápkem s křídly.

Probodl mě oštěp, který vypadal, že je vyroben ze světla.

Ale na břiše mi po tom nezůstala žádná jizva. Jsem si jistý, že tam byla díra……To není druh zranění, které se zahojí za den.

Vytékalo z ní příliš mnoho krve.

Nebyl to sen? Nebo to byl sen?

“Mimochodem, to, co se stalo včera, nebyl sen.”

……Řekla Senpai jako by mi četla myšlenky.

“J-Jsem si jistý, že jsem byl zraněn……”

"Vyléčila jsem tě. Bylo kritické, ale díky tvému tvrdému tělu jsem ho svou silou vyléčila za noc. Podělila jsem se s tebou o trochu své síly démona skrz objetí, zatímco jsme byli nazí. Byla jsem schopná to udělat, protože jsme ze stejného rodu.”

Co to... ...říká?

Huh? Objímali jsme se nazí?

…………

Eeeeeeeeeeeeeeeeh!

Počkat, to znamená……!

“V pořádku, stále ještě jsem panna.”

Řekla jako by mi opět četla myšlenky.

Ach, tak je to. Z nějakého důvodu se mi ulevilo.

Nebo bych měl cítit úlevu?

“Netvař se tak divně. Tento svět je obklopen více záhadami, než si vůbec dokážeš představit.”

Přistoupila ke mně Senpai ve spodním prádle. Začne mě štíhlými prsty hladit po tváři.

Zrudnu v obličeji. Nedokážu zabránit tomu, abych zrudl, když mi tohle dělá takhle krásná dívka.

“Jsem Rias Gremory. Démon.”

-Démon?

Co? Vtip? Nejsem si moc jistý……

“A já jsem tvůj Pán. Ráda tě poznávám, Hyoudou Issei-kun. Mohu ti říkat Ise?”

……ale její démonický úsměv vypadal opravdově.

Část 6

“Itadakimasu.”

Mému dědovi v nebi.

Právě teď, v mém domě, přímo vedle mě jí polévku miso jedna kráska.

“Je to vynikající, Okaa-sama.”

“J-Jo. D-Děkuji mockrát.”

Oba mí rodiče, kteří sedí naproti mě, mají na tváři zvláštní výrazy.

Dědo, jak jen napravím tuhle divnou atmosféru?

Tohle je poprvé, co jím snídani v takovéhle atmosféře, a nejsem si moc jistý, co mám dělat.

“Ise, to jídlo udělala tvá matka. Sněz ho.”

Řekne Senpai elegantně. Chová se jako starší sestra.

“J-Jasně!”

Odpovím rychle a začnu si cpát jídlo do pusy.

“Nejez tak strašným způsobem. Musíš zpomalit, vychutnávat si to. Tohle je drahocenné jídlo, která nám uvařila tvá matka.”

Otře mi Senpai pusu ubrouskem.

O co jde? Do jaké situace jsem se to jen dostal?

“I-Ise……”

Promluví na mně otec třesoucím se hlasem.

Vypadáš docela nervózně, tati. Stejně jako já.

"O-Odkud p-pochází tato mladá dáma?”

Po této otázce Senpai odloží hůlky a skloní hlavu.

“…… Ach, omlouvám se, zapomněla jsem se představit……Jsem ostuda rodu Gremory. Prosím, dovolte mi se představit. Okaa-sama, Otou-sama, mé jméno je Rias Gremory. Navštěvuji stejnou akademii jako Hyoudou Issei-kun. Je mi potěšením vás poznat.”

Usměje se Senpai. Táta odpoví s divným výrazem.

“A-Ach, takhle je to…… T-To je úžasné. Hahaha! Jste ze zahraničí? Vaše japonština je velmi dobrá.”

“Ano. To kvůli práci mého otce, v Japonsku žiji již delší dobu.”

Ou. Zdá se, že otce přesvědčila.

Ale co se týče matky sedící vedle něj, tak ta spokojená není.

“Rias……-san, správně?”

“Ano, Okaa-sama.”

“Jaký druh vztahu máte s Iseem?”

-!

To je dobrá otázka, mohla by vysvětlit celou předchozí situaci.

Matka je zvědavá, co Senpai odpoví, ale ta se jen dál usmívá.

“Jsme jen dva spolužáci, co jsou si poměrně blízcí, Okaa-sama.”

“To je lež!”

Zareaguje matka okamžitě odmítnutím.

Samozřejmě. Tahle výmluva nebude fungovat, Senpai. Jelikož nás viděla v té situaci, ta omluva prostě nemůže zabrat!

“P-, p-, pppppprrrrotože! Na posteli!”

“Ise řekl, že trpí nočními můrami, tak jsem s ním prostě spala.”

“Jen jste spali dohormady!? O-Oba jste přece byli nazí!”

“V dnešní době lidé jednoduše jsou nazí, když spolu spí, Okaa-sama.”

To je zatraceně velká lež. Jsi úžasná, Senpai.

Ale matka se utišila.

“O-Opravdu……? Takže lidé spolu poslední dobou spí nazí.”

Okaa-sama!? Tohle je v pořádku!? Fakt ti to nevadí!?

Pak mi došlo, že její oči vypadají divně. Byly prázdné, jako by ji něco posedlo.

Potom mi Senpai zašeptala do ucha.

“……Omlouvám se. Vypadalo to, že by mohla začít působit potíže, takže jsem na ni použila svou sílu.”

Sílu?

Najednou jsem si vzpomněl na její předchozí slova.

-Jsem Démon.

……Démon. Takže tohle všechno způsobila síla Démona?

Senpai dál klidně snídala. Když jsem zkontroloval otce, měl taky prázdný pohled. Taky na něj použila svou sílu... ...? Démon.

O co tu sakra de?

Část 7

Morning walk to school.

I’m walking towards school, but I’m having a hard time because of the way other students are looking at me.

That can’t be helped.

Next to me is our school’s idol, Gremory-senpai.

And I am walking like her servant because I am carrying her bag.

“Why is someone like him……”

“Why is someone vulgar like him next to Rias-oneesama……”

I can hear the screams of both boys and girls from every direction.

There are some students who fainted because of the shock.

Is it that bad!? Is it that bad for me to walk besides Senpai!?

We walk through the school gate, and I split with Senpai at the entrance.

“I will send someone to get you. Let’s meet again later.”

She says that while smiling.

Send someone? What does she mean?

I’m not quite sure, but I walked towards the classroom.

When I open the door, everyone stares at me.

Well, that's be normal, since I was with Rias-senpai.

BANG!

Someone hit my head from behind. When I turned around, Matsuda is standing there. Motohama is beside Matsuda as well.

“Give me an explanation!”

Matsuda shouts while crying. From his expression, I can guess what he wants to say.

“Until yesterday, we were the “Unpopular Alliance” comrades!”

“Ise, first of all explain it to us. What happened after we split?”

Unlike Matsuda who is furious, Motohama is acting all calm while fixing his glasses, although his eyes are really sharp. Both of you are scaring me.

But I laugh, and then ask them with a confident voice!

“Guys, have you ever seen real tits before?”

With that one sentence, both of them tremble in fear.

Část 8

After school.

“Hi. How are you doing?”

I look at the male student, who came to see me, through half-lidded eyes.

The guy in front of me is our school’s number 1 best looking prince, Kiba Yuuto.

He captured the hearts of the girls in our school with this smile of his. By the way, he’s in the same year as me. Though he’s from a different class.

You can hear girls screaming with joy from the classroom and the corridor. Shut up. It’s so damn noisy in here.

“So what business do you have here?”

I reply to him in a dismissive tone voice, but Kiba responds without breaking his smile.

“I came here by the order of Rias Gremory-senpai.”

—!

With that one statement, I immediately understand why he is here.

I see, so he's the person Senpai told me she would send.

“……OK OK, so what do you want me to do?”

“I want you to follow me.”

NO!!

This time it’s the girls' screams.

“No, for Hyoudou and Kiba-kun to walk besides each other!”

“You will get infected, Kiba-kun!”

“I won’t agree with the Kiba-kun×Hyoudou pair!”

“No, maybe its Hyoudou×Kiba-kun pair!?”

They are saying some weird crap.

Shut up. Seriously shut up.

“Ah, all right.”

I agreed to follow him.

I will say this beforehand. I hate good looking guys.

I followed Kiba, who is already walking ahead of me.

“H-Hey, Ise!”

Matsuda shouts my name.

“Don’t worry, friend. I’m not going to have a fight.”

That’s right. You don’t have to worry about me, pal.

“What are you going to do with this DVD, “Me, the Molester, and the Udon”!?”

Matsuda says it out loud while holding the DVD up high.

I then look out the window.

I followed Kiba, and the place we end up at is the back of the school building.

In this place, which is surrounded by trees, there is a building called the old school building.

Apparently it was used a long time ago, and there is no sign of people here. It’s so creepy that it is listed in one of “the seven wonders of school”.

The building looks very old and is made from wood, but there aren’t any broken windows and it’s hard to tell if there are any broken parts from its appearance.

It’s old, but it isn’t that bad.

“Buchou is here.”

Kiba says.

Buchou?

Is he talking about Senpai? Huh? Buchou?

Did Senpai belong to a particular club? Does this mean he is part of that club as well?

It’s getting even more mysterious. Oh well, as long as I follow this guy, I will be able to meet with Senpai.

We entered the two story high building, and went up the stairs. We went further into the building.

Even the corridor looks clean. It seems like even the rooms that aren’t used don’t have a single speck dust in them.

When you think about old buildings, you expect it to be full of insects, spider webs, and dust. But I haven’t seen any yet.

So they must be cleaning this building quite often.

While I was thinking about these kinds of things, we seem to have reached our destination. Kiba stops in front of a particular classroom.

I was shocked by the sign on the door that read—

[Occult Research Club]

Occult Research Club!?

Just reading that name makes me wonder. I’m not saying that the club sounds weird.

But thinking that Rias-senpai is the member of the Occult Research Club is……

“Buchou, I have brought him.”

Kiba waits for the approval through the wooden door. Then Senpai replies.

“Yes, come in.”

Looks like Senpai is inside here.

Kiba opens the door and I'm shocked when I follow him into the room.

There are weird signs and words in every area of the classroom.

The floor. The walls and the ceiling. They are all covered with weird signs.

And the one which stands out the most is the circle drawn at the center of the room.

It looks like a magic-circle that takes up most of the space in this room.

I can feel something creepy and weird from it.

There are also a couple of sofas and desks in the room.

Hmm? There is someone sitting on one of the sofas. It’s a girl with a small build……

I know her. I know that girl!

That’s the girl from 1st year, Toujou Koneko-chan!

She’s from 1st year, but she looks like an elementary student because of her childish face and small body!

She’s quite popular amongst a certain groups of guys. She’s popular amongst the girls as well and is treated as a mascot for being cute.

She is eating youkan quietly. She always has a sleepy expression.

If I remember correctly, she is said to be “very” emotionless.

She realises we entered, and our eyes meet.

“This is Hyoudou Issei-kun.”

Next Kiba introduces her to me. Toujou Koneko-chan bows her head.

“Ah, nice to meet you.”

I also bow my head. After the greetings, she continues to eat her youkan.

Hmm. It’s just like the rumour says. Maybe she is a girl who doesn’t talk much.

SHA-

This is the sound of water flowing coming from the back of the room. Is it the sound of a shower?

Then I realise there is a shower curtain at the back of the room. There was also a shadow on the curtain.

It's the shadow of a girl. There is a girl taking a shower.

Huh!? A shower!?

This classroom comes with a shower!?

KYU

Then there is the sound of the shower stopping.

“Buchou, take this.”

Huh? There is someone else besides her?

I hear a girl's voice that doesn't belong to Senpai.

“Thank you, Akeno.”

Looks like Senpai is changing behind the curtain.

I start to blush after remembering what happened this morning.

Senpai, you sure had an impressive body. Looks like I won’t be needing porn for a while.

“……What a lecherous face.”

Someone mutters. When I look in the direction of the voice, it’s Toujou Koneko-chan.

I look at her, but the little first year student is just eating youkan.

……Is that so. So I have a lecherous face. I’m sorry then.

JYA-

Then the curtain opens. The one standing there is Senpai in her uniform.

She looks seductive with her wet hair. She looks at me, then smiles.

“I’m sorry. I couldn’t take a shower last night because I stayed the night at your place, so I took a shower now.”

Ah, is that so?

But what’s bugging me is that there is a shower in this room.

Then I look behind Senpai.

There is someone behind her…… Are you serious!

I’m so shocked that I lose my words.

Black-hair in a ponytail! The ponytail, which is said to be nearly extinct! The person who is said to be the last person with a ponytail at our school!

That pretty face, which is always smiling! The person with a Japanese atmosphere! The one who is called Yamato Nadeshiko even though she is a student, and also one of our school idols, Himejima Akeno-senpai!

The person who, along with Rias-senpai, is said to be one of the “Two Great Onee-samas”!

The person who is idolised by both male and female students!

“Ara ara. Hello, my name is Himejima Akeno. Pleased to make your acquaintance.”

She introduces herself politely with a smile. Her voice sounds fascinating.

“O-Oh. My name is Hyoudou Issei. N-Nice to meet you too!”

Even though I’m nervous, I greeted her.

After Rias-senpai confirms that we finished introducing each other, she starts talking.

“Looks like everyone is here. Hyoudou Issei-kun. No, let me call you Ise.”

“Y-Yes.”

“We, the Occult Research Club, welcome you.”

“Eh, ah yes.”

“As a Devil.”

—!

Dad and Mum. Looks like I’m in for something big.

“Here’s your tea.”

“Ah, thank you.”

I’m sitting on a sofa, and Himejima-senpai has made tea for me.

I drink it quickly.

“It tastes good.”

“Ara ara. Thank you very much.”

Himejima-senpai starts laughing very happily by saying “Ufufu”.

Kiba, Koneko-chan, Rias-senpai and I are sitting on the sofas surrounding the table.

“Akeno, you sit over here as well.”

“Yes, Buchou.”

Himejima-senpai sits next to Rias-senpai.

Then everyone looks at me.

W-What is it…… I’m getting nervous if everyone looks at me in a small place like this……

Then Rias-senpai speaks.

“I will get to the point right away. We are all Devils.”

Y-You definitely did get to the point right away.

“Your expression says that you don’t believe what I am saying. Well, that can’t be helped. You did see the man with black wings last night, didn’t you?”

She’s right.

If that wasn’t a dream, then I did really see that.

“That’s a Fallen Angel. They are former Angels who served God, but they are beings who have fallen to hell because they had evil intentions. They are also the enemy of us Devils.”

So now we are talking about a Fallen Angel.

Looks like we are entering a fantasy genre.

“We, the Devils, have been at war with the Fallen Angels since ancient times. We have been fighting over the possession of the Underworld, which is also known as Hell in the human world. The Underworld is split into two areas, one for Devils and one for Fallen Angels. The Devils form pacts with humans and receive their sacrifices and increase their strength. The Fallen Angels on the other hand control humans to eliminate Devils. At this point the Angels come in to destroy these two races on God's orders, which creates the three forces. This has been going on since ancient times.”

“No no, Senpai. That kind of story is hard to take in by a normal student like myself. Is this what members of Occult Research Club do?”

So this conversation has been the club activity then.

“Occult Research Club is just a camouflage. It’s my hobby. It’s actually a gathering place for us Devils.”

……Hold on, this is part of the club activity right?

“—Amano Yuuma”

Hearing that name, I open my eyes in shock.

Where did she hear that name?

“That day, you were on a date with Amano Yuuma, right?”

“……If you are joking around, then can you please stop now? I don’t want to talk about this here.”

There is anger in my voice.

That’s because that topic is like a taboo to me now.

When I talked about it before, no one believed me, and no one remembered her.

Everyone said it must have been a dream. That it was my hallucination. Nobody believed me and no one remembered her existence.

I don’t know where she heard the story from, but I won’t accept it if she says that it is all occult. Instead, I will be mad.

“She existed. For certain.”

Rias-senpai says that clearly.

“Well, it looks like she tried to erase all of the evidence around you.”

Rias-senpai clicks her finger, and Himejima-senpai takes out a photo.

I am speechless after seeing who is in that photo.

“This is her, right? Amano Yuuma-chan.”

Yeah, the person on the photo is my girlfriend who I wasn’t able to find anywhere.

I had taken a picture of her with my mobile phone, but it had disappeared.

The photo is a clear picture of her, and there are black wings growing from her back.

“This girl is……no, this is a Fallen Angel. She’s the same kind as the one that attacked you last night.”

……A Fallen Angel? Yuuma-chan is a Fallen Angel?

Rias-senpai continues.

“This Fallen Angel came in contact with you to accomplish a certain goal. After she accomplished it, she got rid of any record and evidence regarding herself.”

“Goal?”

“Yes. To kill you.”

—!

W-What the hell!!

“W-Why did she have to kill me!?”

“Calm down, Ise. It couldn’t be helped...... No, you were just unlucky. There are possessors who weren’t killed……”

“What do you mean, unlucky!”

Is she saying that I was just unlucky to be killed by Yuuma-chan that day!?

Huh……?

Killed? But I’m still alive? I’m still here like before.

“That day, you went on a date with her and then went to the park, where you were killed with Spear of Light.”

“But I’m still alive! More than that, why was I targeted!?”

Yeah. There aren’t any reasons for me to be targeted by her.

Why do I have to be targeted by the Fallen Angels!?

“The reason why she approached you is so she could check if there is a dangerous thing inside you. She must have received a weak response from it. That’s why she took her time checking you. Then she confirmed it. That you were a human who possessed a Sacred Gear —-”

Sacred Gear—.

I was familiar with that term.

—Sorry. You were a threat to us, so we decided to get rid of you early. If you want to hold a grudge, then hate the God who put the Sacred Gear inside you.

That’s what Yuuma-chan said at that time.

So there’s a Sacred Gear inside my body……?

Kiba then speaks.

“Sacred Gear is an irregular power that is bestowed to certain humans. For example, most of the people whose names are recorded in history are said to be possessors of a Sacred Gear. They used the power of their Sacred Gear to record their name in history.”

“Presently, there are people who possess Sacred Gears within their bodies. You know those people who play an important role worldwide? Most of those people possess a Sacred Gear.”

Himejima-senpai continues after Kiba.

Rias-senpai then continues to explain.

“Most of the Sacred Gears have functions that are only usable in the human society. But there are exceptional Sacred Gears that are a threat to us, the Devils, and Fallen Angels. Ise, raise your hand.”

Eh? I have to raise my hand? Why?

“Do it quickly.”

Rias-senpai urges me to do it.

So I raise my left arm.

“Close your eyes and imagine the strongest thing that comes to mind.”

“S-Strongest being……? Son Goku from Dragon Ball……?”

“Then imagine it, and imagine that person in a particular pose where he looks the strongest.”

“…………”

I imagined Goku when he is shooting his Kamehameha.

Is this alright?

“Lower your arm slowly and stand up.”

I get up from the sofa and lower my arm.

“Now mimic the pose of that person. You have to imagine it strongly, okay? You cannot hold back.”

Crap.

There are people around me, and I have to copy Goku doing Kamehameha at this age!?

I’m too embarrassed to do it!

Just because I’m closing my eyes doesn’t mean that no one will laugh at me!

“Hurry and do it.”

Rias-senpai urges me again.

Ooooooi! Are you serious! Do I seriously have to do it!?

Shit! Then look! It’s Hyoudou Issei’s first and last time doing Kamehameha!

“Kamehameha!”

I said it while I had both my opened hands stuck together and pushed them forward at chest height. This is the Kamehameha pose.

“Now, open your eyes. In this place which is filled with demonic power, the Sacred Gear will be able to appear more easily.”

I open my eyes just like Rias-senpai tells me to.

FLASH!

My left arm glowed.

Whaaaaat!?

What is this!? What is this!?

Can I pull off Kamehameha now!?

The light starts to take form and covers my left arm.

After the light disappears, my left arm is covered in a red gauntlet.

It’s equipped with a flashy looking object. It looks like a very fine and realistic cosplay item.

The part that covers the back of my hand has a gem-like object embedded in it.

Actually, it looks more like a jewel instead of a just a gem.

“What the hell is thiiiiiiiis!!?”

I screamed. I’m really shocked.

Obviously! What is this!? I thought I did a Kamehameha, but instead I got an item on my arm that looks like something Henshin Heroes use!

Uwaah, what is this!?

“That’s a Sacred Gear. And it belongs to you. Once it appears, you can use it anywhere and anytime as you will.”

—!

T-This red gauntlet is a Sacred Gear……?

Eeeeeeeh……

I still can’t believe it. I shot a Kamehameha and I……I……

“The Fallen Angel, Amano Yuuma, saw your Sacred Gear as a threat and therefore killed you.”

……So the thing about Yuuma-chan and the Sacred Gear was all real.

Then the part where I was killed by her was real too.......?

So how am I alive?

“You called me when you were on the verge of death. I was summoned through this paper.”

Rias-senpai pulls out a single leaflet.

I know that leaflet.

When I was waiting for Yuuma-chan at the meeting spot, one of the people giving out leaflets gave me one.

It’s a leaflet with a weird magic circle and a catchphrase that reads, “We will grant your wish!”

If I look carefully, the magic circle on the leaflet is the same as the big magic circle on the floor.

“This is one of the leaflets we give out. This magic circle is used to summon us Devils. These days there aren’t many people who would draw this circle to summon us. So we give these leaflets to people who look like they would summon Devils. This magic-circle is safe and easy to use. That day, one of our familiars was disguised as a human and was handing them out in the business district. You got it at that time, Ise. After you were attacked by the Fallen Angel, you called me while you were on the verge of death. You wished so hard that it summoned me. Usually my servants like Akeno and the others would be the ones to be summoned.”

That time I was impaled by the Spear of Light……so I wished really hard.

When my hand was covered in blood, the thing that came to mind was crimson.

I strongly craved for the girl with crimson hair, Rias Gremory.

So then, the person with red hair that appeared at the end of that dream—no, the one that appeared at the end of that incident really was Senpai.

“When I was summoned and saw you, I knew right away that you were a Sacred Gear possessor and that you were attacked by a Fallen Angel. But there was a problem. Ise, you were on the brink of death. Not just Devils, but humans also die if impaled by a Fallen Angels spear of light. Ise, you were in that kind of condition. So I decided to save your life.”

Save my life?

So Senpai was the one who helped me?

So that’s why I’m alive.

“Although, as a Devil. Ise, you were reborn as a Devil of mine, Rias Gremory’s servant. As my servant Devil.”

PA!

At that moment, wings sprout from the backs of everyone around me.

They're different from the black wings of Fallen Angels, their wings are like bat wings.

PA!

And with that I also feel some kind of sensation on my back.

Looking over my shoulder, I see the same black wings protruding from my back.

……Are you serious?

I’m a Devil? Did I quit being a human?

“Let's introduce everyone anew. Yuuto.”

Kiba smiles at me after Rias-senpai calls his name.

“My name is Kiba Yuuto. As you already know, I'm a second year like you, Hyoudou Issei-kun. Umm, I’m a Devil too. Nice to meet you.”

“……First year. ……Toujou Koneko. Pleased to make your acquaintance. ……I’m a Devil too.”

Toujou Koneko-chan bows her head.

“My name is Himejima Akeno, and I’m in third year. I’m also the vice-president of this Occult Research Club. Nice to meet you. Even though I’m like this, I’m also a Devil. Ufufu.”

Himejima-senpai bows her head very politely.

Lastly, it’s Rias-senpai.

She waves her crimson hair and says it very directly.

“And I’m their master as well as being a Devil from the House of Gremory, Rias Gremory. My house holds the rank of a Duke. Let’s get along from now on, Ise.”

Looks like I’m in a really unthinkable situation.

Poznámky překladatele a odkazy

Back to Život.0

Return to Hlavní stránka

Forward to Život 2